Bude z nás Ještěrka
hodnocení: 0+x

"A tak," Pokračoval Dr. Samet ze svého křesla, pravou nohu v sádře po té strašné nehodě se zmáčknutou spouští, "Musíme nyní pokračovat použitím-" Zastavil se a pozoroval Dr. Brighta v šoku. "Co to má být?"

Bright se lehce usmál, zatímco mu asistenti pomáhali s posledními úpravami. Na stole před ním ležely tři kusy celkem hnusné kovové tyče. Dráty a kabely z ní trčely v podivných úhlech a vypadala stále divněji, jak si s ní Šťastná Parta hrála. "To je tyč, Samete."

"To vidím, 963," povzdechl si naivní doktor. "Ale proč ji máte tady?"

Bright, pevně držící sestavenou tyč, se naklonil blíž k Sametovu. "Moje jméno je Dr. Bright. A tohle, je na odvedení pozornosti SCP-682. Jak jste vy plánoval dostat SCP-963 na 682?"

"No, uh, odpalovač a, uh, hmmm…"

"Přesně. S tímhle prototypem jej hodlám naštvat tak, že po mě půjde. Pak už bude dostat do něj 963 hračka."

Samet přikývl. "Jistě, jistě, 963 - ale co to dělá?"

Někteří lidé se nikdy nepoučí. A jiní zkrátka pořád uráží pomstychtivého nesmrtelného, který nemá žádnou sympatii pro lidský život. Ti hodně hloupí lidé si u Brighta naběhnou. "Tohle." Zdvyhl hůl směrem přibližně směrem k Sametovi a zmáčkl tlačítko. Okamžitě vzduchem projel fialový paprsek elektřiny a ukotvil se v Sametově zraněné noze. Doktor zavyl bolestí a zoufale popojel v křesle dozadu, dokonce i když obvazy chytly a objevily se plameny. "Hmm, Dr. Samete, zdá se, že máte v sádře nějaký kus kovu. Zajímalo by mě jak se to stalo."

Jak se Sametovi pohůnci sbíhali, aby uhasili svého šéfa, Bright přesunul svou pozornost k Dr. Lightové a kývl. "Tak dobře Sophie, víme co děláme. Jaké jsou aktuální šance?"

Dr. Lightová zkontrolovala papír na připínací desce "Dvě ku jedné, že to nebude fungovat. Pět ku jedné, že se to povede a ty v těle 682 utečeš a začneš demolovat budovu. Je tu postranní sázka na to, že během toho zabiješ tady Sameta. Deset ku jedné, že se něco pokazí a ty se sekneš uvnitř 682, a nakonec dvacet ku jedné, že se to kompletně zvrtne a my všichni nějakým způsobem skončíme jako ty."

"Ty sázky se mi líbí."

"963!" Vykřiknul Samet zatímco mu plápolala noha. "Ty! Ty, já! Ty-!"

"Dr. Samete. Pochopte tohle." Bright přišel blíž a postavil se nad výzkumníkem. "Chystám se vložit své vědomí do nejnebezpečnějšího SCP, jaké jsme kdy objevili. Navrhnu vám něco. Pokud si tu nohu natřete grilovací omáčkou, slibuju že víc z vás neukousnu."

A s tím se Bright otočil a odešel dolů směrem k zadržovací cele.


Jack Bright se vzbudil s bolestí hlavy a pomatenými vzpomínkami. Něco se stalo… Grilovací omáčkou, možná? Ne, něco jiného… Ano, vzpomínky se mu už vracely, to jak tam stál s holí, jak se na něj žene stvůra, záblesk a zuby, krev a bolest, a ten strašný, nepopsatelný pocit kdy změnil hostitele.

Ale teď- Věci nebyly tak jak by měly. Cítil studený kámen pod svými zády , což ukazovalo, že leží. A slyšel jak kolem něj chodí další lidé, takže byla velká šance, že byl stále v Nadaci. A vždycky tam byla grilovací omáčka. Počkat, co?

"Jacku? Vážně vás teď potřebujeme, pane." Zavolal jej povědomý hlas ze shora. Jack pomalu otevřel oči, upřeně a zamyšleně hleděl nad sebe, kde stál muž mexického vzhledu ve velmi podivné kroužkové zbroji. Něco na něm-

"Známe se?" Ten druhý muž se sehnul a pomohl Jackovi na nohy.

