SCP Nadace

Adresováno Radě O5 a Etické Komisi,

rád bych oficiálně podal žádost o vyšetření a potenciální přepracování aktuálních zadržovacích procedur SCP-5545. Dosavadní vedoucí projektu, doktor Gabriel Reed, na projektu pracuje již téměř dvacet let a přesto byl dokument upraven pouze dvakrát: poprvé 8. srpna, 2003 a podruhé 3. prosince, 2003. Ve složce chybí mnoho informací a dozajisté vyžaduje zdroje, které podle našich současných standardů, ani standardů z roku 2003, neodpovídají anomálii Třídy Safe.

Dále, nemáme téměř žádné znalosti o SCP-5545-2. Přestože je jasné, že anomálie předsavuje hrozbu pro lidský život, zdá se, že bylo naprosto latentní, dokud nebylo objeveno. Pro zadržovací specialisty by pravděpodobně bylo mnohem jednodušší tuto anomálii zkrátka izolovat, než se jí pokoušet aktivně zadržet. Pokud to není možné, měli bychom stále alespoň aktualizovat informace o anomálii ve složce.

Kdyby šlo o jakoukoliv jinou anomálii, ignoroval bych složku a pokračoval bych ve svých ředitelských povinnostech. Ve složce ovšem nestojí nic o aktivním memetické efektu a vzhledem ke kompletnímu rádiovému tichu z Dočasné Oblasti-344-1 soudím, že se bez našeho vědomí přihodilo něco drastického. Vezmu-li v potaz blízkost anomálie k Oblasti-58, spadá tato záležitost pod mou jurisdikci, soudě dle kodexu oblastních ředitelů a etických pravidel.

Kvůli svému dřívějšímu zaměstnání jakožto člen Mobilní Úderné Jednotky Eta-10 a svému zapojení při zadržení mnoha anomálií Třídy Keter, bych rád osobně prozkoumal a vyšetřil okolnosti případu SCP-5545. Již jsem zařídil, že mou práci budou po dobu následujících šesti měsíců vykonávat jiní zaměstnanci a nebudu tedy potřeba.

Potřebné dokumenty jsou připnuty k této žádosti.

SHRNUTÍ NÁVRHU RADY O5:

VÝSLEDKY HLASOVÁNÍ RADY:

Dnes jsem dorazil do Dočasné Oblasti.

Cesta nebyla tak špatná, jak jsem čekal. Trocha horké čokolády nad arktickou pustinou sice nebyla dokonalá, ale byla tím nejlepším, co jsem měl celý měsíc. Půl roku práce oblastního ředitele vám rychle poleze na nervy. Nemyslím si, že teď nějakou dobu požiju svých zaměstnaneckých výhod, takže to bylo fajn naposledy zkusit.

Přišel jsem připravený s několika vymoženostmi schválenými Radou O5, jako například detektorem nebezpečných memů a nahrávacími zařízeními. Také u sebe mám skrytou zbraň, kterou nemám v plánu použít. Ale mohla by se hodit. Rada O5 mi zakázala použití jednotky SCRAMBLE, ale tomu rozumím. Pořád je to docela nová a experimentální technologie. Připadám si, jako kdybych byl zpátky u Eta-10.

Když jsem dorazil do Dočasné Oblasti, setkal jsem se s výzkumníkem ve středním věku. Ukázal jsem mu svou prověrku a on mě rychle odvedl dovnitř, ale ještě před tím mi skoro depresivním tónem řekl: "SCP-5545-2 je zadrženo v Oblasti-344-2". Prověřil jsem to detektorem nebezpečných memů (dále budu zkracovat na HMD) a nic z toho nevyšlo. Možná jsem jen paranoidní, ale radši budu opatrný.

Moje místnost je v prvním podzemním patře, třetí dveře nalevo v první chodbě. Je malá, ale útulná s jednou postelí a koupelnou, dvěma ohřívači (přeci jenom jsme v polární oblasti), kávovarem a budíkem. Je tu i pár dalších kusů nábytku, ale není tu toho moc. Světlo nad hlavou převážně osvětluje holé betonové zdi.

