Terminál X-496: Osobní počítač doktora Krátkého
hodnocení: +5+x
blank.png

Sedím ve své zastíněné kanceláři se zhasnutými světly, kde můj obličej osvětluje pouze obrazovka mého terminálu a svíčka, jež jsem před chvíli zažehnul. Možná vypadla energie v mém sektoru, nebo možná i v celé oblasti! Možná bych to měl zkontrolovat, přece jen, při výpadku elektřiny hrozí prolomení zadržení. V tom se však odvrátím ze svého přemýšlení zpět k terminálu a dojde mi, že terminál stále funguje. Oddechl jsem si, však světla jsem si i tak nezapnul. Mám důležitější věci na práci.

Musím popsat SCP, ale ne jen tak ledajaké. Je speciální. Silný kognitohazard, o němž se nesmí nikde psát ani kreslit. Teda to si myslím, nejsem si momentálně jistý, když tak někomu ohledně toho zavolám. Je to vůbec kognitohazard? Není to náhodou infohazard? Ne, přece se na to lidi nesmí podívat, ne o tom vědět, to bych přece byl už dávno mrtvý. Zabil bych se vlastní rukou, už několikrát jsem to přece viděl. Vzali si svou ruku a dali si ji pod bradu, přičemž si nějakým způsobem prostřelili lebku. To musím přece taky do toho nějak obsáhnout, však stále nevím jak.

Ale přece jen, nemohl bych to nějak nakreslit, jako u ●●|●●●●●|●●|●? Možná bych to tím obešel, nikdo mi neřekl, že to tak nemůžu udělat. Myslím, že to neříkali. Nějak mě dneska bolí hlava, furt mi něco svítí do očí, vypaluje mi to mozek. Dám si před oči ruku, ale stejnak mě pořád bolí hlava. Musím se vyspat, ale jen to tady dodělám.

Hrozně mi ten efekt ztěžuje práci, nebudu lhát. To SCP znám perfektně, jak vypadá, jak zní, jak chutná! To byl vtip, nevím jak chutná. Teda, aspoň myslím. Fakt to musím ještě s někým probrat. Bože můj, vzchop se ty budižkničemu! Nebudeš furt někomu volat ohledně své práce, těm dnům je již konec. Dnes napíšeš to SCP bez jakékoliv pomoci, nepotřebuješ pořád být tahán za ručičku! Stačí jen vymyslet způsob, jak to napsat. Zvládlo to několik lidí přede mnou, teda ne přímo tohle, ale mnohem těžší případy! Tyhle ty psycho-sračky děláme tady v Nadaci skoro pořád, ty je budeš dělat taky. Přece chceš být jednou povýšen, ne?

Jak to napsat, jak to jen napsat… Hlavně si ale dávej pozor, na to, abys to jen tak nenapsal sám, to by tě taky zabilo, to mi říkali. Myslím, že taky mluvili o tom, že se ten efekt dostaví i po napsání podobné věci, takže okecat to taky nemůžu. Bože můj, proč jsem tohle za práci dostal já…

Ne vážně, proč jsem to dostal na práci zrovna já? Nikdo mi to nenařídil, ani jsem to nezkoumal, teda myslím. Jak jsem na to SCP přišel? Co mě to napadlo? Efekt, kterým bych si odstřelil hlavu rukou? Bože můj, ten nedostatek spánku má za své, vymýšlím fikci. Kašlu na to, jdu se vyspa- Co to je?! 5 těl mi leží v rohu, s rukou u brady. Jasně že to existuje, co sis to myslel? Jak to napsat, jak to napsat, jak to napsat…

Hehehehe… Nemůžu to prostě něčím nahradit? Jiným mým SCP? Teď zkoumám něco nového, prostě tam dám to. Řeknu o tom někomu jinému, ať to udělá za mě. Myslím, že mi dluží nějakou službičku paní Dickensnová…


Objekt #: Krásné světlo, ale bolí.

Třída Objektu: Nevím, ale je to tak nádherné.

