Test 1: D-1745

Vybrané Části Výkladu SCP-4101-1:
"Zdravím! Velice rád vás poznávám! Oh, momentíček. Asi jste mě tu nečekal, že? Omlouvám se. Dnes budu vaším 'instruktorem' a věřte mi, tohle bude zábava!"

"Podívejte se na něj, no není k sežrání? Je jako andílek! …Copak? Ah, ano! Ta láhev whiskey, kterou má jeho táta v ruce. Jsem si jist, že to na něm nenechá žádné následky."

"Teď, přímo teď, když se podíváte přímo sem, uvidíte přesně tu chvíli, kdy bylo jeho dětství rozcupované na kousky. Sice to tak nerad říkám, ale podívejte na něj a řekněte mi, že teď nevypadá jako tvrďák. Říkám vám, že po tomhle bych už na žádné rande nikdy nešel."

"No podívejme se! Vypadá to, že se mu ty lekce baseballu přece jenom vyplatili! Ale stejně… Jsem si docela jistý, že takhle by se pálka používat neměla. Ani ta láhev whiskey asi ne. Ale, jak vidíš, stejně se chová, jako by právě odpálil homerun."

"Takhle překvapeného jsem ho ještě neviděl. Ale, co si budem, taky bych koukal tak vyjeveně, kdyby za mnou přišla nějaká podezřelá, divná organizace a nabídla mi, že na mně budou provádět testy. No, ale asi by mě víc překvapilo, kdybych tohle čekal, pak bych asi dokázal předpovídat budoucnost a to by za mnou přišli z úplně jiných důvodů."

"A tady ho máme dnes! Pořád jenom posedává ve své cele, zatímco mi si tady povídáme. Vypadá docela znuděně, nemyslíte? Možná byste mu mohl vyřídit, že pozdravuji?"

Test 2: George Washington

Vybrané Části Výkladu SCP-4101-1:
"Ahoj, znovu se setkáváme! Moc rád tě vidím! Jsem rád za každého horlivého studenta. Doufám, že jsi připraven, protože tento je opravdu speciální! Ale to už, hádám, víš. Mám > tohoto člověka vůbec představovat?

…No, asi ne, ale stejně to udělám. Důkladnosti není nikdy nazbyt!"

"Vidíš to? Ani nevíš, jak mě to štve, ale on by tomu stromu nezkřivil ani lísteček! Miloval ho jako člena rodiny! Jedl jeho ovoce vždy, když uzrálo! Popravdě, pokud by mě teď mohl slyšet, byl by celý nešťastný, že si o něm lidé v budoucnosti - tedy relativně k němu - vymýšlí, jen aby si něco dokazovali! Znám spoustu jiných kandidátů, kteří by byli perfektní pro učení důležitosti cti a upřímnosti!"

"A když už jsme u té upřímnosti, musím upřímně uznat, že tohle je vážně úžasný outfit. Ne, že bych tady při naší lekci dějepisu chtěl zacházet do detailů módního odvětví, ale… Hmm? Ah, ano… Jeho zuby. Jsem rád, že sis jich všiml. Ano, v té době byl toto zcela běžný lidský chrup. Trocha dřeva, pár zvířecích zubů a voilà! Trochu zvláštní, co? Ano, také jsem rád, že lidem došlo, že to asi není úplně nejlepší nápad."

"Musím říct, že popisování těchto potyček nemám zrovna v lásce, ale tenhle týpek z toho udělal vznešenou záležitost! Věděl jsi, že ta řeka, kterou překročili, měla jen pár stupňů nad nulou? Jo, je to pravda! Skrze celou dobu té tuhé zimy dokázal tenhle člověk udržet své může v nejlepším možném stavu. Jenom tak se zlehka procházeli a víš ty co? Ten udatný muž je dovedl k vítězství! No jo, tento zpola promrzlý muž, který tu před námi stojí odešel jako vítěz! No, jsem si sice jistý, žes to už věděl, ale stejně je to k neuvěření, no ne?"

Test 12: Oblast-25

Vybrané Části Výkladu SCP-4101-1:
"Mortimere! Rád tě tu zas vidím, chlape! Blahopřeji k povýšení! Hmm… Vypadáš nějak pobledle. Jsi v pohodě? Spal jsi vůbec?