Naneštěstí jsem dorazil v noci, což znamená, že Dr. Reed nepracuje a nejspíše spí. Zítra začnu. Do té doby jsem se rozhodl sepsat svá pozorování do deníku. Nejspíše to tak budu dělat každou noc, protože psaní na telefonu je strašná osina v zadku. Kromě toho se mi u psaní dobře přemýšlí — omlouvám se tomu, kdo bude tohle muset přepisovat.

—Jason Monroe

Rozhodl jsem se ráno trochu projít, než se všichni vzbudí. Ventilační šachty v mojí místnosti dělají v noci takový tichý pískavý zvuk, což je opravdu otravné, takže se příště pokusím usnout ještě než to začne.

Na procházce jsem si všimnul něčeho zajímavého. Na konci každé chodby je zelená cedule, která říká, že je bezpečné chodbou projít. Jsou to tyhle malé detaily, které nám v Nadaci umožňují normálně pracovat, především, když se jedná o něco tak podivného a přizpůsobivého, jako je 5545. Protože SCP-5545-1 je nekonečná chodba, dávají se cedule na konec chodby, aby to anomálie nemohla napodobit. Ale i přes všechnu naší lidskou vychytralost, byla tahle oblast nějak kompromitována. To už je hold jedno z nešťastných rizik práce u Nadace.

Taky jsem si všimnul kamer v každé chodbě, ale v mojí místnosti ani v chodbách ubikací nejsou. Hodlám to využít ke svému prospěchu, ale prozatím si na to jenom dám pozor.

Moje schůzka s doktorem Gabrielem Reedem byla… velmi nedostačující. Do jeho kanceláře jsem vešel v 9:00 ráno a odešel jsem přibližně v 9:30. Byl o něco menší než já, pomalu plešatěl a neměl žádné vousy ani knír. Jeho kruhy pod očima mi napověděly, že buď moc nespí, nebo je opravdu znuděný. Z toho jak mluvil usuzuji, že jsou oba případy správně. Jenom mi pokývl, když jsem se posadil a potom jsme tam seděli v trapném tichu snad celou hodinu, i když to ve skutečnosti byla jenom minuta.

Začal jsem se ptát na otázky a on krátce a předpřipraveně odpovídal. Když jsem se zeptal na 5545, ukázal na složku na stole. Zeptal jsem se na 5545-2 a nedostal jsem z něj nic kromě toho, že by se jednalo o prolomení zadržení, kdyby mi řekl něco víc. Jinak řečeno, naše konverzace byla frustrující a ve výsledku k ničemu. Schůzka skončila a já se vrátil zpátky do svého pokoje.

Pochopitelně jsem projel naší konverzaci skrz HMD. Normalní lidi jenom tak nesedí a neodpovídají na otázky vágně a jako robot. Sakray to je jeden z nejčastějších příznaků efektu nějakého memetického potlačovadla. Ale i přes tohle všechno, přístroj v naší konverzaci neobjevil žádnou memetickou infekci. Zkusil jsem to ještě jednou projet bez filtru, ale byly to jenom obyčejné, neanomální memy ve stejně nudné konverzaci.

Tedy, ať už tuto oblast ovlivňuje cokoliv, je to buď extrémně silný, ale dobře ukrytý memetický hazard, nebo to vůbec není meme.

Teď je kolem poledne. Další záznam napíšu dnes večer.

—Jason Monroe

Pamatujete jak jsem říkal, že jsou tu kamery ve všech chodbách? Je málo známý fakt (především protože na to skoro nikdo nemá prověrku), že každá nadační oblast má několik ukrytých panelů, které vám dají kompletní přístup k bezpečnostním systémům. Dokonce i ty nejstarší systémy jsou silně zabezpečené, a pokud nemáte patřičnou úroveň prověření, budete mít velký problém. Já naštěstí takovou úroveň mám a terminál mě bez problému pustil dovnitř.

Myslím, že nejnápadnější kamera byl jediný přenos z Konceptuální Oblasti-344-2, který byl kompletně černý kromě fráze "SCP-5545-2 je zadrženo v Oblasti-344-2." Přenos vydával slabý zvuk statiky, když jsem zapnul zvuk, takže jsem ho rychle vypnul. Chápu, že je zadrženo "asociačním zámkem," ale k tomu přenosu má přístup jenom jeden člověk a to Dr. Reed. Jinak je naprosto k ničemu.