"Ani ne, pane. Prosím, musíte jít se mnou." Jeho stisk na Jackově paži byl pevný. Ve druhé ruce svíral dlouhou tyč. Jack se náhle zastavil, pozoroval ty ostatní lidi, jež chodili okolo. Všichni byli oblečení stejně, drátěná košile se zlatými kroužky v kolečku nad srdcem, jež obklopoval rudý kruh z rudých kroužků. A všichni drželi stejnou tyč.

"Ty jsi D-113. Ty jsi ten první, že?" Jack si nemohl pomoct a zíral na muže. Bylo to už velmi dlouho od toho prvního.

"No, odpověď je ano a ne. A ano. Ale ne doopravdy. Ehm. Uděláme to po vašem, hloupě a jednoduše. Víte pane, nic z tohohle není skutečné." A ukázal na zdi hradu kolem a lidi kolem nich.

"No, dobře. To mi došlo."

"Oh, dobře… To to zjednodušuje, ehm, asi. Víš, tvoje mysl na tohle není připravená. Nedokáže se vyrovnat s tím, jak 682 vidí svět. Takže přišla s tímhle, jako s obranným mechanismem. Ale není to jenom tvoje mysl. 963 se zapojilo taky a nějak se začaly oživovat zbytky těch, jichž těla jsi přebral, aby pomohli. Ale pořád je to součást tebe. Ehm. Dává to smysl?"

"Ani vzdáleně." Prošli skrz velké dřevěné dveře. "Ale chápu odkud se bere… te… vy." Jack hleděl na oblohu, pro jednou, neměl slov. Nad ním byla ta věc, ta kreatura, to co my s naším omezeným chápáním nazýváme SCP-682. A bylo to úchvatné. Nádherná, nestvůrná, znepokojivá, avšak zajímavá příšera, roztažená po obloze, po zemi, po horizontu, sakra, po všem co nebyl Jack a jeho hrad. Grilovací omáčka.

"Já, no, teda, ú." Hluboce se zamyslel když vedle něj najednou přiběhli další lidé v brnění. Dokonce i ten starý muž tam byl, i když by neměl být. Cítil jak se cítí lépe jak kolem něj stáli. "Chápu, máme ten nápor sdílet, jasan." Odvrátil zrak od té… věci, zaměřil se na své vlastní panství. Pokroucený, poničený hrad na který by byl Escher hrdý se tyčil nad a pod ním a v každém rohu stála část jeho samotného s tyčí v ruce a útočila proti té omáčkové stvůře. Fialové blesky létaly tudy a tam, hrály si na povrchu bestie, vyřezávaly cestičky, podrobovaly jej jeho vůli.

"Jsme tu zaseklí, co?"

"Uvězněni, pane"

"Musíme najít cestu ven. Ještě musíme naservírovat nějakou tu omáčku."

"Co prosím?"

"To je metafora. Hele, budu potřebovat…" Bright se probíral myšlenkami, proč jich bylo tolik? Odpověď tam někde byla. A potom jí našel, stála před ním v podobě Výzkumníka Úrovně 2, Damona Smithe, který byl povýšen na Dr. Brighta v době nouze. Damon měl vždycky strach z uzavřených prostorů. A to je odsud dostane.

"Notak Damone, vem tu tyč a pomož nám! Vzpomeň si jaké to je být v malé místnosti. Zamčený uvnitř, nikdo tě neslyší, jak se dostat ven…" Zjevení před ním zdvihlo tyč, i když se mu nohy klepaly strachem. Z tyče vyjel proud energie a vyřízla dlouhou čáru nad nimi.

A začalo se to měnit. Zevnitř to bylo těžké říct, ale všichni uvnitř to cítili. Něco se dělo. Drak se pohyboval.

Jack si nemohl pomoct, musel se smát. "GRILOVACÍ OMÁČKA!" Zakřičel - jeden z nejhorších kdy vyřčených bojových křiků. Vytrhl hůl z Damonových rukou, ani si nevšiml jak shodil chudáka výzkumníka přes okraj, nezajímalo jej že ústa té bestie spolkla nebohého výzkumníka.

