-
Info
Název: Zlé sny
Originál: https://scp-wiki.wikidot.com/bad-dreams
Autor:thefriendlyvandal
Překladatel:Polymera
Agentka Adamsová prošla chodbou Tréninkového zařízení v Lanthanide Hills, přiložila svou kartu k zámku na dveřích ubytovny, utáhla si parku kolem obličeje a s manilovou obálkou v ruce vykročila do mrazivé, sibiřské noci.
Tuto noc nesněžilo, ale kolem jídelny po její levici se proháněl chladný vítr a rozfoukával závěje kolem pavilonu. V dálce zahlédla pohupující se světla provázená štěkotem psů; noční hlídka v kabátech a sněžnicích bloumala po cestě směrem k hlavní budově o míli dál a za nimi kodrcalo Humvee. Pátrací světla líně opisovala dlouhý, chladný kruh a čekala na slunce, které ještě dva měsíce nevyjde.
S rukou na laně vedoucím temnotou opatrně vykročila. Chůze ve sněžnicích byla ošemetná; jejím největším strachem bylo, že by v nich jednoho dne musela bojovat. Na vysokých podpatcích by to zvládla. Ve sněžnicích ne.
Lano vedlo kolem jídelny k výcvikové základně, zbrojnici, k další ubytovně pro chudáky, kteří byli na základnu nasazeni a s příchodem zimy na ní zůstali zaseknutí proti svojí vůli. Konečně došla ke staré dřevěné chatě, kterou hledala, a po třech schodech se vyškrábala k proskleným dveřím, na nichž bylo permanentním fixem napsáno "VYPADNĚTE", jak v angličtině, tak v roztřesené azbuce.
Během těch několika let, které Adamsová v Lanthanide Hills strávila, nikdy Clefův malý domek na pokraji tréninkového areálu nenavštívila. Část z ní u prahu dveří váhala, jakoby dělala něco nesmírně nevhodného; její mentor nebyl zrovna uzavřený člověk, ale také nepatřil k těm, kteří zvou ostatní do svého života. Nebyl za tím žádný důvod; žádná příčina nebo smutná minulost. Prostě to nedělal.
Protože Alto Clef byl malý odpudivý skrček.
Podívala se na obálku a přemýšlela, jestli to nepočká do rána. Možná ano. Mohla by ji tady prostě nechat-
Najednou Clef začal ječet.
Clef ječel často. Dalo by se říct, že Adamsová už slyšela téměř všechny možné zvuky, které ze sebe Alto Clef dokázal dostat. Tenhle ale začal jako tiché kňučení, které pomalu přerůstalo v nelidské vytí, jako když startuje auto. Tón a hlasitost zvuku se postupně zvyšovala, až agentka zůstala přikovaná na místě přede dveřmi a v rukou svírala obálku ještě pevněji.
Co to kurva?
Asi po třiceti sekundách toho pekelného řevu zatracených duší se vzpamatovala a zabušila na dveře.
“Clefe! Jste v pořádku?”
Dům utichl. Agentka čekala. Když uběhlo pár minut, uvažovala, že na dveře zaklepe znovu nebo rovnou zahodí slušné vychování a prostě vyrazí dveře. Co kdyby se zranil nebo tak něco-
CVAK.
Ozvalo se odemykání zámku.
KLAP.
CVAK.
BUM.
Zvuk odemykání deseti těžkých zámků se ozýval od horního rámu dveří a postupně se posouval dolů.
CINK
BUM
BUM
CINK
CVAK
Dveře se pootevřely a ze škvíry na Adamsovou vykoukla hlaveň brokovnice mířící přímo na její obličej.
“Odejděte. Nikomu neříkejte, co jste slyšela.” Jeho chladný hlas se ke konci zlomil.
“Hele, jste v poř-“
“Jsem v pohodě. Běžte pryč.”
“Přinesla jsem vám tyhle složky-“
“To. Počká. Nikomu neříkejte, co jste slyšela.”
“Clefe, co to bylo? Jste v pořádku?”
“Jsem v pohodě. To se stává.”
“Co se stává?”
“Sny. Viděl jsem toho hodně, Adamsová. Dopřejte mi prosím trochu soukromí."
Nastalo ticho. Hlaveň pořád zůstávala tam, kde byla.
“Dobrá. Nikomu to neřeknu. É… Já… Přijdu za vámi zítra.”
V tom okamžiku hlaveň zmizela, dveře se zabouchly, zámky se vrátily na své místo a Adamsová zůstala na verandě úplně sama.
Clef ve vedlejší místnosti z okna pozoroval, jak odchází. Čekal, až se vzdálí po cestě směrem k hlavní budově a ubikacím.
Ušklíbl se. Byl na sebe zatraceně pyšnej. To bylo ale divadýlko! Sakra. Dobrá kamufláž. Alto Clef, ten malý odpudivý skrček, který si posledních několik hodin ve skutečnosti náramně užíval, znovu odhodil spodní prádlo, lupnul do sebe Viagru a do topinkovače strčil další vafli na kolo číslo 14.
« | HUB | »