Druhá věc, které jsem si všimnul, je něco, co jsem za svou práci u Nadace viděl jenom jednou nebo dvakrát: všichni zaměstnanci sedí v kancelářích a jenom zírají do obrazovek. Všechny obrazovky ukazovaly statiku, kromě dvou, které byly vypnuté. Proč tohle místo potřebuje minimálně osmnáct lidí, když celý den doslova nic nedělají?

I přes tyto… podivnosti, jsem se ke kamerám dostal především proto, abych zjistil pauzy v rozvrhu Dr. Reeda. Přestože počítače všech ostatních nefungují, on ten svůj používá, i když nevím k čemu. Během svého vyšetřovací jsem našel dostatečnou pauzu, když si došel pro pití a na záchod na patnáct minut. Už to zopakoval dvakrát a pokaždé mu to trvalo skoro stejnou dobu. Kdyby se mi podařilo vejít do jeho kanceláře hned poté, co on odejde, mohl bych zkusit získá nějaké informace.

Dále, dnes jsem se setkal se svou první instancí 5545-1. Skoro mi to ani nedošlo, ale pak jsem si všimnul, že je něco jinak a pohled na nekonečnou chodbu nalevo mi připomněl, že stojím přímo před anomálií. Napojovala se téměř dokonale a kdybych nedával pozor, možná bych do ní omylem vešel.

HMD pořád ukazuje pouze negativní výsledky u všeho, co nahrávám, takže to asi nikam nevede. Víc napíšu zítra, až konečně dostanu nějaké informace.

—Jason Monroe

Měl jsem sen. Ten stejný, se mi zdá už od doby, co jsem se přidal k Eta-10, ale tentokrát byl jiný.

Stojím v něm v bohatě zdobeném domě, který nepoznávám. Zdi jsou rudé a zdobené pekelnými detaily zlatých dekorací zhora i zdola. Uprostřed místnosti stojí skleněný stůl obklopený židlemi ze stříbra. V domě je zima a já se chvěju, přestože jsem zabalený v tlustém kabátě a zima mi není. Na konci místnosti je ve středu stěny krb.

uplyne několik minut a procházím se po místnosti. Na obou stranách stojí sochy a všechny jsou buď ženské, nebo mužské, nikdy jiné. Jejich obličeje jsou stejné. Muž je naštvaný a žena se bojí a souvisí to spolu. Netuším jak to vím, ale ta myšlenka je naprosto přirozená.

Dojdu na konec místnosti a stojím před ohněm. Je ticho a všechno hřeje. Jediným zvukem je praskání ohně a lehké pohupování lustru nad stolem. Tam a zpátky. Tam a zpátky. jako malý jsem lustry nesnášel, protože jsem vždycky měl pocit, že prostě spadnou. Jsem nervózní. podívám se nad stůl a zjistím, že se lustr vůbec nehoupe, ale ten zvuk pokračuje.

můj pohled se zaměří zpátky na krb. Ten je teď nekonečně vysoký a táhne daleko do prázdnoty nahoře, dál než dohlédnu. ale ten houpavý zvuk nejde z prázdnoty, ozývá se přímo přede mnou z krbu. zevnitř se objeví tvar, který nepoznávám dokud nevystoupí ven a nezanoří se mi do mysli.

je to mrtvé tělo dívky, malé holky. je pověšená na dlouhém provazu, který se spojuje s čarami červených stěn kolem a všechna ta vlákna se táhnou do prázdnoty tam nahoře, kde by měl být strop. dívka se chytí za stěny krbu a snaží se vytáhnout ven. sleduje mě. pozoruje. je naštvaná a já nevím proč, jako kdybych byl zdrojem vší její nenávisti a hněvu. zoufale se snaží osvobodit ze svého utrpení, ale nemůže opustit krb.

vstoupím do ohně a ona mě stáhne z kůže a moje maso hoří v ohni. hoříme spolu věčně. utrpení bez konce

dnes se mi zdálo, že jsem potom zavřel oči a stál jsem v chodbě. to bylo v tom snu nové. nevím co to znamená.


srát na to

Včera v noci jsem měl divný sen. Rozhodl jsem se prohnat svůj hlas skrz HMD, abych si byl jistý, ale vyšlo to negativní.
Asi to nic není.