Speciální Zadržovací Procedury: Proč bychom to měli zadržovat? Je to tak krásné. Měli bychom to nechat jít. Ne, počkat. Bolí to. Au. Au. Nepouštět. Nikdy. To nemůžeme. Je to nebezpečné. Bolí to, ale je to tak krásné. Ne počkat. Au. Au. Nikoho k tomu nepouštět. Nějak ho to ovlivní, ale nevím jak, vždyť je to tak krásné. Ne! Au. Au. Dejte to do těžce střežené cely, je to určitě nebezpečné. Nevím, jak to nádherné světlo sem dostali, ale tady nemůže zůstat. Je přece tak nádherné, že bychom to měli dát jinam.

Popis: Je to nádherné světlo, všichni ho pojďme obdivovat. Ne! Nepřicházejte! Bolí to, moc! Au! Přitahuje mě to. Chce mě to. Tak já se tomu odevzdám. Au! Au! Nedělejte to! Píšu to jak rychle můžu, abych mě to zase neovlivnilo, ale je to přece zbytečné, když je to tak nádherné. Au! Au! Přijďte pro mě, bolí to! Nebo víte vy, co? Nechoďte. Choďte! Je to zatraceně nebezpečný, ale přijďte sem s chrániči očí, protože to je tak nádherné, že byste z toho zemřeli. Ne! Zemřeli byste jeho efektem, ne jeho krásou! Co to tady píšu! Ani trochu jsem nevylíčil jeho krásu… Au! Ne! Brání mi to ve smazání těch nepravdivých informací! Dostaňte mě odsud!


Co to, tohle jsem nepsal! Bylo to něco úplně jiného, přísahám Bohu na nebesích! Beztak mi to dali tam lidi ze srandy, abych se vylekal. Bez tak… Musím to smazat. Proč je tady tolik textu, však jsem nic nepsal! No co už, smažu to později, možná jsem na to už jenom zapomněl. Z toho psaní mě už bolí prsty… Cvakity cvak, cvakity cvak…

Počkat, však to se týká toho mého SCP! Cítím to! Do háje, do prčic, nesmím zemřít, já ještě nechci zemřít, prosím!!! N-nic se nestalo? Musím se uvolnit, jak jsem si mohl myslet, že mě zachrání napnutí svalů na maximum? Bože můj, někdy jsem fakt hlupák, to musím zaklepat. Hehehe… Asi jsem proti tomu imunní, když mi to nic neudělalo. Super! Ale hlavně to neříct ostatním, ještě by mě zavřeli jako anomálii.

Proč furt píšu? Nic nevím, to jako píšu automaticky? Motorika v háji, fakt si musím zajít k doktorovi. Tentokrát však označím to, co chci později smazat. Prostě to přeškrtnu! Já jsem tak chytrý… Nebo ne? Kašlu na to, stejnak to potom budu ještě několikrát číst, smazat to můžu i později. Co můžeš udělat dnes, odkládej na zítřek, nebo bylo to snad jinak? Musím se fakt vyspat, pořád dokola si protiřečím, jako zaseknutý gramofon. Pořád dokola… smyčka! Tak se tomu říká! Jo jo, život jako ve smyčce, to musí být utrpění….

Hm. O čem že jsem to mluvil? Jo, vlastně o tom SCP… Ne, ne, ne, ne… Jaké SCP? V poslední době jsem jenom upravoval už hotové projekty, nějaké ty revize, ty nikdy neuškodí. V tom případě jsem ale o čem měl psát? Jasně, ty těla, ale co je mohlo způsobit? Na nic si nepamatuji, nebyl to kognitohazard? Jo, ten, však jsem o tom psal. Počkat, nemohl jsem o tom psát, vždyť bych se zabil! A jo, ta imunita.

Ale co jen mohl být kognitohazard? Srdce mi buší jak o závod. Počkat, proč mě furt bolí prsty? Nic nepíšu? Nebo jo?

Proč je to všechno napsané? Proč bych to dělal! Já to nedělám, proč by jo? Vždyť mám ruce pod stolem, však podívej, hele! Teď je ta mám, takže jsem je tam musel mít celou dobu! Co se to děje?! Pomoc! Pomožte mi někdo! Ne, uklidni se, nic tam není, a nikdy tam nic nebylo. Halucinace, další příznak absence spánku. Musím se jít vyspat…

