SCP-4840
hodnocení: +6+x
blank.png


kaktus1.png
Objekt#: 4840
Úroveň4
Zadržovací Třída:
keter
Sekundární Třída:
none
Třída Narušení:
ekhi
Třída Ohrožení:
podezřelé

header2.png

SCP-4840.


location-new.png

SCP-4840.

Speciální Zadržovací Procedury: Vzhledem k pohyblivé povaze SCP-4840 je aktuálně nemožné strukturu udržet na jednom místě. Nadační agenti na povrchu SCP-4840 musí kontrolovat povětrnostní podmínky a mechanizmy, které SCP-4840 pohánějí, aby se objekt udržel v zadržovacím perimetru přibližně 120km2 v arktické oblasti severního Ruska. Koordinace těchto operací spadá pod přímý dohled vedoucího kontejnmentu SCP-4840, Aljoši Janoviče, a velitele Aplikované Úderné Jednotky Ru-199 "Siberian Squad".

Nadační agenti mají za úkol ovlivňovat místní meteorologické jevy, aby byl kolem SCP-4840 vždy přítomen hustý mrak. V případě, že toto nebude možné, nebo že se SCP-4840 stane viditelným, budou generátory mraků na jeho povrchu aktivovány, dokud nenastanou příhodné povětrnostní podmínky pro tvorbu mraků. ATF Ru-199 monitoruje místní populační střediska kvůli možným případům spatření SCP-4840. Osoby, které tvrdí, že viděly SCP-4840, budou odvezeny do Oblasti-210 pro podání amnestik.

Zadržovací týmy musí monitorovat entitu SCP-4840-B kvůli možným známkám aktivity. Doposud se entita zdá být neaktivní.

Vzhledem k informacím získaným od SCP-4840-A a jejich vztahu k dalším anomálním fenoménům, je tento dokument určen pro zaměstnance s Úrovní Prověření 4/4840 s omezeními. Přístup k tomuto dokumentu je omezen na starší zaměstnance přiřazené k SCP-2254, SCP-████, SCP-████, a SCP-4812. Kvůli potenciálnímu zásahu členů Zájmové Skupiny "Znovuzrozené Povstání"1, je přístup k tomuto dokumentu přístupný pouze přes autorizované terminály.

Memorandum o Aktualizovaných Zadržovacích Procedurách: Dle Nadačního Protokolu 2513.99, bude odpovědnost za zadržování SCP-4840 přenesena pod jurisdikci Projektu PARAGON. Veškeré další zadržovací procedury zůstávají beze změny.

Popis: SCP-4840 je velké2, prastaré, opuštěné město vznášející se přibližně 7,8 km3 nad neobydlenou oblastí v arktické oblasti severního Ruska. Architektura ve městě naznačuje, že i přesto, že město se zdá být starší, než jakákoliv známá civilizace, bylo postaveno za použití pokročilých technik a materiálů, včetně několika komponentů (jako například plynových lamp), které ve zbytku světa nebyly využívány po stovky až tisíce let.

SCP-4840 nese nápisy v dlouho mrtvém lidském jazyku4, který se neobjevuje v žádných prastarých osadách na Zemi. Díky rozluštění tohoto textu se Nadačním lingvistům podařilo určit, že se kdysi SCP-4840 jmenovalo Audapaupadopolis, což se dá přeložit jako "Město Prvního Otce". Informace získané z SCP-4840 indikují, že město kdysi obývalo více než 100 000 obyvatel, ovšem nebyly nalezeny žádné důkazy o události, která vedla k jeho opuštění. Dle informací, získaných od jediného žijícícho obyvatele SCP-4840 (SCP-4840-A, viz Dodatek 4840.3 pro více informací), obyvatelé SCP-4840 zkrátka odešli po dlouhé době bezvládí po ztrátě svého prvního a jediného vládce, zatímco SCP-4840, ať už přirozeným způsobem, nebo díky anomálnímu jevu, zmizelo kompletně z lidského povědomí.

SCP-4840 je rozděleno na čtyři kvadranty s velkým centrálním bodem, který je propojuje. Tyto kvadranty se zdají být rozděleny podle povolání lidí, kteří je obývali. Kováři a kovotepci, inženýři a návrháři, farmáři a pekaři a nakonec řemeslníci. Každý ze čtyř kvadrantů má své vlastní řídící středisko poblíž centrální sekce. Centrální bod sestává ze tří velkých kamenných chrámů5 se železnými ornamenty a velkou, detailně zdobenou halou, která nejspíše sloužila, jako trůní místnost. Druhý z chrámů, chrám Západu Slunce, je z části zničený, kvůli přítomnosti entity ležící v ruinách, SCP-4840-B.

sonofson.png

SCP-4840-A.

Pod touto halou se nachází místnost s velkými kamennými dveřmi, přístupnými pouze pro SCP-4840-A. Osoby, které se pokusí projít dveřmi, když jsou otevřené, popisují stoupající napětí, které přemáhá jejich tělo, aby nevstoupilo dovnitř. Toto napětí bylo rovněž popisováno, jako pocity nepříjemné viny a lítosti, dostatečně silné na to, aby nedovolily nikomu vstoupit. Tyto pocity jsou navíc často doprovázeny panikou a úzkostí a ustávají pouze, pokud osoba znovu odstoupí od dveří. Aktuálně není známo, co se nachází za těmito dveřmi (Viz Dodatek 4840.3 pro více detailů).

Do roku 1933 bylo SCP-4840 skryto za pomocí neznámých anomálních metod. SCP-4840-A tvrdí, že za to mohl jeho vlastní účinek na strukturu, ovšem kvůli změně stavu této entity se SCP-4840 stalo viditelným pro lidský zrak a radary. Instalace šifrovacích zařízení, generátorů mraků a přesun SCP-4840 do odlehlé lokace napomohly k udržení tajnosti.

