Kempingová sezóna

Kempingová sezóna tu vesměs probíhá po celý rok. V létě návštěvníci ocení stanování ve stanech či rovnou pod širákem. Na podzim je zájem o autokempování – to se občas zvrhne v porovnávání si nejmodernějších karavanů. A v zimě a na jaře jsou v kurzu chatky.

Kemp Týna měl všechno. Pro každého se tu našlo všechno. Kamenice, bazén s brouzdalištěm, hřiště pro malé i velké, půjčovna kol a kánoí a vinný sklípek. Všechno, co mimotýnečany udrželo v kempu, jen aby tady utráceli. Z toho pak žila polovina Týnce.

Pro místní byl kemp lunapark a cirkus v jednom. Zábava, za kterou platili polovinu. Přece nebudou místní vydělávat na místních, to je jak podřezat si větev.

Pro místní tu byl pajzl U Týnky. Tam se scházela nejstarší a nejprofláklejší sorta Týnce. Ti staří pardálové, kteří měli připravené historky pro nově příchozí, jen aby děcka měla noční můry nebo aby dospělí měli o zábavu postaráno. Neškodné hloupé báchorky o batozích na stezkách, ohništích, které stále hřejí, slepé rameno Kamenice a magnetické pole a samozřejmě barák Ferdy Brzotřísky a jeho profláklý atomový bunkr. Storky se točily dokola, jenom si každý přidal to svoje. Někdo podivnost navíc, ztrátu osoby, podivné kosti u studny…to, co chtějí děti slyšet a rodiče už vůbec ne.

Kempingová sezóna v plném proudu, U Týnky shromažďovaly davy o stošest. Chumel místňáků se mísil s mimotýnečany a vypadalo to na rozbroje ještě před západem Slunce.

Mezi vypity bylo i pár mladistvých, kteří měli svůj oddělený nekuřácký prostor, kde se nesměl podávat alkohol. Když u pultu seděli i cajti, mladiství si mohli přijít na své. A mezi nimi trojice sourozenců – Pepa, obezřetný nedůvěřivec, Venca, přátelský nadšenec dobrodružství a Majda, lovkyně konspiračních teorií a sběratelka listí. Srkali tři džusy a letmo se ohlíželi po svých prarodičích.

„Na prázdniny u babi s dědou? Rodiče vás nechtěli vzít na dovču?" Franta Kocábka, vrchní číšník v mladistvé sekci vyzvídal od nových tváří informace celé odpoledne. Jazyky jim rozvázal nealko mojitem s rumovou esencí.

„Spíš k soudu," odpověděl Pepa hlasitě srkající zbytky máty.

„Rozvádí se," doplnil Venca. Ihned vy vysloužil šťouchanec do ramene od svého staršího bratra.

„Nešťouchej do mě! Nás sem odkopli, abychom se jim nepletli. Stejně skončíš u mámy."

Franta vyčkával na Majdinu reakci. Ta jen smutně koukala na dno sklenice a plastovým brčkem se snažila rozdrtit led.

„Skončíme u fotra! Máma na to nemá prachy!" Pepa si tvrdohlavě stál za svým. Nebyli plnoletí a obávali se, že je rodiče rozdělí. Majda to z nich nesla nejhůř.

„Leda houby. Fotr odjíždí, co týden pryč za prací. Neskončíme u něj-"

„A dost!" Majda práskla sklenicí o stůl. Pozornost, ač velmi skromná se nasměrovala na jejich stůl. Seskočila ze stolu a s dupotem vyběhla ven na terasu. Bratři si spolu s číšníkem vyměnili pohledy.

„Kurva, to je pech." Venca se plesknul do čela.

„A to léto sotva začalo. Musíme jí rozptýlit. Neznáte nějaký zajímavý místo protkaný konspiracemi?"
Franta se zamyslel. Z okna zahlédl Majdu, jak se houpe v zahradní houpačce. S výhledem na západ Slunce měla tato situace melancholický nádech. Děckám se tu rozpadala rodina a každý z nich to prožíval po svém.

„Týnec je plný srandy. Modrý šátky jsou na tohle borci."

„Modrý šátky? To jsou motorkáři?"

„Horší!" Pepa s Vencou se viditelně otřásli. Franta vycítil situaci, jak si z děcek vystřelit. „Modrošátečníci jsou ta nejzvrhlejší skupina v celém Týnci. Cenzura je na ně krátká a to nemluvím o řece. Shromažďujíc se na slepém rameni Cenzury. Do jejich kultu můžeš vstoupit pouze po podpisu stvrzený krví!"

„Kult?! Jako Jehovisti?!"

„Horší! Skauti!"

Pepovo nadšení vystřídalo hluboké zklamání, zato Venca byl nadšen. Skauty považoval za sektu bláznů, kteří obětují bobříky k tomu, aby plnili své bobříky.

„V žádným případě. Ke skautům se nepřidám."

„Proč ne? Bude zábava na celý léto."

Pepa si poklepal na čelo, „ty jsi snad z višně spadnul. Skauti jsou Jehovisti pro začátečníky. Přijmou tě, oblbnou tě tím, že všichni jsou proti tobě, že jenom oni jsou tvoje rodina a až bude půlnoc, budeš obětovat žáby!"

„Ale hovno! Nebuď tak podezíravej!"

Hádka mezi bratry nabírala na síle. Franta je ponechal svým hádkám a šel zkontrolovat Majdu vzlykající na houpačce. Na svůj účet jí donesl borůvkový muffin jako cenu útěchy. Sednul si na kraj terasy.

„My lidi si hold přestaneme rozumět. A proto jdou vaši rodiče od sebe. Není to vaše chyba. Ani jednoho z vás. Až to dopadne jakkoliv, pořád budeš mít své bráchy."

„Co ty o tom víš?" po kouskách zobala muffin, jen aby znova nebrečela. Byl to hezký klik, nechtěla vypadat trapně, „ten muffin je moc dobrý."

„Já vyrost jenom s mámou. A táta se nikdy o mě nezajímal. Hele, i když rodiče půjdou od sebe a najdou si někoho jiného, pořád tu pro vás budou." Vysvětlovat puberťačce, že trapní rodiče se o ně budou zajímat i potom, co se rozvedou, bylo nad rámec Frantových povinností. Tolik mu za hodinu neplatili. „Lepší pro tebe bude, když se během vašeho pobytu tady zabavíte. Slyšel jsem, že dům Ferdy Brzotřísky je pro dobrodruhy jak dělaný. A ty pověsti kolem toho…"

Mladiství se odebrali na kutě poměrně brzy. Místňáci s mimotýnečané se za večer poprali jen dvakrát. Skupinka tří dobrodruhů se vydali na půlnoční procházku směrem na hrad Křezno. Jediné, co indikovalo, že dorazili, byl zvuk hradního zvonu.

Což bylo vtipné, nikdo z nás nevěděl, že nějaký zvon ve věži byl. Ale znělo to hezky. Zvonkohra u měsíčku, to bylo krásné zpestření kempingové sezóny.

« Zápis I | Zápis II | Zápis III »

Není-li uvedeno jinak, obsah této stránky je pod licencí Creative Commons Attribution-ShareAlike 3.0 License