Herman Fuller uvádí: Úžasný Slimuž
hodnocení: +1+x
blank.png


Úžasný Slimuž

Slimák nebo člověk?

Vizte, jak se z jeho očí se stávají tykadla!

Podivuhodné stvoření!



Tančí!

Zpívá!

Přijďte zhlédnout představení svého života!

Je to člověk nebo slimák? Je obojí! Jeden z našich nejlepších účinkujících. Slimuž vás svým tancem a zpěvem přiměje klepat nohama do rytmu hudby. Přijďte se podívat, jak ze svých tykadel vytvaruje vaše jméno, nebo DOKONCE VAŠI PODOBU!

JEN JEDEN DEN

Tento pátek, 21:00, na výstavišti Alameda County.
Jediné představení, jediná šance! Všichni jsou zváni!

Následuje výňatek z díla zvaného Zrozený pro Cirkus: Menažerie zrůd Hermana Fullera. Identita vydavatele ani autora zatím nebyla určena a vytrhané stránky byly nalezeny vložené v knihách o cirkusech po celém světě. Osoba nebo osoby zodpovědné za tento jev jsou neznámé.

To the Circus Born

Úžasný Slimuž

mě nechtěl prodat panu Fullerovi, ale nemyslím si, že měl na výběr. Když se u nás necháte vyhodit za to, že nadáváte dílovedoucímu, získáte si určitou reputaci. Nebyl schopný si nikde najít zaměstnání a věřte mi, zkoušel to. Noc za nocí přicházel domů na smrt unavený a zlomený.

Samozřejmě že jsem si vybrečel svoje malé slepé oči, jakmile si mě Fuller toho parného dne v červnu 1912 vzal, ale musíte taky pochopit, že pro malého chlapce je cirkus neskutečné dobrosružství a emoce málokdy vydrží dlouho. Sakra, ani jsem si neuvědomoval, co to všechno znamená; po zhruba hodině vzlykání jsem už myslel jenom na lvy a tančící medvědy, které jsem myslel, že uvidím. Kromě toho mi pan Fuller slíbil, že když budeme zrovna ve městě, tak mě mohou rodiče kdykoliv navštívit. Později mi řekl, že mým rodičům v následujících letech nic nechybělo. Nemůžu říct, jestli mluvil pravdu; nikdy jsme se na naše pole v Louisianě nevrátili a já jsem je už nikdy neviděl.

Každopádně, když jsme se dostali do cirkusu, užasl jsem. Byl tak velkolepý, jak jen mohl být. Obrovský stan a všechny možné vagóny a přívěsy, z nichž některé byly opravdu krásné. Vzal si mě stranou a vysvětlil, že proto abych mohl pracovat v jeho cirkusu, potřebuju něco unikátního. Řekl, že zná někoho kdo mě udělá speciálním. A znal, ó Bože, koho on znal! V té době jsem ještě pořádně nerozměl tomu slovu "zneklidňující", ale brzo jsem na to měl přijít. Vzal mě za Sally Švadlenou, budiž jí země lehká, a řekl mi: "Nyní Urieli, tady Sally pomůže tvým očím. Jen zůstaň v klidu." A Sally se jen usmála těmi svými velkými, zářivými oči a pokynula mi ať jdu blíž. Všechno vonělo po levandulích a rákosí, velice zvláštní kombinace. Trochu jsem zaváhal, ale Fuller mě trochu popostrčil a já jsem se ocitl v jejím náručí. Sally mě utěšila, protože věděla že jsem byl jen vyděšený malý kluk, ale potom začala se svojí magií. Ani to nebolelo, což na tom bylo to nejvtipnější, protože jsem cítil jak se mi protahuje kůže a zaplňuje mi oční důlky. A samozřejmě, cítil jsem, když mi pak sešila kůži do křížků, ale ani to vůbec nebolelo. A pak se to stalo. Políbila křížky a zničeho nic jsem viděl! Něco vám řeknu, když po sedmi letech najednou poprvé spatříte svět, je to jako se znovu narodit. Zjistil jsem, že nic nevypadalo tak, jak jsem si to představoval. Ani jsem nevěděl jak vypadám já, natož zbytek světa. Hádám, že to mě na tom zneklidnilo nejvíc. Fuller mě musel posadit, ze strachu že omdlím a bouchnu se do hlavy. V tom měl pravdu, omdlel jsem.

Probudil jsem se ve vlastním přívěsu. Umíte si představit, že sedmiletý kluk dostane vlastní přívěs? Pamatuju si, že zevnitř byl vymalovaný žlutě. Patřil jednomu z Fullerových původních klaunů, Gustovi. Ital, tuším. Nikdy jsem nepřišel na to, co se mu stalo. Fuller pokaždé říkal, že Gusto nebyl "kompatibilní" s jeho vizí cirkusu, ale nikdy nešel do detailů. Pamatuju si, že kdykoliv jsem zmínil jeho jméno před ostaními účinkujícími, ztichli a vypadali zachmuřele. Myslete si o tom co chcete. Každopádně, Fuller mě představil Mannymu, Muži s Obrácenou Tváří, který se mnou začal pracovat na mém vystoupení. Takže, vždycky jsem byl dobrý tanečník, vždycky jsem holky okolo mě rozesmál a ženy v kostele omdlévali z mých nádherných pohybů, ale to nebylo dost. Fullerovo představení jim muselo, jak se říká, vyrazit dech. Manny mě naučil jak ovládat svoje tykadla a jak je ohýbat do tvarů. Nejdřív jednoduchých. Kruhy, čtverce, pak těžších jako trojúhelníky a věci, kterým říkal hexagony. Nakonec, jsem byl chopný vytořit srdíčka, písmena a po letech tréninku i lidské obličeje. A říkám vám, najednou z toho byl trhák.

Zhruba prvních šest měsíců u Cirkusu jsem představení nedělal vůbec, ale když jsem začal, dali mě na nějakou dobu přímo na hlavní číslo. Každý plakát, který vyvěsili na sobě měl velkým tučným písmem moje jméno. "URIEL FISHBONES, ÚŽASNÝ SLIMUŽ". Byl jsem na sebe hrdý a doufal jsem že na mě byli hrdí i moji rodiče, když to uviděli.

Po každém představení jsem si musel jít lehnout do přívěsu. Ostatní vystoupení byla mnohem víc sportovní. Běhání, padání nebo protáčení se dokola a dokola. A pak jsem tam byl já, který jenom seděl na stoličce, a hýbal tykadlama. A stejně vždycky když jsem skončil, cítil jsem se tak unavený. Ale potřeboval jsem ten potlesk, byla to jediná věc

68

Není-li uvedeno jinak, obsah této stránky je pod licencí Creative Commons Attribution-ShareAlike 3.0 License