…No, když říkáš. Tak jdeme na to, ne? Moc mě těší, že se zajímáš o mou maličkost. Jde sice o samotnou Oblast, ale já jsem její součástí a to se taky počítá. Jsem si docela jistý, žes už četl příslušnou dokumentaci týkající se konstrukce samotného zařízení, ale stejně začneme od základů."

"Takže, máme tady nádhernou prázdnou krajinu. Žádné stavby, žádné kopce, dokonce tu ani nevyrostly žádné stromy! Nejbližší obydlená oblast je na míle daleko. Perfektní lokace pro Nadační Oblast, nemyslíš? Oni si to taky mysleli, a tak jí tam taky postavili. Ohromné budovy zabezpečené za pomoci anomálních technologií! No není to nádhera?

"A jak vidíš, hned jak bylo nainstalováno železné oplocení, pustili se do stavby výzkumného a vývojového křídla. Když se nad tím zamyslíš, toto bude jedna z mála Oblastí pod Nadační správou, která bude pojímat a integrovat Nadační poznatky a objevy do dalších studií za účelem pokroku! Samo sebou budou v tomhle ohledu poměrně osamoceni, ale má to být jejich verze Projektu Manhattan, takže chápu jejich opatrnost. Nikdo si přeci jen nenainstaluje protikoncepční izolaci bez pořádného důvodu."

"Hmm? Oh, tahle izolace? U toho jsi asi nebyl. Takže, co v zásadě udělali, je, že vzali všechny tehdy známé informace o anomální metafyzice a za jejich pomoci uvalili na to místo geise. No, spíše jeho upravenou verzi. Byl spíše podobný jakémusi zákazu než dohodě. Jeho účelem bylo bránit oblast a plody její práce před zvídavýma očima. Pokud jsi uvnitř nebyl vítaný, neměl jsi šanci se tam dostat. Celý koncept neautorizovaného přístupu byl doslova nekompatibilní s podstatou celé oblasti. Šílené."

"…A poté, co dokončili veškeré tyto přípravy a ujistili se, že každý šroubeček, každý drát a každá cihlička byla na svém místě, zbývalo už pouze otočit klíčem! No a tady jsme teď! Díváme se na sebe, jak se díváme na sebe, jak se díváme na sebe… Hmm, pro tuhle část už simulaci raději vypnu. Ale stejně, nebylo to dech beroucí? "

Test 46: William Shakespeare

Vybrané Části Výkladu SCP-4101-1:
"Zdravím zas a znovu, Mortimere. Co si budem, poslední dobu jseš tady pečenej vařenej. Doufám, že je pořád všechno v cajku? Jako, vidim tě, i když se mnou zrovna nejsi, kdyby ne, byl bych asi docela k ničemu, co? No, ale to je teď jedno. Jsem si docela jistej, žes sem nepřišel, abych ti říkal, jak máš žít svůj život. Přišels, abych ti mohl povědět o tom, jak svůj život žil tenhle fajnovej gentleman a piš si, že ti o něm taky povím!"

"A teď, přímo tady je vidět, co vše pro něj jeho práce znamenala. Tak třeba tady u Venuše a Adonis - což bylo, dle mého, velice podceňované dílo - strávil několik nocí, jen aby dovedl prozaickou část k dokonalosti. Trochu mi to někoho připomíná, co? Heh!"

" Ahh, další úžasné představení! Páni, dokonce i jemu se v očích lesknou slzy. Byla to nádhera. A to v něm tentokrát ani nehrál! Musím říct, Mortimre, tentokrát si vybral opravdový klenot.

…Hmm? Kdo je ta ve druhé řadě? Oh! Páni to je madam Anne Hathaway. Později se stane jeho ženou! …Ano, také bych řekl, že je okouzlující."

"Jaký to romantický pár! Jen tak se procházet ulicemi Stratfordu nad Avonou je něco, co jsem chtěl vždy zažít, ale, no, jaksi nemám nikoho, s kým bych mohl jako oni.

…Co? Copak se děje? Řekl jsem něco špatně?

…F-fajn. Ukončíme to. Doufám, že… se zase uvidíme?"