SCP-4840 je opuštěné, kromě dvou entit: SCP-4840-A a -B. SCP-4840-A je postarší muž nevýrazné postavy a neznámé etnicity. Genetické testování ukazuje na mezopotámský původ, ovšem genetické markery této osoby se nedají spojit s žádnými předky. To naznačuje, že je SCP-4840-A buď mimzemská entita na Zemi, nebo obsahuje genetický materiál předchůdců inteligentní lidské rasy na planetě. SCP-4840 hovoří mnoha jazyky včetně angličtiny, čínštiny, ruštiny, francouzštiny a španělštiny.

lancelot.png

SCP-4840-B.

SCP-4840-A je schopno částečně ovládat pohyby SCP-4840. Dále se zdá, že má SCP-4840-A jistou úroveň vševědoucnosti a dokáže popsat události, které se odehrávají daleko od něj a o kterých by jinak neměl žádné znalosti, ovšem ve většině případů nedokáže tyto události popsat do detailů. SCP-4840-A je jediná osoba schopná vstoupit do zavřené struktury pod velkou halou SCP-4840, které říká "Stará Knihovna". Dodatečné detaily ohledně struktury jsou zapsány níže v tomto dokumentu.

Jediná další entita v SCP-4840 je SCP-4840-B, masivní, částečně humanoidní entita, která leží bez hnutí v ruinách chrámu Západu Slunce. Tato entita měří přibližně 12,8 m na výšku a je viditelná pouze za použití termovize. SCP-4840-B nevykazuje žádné známky pohybu a SCP-4840-A tvrdí, že je mrtvé, přestože entita vyzařuje neměnné množství tepla. SCP-4840-B má lidské torzo se šesti nohami a šesti zvětšenými pažemi, přičemž všechny jsou zakončeny hrubou kovovou sponou připevněnou k řetězu s velkou železnou koulí na konci. SCP-4840-B je označeno podobnými symboly, jako SCP-2254 a zdá se, že se jedná o jakýsi znak6.

apollyon.png

Znak na SCP-4840-B.

Dodatek 4840.1: Objevení

SCP-4840 bylo poprvé objeveno britským letcem Sirem Georgem Dansenem v září roku 1933, když letěl z Londýna do Osla7. Když se na veřejnost dostaly zprávy o létajícím městě nad severním mořem, Nadace a Královská Konzervatoř Veřejného Vnímání zfalšovaly informace o jeho alkoholismu a halucinacím ve vysoké nadmořské výšce.

První kontakt s SCP-4840 byl proveden skupinou Nadačních výzkumníků v horkovzdušném balónu vedenou kapitánem Francisem Pikem. Po příletu se skupina setkala s SCP-4840-A. Nebyl veden žádný oficiální přepis této konverzace, ale Pike zapsal tuto událost do svého deníku.

Jak jsme se blížili, viděli jsme před sebou celé město. Byl to zázrak, jako Řím na kopci. Když jsme se přiblížili, uviděli jsme pravdu. Město bylo dávno opuštěno a tam, kde rosa a rozbřesk ukazovaly lesk kamenných ulic a věží, tam denní světlo odhalilo jejich prázdný a dezolátní stav.

Město ale nebylo úplně opuštěné. Když jsme přistáli, potkali jsme starého muže, možná kolem sedmdesáti let, který nás uvítal ve městě (myslím, že mu říkal Adapapdapolis). Představil se jako správce města a ukázal nám své komnaty. Vedl nás promenádou širokou, jako v Londýně, nebo jinde v Evropě a ukázal nám krásu tohoto místa. Ačkoliv bylo opuštěné, jemnost každé stavby byla nesrovnatelná s čímkoliv, co jsem kdy v životě viděl.

Prošli jsme kolem jedné struktury, chrámu z oranžově a modře lakovaných kamenů, který byl rozbitý. Zeptal jsem se toho starého muže, co se tu stalo a on mi řekl, že se dočkám odpovědi. Měl jsem z toho místa podivný pocit, ale pokračovali jsme dál do velké haly ve středu města, kde jsme povečeřeli. Bylo to jednoduché jídlo, ale dobré a ten starý muž vypadal potěšený naší návštevou. Krátce jsme mu vysvětlili, co Nadace je a on nám řekl, že to ví a to už nějakou dobu. Pověděl nám, že ve městě jsou "stará tajemství", která musí být ochráněna.

Když ten muž mluví, zní jako přítel. Nedokáži říct proč… je to zvláštní, jako kdybych ho znal celý život. Jeho přítomnost je jako starý známý, který mi dlouho chyběl. Když slunce zapadlo, ukázal nám opuštěné místnosti, ve kterých jsme si odpočinuli. Jsou krásné a čisté a mnohem větší, než ty, kde přebývá ten starý muž.

Dodatek 4840.2: Ikonografie unvitř SCP-4840.

Přestože většina SCP-4840 je plná symbolů a značek spojenými s "Městem Audapaupadopolis", vyjímkou jsou tři chrámy ve středu města a struktura pod velkou halou. Většina vyobrazení a dekorací v těchto strukturách odkazuje na historické události, zájmové skupiny a další anomálie.

Chrám Úsvitu


temple1.png

Chrám Úsvitu.

  • Ve vstupu do hlavní místnosti jsou vidět dvě nahé děti v lese, které nervózně hledí na obzor. Vedle nich stojí ochranářsky vlk a medvěd. Na protější zdi je postava držící hořící meč na kopci nad stromy.
  • Hlavní místnost je dekorována třemi freskami:
    • Na stěně naproti vchodu je zobrazen východ slunce. SCP-4840 je vidět v popředí. Před ním stojí zlatý muž a dva další vedle něj se třetí postavou stojící o kus dál. Muž drží dlouhou tyč se stříbrným koncem a na hlavě má zářící korunu. Na obloze nad nimi je vidět bronzový drak se zelenýma očima. Na drakovi stojí nápis "ONI POZNAJÍ CO JE".
    • Na východní zdi je scenérie setkání ve velké hale Audapaupadopolisu. Zlatý muž stojí před trůnem a po jeho boku stojí dvě další postavy. Třetí postava na tomto obraze chybí. Před zlatým mužem stojí král v červených róbách s hořící korunou, který mu nabízí svou ruku. Vedle něj je nahá žena zakrytá hadem, kovový muž a čaroděj v tmavých purpurových róbách. Kolem stojí další postavy.
    • Na západní zdi je zlatý muž sedící na trůně ve velké hale. Nad jeho hlavou visí železná koruna popsaná slovy v neznámém jazyce se zářícím bílým drahokamem. Za zlatým mužem stojí několik ohromných postav, jedna z ozubených kol a kovu, jedna z masa a krve, jedna z ledu a kamene, jedna z hvězd a další z očí. Mezi nimi je mladá žena s dlouhými bílými vlasy, která ukazuje na jih.
    • Na jižní zdi není žádná freska, pouze nápis na mozaice "NESPOLKNE-LI JE MOŘE A DLOUHÁ DOBA TEMNA".