Proudy energie, mentální projekce Jackovi kontroly nad 682, vyšlehly silou z hradu. Cítil jak plní jeho vůli, dělalo to co tomu řekl. Věděl, že nějaká část jeho mozku byla opravdu uvnitř té stvůry, kontrolovala jí, viděla skrz její oči, ale stejně tak věděl, že nikdy nemůže doufat, že porozumí tomu jak to vidělo svět. Takže si tady dole bojoval prohraný boj, používal metaforu a přirovnání jako zbraně.

Ale to nemohlo vydržet. I když si byl jistý, že udělal to co chtěl, drak bojoval nazpět. Jeho ostré drápy se zarývaly do hradu a drtily jeho zdi. Jeho zhoubný dech tančil podél stěn, nutil obránce stáhnout se zpět do bezpečí 963. Jack věděl, že nemůže vydržet.

S posledním zábleskem své mentální vůle poslal stvůru zpět, nařídil jí vrátit se a poté se sám stáhl do bezpečí svých nočních můr.


Bright pod sebou cítil měkký povrch postele. Bavlněné prostěradlo, tak to není jeho postel. Tenká matrace, zápach desinfekce, kožená pouta na zápěstí, krku, hrudi a nohou… Ale jistě, musí být na ošetřovně.

"Subjekt se probouzí, O5-6."

Bright pomalu otevřel oči, byl si vědom studeného kovu přitisknutého k jeho spánku. Oči mu nejprve spočinuly na osobě držící zbraň, jednom z pohůnků Rady O5, ti vypadali všichni stejně. Potom si povšiml krásné Dr. Lightové pilně plnící své zdravotní povinnosti. Konečně, poslední byl monitor po straně jeho postele a černý obrys postavy na něm.

Promluvil k němu mechanický hlas, pečlivě upravený, aby nebylo možné jej nijak identifikovat. "Prosím, identifikujte se." Ať už se pokusí skrýt jakkoliv, Bright věděl kdo je za obrysem.

"Dr. Jack Bright, Výzkumník Úrovně 5, Personální Ředitel až moc Oblastí, a tak dál, a tak dál, a tak dál."

"Kdo je vaše sestra?" Pokračoval hlas. Bright věděl, že jde o otázky, které musel zodpovědět, aby si byli jistí, že je to on.

"Claire Pierceová. A odpovědi na další tři otázky jsou, 31-20-35, virus Ebola a fialová opičí myčka."

"Identita potvrzena. Dr. Brighte, co si naposledy pamatujete?"

Bright se hluboce zamyslel, poté promluvil. "Byl jsem… šel jsem proti 682, ne? Jo, měl jsem tyč a vůbec! Hádám že 963 nesežral, co?"

"Dr. Brighte, SCP-963 bylo v kontaktu s SCP-682 po většinu týdne. Prvních 36 hodin bylo SCP-682 v komatu. Krátce na to mu narostly dlouhé drápy a prohrabalo si drápy skrz kontejnment, což způsobilo ohromný únik v Oblasti. Naštěstí zranilo SCP-682 pouze jednoho výzkumníka a poté nám dovolilo jej odvést zpět do svého kontejnmentu. 682 přecházelo po místnosti po dalších 24 hodin a poté opět upadlo do komatu. Před deseti hodinami bylo SCP-963 vyloučeno z hmoty SCP-682. Tým jej získal a bylo okamžitě umístěno na tělo, které zrovna obýváte. Od té doby jste tady. Máte k tomu co dodat?"

"Promiň Šestko, nic nemám. Ale…" Bright se zamyslel a olízl si rty. "Proč cítím chuť grilovací omáčky?"


Na naprosto jiném místě se drak choulil kolem své nejnovější hračky. Takový malinký chlapík. Nikdy by si nepomyslel, že by jej ty nechutné kreatury mohly něco naučit. Ale jeden z nich to udělal.

Bestie si prohlížela vzpomínky Damona Smithe, absorbovala je, udělala je svými. A když se učila jak se bát, přidala jeden další nástroj do svého arzenálu, jeden další způsob jakým se mohla změnit a konečně zničit tu nemoc zvanou lidstvo.

Není-li uvedeno jinak, obsah této stránky je pod licencí Creative Commons Attribution-ShareAlike 3.0 License