Můj Malý Skipík: Něco Víc Než Přátelství
  • hodnocení: +9+–x

Tuy Tilki protáhla svá kopýtka a zívla si. Celestie sice již dávno pozvedla slunce na oblohu, paprsky jejího slunce se proplétaly korunami stromu, ve kterém Tuy žije, jenže tato kirin si ráda přispala. Vyskočila z postele, oklepala ze sebe slámu a přehodila přes sebe svůj výzkumnický plášť. Přičarovala si k sobě jablko z kuchyně a vyrazila do laboratoře Dr. Hoovse. Pár týdnů zpátky jí tento ponyvillský podivín vědec nabídl exkluzivní pozici stážistky v jeho laboratoři (a mezi námi, Hooves ji vzal spíš jako subjekt pozorování chování Kirinů).
L: „Dobré ráno”, vítal Tuy s úsměvem na tváři Lokaj.
Mladý hřebeček už čekal před Hoovesovou laboratoří.
T: „Dobré, Lokaji! Kde je Hooves?”
Lokaj pozvedl kopýtka na znamení toho, že neví. V tu se vyřítil Hooves a rychle odemkl dveře od laboratoře.
H: „Časoprostorová naléhavost, pokračujte dál v projektu”
S těmito slovy zmizel v prachu zpátky do lůna přírody. Tuy a Lokaj se za ním jen s údivem koukali. Koukli se na sebe navzájem a začali se smát. Typický Hooves. Lokaj gentlemansky přidržel Tuy dveře. Kirin se lehce začervenala a Lokajovi poděkovala.


Lokaj pročítal jednu z mnoha knih, kterou Hoovesova laboratoř nabízela, zatímco Tuy vedle něj míchala v baňce sloučeninu H2O a NaCl.
T: “Podal bys mi prosím támhle tu lahvičku s C₆H₈O₇?“
Lokaj přikývl a natáhl se pro lahvičku s tekutinou. Špičky jejich kopýtek se při předávání lehoučce dotkly. Tuy se začala červenat a ucuknula. Lahvička spadla na zem a s hlasitou ránou se roztříštila po podlaze.
T: „Um, uuh…“
Tuy začala v panice sbírat jednotlivé střípky ze země. Lokaj se k ní přidal. Jejich pohledy se střetly. V ten moment oba přestali střípky sbírat. Tuy se stále červenala jako rajče za letního dne. Lokaj jí lehce položil kopýtko na tvář.
L: „Jsi tak roztomilá.“
S těmito slovy jako by svět kolem Tuy přestal existovat. Byla to jen ona, Lokaj a vesmírná prázdnota. Sní snad? Pokud ano, nikdy se z tohoto snu nechce probudit. Lokaj ji políbil. Do slzy se jí natlačily oči, byla dojatá. Políbila ho zpátky.
Z jejich líbání je vyrušilo rozražení dveří. Do místnosti vběhli dva hřebci v kloboucích, semišových vestách a samopaly v kopytech. Za nimi vyšel třetí hřebec, stejně oblečený, ale místo samopalu držel doutník.
L: „Kdo jste?!“ Vykřikl.
Dva hřebci se samopaly ho popadli a odtáhli od Tuy. Lokaj se snažil bránit, ale hřebci na něj byli moc silní. Třetí hřebec se se vydal směrem k Tuy.
L: „Nechte jí být!“ Křičel na hřebce.
Neznámý hřebec se podíval na své bodyguardy. Ti přikývli a vrazili Lokajovi do tlamy náhubek.
T: „K-kdo jste? Co chcete?“ Vykoktala ze sebe.
O: „Jsem tvůj otec.“
T: „Cože?!“
O: „Ano, a jsem mafiánský boss. Je na čase, abys začala plnit své povinnosti. Prodal jsem tě.“
T: „Ne, to nemůžeš!“
O: „Ale můžu.“
Do místnosti vtrhli další dva hřebci, popadli Tuy a odtáhli pryč.


Ahooooj, dnes taková kratší část, srry, málo času >.<“ Pokud chcete další část nezapomeňte dát hvězdičku (˶˃ ᵕ ˂˶)

IMG_20250401_133445.jpg
Není-li uvedeno jinak, obsah této stránky je pod licencí Creative Commons Attribution-ShareAlike 3.0 License