Chrám Západu Slunce


temple2.png

Chrám Západu Slunce.

  • Podobně jako chrám Úsvitu, i chrám Západu Slunce má velký vchod vedoucí do hlavní místnosti. Vstup je pokrytý detailními kresbami měst a vesnic kolem SCP-4840 a mapy samotného města. SCP-4840 je vyobrazeno s velkými zdmi a menšími městy a vesnicemi okolo. Na východ vede řeka s dalším městem a na sever a jih od řeky se táhnou pole. Na vrcholu malby jsou zapsána slova "ZEMĚ LIDÍ" na stejném bronzovém drakovi, jako v předchozím chrámu. Stylizovaná šipka ukazuje na jihovýchod se slovy "ZEMĚ KRVAVÝCH KRÁLŮ A NEKROMANTŮ". Další šipka ukazuje na západ se slovy "DALEKÝ PODIVNÝ ZÁPAD".
  • Vnitřek hlavní místnosti je podobný strukturou jako chrám Úsvitu, ovšem kvůli SCP-4840-B byla velká část místnosti zničena. Nachází se zde jediná zbývající freska a nedotčený kus jedné další.
    • Na zbývající fresce je vidět zlatý muž s železnou korunou na bílém koni. Za ním stojí armáda mužů a žen s meči, luky a sekyrami. Vedle muže stojí dvě postavy, pravděpodobně ty stejné, jako na předchozích freskách. Jedna z postav drží černý meč a druhá zelenou hůl. Zlatý muž drží dlouhé, stříbrné kopí v pravé ruce. Naproti této scenérii je vidět vyobrazení bouře a blesků, jež se umocňuje čím blíže je bouře k rozbité části fresky. V rohu jsou vidět malé humanoidní postavy se světle zelenou barvou a barevným oblečením. Tyto postavy mají šest oči ve dvou sloupcích.
    • Zbývající kus rozbité části vyobrazuje další malé zelené postavy a část něčeho velkého šedého za nimi, ovšemvětšina fresky byla zničena.
  • Strop chrámu byl pravděpodobně namalován motivem noční oblohy, ovšem většina stropu chybí a zbývající hvězdy se neshodují s žádnými známými souhvězdími.


Chrám Noci


temple3.png

Chrám Noci.

  • Chrám Noci je nejmenší ze tří chrámů a nachází se ve vzdálené části centrálního náměstí, naproti velké hale. Má pouze jedno patro, ale pokrývá mnohem větší plochu, než ostatní budovy. Informace získané od SCP-4840-A naznačují, že existují části chrámu, které vedou do země pod městem a mohou se spojovat se strukturou pod velkou halou.
  • Vstup do chrámu vyobrazuje entity, které jsou těžce rozpoznatelné na tmavém pozadí nočního lesa. Tyto entity mají jasné žluté oči a jsou pokryty srstí, ovšem jejich obličeje vypadají lidsky. Všechny postavy nesou dekorovaná dřevěnná žezla s jasným červeným kamenem na konci.
  • Vnitřek chrámu je bludiště malých spojených místností. Účel těchto místností není znám, ale mnoho z nich obsahuje stejné vyobrazení masivního stromu uprostřed lesa. Kolem stromu jsou červená světla a z větví visí několik humanoidních postav. Ve středustromu, skrz mezery v kůře, je vidět červený orgán. Kolem stromu jsou vidět struktury ze dřeva a kamene obalené tlustými liánami s červenými květy.
  • Další vyobrazení ukazují muže a ženy v masových hrobech, hořící děti a zvířata, muže pohřbené zaživa v dřevených rakvích, kostry přivázané ke stromům a malé zelené humanoidy znásilňované a zabíjené většími, chlupatými humanoidy.
  • V místnosti v úplném středu chrámu se nachází schodiště, které vede pod strukturu. Tato místnost, spolu s celým chrámem, je matně osvětlena neznámým zdrojem světla. Na zdech jsou velké kamenné sarkofágy. Osoby, které do místnosti vstupují, popisují pocity nevolnosti a tvrdí, že zevnitř sarkofágů slyší škrábání. Schodiště samotné je zablokované kvůli propadlému stropu, pravděpodobně ze stejného incidentu, který způsobil propadnutí Chrámu Západu Slunce.
  • Během prozkoumávání chrámu Noci objevil tým místnost se dveřmi označenými Nadačním logem, které údajně vedly do opuštěné Nadační oblasti nazvané Oblast-00-00-00. Tato místnost nebyla při dalších průzkumech znovu objevena.
  • SCP-4840-A několikrát zmínilo, že není jedinou osobou uvnitř SCP-4840 a že někdo další přebývá v chrámu Noci. SCP-4840-A neřeklo nic dalšího ohledně této osoby a samo nebylo nikdy spatřeno, jak do chrámu vstupuje.


Uzavřená místnost


stairs.jpg

Schody vedoucí do uzavřené místnosti.

