Ta Pravá Monstra
hodnocení: 0+x

Když jsem byl malý hoch, tak jsem se bál monster.

Vždycky se skrývala v temnotách, kam světlo nedosáhlo. Nezáleželo na tom, kolikrát mi otec ozářil baterkou temné zákoutí mého šatníku; Věděl jsem, že pokaždé, když světlo zmizelo, se monstra opět vrátí zpět. Budou se opět skrývat v temnotách a šeptat mi do ucha. Vždycky jsem se schovával pod mojí peřinou a doufal jsem, že odejdou. Někdy odešli, ale věděl jsem, že hned jak se vrátí zpět temnota, tak se také vrátí i monstra.

A také že se vždy vrátila.

Když jsem dospěl, dozvěděl jsem se proč: ta pravá monstra se neschovávají v temných zákoutích a šatnících. Ta pravá monstra žijí za vaším zorným polem, v temnotách vaší mysli, a musíte udělat více než posvítit baterkou, více než skrýt se pod peřinu, abyste se jich zbavili. Vždycky tady byla, šeptajíce vám příšerné věci, jež nedokážou děti pochopit.

Po dostatečném zaposlouchání uděláte vše proto, abyste je zastavili.

To, co hledáte, naleznete ve sklepě opuštěného domu Murpyho. Ona je stále naživu - tedy alespoň to, co mi po ní zbylo, bylo stále naživu, když jsem jí posledně navštívil - ale to ostatní je už dávno bez života. Ponechal jsem jejich zuby v zipovém sáčku ve starém šuplíku na dokumenty. Možná je dokážeš identifikovat pomocí zubařských záznamů.

Nicméně, nejedla celé dny a ztratila spoustu krve, ale měla by být stále naživu, pokud si pospíšíš. Teda, jestli se jí ještě chce žít. Ti ostatní nakonec nechtěli.

Jediné, co po tobě žádám je, ať necháš rozsvícená světla, až budeš odcházet. Vězeňská cela je dost temná a já se bojím, že monstra zase přijdou, když odejdeš.

Není-li uvedeno jinak, obsah této stránky je pod licencí Creative Commons Attribution-ShareAlike 3.0 License