Mou hlavní prioritou je aktuálně zjistit jak je Rada O5 zapojena do této anomálie, ale rovněž musím zjistit co se sakra děje s touhle oblastí. Mám v plánu infiltrovat sekci pro Radu O5 ve složce SCP-5545, zjistit co potřebuji a, s trochou štěstí, všechno vysvětlit. Taky mě stále zajímá ten vymazaný zaměstnanec a ta fotografie MTF.

Znovucjsem pročítal složku a všimnul jsem si, že Oblast-344-2 má být "Konceptuální", což znamená, že je to někde v myšlenkovém prostoru, nebo tak. Nejsem si jistý co to znamená, nebo jak se tam můžu dostat, ale znamená to, že je v tom myšlenkovém prostoru i 5545-2. Zadržovací procedury říkají, že je zadržené pomocí "asociačního zámku", což předpokládám, že znamená že je asociováno s konceptem (nejspíše konceptem "zadržení") a stává se tím konceptem. Ve skutečnosti nemám ponětí. Nikdy jsem o tom neslyšel, ani jsem to neviděl použité v jiném článku. Z toho co vím by to mohlo znamenat cokoliv.

Rovněž se zdá, že SCP-5545-2 u někoho způsobuje sebevraždy a jiné zabíjí přímo. Nevím jaká jsou pro to kritéria. Podle toho, jak velká část byla v záznamu začerněná odhaduji, že náš záhadný přítel zemřel hodně rozdílně od všech ostatních. Může taky jít o falešnou stopu (Nadace to občas dělá), ale u téhle anomálie si to nemyslím.

Reedovu kancelář infiltruji za dvě hodiny. Snad najdu nějaké nové informace, které mi konečně pomůžou.

—Jason Monroe

Přijde mi, že pomalu přicházím o rozum .

Je to konspirace.

Procházel jsem si svoje možnosti a všechna vodítka a došel jsem k několika závěrům.

Z nějakého důvodu jsem ještě nebyl zatknut ani terminován a ani mě nikdo neodvolal z mise. Spolu s Reedovými slovy a jednohlasným souhlasem Rady O5, začínám mít pocit, že jsem tu možná z úplně jiného důvod, než je vyšetřování anomálie. Myslím, že hraju roli v něčem větším. Že jsem celou tu dobu jenom loutka na provázku.

Ty poznámky mě přiměly se zamyslet. Nějak k nim měli přístup celou dobu. Sedmnáct zasranejch let. Jak je to možné? Jak dlouho už tu jsem? Opakované používání amnestik v tomhle měřítku by určitě zanechávalo vedlejší efekty. Nemohli mi vymazat paměť. Nedokážu na to přijít.

Proč jsem tu potřeba? Přihlásil jsem se dobrovolně, nebyl to rozkaz Rady O5. Čekali, že se přihlásím? Jak? Memetika? Nedává to smysl. Chybí mi poslední kousek skládanky a už mě nebaví se pořád za něčím honit. Musím to skončit.

Mám teorii, ale nevím jak jí ověřit. SCP-5545-2 je zadrženo v Oblasti-344-2 — to mi tu bylo řečeno už nejméně třikrát, nebo čtyřikrát. Oblast-344-2 je konceptuální místo, ale pořád musí existovat. Jestli existuje způsob jak se dostat do Oblasti-344-2, dá se najít SCP-5545-2 a můžu zjistit co to vlastně je. Může to způsobit "únik ze zadržení", ale já to risknu. Musím to vědět.

Část teorie, kterou nemohu ověřit je ta, že SCP-5545-1 je vstup do Konceptuální Oblasti-344-2.