  • Velká hala v Audapaupadopolis obsahuje podobné malby jako chrám Úsvitu8, ale uzavřená místnost nikoliv. Malá předcházející místnost, ve které se vstup nachází, je bez dekorací kromě vyobrazení dvou postav na samotných dveřích. Postava nalevo je vyrobena z dekorovaného kusu zlata a stříbra s bílým kmenem ve svém středu. Postava napravo není samotnou postavou, ale spíše výřezem postavy nalevo. Levá část dveří je vyrobena z bílého mramoru s bronzovými panty a zlatými dekoracemi, zatímco druhá polovina je z narezlého železa.
  • Když jsou dveře otevřeny, osoby v předcházející místnosti tvrdí, že někde na druhé straně dveří slyší někoho mluvit jejich vlastním hlasem.
  • SCP-4840-A popisuje dveře jako "průchod jako žádný jiný. Mezi tímto místem a jiným. Narozdíl od ostatních, je starý a prošlapaný. Světlo světa jej před dávnem opustilo a smrtelníci jím kráčet nemohou."

Dodatek 4840.3: Rozhovor

První nahraný rozhovor s SCP-4840-A ze září roku 1949 byl veden Dr. Val Ostravičovou. Mezi lety od objevení SCP-4840 a tímto rozhovorem SCP-4840-A odpovídalo na otázky zřídka a opatrně s nejistotou kolem vojáků se zbraněmi. Dr. Ostravičová vedla rozhovor s SCP-4840-A sama pouze s nahrávacím zařízením v místnosti.

SCP-4840-A: -fascinující a vy díky tomu později uslyšíte, co vám teď řeknu?

Ostravičová: Ano, poslouchejte.

Nahrávka na chvíli zastaví a přehrává poslední větu znovu.

Ostravičová: Můžu to zapsat později, až budu mít čas. Díky tomu nemusím trávit tolik času přepisováním poznámek, ani sebou nemusím mít někoho dalšího.

SCP-4840-A: To je velmi působivé. (Pauza) Zajímalo mě, kdy si budete chtí popovídat. Ne jenom ze zábavy, ale tak jak mluvíme teď. Chcete znát pravdu.

Ostravičová: Co chcete říct?

SCP-4840-A: Hledáte vědění, ne? Připomínáte mi mého bratra. Byl to učenec, možná nejlepší naší doby. Dokázal si s někým sednout ke stolu a získat všechny potřebné informace jediným pohledem. (Povzdech) Stejně jako on, i vás zajímá, proč máte ten pocit, že jste uprostřed něčeho většího, než jste sami. Není to vaše chyba, jak byste to mohli vědět? Ty první dny jsou už miliardy let v minulosti a téměř všichni, kteří u nich byli, již odešli. (Pauza) Ale já tam byl.

Ostravičová: Miliardy let?

SCP-4840-A: Nebo víc. Byli jsme mladí, stejně jako svět a samotné stvoření. Viděli jsme, jak železný bůh dává na oblohu hořící hvězdy a bůh masa rozprašuje první rudé kapky krve na zem, aby vzniknul život. Byl jsem chlapec, když Had a jeho temný bratr vytvořili základy toho, co je a co není a když jsem uviděl první východ slunce, jak se svět začal točit. (Pauza) Pravda, kterou pro vás mám, nebude ta, kterou čekáte. Dovedu si představit, že vám to bude připadat jako žvatlání senilního starého muže a kdo by vás mohl vinit? Ale pokud mi věnujete čas, povím vám, jak se to stalo.

Ostravičová: Jak se co stalo?

SCP-4840-A: Začátek všech věcí. To velké tajemství.

Ostravičová: Ehm… omlouvám se, ale nevím, co myslíte.

SCP-4840-A: (Smích) Ne, ne to nevíte. Ani nemůžete. Tohle místo, tohle město, je místo, kdo jsem se narodil. Tady bylo stvořeno všechno co je, bylo a bude. Máte otázky ohledně města, to chápu. Chcete znát tajemství, která skrývá a chcete vědět, o Lancelotovi. Odpovědi na otázky jsou v příběhu.

Ostravičová: Pokračujte.

SCP-4840-A: (Pauza) Tenkrát nás bylo pár, ve světě nekonečného tajemství. Mlha stvoření zůstala nad touto planetou po tak dlouhou dobu, ale v té mlze jsme se naučili mnoho pravd. Studovali jsme a sledovali a učili se, po miliony let. Když jsme se naučili, co jsme mohli, přišli jsme sem, na toto místo, a postavili jsme město Audapaupadopolis. První město. Tady, přímo tady, na tomto místě, tady se zrodilo to, co JE.

JE. Tak jsme tomu říkali. Viděli jste podivuhodné věci, tím jsem si jistý, ale vždy byli pouzedva bohové. JE a NENÍ. Nejsou to bytosti, ani myšlenky. Jsou to pravdy. Jsou věci, které jsou a věci, které nejsou. Když práce toho, co JE, skončila, zbytek té pravdy se stal Hadem, bytostí, jejíž účel bylo studovat to, odkud přišla a naučit se svou ztracenou pravdu. Ta druhá, NENÍ, byla stínem JE. Ti dva nemohli existovat jeden bez druhého. NENÍ zahrnuje JE. Představuje dlouhou prázdnotu mezi světem a tím, co je dál. Dohromady jsou tím největším poznáním, jaké je. Všechno, co kdy bylo, nebo nebylo, naráz. Když byly tyto pravdy poprvé zavedeny, stvořil se tento svět.

Ostravičová: Had? Myslíte toho boha, kterého uctívají v Poutníkově Knihovně?

SCP-4840-A: Ano, toho. Víte, tenkrát byl řád. Byli monstra a démoni, ale byli to monstraa démoni tohoto světa. Bez pochyby jste na mnoho z nich narazili. Jiné světy, které běží současně a opačně, než ten náš, byly drženy daleko od nás. Mohli jsme o nich snít, ale nikdy jsme je nemohli mít. Byly navždy odkázány do myslí a snů lidí.

Byli to oni, ten podivný lid ze západu, kdo poprvé otevřel své oči vesmíru. Nejsou zrozeni ze Země, jako vy, nebo já. Byli stvořeni z posledních fragmentů toho, co JE a více než kdo jiný, byli nalazeni na vůli stvoření. Drželi se v lesích a napsali první písně, a i když jsme byli vzdáleni přes půl světa, slyšeli jsme je zpívat.

