SCP Nadace

Nejstarší známé představení Tance Smrti v Severní americe se konalo v New Orleans v roce 1738. Césaire Sauvageot, specialista na thanochoreografii z Francie, údajně pořádal ve francouzské čtvrti přepychové soaré plné hudby a výborného alkoholu. Hosté měli dorazit v maskách, které budou zakrývat celé jejich obličeje dokud neodbije půlnoc. Když konečně přišlo na sundávání masek, hosté byli šokováni, že většina dalších hostů, se kterými před chvílí tančili, byly rozpohybované kostry. Toho zahrnovalo i obsluhu, hudebníky, a—podle několika apokryfních zdrojů—samotného Sauvageota.

V následujících dekádách emigrovali do Ameriky umělci z celého světa a přinášeli s sebou svoje národní verze Danse Macabre. Žena z ostrova Leyte uvedla morbidní tinikling s kostmi namísto bambusů a hořícími mrtvolami, které tančily dokud jim nohy neshořely na popel. Turecký odpadlík se zkušenostmi se svatokrádeží uvedl nemrtvé tančící derviše, kteří se vrtěli v lehkých sukních, ušitých z jejich vlastní kůže. Jeden průbojný impresário vydělal malé jmění, předváděním sborového tance kankán bezmasými dívkami. Uprostřed 19. století získal Tanec Smrti ve světě nové jméno: Tanec Koster.

Bohatá a různorodá historie této praktiky představovala pro pana Fullera unikátní problém. Mít Zneklidňující Cirkus bez Tance Koster by bylo zkrátka nemyslitelné, avšak jenom ve Spojených Státech bylo uvaděčů Tance Koster tucty. Pyšnit se tím nejlepším předvedením na světě nebyl jednoduchý úkol. Za ta léta svých mezinárodních a mezidimenzních cest se Fuller setkal se spoustou thanochoreografů všech možných druhů, ale žádnému z nich nepříslušelo místo v Tom Největším Představení Všech Světů.

Pak Herman Fuller potkal Síofru Bradiganovou.

Je dobře známo, že v bažinách Irska spočívá nespočet těl, přirozeně mumifikovaných, perfektně zachovalých. Méně známé jsou samozvané čarodějnice, které tyto přirozené procesy studovaly a vytvořily z nich formu umění. Nadpřirozeným zlepšením ochranných vlastností anaerobních kyselých rašelin vymyslely tyto ženy způsob, jak za dva týdny získat čerstvou mrtvolu bez jakýchkoliv kostí.

Zeptejte se jakéhokoliv thanochoreografa a řekne vám, že Danse Macabre se spoléhá na tuhost tvrdé tkáně. Bez stability kosterní soustavy mrtvoly je prakticky nemožné manipulovat s tělem jako s člověkem—to je důvod proč máme Tanec Koster a ne, řekněme, Masové Fandango. Síofra Bradiganová se ale neřídila pravidly nějakého thanochoreografa. Kombinací vrozených schopností a několikaleté disciplíny u ní vznikl nekrokinetický talent jako žádný jiný. Ačkoliv jej nikdy nepoužívala pro účely herectví, Herman Fuller věděl, že byla tou hvězdou, kterou hledal.

Byl to Tanec Koster jenom v technickém slova smyslu. Když se rozzářila světla, dlouhé vaky kůže a masa se plazily skrz stan mezi nohami diváků za doprovodu fanfár a křiků hrůzy. Úponky tkání se elegantně zvedaly ze zaprášené země a rozvíjely se do tuctů zploštělých lidských postav, které se vlnily a jedna druhou proplétaly, jako by byly pod vodou.

A tančily. Míhaly se vzduchem nad hlavami diváků, vlnily se, vrtěly, vlály a proplétaly se jedna přes druhou. Neustále rozvlněné, hypnotizující, spojující se, tvořící různé vzory a rozdělující se do jednotlivých pokroucení lidskosti. Byl to vskutku nadpozemský výjev, avšak stále bující svou povědomostí. Byli to lidé a pohybovali se s radostí. Bradiganová a její 'Magičtí Močáloví Mládenci' měli náběh na ohromný úspěch.

V důsedku Fullerova selhávajícího mentálního stavu, se tento náběh stal poměrně doslovným a její močáloví mládenci utekli s ní. Pro Fullera to byla nehorázná ztráta, která jen prohloubila jeho paranoiu. Cirkus v průběhu dalších let zažíval další příchozí a odchozí Tance Koster, ale žádný z nich Fullerovi nenahradil ženu, která přiměla mrtvé zpívat jako anděly.

Nehledě na Fullerovy názory, spousta Bradiganiných následníků byli obecenstvem velmi oblíbení a stejně tak dalšími Znekidňujícími. Jeden z Tanců Koster z post-Fullerské éry, který stojí za zmínku zahrnoval umělce hrajícího kostru, spolu s neobvyklým zařazením zvířecího společníka do představení. Nandin (Chakrabarti) Lidský Kostlivec Ve Skříni a Miles Kostnatec zkombinovali zpěv, tanec, břichomluvectví, a staromódní morbidní rozmary do představení, které bavilo publikum skoro další dvě dekády.

Bohužel, opona se zatáhla, když Chakrabarti náhle opustil Cirkus uprostřed představení a prohlašoval, že Miles utrpěl pohotovostní zranění a musí být převezen na profesionální veterinářskou kliniku. Toto rozhodnutí ve výsledku vedlo k jejich zajmutí SCP Nadací.

Okolnosti okolo odchodu Nandina a Milese z Cirkusu zůstávají předmětem kontroverzí. Proč by nemrtvá kočka obdařená bozomorfními vlastnostmi najednou onemocněla? Svědectví Chakrabartiho kolegů naznačují, že ti dva neměli žádné nepřátele—kromě, možná, jednoho člena rodiny, kterého už léta nikdo neviděl. Jedna věc je ale jistá: ani jednoho z vás jsme nezapoměli. Následujte