Jestli půjdu do SCP-5545-1 a zabije mě to a nemám tam co dělat, pak mě doktor Reed bude muset zastavit. Jestli mě to nezabije, pak… nebudu mrtvý. Super. Jestli tam mám co dělat, pak aspoň doufám, že dostanu nějaké zatracené odpovědi, i kdybych měl zemřít. Jestli vylezu živý a tohle všechno není součástí žádného grandiózního plánu a já se jenom zbláznil, pak budu stejně terminován za porušení příkazu od Rady O5. Nemám co ztratit.

Jedna instance 5545-1 je přímo naproti mému pokoji. Uvidíme se na druhé straně, vy bastardi.

Následuje video záznam průzkumu SCP-5545-1 a Konceptuální Oblasti-344-2 provedeného ředitelem Jasonem Monroem za pomocí kamery, jež ukradl z Oblasti-344-1.

ZAČÁTEK ZÁZNAMU

Je slyšitelné hluboké oddychování, zatímco ředitel Monroe jde ke vchodu do instance SCP-5545-1. Zdi jsou ze starého, otrhaného, bílého betonu. Konec chodby není vidět, protože světla ke konci tunelu jsou slabší. Osvětlení navíc občasně zablikwjí, ale nevypínají se. V pozadí je slyšet slabé hučení ventilace.

Monroe něco polohlasně říká ohledně kamery. Přestože je záznam slabě zrnitý, je funkční a nahrává v dobré kvalitě. Monroe naklání kameru na obě strany aby ukázal, že do anomálie nevedou žádné vstupy ze stran.

Jak Monroe vstupuje hlouběji do chodby, světla stále více blikají a hučení ventilace nabírá na intenzitě. Uplynou dvě minuty a blikání je teď velmi intenzivní. Monroe začíná panikařit a hyperventilovat. Zastaví se a krátce otáčí kameru na svůj obličej. Všechna světla zhasínají.

Po třech vteřinách úplné tmy se instance SCP-5545-1 náhle rozzáří. Vzhled chodby se úplně změnil. Nyní je velmi dekorovaná se žlutými malovanými zdmi, kobercem na podlaze a dřevěnými dekoracemi. V regulérních intervalech jsou ze stropu zavěšeny lampy. Podobně jako předtím se instance táhne do nekonečna.

SCP-5545-1-P17.

Ředitel Monroe vydává lkavý zvuk a rychle se rozhlíží kolem. Najednou se zastavuje a mělce se nadechuje, načež znovu upravuje kameru, aby znovu směřovala dopředu.

Ředitel Monroe: To.. tohle už jsem viděl.

Ředitel Monroe pokračuje pomalu skrze SCP-5545-1 a nepravidelně přitom oddychuje. Kamera se začíná mnohem více třást. Zatímco pokračuje dopředu, nejsou zaznamenány žádné očividné změny ve struktuře, nebo povaze chodby.

Uplyne šest minut bez incidentu.

Monroe se náhle zastavuje a přibližuje kameru. Na konci chodby je vidět slabé, blikavé světlo, o němž Monroe něco slabě zamumlá. Pokračuje dál a ujišťuje se, že kamera stále nahrává. Neustále kameru upravuje, dokud nestojí pět metrů před koncem chodby.

Kamera se zastavuje na světle. Instance SCP-5545-1 vede do dlouhé místnosti s nejistými detaily, kvůli špatné kvalitě kamery. Na jejím konci se ve zhoršené kvalitě mění světlo a je občasně zaktryto pohybující se postavou. Záznam kamery se pomalu zaostřuje.

Když se záznam vyostří, ukáže se že světlo vychází z krbu. Ředitel Monroe se zhluboka nadechne a vstupuje do Konceptuální Oblasti-344-2.

Místnost je velká a špatně osvětlená pouze světlem z krbu a svícnů na zdech. Strop není pevně daný a zdá se, že se zdi táhnou do nekonečna nahoru. Poblíž jsou rozmístěny mužské a ženské sochy s nepřesnými rysy obličejů. Monroe vydává různé projevy emočního stresu a úzkosti.

Když přichází ke krbu, nasměruje kameru nahoru směrem k ohni. Ve vzduchu před ním bez pohybu visí bílé vlákno.