Potom jsme přišli my, moji bratři a já, a první lidé, kteří spatřili svět, do kterého byli zrozeni. Matky světa se o nás postaraly v našem dětství. Vlčice, medvěd, prase a lev. Jak jsme rostli, tak jsme se učili a dali jsme si jména. Toulali jsme se světem, sledovali jsme jeho divy a užívali jsme si života, který nám byl dán. Nebylo většího klidu, než v těch prvních dnech.

Nemožně silní muži a ženy chodili po ulicích Audapaupadopolisu. Já a moji bratři, muž s očima plnýma úžasu, král v šarlatovém rouchu, had a jeho bratr, draci a páni oblohy, vyslanec ze Saturnu a mnoho dalších. Železný a masitý bůh se procházeli těmito síněmi a král snů držel noční hlídku. Ale největší ze všech byl První Král Lidí.

Říkalo se mu Asem a byl zlatý a nádherný. Svýma rukama dokázal postavit hory, svýma nohama přecházet širé pláně a svým hlasem přivolat oceán. Jeho smích byl lehký, ale silný, jako šepot bouře na obzoru, a nosil kopí, o němž se říkalo, že dokáže zabít bohy. Viděl očima, jež viděli za nebesa a do jiných světů. Říkali jsme mu Asem, protože to slovo znamenalo "JE" a věřili jsme, že byl vtělení samotného stvoření.

Ale uvnitř něj se zrodila první neřest - závist. Podíval se na oblohu a přál si, aby byla jeho. Dokonce i když jsme stavěli toto město, první a nejkrásnější město lidí, chtěl víc. Jeho dosah se rozšířil na samotné stvoření a byl první, kdo sáhnul mimo vesmírný řád a vzal něco z jiného světa.

Byla to koruna. Vzal ji z jiného světa, jiné existence a prohlásil se za Krále Všeho, co JE. Na tomto místě, kde vše co JE vzniklo, si postavil trůn. Byl stále milý a překrásný, ale chtěl víc. Jeho chtíč ho ovládla a nebyl schopen myslet na nic jiného, než na celý širý vesmír, který chtěl, aby jej poslouchal.

Ostravičová: Měl jste pravdu. Je to skutečně báchorka.

SCP-4840-A: Varoval jsem vás! Nebojte se, odpovědi, které chcete, přijdou. Vyčkejte.

Ostravičová: Dobrá, pokračujte.

SCP-4840-A: První zrada přišla od jeho synů. Jeho prostřední syn mu záviděl korunu a chtěl, aby mu jí předal. Svolal armádu a napadnul zemi svého vlastního otce, řísi lidí, s mečem a pochodní. Ale Asem jej porazil a dal zavřít do kamenné hrobky hluboko v zemi. Prostřední syn promluvil k lidem světa a apeloval na ně rozmem, aby přinutili jeho otce předat korunu. Království se podvolilo nejstaršímu synovi a začalo jej uctvíat, jako svého boha, ale Asem jej proklel, aby otrávil zemi a své následovníky. Byl vyhnán a přinucen kráčet po světě dokud Slunce na východě nevyhasne.

Konečně, jeho poslední syn přišel do otcovy ložnice, když spal a korunu mu ukradl. Byla to ta největší zrada, protože otec nemiloval žádnou žijící bytost víc, než svého nejmladšího syna. (Pauza) Nejmladší syn tu noc utekl a království jeho otce začalo upadat. A když Asem proměnil svět v doutnající hromadu popela, my kteří jsme byli věrní nejmladšímu synovi, jsme zmizeli ve stínech.

Unikali jsme nocí po několik tisíc let, kdy nás pronásledoval Asem a jeho dva starší synové. Všichni chtěli korunu a obrátili by zem i nebe naruby, aby ji našli. Ale byla ukryta a držena v bezpečí, dokud neupadla do legend a poté do mýtů. Když jsme konečně znovu spatřil světlo dne, svět se změnil. Louky byly zelené, lesy husté a obloha čistá. Ti, jež unikli, založili rodiny a jejich rodiny se rozšířili po světě. Ti, kteří o tomto místě píší, mu říkají stará Europ - první skutečné království smrtelných lidí.

Přišel jsem do říše krále Harriana, milého muže s láskou pro vědění a chutí učit se. On a jeho rodina byli dobří a každý den do jeho říše přicházeli noví lidé. Harrian a já jsme strávilo spoustu času hovořením o časech před temnotou a o podivných krásách, které jsem v tom světě viděl. Jeho synové se u mě učili a všichni do jednoho byli silní a ušlechtilí.

Tak jsem jej korunoval železnou korunou svého otce a pojmenoval jej Apollyon - Král nad Temnotou. Postavil si velké síně, chrámy a knihovny a s časem se celá stará Europ klaněla velkému Králi. Když Harrian zemřel a jeho koruna přešla na jeho syna Uvana, odešel jsem a vrátil jsem se na východ, do tohoto města, které zbudoval můj otec a moji bratři. Poprvé za deset tisíclet jsem si mohl odpočinout a také jsem to udělal.

Když jsem se vzbudil, svět se znovu změnil. Krvaví mágové na východě, Daevité a jejich šílený Král Moros Prokletý, zaútočili na západ a sváděli krvavé bitvy. Rod Apollyon, rod mého přítele Harriana, si začali říkat Nebeští králové a ničili a dobývali každou osadu a město na kontinentu. Ze západu přišly zvěsti o další rase, která přišla z temných lesů a byla ještě starší, než lidé a měla zbraně ze stromů a kořenů. Do světa přišla válka. Z ní pocházejí ruiny, které nedokážete vysvětlit. Jsou staré a jejich význam byl již dávno ztracen, ale tyto války byly základem světa, který přišel po nich.

Ostravičová: Našli jsme… ano, ruiny. Věci v hlině, které nedokážeme vysvětlit. Staré věci, o kterých jsme si mysleli, že odpovědi jednou najdeme.