Oh, někdo mi vešel do kanceláře, dva lidé. Chtějí, abych se odhlásil ze sítě, prý preventivně resetovali hesla. Proč by ne, stejnak nic důležitého nedělám. Nevím, co jsem dělal, to už je asi jedno. Ty výpadky paměti, proč je furt mám? Jo, jo, jo, už na to jdu. Proč tak naléhají? Tak, zadávám heslo… Tadá! Co to? Zase ten text! Jak jsem mohl zapomenout? Au, bouchl jsem se. Omylem jsem shodil i nějaké tužky ze stolu, jak jsem se lek. Ti lidé ke mně přišli, aby mě zkontrolovali. Podívají se na obrazovku, a…


Sedím ve své zastíněné kanceláři se zhasnutými světly, kde můj obličej osvětluje pouze obrazovka mého terminálu a svíčka, jež jsem před chvíli zažehnul. Možná vypadla energie v mém sektoru, nebo možná i v celé oblasti! Možná bych to měl zkontrolovat, přece jen, při výpadku elektřiny hrozí prolomení zadržení. V tom se však odvrátím ze svého přemýšlení zpět k terminálu a dojde mi, že terminál stále funguje. Oddechl jsem si, však světla jsem si i tak nezapnul. Mám důležitější věci na práci.

Problémy s paměti mám už od dětství, asi již od narození. Musím brát prášky, které mám někde zakopané mezi věcmi, teda jestli jsem si je tenhle týden vůbec kupoval. Moje hlava děravá, ona furt zapomíná bez těch prášků. Není to ale přece jen zajímavé? Bez prášků zapomínám na prášky, které mě z toho vyléčí. Pořád se to opakuje, jako smyčka. Smyčka času. Smyčka na šibenici. Povězte ho vejš, ať se houpá… Heh, zase přemýšlím nad blbostma, musím začít psát to SCP, co mi tým dal na práci.

Musím popsat SCP, ale ne jen tak ledajaké. Je speciální. Silný kognitohazard, o němž se nesmí nikde psát ani kreslit. Vím, že existuje, již 7 lidí kvůli tomu zemřelo! Vlastní rukou, zastřeleni. Zní to šíleně, avšak je to pravda. Myslím, že se to stalo někde blízko, velice blízko. Jako kdybych je všechny viděl, ale to není žádným překvapením, když to SCP znám tak perfektně! Asi se to stalo při testování, nebo tak něco.

Ale jedním si nejsem jistý. Proč vlastně o tom nesmím psát? Určitě nemůžu, ale nějak si nemůžu vzpomenout, kdo mi to říkal. Jo, jo, to je ta absence prášků. I bez těch prášků se cítím klidný. Něco mě stále uklidňuje, ne jako minule. Minule jsem byl nevyspalý, teď jsem perfektně čilý! Ale nepamatuji si, že bych spal. Asi jsem omdlel. Tělo si to vzalo za své, že mě to vůbec překvapuje. Ta naše nádherná anatomie! Kouzelný svět buněk!

Pozitivní nálada tahá views! Nějak tak to bylo. Dívám se na terminál, sleduju slova, jak se pohybují. Neustále se tvoří nová, jen jsem zapomněl, proč že se tvoří? Špatná otázka, čím se tvoří? Nepouštěl jsem si nic do pozadí, co si vzpomínám, ale to už je jedno. Další a další slova se píší. Je to tak uklidňující, jak se slova posouvají, jak se slova tvoří!

Do mé kanceláře vtrhli dva agenti! Co to má znamenat, co tady k sakru děláte? Vypadněte! Proč se ke mně přibližujete, nic nedělám, nic jsem neprovedl! Počkat, zastavili se. Koukli se na mou důležitou práci a asi si to rozmysleli. Hodní. Natahují si ruku k bradě a-

Proč se to stalo? Dívám se na jejich těla, jak padají na zem. Sesunou se k dalším sedmi tělům, jež tady už nějakou dobu leží. Co tady dělají? Sleduju ty těla, jestli náhodou nevstanou. Halloween se blíží, tak to může být vtip, ne? Koukám se na ně dál. Já nebudu ten, kdo to vzdá a uhne. Ručičky na hodinách se otáčejí raketovou rychlostí, to bude asi taky vtípek. Nebo není? Vidím, jak svíčka zhasne, musím si zapálit novou. Světla jsou totiž vypnutá, asi vypadl proud v mém sektoru…

Není-li uvedeno jinak, obsah této stránky je pod licencí Creative Commons Attribution-ShareAlike 3.0 License