-
Info
Název: IJAMEA
Originál: https://scp-wiki.wikidot.com/ijamea-hub
Autor: collab
Překladatel:AiryPatotie
Japonsko musí zcela upustit od své primitivnosti. Paranormálno je třeba podřídit cílům císařství skrze ryze vědecké metody.
Generál Okakura, 1888
Avšak IJAMEA zaujímá v japonském uspořádání věcí významnou pozici. Jsme to pouze my, kdo stojí v čele fronty coby štít bránící evropské invazi v pošpinění našeho společného kulturního dědictví, dědictví císařství a zbytku celé Asie.
Generál Kurata, 1921
Při vší úctě, tohle již není válka mezi lidmi. Je to válka proti Japonsku jako takovému. Naši protivníci se rozhodli zlikvidovat vše, co je japonské, a my na vás tímto apelujeme, abyste se těmto nájezdníkům postavili na odpor. Ne nutně kvůli nám, nýbrž z povinnosti vůči sobě a naší posvátné vlasti.
Podplukovník Sakamoto, 1945
Neprohráli jsme. Jsem pořád naživu. Budu bojovat dál.
Vojín Tanaka, 1968
Byť je dějiny nazývají zrůdami, pro nás navždy zůstanou našimi otci a dědy. A pro mne - jejich potomka - je jedině správně řídit se jejich, nám již zapomenutými zásadami.
Generál Ito, 2008
Poreformní Meidži (1888–1912): Zformování
Oficiální znak IJAMEA
Císařskou Japonskou Agenturu pro Vyšetřování Anomálních Věcí (IJAMEA) je možno považovat za plod programu modernizace Japonska v období Meidži, zejména co se týče paranormálna. Třebaže bylo v Japonsku před nástupem období Meidži v oblasti paranormální jevů aktivních vícero jednotlivců a organizací (např. Šúšú-In, Kancelář Onmyō), mnozí představitelé meidžijské oligarchie je označovali za primitivní, zejména kvůli uplatňování takzvané "magie" a dalších tradičních metod. Namísto toho volali po založení nové organizace, která by uznávala metodologii, jež je v souladu s vědeckou obcí, a která by zároveň reprezentovala nové modernizované Japonsko. Právě to se stalo základním podnětem k založení IJAMEA; překopání interakcí Japonska s paranormálnem.
Vláda proto pozvala zástupce Císařské Německé Agentury pro Vyšetřování Anomálních Věcí (IGAMEA), kteří měli v souladu se západní paravědeckou metodologií poskytovat konzultace v oblasti paranormálních jevů. Zvolení této instituce zapříčinilo v důsledku její slučitelnosti s fukoku kjóhei1 a kladného mínění meidžijské oligarchie o německém armádním a právním systému to, že došlo v průběhu 20. století k faktickému napojení vojenského aspektu na interakce Japonska s paranormálnem.
Po oficiálním zformování IJAMEA byli do Japonska vysláni dodateční poradci IGAMEA s cílem poskytnout této nově vznikající organizaci školení zaměřené na různá paranormální témata. První várku vojáků IJAMEA tvořily jedinci již dříve spjatí s paranormálnem, mezi nimi i mladší příslušníci Kanceláře Onmyō a Šúšú-In. Právě tato skutečnost byla pro chod Kanceláře Onmyō obzvláště škodlivá a nakonec významně dopomohla k jejímu rozpuštění v roce 1901.
Stěžejní náplní činnosti IJAMEA je Operace Hakutaku2, tedy vytvoření ucelené sbírky veškeré existující dokumentace týkající se anomálních entit a jevů napříč celým Japonskem. Chrámy, svatyně, knihovny a soukromé sbírky po celém Japonsku byly vyrabovány za účelem získání jakýchkoli užitečných poznatků týkajících se paranormálna. Podobné postupy byly později uplatněny i na územích, jež Japonci kolonizovali a které nesly označení Operace Go-Hakutaku (Tchaj-wan) a Operace Hakutaku III (Korejský poloostrov). Ačkoli byla Operace Hakutaku zpočátku mnoha organizacemi hodnocena pozitivně, její pozdější iterace se staly terčem kritiky za snahu podložit jednotlivé anomálie japonskou interpretací, a tím stvrdit japonskou dominanci v paranormální sféře.