SCP-4840-A: Vskutku? To je zajímavé. (Pauza) Ukryl jsem se v poničených síních svého otce, ale netrvalo dlouho, než mě Nebeští králové našli. Xorus, bylo jeho jméno, svolal armádu a pochodoval na Audapaupadopolis. Chtěl abych mu dal kopí svého otce. I kdybych mu ho chtěl dát, nemohl jsem, protože ona zbraň byla ztracena s mým otcem někdy během temných věků světa. Když jsem mu tohle řekl, hrozil Xorus Apollyon, že obrátí město naruby. Ale stále jsou tu tajemství, velké pravdy uzavřené dole, a tak jsem se zármutkem povolal posledního z titánů, velkého draka Bharata9 a společně jsme vyzvedli město do oblak a navždy jsme jej oddělili od lidí na Zemi. Přesunul jsem město daleko na sever, pryč od Edenové zahrady, kde Asem kdysi kráčel a mimo dosah lidí.

Od té doby jsem pouze pozoroval. Po tisíce let jsem sledoval jak se střídá král za králem a každý nesl dál krvavý odkaz svého rodu, zatímco železná koruna mého otce seděla na jejich hlavách. Viděl jsem jak Daevitský hrdina Gilgameš zabil jediného syna Sarra II. v boji na planinách Jor-Salemu. Uzřel jsem jak hrůzný čaroděj Ultan El Mehtoh vrhal oheň z nebes aby spálil první syny východu, dokud ho nezabil Malus Hněvivý, pravnuk starého Morose. Viděl jsem Jorei Apollyon odplout za moře setkat se s králem Nočních Dětí a viděl jsem, jak jí zaživa pohřbívají, aby nakrmili srdce svého hrůzného božského stromu. Sledoval jsem a čekal, zatímco se svět točil.

Poté, když Sarrus VIII. přeplul moře, aby přivezl zpět poslední z podivného lidu a když jeho syn Sarrus IX. přivolal Velké Hrůzy toho lidu na své království, když pohřbil jejich princeznu, sledoval jsem s hlubokým zármutkem, jak království lidí kolabuje a Sarrus je čtyřikrát zrazen. Jeho rytíři se podvolili hrůzným bohům a stala se z nich monstra. La Hire odplul na západ, Ogier na východ, Hektor na jih a na sever zmizel Lancelot, který byl svému železnou rukou svého pána. Později si našel cestu sem, do města mého otce.

Ostravičová: To jméno jste již zmiňoval. Lancelot. Z pověstí o králi Artušovi?

SCP-4840-A: Ze zrady rytířů se stala legenda a později ještě méně. Nakonec zbyla jenom čtyři jména a ta byla zakomponována do jiných příběhů. (Smích) Možná, že existoval muž, kterýseděl u kulatého stolu, ale nebyl to tenhle muž. Z tohoto muže se stalo to, čemu se říkalo Démon Lancelot.

To je to hrůzné stvoření, které jste viděli ležet v ruinách chrámu mého bratra. Lancelot chtěl toto město zničit, ale poslední z našich spojenců přišli na ochranu Audapaupadopolis. Nekolik týdnů bojoval Démon Lancelot se starým drakem Bharatou, pánem moří Arkthurem, hrdinou Beowulfem a Relivinem, posledním Daevitským králem. Byli to poslední z velkých hrdinů, kteří byli již dávno zapoměnuti. Boj je všechny stál život, dokud jsme nezbyli pouze já a drak. Svým posledním dechem Bharata vyrval Lancelotovo zkažené srdce a hodil jeho zvrácené tělo do chrámu Západu Slunce.

Když Bharata odešel, byl jsem sám. Poslední, kdo zbyl, byli moji bratři, kteří bloudili zemí ve snaze najít korunu mého otce. Hádám, že můj otec je tam někde také, pokud nehnije v srdci Země. Koruna byla ztracena, spolknuta zemí, když si Rouhavá Temnota vzala Sarra IX. Rod Apollyon tu noc skončil a poslední království staré Europ bylo zničeno Dětmi Noci, které připluly přes oceán ve svých dlouhých, děsivých lodích a vzaly si ze světa lidí co unesli. Všechno to odnesly do svých temných síní na kraji světa. (Pauza) Čas plynul a teď jsme tady. Máte otázky.

Ostravičová: Zmiňoval jste rytíře. Kdo byli?

SCP-4840-A: Byli to šlechtici, co přísahali věrnost rodu Apollyon. La Hire byl první a poté Lancelot, Ogier a neochotný Hektor. Přislíbili své životy králi, ale když přišly kletby podivného lidu, jejich srdce se obrátila. Změnili se do groteskních tvarů - tvarů starých bohů fae - a za svou zradu byli Sarrem IX. nazváni jako prokletí. Lancelot byl výborný s palicí a jeho mysl byla prázdná mimo jednotnou touhu po svévolné destrukci. Zvuk, který vydával, když překročil hory, zněl jako armáda ječících prasat.

Ostravičová: Víte, jak šíleně to všechno zní, že ano?

SCP-4840-A: Ano. Měl bych obavy, kdyby jste mi věřila bez dalších otázek. Ale většinu starého světa jsme držel skrytou po dlouhou dobu. Jak stárnu, moje schopnost držet jej skrytý, slábne. Vidím, jak se La Hire pohybuje ve stínech na západě a spánek chrabrého Hektora je vyrušován na jihu. Lancelot zde leží mnoho let mrtvý, a přesto jeho tělo nechladne. Proč? Říká se že Rouhavý Odmítavec byl znovu spatřen na obloze a byl to on, ke komu se Lancelot modlil pro ohromnou sílu. Něco se tu pohybuje, něco, co dlouho spalo. A tak potřebuji vaši pomoc. Říkali nám, že jsme nesmrtelní, ale i když jsem žil nepředstavitelně dlouho, nebudu žít věčně. Tíha tohoto města mě vysává a nastane den, kdy bude muset být předána vám, synům a dcerám lidí. Vy budete muset strážit tato tajemství.

Ostravičová: Už jste to několikrát zmínil. Tajmeství. Jaká tajmeství myslíte? Kde?