Test 65: Edgar Allen Poe

Vybrané Části Výkladu SCP-4101-1:
"Mortimre! Mnohokrát tě zde zase vítám, starý brachu. Koukal jsem, že ses docela dal do sebe a řekl bych - ne, nesnaž se mě přesvědčit o opaku! Rád bych tvou mysl trochu odreagoval! Tak tedy jdeme na to! Příběh tohoto muže není zrovna nejpovzbudivější počtení v knihovně, ale vynasnažím se!"

"To je rodinka, co? Sešli se po tak dlouhé době. Jsou spolu tak šťastní. Je to nádherný pohled. Musím říct, že sice - vzhledem k mé, ehm, 'pozici' - nemám opravdovou rodinu, ale kdybych nějakou měl, rád bych, aby pohled na nás byl stejný jako na ně.

…Ehm, ano, ta žena s ním je jeho sestřenka.

…A ano, dělají přesně to, jako co to vypadá. Můžeme jít dál? Rád bych se toho pohledu zbavil."

"Jak vidíš, máme tady dalšího workoholika. Vše, co má, je papír, pero a světlo, díky kterému alespoň něco vidí. Ou, to je Annabelle Lee, jedna z mých nejoblíbenějších. Ah, Annabelle Lee? Už jsi o ní slyšel? Ou, je to opravdu nádherná báseň - příběh je sice vcelku smutný, ale samotná kompozice je prostě dokonalá! Tak evokující! Jen se jdi podívat blíž ke stolu a přesvědč se! Neboj se, ani si tě nevšimne.

…Ale ale, koukám, že ses do ní také zamiloval! Hřeje mě u srdce, vidět někoho schopného uronit slzu pro poezii. Předpokládám, že zaměstnanci Nadace musí být jaksi kulturně vzděláváni, aby se dostali na vyšší pozice, že- Copak?

…Oh. Já… moc se omlouvám. M… Myslel jsem, že…

Dobrá. Tak tedy zatím sbohem."

Protokol Ouroboros je operace plánovaná pro budoucí užití a přípravy na ni probíhají napříč všemi úrovněmi Nadace. Jakmile bude tento protokol aktivován, jeho hlavním cílem se stane nadále zajišťovat pokračující existenci a fungování Nadace a to za pomoci bootstrappingu, retrokauzální aktivity a ontologické izolace. Projekt Hindsight byl jednou z prvních fází tohoto Protokolu, který položil základy pro mnohem náročnější a nákladnější etapy. Více informací o Protokolu Ouroboros naleznete v Dokumentu ███████.

Po dokončení prací na SCP-4101 a jeho klasifikaci byly zahájeny nominální přípravy na spuštění Protokolu Ouroboros. Následkem Incidentu 4101-1 byly veškeré přípravy pozastaveny na dobu neurčitou. Viz Dodatek 2.

[ZAČÁTEK ZÁZNAMU]

24. 5. 1987
Jsem Výzkumník Ericson a zaznamenávám zde prvotní aktivaci objektu nově označeného jako SCP-4101. Musím říct, že jsem velice nadšen příležitostmi, které nám toto zařízení nabízí. Už v tuto chvíli funguje přesně tak, jak bylo zamýšleno; řekl jsem, že bych chtěl slyšet o tom Déčku v cele o dvě místnosti vedle a vzalo mě to do nějaké nemocnice.

Ale přece se najde něco, co jsem při testu vůbec nečekal, a to přítomnost jakési osoby. Tedy, je jasné, že tam bylo pár lidí, ale tenhle mezi ně očividně nepatřil. Byla to vina jeho obleku, který na něj ihned upoutal mou pozornost. A i když si mě ostatní nevšimli, on ano. Dokonce mě i přivítal a vysvětlil mi, že bude ten den mým "učitelem".

Trochu mě tím rozhodil, ale hned na to dodal, že tam byl, aby mi řekl o Carlovi¹. Jen jsem přikývl a on mě pronesl celým jeho životem. Všechno se zdálo tak… tak opravdové. Jeho narození, celé jeho dětství, jeho… vraždy i následné zatčení. Celý jeho život až po převoz do Oblasti-25 a umístění do cely. Pak mi jen poděkoval a zmizel.