Ředitel Monroe: Ach bože. Ne, prosím ne.

Monroe se přiblížně minutu nehýbe. Není slyšet nic než praskání ohně z krbu a mělké výdechy ředitele.

Pomalu z pozadí začíná vystupovat houpavý zvuk a zesiluje na intenzitě. Ředitel Monroe se zdá být vyděšený a vlákno před krbem se začne houpat ve vzduchu. Monroeův dech se zrychlí, načež se nadechne zhluboka a rychle se otočí.

Ředitel Monroe vykřikne. Kamera zabírá více než sto identických lidských těl s podobou Monroea zavěšených na bílých vláknech. Všechna těla jsou oblečená v různém oblečení. Některá mají farmářské úbory, jiné oranžové kombinézy Třídy D a přibližně dvacet z nich je oděno do taktické výbavy Mobilních Úderných Jednotek. Všechna těla se slabě houpou na vláknech.

Ve středu místnosti u země je ve vláknech zavěšené mrtvé tělo mladé dívky. Její tělo je dokonale zachovalé, přestože nevykazuje žádné známky života. Je oblečená v oblečení z 18. století. Narozdíl od ostatních mrtvol se ta její nehoupe a je naprosto strnulá

Ředitel Monroe: Pamatuji si. Vzpomínám si. Prosím… prosím ne…

Ředitel Monroe pouští kameru k zemi a začíná nekontrolovaně brečet. Nic se neděje, ale mrtvá těla se nadále houpají.

Ředitel Monroe: Jak moc… jak dlouho tohle ještě budeš dělat?

Neozývá se žádná odpověď. Mrtvá těla jsou rychle vytažena nahoru ze záběru a jedno bílé vlákno se spouští před ředitele Monroea. Mrtvé tělo dívky se nehýbe, ale délka místnosti se náhle změní, dokud není stejně dlouhá, jako široká. Za dívkou je vidět SCP-5545-1.

Ředitel Monroe: Chápu… Chápu to. Mám si vybrat.

Žádná odpověď.

Ředitel Monroe: Když odsud odejdu… když opustím konceptuální oblast, půjdeš za mnou. Půjdeš za mnou odsud ven, ale já budu volný. Zvoje chodby se rozšíří po světě a tisíce lidí přijde na tohle umřít místo mě.

Žádná odpověď.

Ředitel Monroe: Ale… ale když tady umřu, vrátím se sem znovu a znovu, pokaždé s jiným životem, budu umírat znovu a znovu navždy. Ale budu to jenom já, jako trest za to, co jsem udělal.

Žádná odpověď.

Ředitel Monroe: Omlouvám se.

Žádná odpověď. Ticho pokračuje tři minuty. Za tu dobu jsou nádechy ředitele Monroea pravidelnější a přestává brečet.

Ředitel Monroe: Nadace to věděla. Potřebovali, abych sem přišel. Potřebovali mě, abych tě zadržel a potřebovali, abych udělal tu správnou věc. Abych tě tu udržel. A abych neodešel tou chodbou zpátky.

Žádná odpověď.

Ředitel Monroe: Proto se tohle stalo a proto se to stane znovu. Kvůli tomu se muselo všechno stát takhle. Proto už měli moje poznámky. Věděli přesně jak tahle divadelní hra skončí, protože už dávno četli scénář.

Žádná odpověď.

Ředitel Monroe: (vzlyká) Srát na to.

Monroe pomalu vejde do záběru a přistupuje k vláknu. Opatrně vezme jeho konec a ten se mu začne obmotávat kolem ruky. Světla v instanci SCP-5545-1 začnou zhasínat a postupně zhasnou i svícny v místnosti. Zatímco mu vlákno obmotává tělo pod oblečením a po kůži, zadívá se Monroe přímo na mrtvou dívku.

Ředitel Monroe: …Jak bych na tebe kdy mohl zapomenout, Emily?

Provazy se utahují a Monroe se neovladatelně chvěje, načež jeho tělo padá k zemi. Krb pohasíná a místnost se ponořuje do temnoty.

KONEC ZÁZNAMU

Kamera byla vyzvednuta a záznam přepsán podle standardního protokolu.