SCP-4840-A: Ve Staré Knihovně. (Pauza) Nepřeháněl jsem, když jsem vám o tom povídal. Na tomhle místě vzniklo vše, co JE. Tady, vše co JE vzniklo. Můj otec vystavil svůj trůn na místě, kde ta největší autorita ze všech vznikla na začátku všeho. Říkali jsme tomu místu Stará Knihovna a uvnitř ní je První Kniha. (Smích) Není to opravdová kniha, ale je to nejjednodušší způsob, jak to popsat. Předtím jste mluvila o Hadově Knihovně. To je největší sbírka vědomostí v celém vesmíru a táhne se napříč čas i prostor, napříč dimenze a reality. Její spisy popisují vše, co JE. První Kniha nepopisuje jenom vše, co JE, ona JE. Má v sobě ty nejzákladnější pravdy, které nikdy nepochopí člověk, ani nikdo jiný. Jak. Proč. Tyhle a další. Popravdě jsem se pokoušel knihu přečíst, abych ty pravdy znal a selhal jsem. Kdysi jsem si myslel, že tím mohu napravit vše špatné v tomto světě, ale byl jsem zmatené dítě a nevěděl jsem nic. Jednou jsem se málem ztratil v té Druhé Knize a zestárl jsem.

Ostravičová: Druhé Knize?

SCP-4840-A: Ve Staré Knihovně jsou dvě knihy. První Kniha a Druhá Kniha. Druhá Kniha je kniha všeho, co NENÍ. Také obsahuje pravdy, pravdy o věcech, které nemohou být. Pravdy, které neexistují. Temné pravdy. Staré pravdy. Moje kouzla chrání Starou Knihovu, ale jednou přijde den, kdy selžou. Jsou tací, kteří vědí, co je uvnitř a chtěli by to najít.

Ostravičová: To je… hodně informací. Nevím, jestli tomu všemu dokážu věřit.

SCP-4840-A: Tomu rozumím. (Pauza) Když Sarrus IX. zavřel poslední princeznu podivného lidu, proklela jej třemi hrůzami. Utiskovatel, Odmítavec a Temnota. Dávejte si na ně pozor. Jsou tím posledním, co zbylo z prokletého lidu, který uniknul Dětem Slunce a jejich železným mečům, i Dětem Noci a jejich temným snům. Až ty hrůzy uvidíte, pamatujte, co jsem řekl. Jsou prastaré, z doby dávno předtím, než vaše historie započla. Dávejte si pozor a uvidíte.

Ostravičová: Kdo jste?

SCP-4840-A: (Pauza) Moje jméno bylo Seth, bratr Kaina a Ábela, syn Adama El Asema, Prvního Muže.

Ostravičová: Bylo?

Ticho.

Ostravičová: Omluvám se, já-

SCP-4840-A: Ne, to je v pořádku. (Pauza) Byl jsem kluk, když jsem pohlédl na noční oblohu mladého vesmíru a požádal jsem otce o svou vlastní hvězdu. Natáhl se a stáhl pro mě železnou korunu, která vehnala do lidských srdcí zlo. Přivedla mého otce k šílenství, moje bratry k vraždě a zničila naše království. Bez té koruny by Sarrus XIII. možná nepřeplul oceán. Bez ní by možná Harrianúv rod dokázal porazit Děti Noci, když připluli přes oceán. Není horší a hrůznější věci, než té koruny. Je to semeno, ze kterého vyklíčilo zlo (pauza) a byl to dar mě. Ne, kdysi jsem býval Seth. Své jméno jsem ztratil.

Dodatek 4840.4: Rozhovor

Následující rozhovor byl proveden členem Rady O5 Nadace SCP, O5-1.

O5-1: Omlouvám se, že vás držím vzhůru takhle pozdě, příteli.

SCP-4840-A: Nebojte se. Vím dobře, že svět mimo toto místo se pohybuje velmi rychle. Starý muž jako já si může dovolit několik chvil počkat.

O5-1: Jak se cítíte?

SCP-4840-A: V pravdě, jsem unavený. Byl jsem zde již po dlouhou, předlouhou dobu. Mé mládí je pryč a já slábnu. Modlitby, jež jsem kdysi vyřknul, abych pohřbil stará tajemství, jsou nyní pouhou ozvěnou slabého hlásku. Blíží se můj konec.

O5-1: Rozumím. Připravujeme záložní plány pro tuto okolnost - chceme být schopni převzít po vás co možná nejvíce bude možné. S přesunem města začneme během několika měsíců. Naši lidé aktuálně pracují na přípravě místa k jeho přistání.

SCP-4840-A: To mě velmi těší, děkuji vám. (Pauza) Vy tu ale nejste proto, abychom hovořili o městě, že ne?

O5-1: Nejsem.

SCP-4840-A: Pak mluvte, dítě moje.

O5-1: Chtěl bych vědět víc o vašem otci.

SCP-4840-A: Ahh. (Pauza) Když jsem vyrostl, můj otec se už dávno stal legendou v očích našeho lidu. Říkávalo se, že strávil celý lidský život tím, že osamotě kráčel po mladé Zemi, konal záraky a vyháněl prastaré hrůzy ze svých zemí. Zbudoval prý Aud na Edenově vrchu a ke konci těch ranných dní přebýval v zahradě, když hvězdy tenkrát ještě zářily jasně na nebi. Tam v zahradě poznal první ženu. Byla to Lilith - matka národů. Můj otec si vybral její první dva syny, aby seděli po jeho levé a pravé ruce. Prvorození synové a dcery města Aud byli jejími dětmi, ale později odešla a zmizela do podivných míst světa.

O5-1: Kdo byla vaše matka?

SCP-4840-A: Její jméno bylo Eva, dcera ráje. Nebyla zrozená z Lilith, ani z bohů. Vzešla přímo z mého otce, jež si vyřízl žebro z hrudi a vytvořil z něj mou matku. Byl jsem jejich jediným dítětem a námaha z mého porodu ji velmi oslabila. Zemřela krátce poté - nikdy jsem jí pořádně neznal.

O5-1: Jaký byl váš otec?

