Určitě Velice Kanonický Příběh Jamese, 8 let
hodnocení: 0+x

Ahojky. Jmenuji se James. Možná mě znáte z mého účinkování ve spoustě dětsky-vypadajících vtipných SCP. Dneska jsem zde, abych vám řekl ohavnou pravdu ohledně původu těchto výkřiků smíchu. Ačkoli se zdají být roztomilé a nevinné, tak se za těmito lži skrývá zlověstná zápletka.

Není tomu tak dávno, co jsem začal pracovat v Nadaci. Tehdy mi bylo 21 a ne 8, jak to říká spousta zavádějících dokumentů. Byl jsem přijat jako mladší výzkumník, jež psal popisky ve spoustě vámi přečtených SCP článků. Jako kdybych pro ně spadl přímo z nebe, a proto jsem dostal nějaké sarkastické „Nováček roku“ ocenění na mé stránce. Byl jsem na vrcholu.

Tehdy za mnou přišel určitý Asistent Výzkumníka Corbette. „Potřebuji, abys mi pomohl s experimentem,“ řekl, „Pojď za mnou do téhle cely.“ Jako ten nejvíce důvěřující člověk jsem následoval Corbetta do cely. Měl takový zvláštní výraz, kterému jsem nerozuměl. Bylo to něco jako lehký úšklebek zkombinovaný s propadlým obočím. Zlomyslný, uličnický a zlý výraz.

Došel jsem do cely a on ji za mnou okamžitě zavřel. „Nekřič,“ řekl svým hlasem přes mikrofon, „Nikdo tě neuslyší.“ Ani jsem to nezkoušel. Viděl jsem, jak v těchto celách člověka pomalu trhá na kusy monstrózní ještěrka a nikdo neslyšel ani pípnutí. A tak jsem si místo toho sedl a čekal v rohu. Určitě by mě mohl někdo zachránit, ale nikdo to neudělal.

Začal mě krmit jídlem pokrytým… něčím. Muselo to být nějaké SCP, nebo tak něco. Začal jsem mládnout. Mé oblečení mi začínalo být malé. Mé mladé tlusté já se začalo zase rýsovat a po 2 týdnech mi zase bylo 8 let. Tehdy mi dal psací přístroj s papírem a voskovkami a řekl, „Pokud mi napíšeš článek, tak ti dám jídlo.“

A to jsem taky udělal. Byla to pecka, říkal mi, všichni to milovali. Všichni, kromě mě. Skrýval jsem hlubokou nenávist za mýma dětskýma očima.

Myslím si, že můj čas přichází. Jsem připravený utéct z této komnaty. Již jsem našel cestu ven. Jako plně vzrostlý muž bych nemohl utéct, avšak jako dítě se vejdu do malé skryté díry.

Jsem připraven na útěk a říct Radě o tomhle hrozném, přehrozném muži a o tom, co mi způsobil.

APRÍL HLUPÁÁCI!

Doopravdy jsem nosorožec

Není-li uvedeno jinak, obsah této stránky je pod licencí Creative Commons Attribution-ShareAlike 3.0 License