Během rusko-japonské války nebyla IJAMEA mobilizována ve prospěch veřejností oblíbeného císařského námořnictva (IJN). Protokol Opony vedl k přesvědčení, že IJAMEA není vhodná pro mobilizaci. Tento přístup vyvolal zpočátku v řadách IJAMEA odpor vůči Císařské armádě (IJA) a IJN.
Taišó (1912–1926): Konsolidace
Údajní "Čínští okultisté" chvíli po svém zajetí
Začátek období Taišó se kryl s první světovou válkou, díky čemuž dostala IJAMEA příležitost demonstrovat své vojenské schopnosti. Nejvíce se projevila asistencí při okupaci Ťiao-čou3a potlačením výpadů ze strany čínských okultistů. Přestože IJAMEA trvala na tom, že zmínění okultisté byli podporováni Čínskou republikou, veškeré dostupné důkazy naznačovaly, že šlo o nezávislé subjekty. IJAMEA nicméně využila těchto událostí k odůvodnění její nezbytnosti v rámci japonského armádního sboru.
Navzdory Protokolu Opony se utajení zahalující oblast paranormálna stalo postupem času příležitostí. Ve 20. letech 20. století začala IJAMEA rozšiřovat myšlenku, dle které může pouze ona reprezentovat zájmy Japonska v záležitostech souvisejících s paranormálními jevy. Tím získala výhodu oproti IJA i IJN, které mezi sebou soupeřily o vliv nad vládou. Vzhledem k povaze IJAMEA jakožto představitele Japonska ve věcech paranormálních, navázala IJAMEA spolupráci jak s Nadací, tak se Spojeneckou Okultní Iniciativou (AOI). IJAMEA si nicméně i nadále zachovávala nezávislost a její prioritou bylo vždy Japonské císařství.
IJAMEA, jejíž vliv na vládní chod byl zprvu značně limitován, se snažila využít ve svůj prospěch prudkého nárůstu ultranacionalistických organizací (např. Gen'jóša, Společenství Černého Draka). Tyto skupiny byly postupně infiltrovány a staly se veřejnou tváří IJAMEA umožňující jí udržet si vliv v běžné japonské společnosti. Přes prvotní znepokojení ze strany Císařské armády došlo nakonec k narovnání vztahů a vztyčení jednotné nacionalistické rétoriky.
Předválečná Šówa (1926–1945): Totální válka
Podplukovník IJAMEA Sakamoto
Nástup císaře Šówy je považován za vrchol japonského militarismu, který se projevil i u IJAMEA. Ta začala výrazně upevňovat svoji moc nad paranormální komunitou v Japonském císařství, až nakonec vytlačila Nadaci a přerušila spolupráci s AOI. Šúšu-In včas pochopila, kam tyto výpady směřují, a preventivně se stáhla z veřejného dění - čímž si zajistila relativní volnost vůči císařské moci. Roku 1932 byla IJAMEA již hlavní silou rozhodující o všech paranormálních záležitostech na území Japonského císařství.
Posilující se spolupráce IJAMEA s IJA navíc umožnila organizaci přístup do loutkového státu Mandžukuo, do něhož byly vzápětí vyslány jednotky IJAMEA s cílem provádět archeologické vykopávky, čímž byla oficiálně zahájena Operace Hakutaku IV.
Během druhé čínsko-japonské války a následné války v Tichomoří byla IJAMEA zapojena stejně jako zbytek japonské válečné mašinérie. Po dobu války se snažila stanovit efektivitu možného nasazení různých anomálních entit a objektů v bojových akcích - jak ostatně vyplývá z vysokého počtu Operací IJAMEA, jež byly v daném období aktivní - přičemž taktéž podali několik žádostí o přístup k artefaktům z císařské Seimeiské Galerie, kterým bylo z většiny bez problémů vyhověno.