SCP-4840-A: (Pauza) Čas mi jasi otupil smysly. O svém otci si toho pamatuji málo - ovšem pamatuji si pocity. Stát poblíž něj bylo jako letní den a jeho slova byla hudbou. Byl… byl tichý. Bylo mi řečeno, že takový nebyl vždy, ovšem ztráta mojí matky mu zatemnila mysl. I tak, když se smál, bylo to jako zaznení jasného hromu a jeho hněv byl jako hurikán.

O5-1: Kvůli čemu se hněval?

SCP-4840-A: Ach, on… (Pauza) Pamatuji si tři případy, kdy byl můj otec naštvaný. Poprvé, když rozbil železného boha, Mekhaneho - svého vlastního otce - když mu chtěl vzít jeho moc, a poté… ach, když můj bratr…

O5-1: Na co myslíte?

SCP-4840-A: Pověděl jsem vám o svých bratrech a o tom, jak se vzepřeli mému otci, aby si vzali jeho korunu. Co jsem ale nezmínil… ach, strach z toho mě svírá i dnes - je to nejspíše ta nejsilnější vzpomínka na mého otce. Řekl jsem vám, že mlj otec uvěznil mého bratra Ábela za jeho opovážlivost. To byla lež. Popravdě, to co udělal, bylo z milosti. Na planině pod Edenovým vrchem, kde kdysi stál Aud, se synové a dcery mých bratrů setkali v hrozivém střetu. Oba prahli po koruně mého otce a nechtěli nic jiného. Asem je už před dávnou dobou vyhnal z města, jež tou dobou obývali se mnou pouze duchové. A uprostřed oné bitvy, on… ach…

Pauza

SCP-4840-A: Nastalo krátké příměří v bitvě. Ábel přišel ze svého tábora a nabídnul mír mému bratru Kainovi - možný konec jejich souboje. Ale Kaina ovládlo zlo a v ten moment vzal ze země kámen a zabil Ábela. Rozbil s ním jeho tělo a ve svém šílenství se prohlásil za pravého pána nad nebem a Zemí, jediného dědice koruny mého otce. A potom… se rozbrečel a jak brečel, naplnilo jej příšerné zoufalství nad tím, co učinil. Přinesl tělo mého bratra před bránu do Asemova města a zavolal na mého otce. On… (Pauza) On zlomil Kainovo tělo, vzal mu ruce, se kterými zabil našeho bratra a nakrmil s nimi vlky a poté na jeho duši uvalil kletbu. Byl prokletý aby se navždy toulal po světě a proklínal přitom samotnou zem, po které kráčel. Také byl prokletý dokonalou pamětí, aby nikdy nezapomněl na strach v Ábelově očích, když ho ubíjel kamenem.

Pauza

SCP-4840-A: Když můj otec přivedl Ábela zpět z říše smrti, byl změněný. Jeho duch byl oddělen od jeho těla a když byli znovu dáni dohromady, naplnila se mezera mezi nimi skutečně hrůznou nenávistí. Můj otec naříkal nad tím, co se jeho synu stalo a dal jej zavřít do kamenné kobky, kde mohl nenávidět navždy. Ale říkám vám, že i ve svém zoufalství byl můj otec hrůzostrašný na pohled. Samotní bohové se tenkrát třásli při pohledu na něj, stejně jako já.

O5-1: Co se stalo s vaším otcem?

SCP-4840-A: Přál bych si, abych vám to mohl říct. Po Ábelově smrti jsem věděl, že budou i jiní bratři, kteří se budou zabíjet navzájem kvůli koruně mého otce - tak jsem ji ukradl a utekl jsem. Moje děti šly se mnou a ukryli jsme se jako hmyz. To bylo potřetí, co jsem pocítil hněv svého otce - hněv před nímž se nedalo uniknout. Bylo to horko, jako inferno jež vzešlo z něj a odehnalo těch pár, jež zůstali, pryč od Edenova vrchu. Ale my jsme to přečkali a po více než sto letech se jeho hněv utlumil a on se vrátil do svých prázdných komnat. Já jsem zůstal ukrytý dlouho poté, co byl pryč, ale… slyšeli jsme příběhy. Příběhy o temných hordách na dlouhých lodích, o tančícím králi pod rudou hvězdou a o mém otci, který proti nim stál osamocený. Až mnohem později jsem se dozvěděl o Nočních chodcích a jejich Faeských pánech. Nevěřil bych tomu, že na světě existovala síla schopná odstvořit Adama el Asema, a přesto je… pryč.

O5-1: Zaváhal jste.

SCP-4840-A: O nic nejde. Kdysi bývaly časy, kdy jsem snil o tom, že slyším hlas svého otce křičet ze samotných základů tohoto světa, ale ty dny jsou dávno pryč. To málo, co zbývá z odkazu mého otce, je pouhý stín přecházející nad ránem.

O5-1: Chápu. (Pauza) Víme kde je váš otec.

Pauza.

O5-1: Není to lež, to vám přísahám.

SCP-4840-A: To… to není možní. Byl zničen.

O5-1: Ano, to byl. Ale i tak jsme ho našli. Dnes jsem za vámi přišel, Sethe, protože potřebuji vaši pomoc. Na tomto světě existují tací, jež nás nazývají svými nepřáteli a kterým připadá náš úkol jistým způsobem odporný. Jeden z nich je muž, kterého jsem kdysi nazýval přítelem, ale teď je… no, na tom nesejde. On ví o vašem otci a kde ho může najít. Je možné, že ví ještě víc. Mám strach z jeho záměrů a bojím se, čeho je schopný. Potřebuji vaši pomoc.

SCP-4840-A: Já… já vám pomohu, pomohu vám vším, co mi ještě zbývá. Ano, pomohu vám.

O5-1: Dobrá. Jakmile přesuneme město na označené místo, pošlu pro vás. My čtyři si budeme muset promluvit o tom, co bychom měli udělat s tím, co jsme našli.

SCP-4840-A: My čtyři? (Pauza) Vy… vy myslíte mé-

O5-1: Tvé bratry, Sethe. Byli jste osamotě již příliš dlouho a budeme potřebovat vás všechny.

Není-li uvedeno jinak, obsah této stránky je pod licencí Creative Commons Attribution-ShareAlike 3.0 License