SCP-5851
hodnocení: +1+x
blank.png

Vždy ti dobře šlo psaní článků, psala jsi je tak, že informace byly dostatečně stručné pro další čtenáře. Tohle bylo ale něco úplně nového. SCP-5851 se něčím lišilo. Mohla jsi o něm psát jenom, když jsi ho viděla. Bylo to také psáno v druhé osobě čísla jednotného, jako spousta věcí, co jsi četla, když jsi byla mladší.

Vidíš ho každý den, jak si bezstrostně sedí ve své standartní cele na zadržování humanoidů, a podle toho jak si bezděčně rukou projíždělo vlasy si dokázala říct, že myslí na tebe. Když jste se setkali pohledy, usmál se a mrknul na tebe. Kijá! Tvoje srdce skoro vynechalo úder. Věděl, že jakmile si ho všimneš, tak je to osud. Bylo to tak dáno. Znovu se zase potkáte. Pozvolně hořící plamen se při této myšlence zažehl ve tvém srdci. Něco v tobě vzplanulo; chtíč vědět víc. Takže jsi pokračovala.

Byl entitou tvých snů; Okouzlující, koketní, ale nesmělý, s hlubokýma očima, které svou oříškově hnědou vášnivostí vypalovaly díru v tvém jádru. Nemohlo být pochyb - šíleně jsi se zamilovala. Milovala jsi ho pozorovat, i když ti bylo přísně nařízeno ať to neděláš, i když jsi ho nemohla vidět u něj v pokoji, ale i tak jsi cítila vaše propojení. Poprvé sis ho všimla zkrze škvíru ve dveřích, když se tě tehdy zmocnila zvědavost, a viděla jsi jak si hraje s rukama. Vypadal tak opuštěně. Tak prochladle.

"Oh, copak to čteš, miláčku?" Ozval se za tebou hlas. Vzhlédla jsi od svých poznámek a spatřila jsi SCP-5851, jak se opírá o rám dveří. Rošťácky se na tebe ušklíbnul.
"Jsi překvapená, y/n? Někteří lidé si myslí, že jsi průměrná, ale jak se zdá, já od tebe nedokážu odtrhnout oči."

"SCP-5851, Ty tady vůbec nemáš, co dělat!" Zalapalas po dechu, "Co když tě chytí?"

Zašklebil se, "To se jen tak nestane, bejby."

"Co- SCP-58?-"

"Někteří lidé mě nazývají Keterem, ale to na našem vztahu nic nemění. Tvá krása zadržela mé srdce."

Byl tak odvážný, když mluvil o tom jak nikdy nemůže být kompletně zadržen… vědla jsi, že byl taky velkej sprostej lhář, protože měl potěšení z tvé pozornosti a ochotě rozebírat jeho manérismy, kousek po kousku, slovíčko po slovíčku…

"…Takhle se na mě nekoukej. Vypadáš nemocně. Stalo se něco, zatímco jsem byl pryč?" Zeptal se SCP-5851 a otřel svou velkou ruku o tvou tvář. Vždycky se pokoušelo na tebe hledět. Jeho druhá ruka něžně vzala tu tvoji, propletl s tebou prsty.

"Musíš se o sebe líp starat, pracovní přetížení není zdravé."

"Jsem v pořádku, je mi jen trošku zima," ujistila jsi ho. Cítila jsi chlad, ale uvnitř jsi hořela nákloností. SCP-5851 v tobě zažehl jiskru, o které jsi ani nevěděla, což tě učinilo zapálenější než normálně.

Nicméně, něco tě hlodalo vzadu v hlavě. Tohle je špatně. Už teď je pozdě. Jsem ztracená. O tohle se už nemusíš starat. Je to jen strach; strach z toho, že to někdo zjistí, nebo se podívá na SCP-5851, nebo mu dojde, že píšeš fanfikci místo článku. Tohle byly myšlenky, kterých se bylo potřeba zbavit, napsala jsi.

"Jsi dobrá spisovatelka." řekl SCP-5851, "Tohle jsi vymyslela sama?"

"No… ne. Je to o tobě. Ještě jsme to nedopsali, protože o tobě můžeme psát jen když tě vidíme, a pak, pak konec."

"Y/n, ty přemýšlíš nad tím, že se se mnou rozejdeš?!" Zasmál se a zaklonil hlavu, než se zase uvolnil a obejmul tě, zatímco ty jsi zběsile psala.

"Bude ti vadit, když to trošku zedituju?" Zeptal se a poklidně tě vzal za ruku a vyškrtl s ní pár vět. Milovala si jeho asertivní povahu. Opřela ses o židli a vzhlédla, tvůj zrak se setkal s nádhernýma oříškovýma očima SCP-5851. V uších ti duněl tlukot tvého srdce. Byl tak nádherný… Přitáhla sis jeho hlavu blíž k sobě.

"Y/n, od toho okamžiku, kdy jsem tě spatřil…"

Zahihňala ses, "To říkáš všem. Takhle jsme tě přece našli, pamatuješ? U řeky, kde ses krmil žárem a životní sílou jedné holky…."
Věděla jsi, že to samé dělá teď tobě. Strašně moc tě miloval a jen chtěl abys s ním byla šťastná. Ale jak si ho mohla milovat ty, když ti doslova zevnitř propaloval orgány? Stejně už jsi mrtvé maso. Chceš aby to rychle skončilo.

"To bylo dávno. Nepamatuju si to."
Odmlčel se.

"Počkej. Něco jsem přehlédl," znovu se podíval na dokument a rychle přeskrtl tvoje chyby.

"Každý okamžik bez někoho jako ty se cítím tak slabě a tak prochladle… Hrozně to bolí, y/n. Nikdo se nezdá tak zapálený jako já. Ke všem, do kterých se zamiluju, vždy tak přilnu… Dám jim toho tolik a oni prostě, y/n, posloucháš mě vůbec? Oni prostě vyhoří…"

Neochotně se od tebe odtáhnul, jeho oči se zalily slzami. O čem to mluví? Ve svých posledních okamžicích jsi toto rychle naškrábala do poznámek a doufala, že to někdo vezme v úvahu až bude studovat SCP-5851. Entita absorbuje energii z vnitřních orgánů po navázání přímého očního kontaktu.

"Pr- Y/n, ty už se cítíš prázdně? Tohle není fér… Myslel jsem si, že jsi ta pravá. Rozumněla jsi mi, a to je proklatě těžké."
Vzal tvůj obličej do svých dlaní a ty jsi cítila jak se tvé vnitřnosti rozpouštějí pod náporem lásky a jak ti v srdci hoří nesmírný plamen.

"Proč mi to tentokrát připadá jiné, miláčku? Proč je mi to tentokrát líto?"

Povzdechneš si a vyloudíš na své tváři úsměv. Všimne si, že tvá ruku stále píše, jak se znaží zdokumentovat tvé poslední okamžiky s SCP-5851.

"Heh… Hádám, že o mě teď budou všichni vědět. Dlouho se teď nezahřeju."

Jeho oči se do tebe zaryly, a ty jsi mu pohled opětovala. Skoro sis nevšimla, jak ztrácíš vědomí.

"Ale víš, y/n, já si tenhle okamžik budu pamatovat už navždy."

Není-li uvedeno jinak, obsah této stránky je pod licencí Creative Commons Attribution-ShareAlike 3.0 License