Mezi všemi operacemi vykonávanými IJAMEA byla tou nejambicióznější akce realizovaná ve spolupráci s IJA, Speciální Autonomní Prapor, častěji přezdíván Prapor Jókai. Počet personálu Praporu Jókai, tvořeného výhradně anomálními entitami, přesahoval v době jeho největšího rozkvětu 500 mužů. Za povšimnutí stojí fakt, že důstojníci bývali zpravidla lidé (třebaže ohýbači reality či thaumaturgové), kdežto část rekrutů byla vedena jako "nelidská". Pro řadu potíží spjatých s řízením a kontrolou anomálních entit byl tento projekt spíše neúspěšný a nedlouho před koncem války byl zrušen.
Navzdory prohlubující se vzájemné spolupráci mezi IJAMEA a IJA existuje řada důkazů o existenci nezávislých paranormálních programů zcela podléhajících řízení IJA. Jedním z takových případů je údajná "Jednotka Negativum", někdy též uváděna jako "Speciální Zdravotnické Síly IJA".
V praxi čelila spousta projektů IJAMEA mnoha komplikacím. Některé (např. Prapor Jókai) byly neefektivní pro svou značnou nepředvídatelnost, zatímco jiné (např. Operace Dakki) postrádaly význam, neboť tentýž úkol již plnila buď IJA, anebo IJN. Je tedy možno říci, že právě ona snaha IJAMEA vyniknout nad ostatními složkami armády nakonec přispěla k řadě špatných rozhodnutí ze strany jejího vedení.
Po kapitulaci Japonska roku 1945 byla IJAMEA spolu se všemi ostatními složkami armády rozpuštěna. Vzhledem k důraznému naléhání světových představitelů zabývajících se paranormálními jevy byla většina písemností a majetku IJAMEA převedena pod správu Nadace.
Po rozpuštění IJAMEA v roce 1945 se mnoho bývalých agentů připojilo k Nadaci a různým zájmovým skupinám, od Globální Okultní Koalice a GRU-P po Povstání Chaosu a Marshall, Carter and Dark s.r.o., přičemž část z nich se rozhodla vrátit k normálnímu životu a na své působení v IJAMEA nadobro zapomenout.
Našli se však i tací, jenž pod záštitou IJAMEA i nadále pokračovali v boji. Mezi těmito roztříštěnými fragmenty vynikají dvě samostatné podskupiny: "Kakure Šógun" a "Jiraiové". Nutno podotknout, že tyto termíny jsou pro stávající členy obou podskupin považovány za urážlivé, neboť většina z nich o sobě stále uvažuje jako o věrných agentech IJAMEA.
Kakure Šógun
"Kakure Šógun" – Generál Ito
Kakure Šógun ("skrytý generál") reprezentuje poválečnou adaptaci IJAMEA postaveného do prostředí zdiskreditovaného militarismu. Když byly spojeneckou okupací odbourány všechny aspekty japonského militarismu ve veřejné sféře, stala se soukromá sféra (tj. rodina) posledním bezpečným útočištěm pro stoupence IJAMEA. Rodina se tak po vzoru tokugawské Kakure Kirišitan4 stala základním pilířem organizace Kakure Šógun. O Kakure Šógun se často mluví jako o vzorové ukázce honne a tatemae5 - navenek si udržují masku síly a zároveň ponechávají svou věrnost IJAMEA všem, krom vlastních rodin a blízkých spojenců, skrytou.
Navzdory svému názvu nepocházel takřka žádný ze členů Kakure Šógun ze šógunských rodů a pouhá hrstka z nich bývala opravdovými generály IJAMEA. Ve skutečnosti mnozí zastávali řadu přízemních povolání, od sararimanů a generálních ředitelů až po hudebníky a animátory. Panuje všeobecné přesvědčení, že hodnost generála si členové udělují sami, a to na základě výchozího přesvědčení, že jsou jedinými zbývajícími členy IJAMEA. Mladší generace pak tuto hodnost hrdě užívají s tvrzením, že titul zdědily po svých rodičích.
Mnozí z členů Kakure Šógun zastávající nízké velitelské pozice i nadále pokračují ve vytváření Operačních Zpráv IJAMEA, přičemž k realizaci svých plánů využívají svých povolání. Spousta jedinců napojená na Kakure Šógun využila japonského hospodářského zázraku a zřídila si základny po celém světě umožňující jim operovat s minimální mírou podezření. Někteří z nich dále údajně sponzorují pravicové politické strany a zasazují se o remilitarizaci Japonska. Ačkoli kolují zvěsti, že někdejší členové IJAMEA působící v Nadaci a dalších skupinách jsou spojenci Kakure Šógun, předpokládá se, že se jedná o přehnané tvrzení šířené s cílem oslabit nebo zastrašit zmíněné organizace.
Modus operandi Kakure Šógun se liší v závislosti na jednotlivci. Ačkoli by se dalo snadno usuzovat, že jejich cílem je zničení Ameriky a ovládnutí Asie, lze z některých nalezených Operačních Zpráv vytvořených Kakure Šógun vyvozovat existenci i nevojenských cílů - např. ochrany paranormální komunity v Japonsku. Předpokládá se, že tyto nevojenské cíle jsou pouhou snahou o získání morální převahy, a tedy alternativní cesty k dosažení vítězství - případně jako kompenzace za vojenské vítězství, které v dané chvíli nemohlo být plně realizováno.
Přestože první generace členů Kakure Šógun jsou vzhledem k demografické stavbě IJAMEA výlučně muži, v pozdějších generacích již ženy v řadách Kakure Šógun nejsou žádnou vzácností. Ve velmi ojedinělých případech se vyskytly i případy, kdy se ke Kakure Šógun přidali i nelidští jedinci.
Jiraiové
Jiraiové ("nášlapná mina"), v podstatě japonští vojáci odmítající se po podepsání kapitulace vzdát, v kabátu IJAMEA, nesou tento název kvůli svému působení v tajnosti a nevybíravým náhlým útokům na kohokoli - vojáky i civilisty. Zprvu se předpokládalo, že se jedná o lidi se stejnými úmysly jako jejich protějšky z IJA a IJN, avšak následující dekády zcela změnily charakteristiky, které Jiraie definovaly.
Současná paranormální akademická obec proto dělí Jiraie do následujících podkategorií:
- První vlna Jiraiů: Složená z členů IJAMEA ztracených v akci , kteří o formální kapitulaci Japonska nevěděli či v ni nevěřili. Předpokládá se, že v průběhu dekád někteří Jiraiové z první vlny mohli využít anomálních prostředků k tomu, aby se nadále skrývali a/nebo si prodloužili život.
- Druhá vlna Jiraiů: Údajně inspirovaní Vietkongem po stažení amerických jednotek z války ve Vietnamu. Jsou známi tím, že medializují útoky s cílem ovlivnit veřejné mínění a prozradit existenci Kakure Šógun Nadaci a dalším světovým organizacím zabývajícím se paranormálnem.
- Třetí vlna Jiraiů: Tvoří ji převážně členové Kakure Šógun narození po druhé světové válce. Patrně jsou do značné míry inspirováni teroristickými organizacemi 21. století. Známí svou averzí vůči svým bývalým druhům z Kakure Šógun pro jejich zřejmou nečinnost, a tudíž se rozhodli vzít iniciativu do vlastních rukou.
Navzdory výše uvedenému klasifikačnímu systému jsou Jiraiové nedostatečně pochopení a jejich modus operandi se s každou jednou podskupinou výrazně liší. Celkový rozsah Jiraiů je dosud neznámý, nicméně se předpokládá, že jejich počet postupně klesá.
Vzhledem ke své odloučenosti se Jiraiové obvykle nezaměřují na tvorbu Operačních Zpráv IJAMEA, nýbrž dávají přednost akcím. Jak již bylo řečeno, samotná různorodost Jiraiů má za následek existenci určitých výjimek - např. část nalezených poválečných Operací IJAMEA jsou i nadále vykonávány některými příslušníky odštěpených Jiraiů.
Objekty dříve zdokumentovány IJAMEA
Dokumentace IJAMEA
Incidenty, zprávy a jiné
Mezinárodní překlady
Those who were killed and eaten as medicinal material - Nihilmace vomiter