Rád bych řekl, že se nemohu dočkat, než na to zapomenu. Vidět někoho takhle okolo sebe mávat basebalovou pálkou, jako by byl smyslů zbavený, je… No, to je ale ten problém. Nejde to. Ty obrazy se mi prostě zaryly hluboko do paměti. Kdykoli na ně pomyslím, zaplaví ta vzpomínka celé mé tělo, jako bych ji znovu prožíval. Oficiální záznamy o konstrukci té věci říkají, že její základní funkce jsou založeny na 'průkopnickém vědeckém oboru konceptuálního zaplétání a ukotvování', ať už to znamená cokoliv. Hádám, že to je to, čím si procházím. Já jsem minulost pouze neviděl; minulost je prostě v mé hlavě, nebo tak něco.

Tahle mašina je úžasná, ale… lhal bych, kdybych řekl, že mě to ani trochu neznepokojuje.

8. 6. 1987
Jenom další účinnostní test. Tentokrát jsme sáhli po jedné z významných historických osobností. Já navrhl George Washingtona a vše šlapalo jako po másle. Musím říct, že sice nejsem zrovna nadšenec do dějepisu, ale vidět všechny ty bitvy na vlastní oči, je něco úplně jiného.

Zdálo se mi, že i můj "průvodce" si tuto přednášku nadmíru užil. Pořád po mně chtěl, abych se ho na něco ptal, jako by chtěl, abych hltal každý detail. Trochu mi připomínal jednoho kamaráda, který měl při ruce vždy nějaké to umělecké dílo, o kterém mi nadšeně vyprávěl. Ten týpek prostě nechtěl nic víc, než abych odcházel s pusou otevřenou dokořán.

No, nemůžu říct, že by v tomhle ohledu neuspěl… ale taky jsem si s sebou odnesl i obavy. Nevím, co přesně, ale něco mi na tom celém prostě nesedí. Hmm… je to zvláštní. Možná mi to tak přijde jenom proto, co je dneska za den.

…Dnes by byly Annabelliny třicáté narozeniny.

…

…Všechno nejlepší, Annabelle. Neuběhne ani den, kdy bych na tebe nepomyslel.

[SEKCE VYMAZÁNA PRO ZESTRUČNĚNÍ]

1. 2. 1988
Další den a další stará, zatuchlá historická kniha, kterou tady musím rozkrývat. Přísahám Bohu, že kdybych jenom tušil, kolika lety starověkých blábolů se budu muset prohrabat ve jménu pokroku, asi bych rovnou zažádal o přeložení k jinému projektu.

Je ale pravda, že Starší Výzkumník dává mému jménu ten správný šmak. Je to poprvé, co jsem to nahlas vyslovil od mého povýšení a už teď se mi to líbí.

Každopádně SCP-4101-1 bylo zanícené jako vždy. Vypadala - jo, tentokrát to byla 'ona' - no vypadala opravdu šťastně, že mě znovu vidí. Udělala ze života nějakého křesťanského mnicha z 16. století poměrně zajímavou záležitost. Pokaždé, když k tomu stoji přicházím, vzpomenu si, jak moc mám tyhle semináře od jedničky rád, pokud je tedy, jak říká, učitel.

Musím říct, že ať už je sebelepším učitelem, stejně se na jeho další přednášku moc netěším.

…Bude to další smutný Valentýn. Hurá.

15. 2. 1988
Fajn, něco je vážně špatně.

Ten stroj musí dělat něco, o čem vůbec nevíme. Ty informace, které mi to dalo, jsou pořád stejně jasné, takže ty dlouhodobé projekce pracují přesně tak, jak se předpokládalo, ale… je tu něco dalšího. Něco, z čeho mam obavy.

Nikdy jsem se toho neptal na moji osobu.

Včera v noci se mi ale zdál velice zvláštní sen. Nepamatuji si ho sice zcela přesně, takže si nevybavuji moc detailů, ale jsem si jistý, že tam byla moje máma. Vzpomínám si na ten nádherný pocit bezpečí a klidu, jak se mnou proléval, když nato zazvonil budík. Když jsem se natáhl k budíku, abych ho vypnul, všiml jsem si něčeho na nočním stolku, něčeho, co tam před tím rozhodně nebylo: láhev. Kojenecká láhev, naplněná až po okraj. Ještě byla teplá.

Hned jak jsem ji uviděl, věděl jsem, že to mléko ani nemusím ochutnávat proto, abych věděl odkud je.

Zkontroloval jsem všechny dveře i okna, prostě všechno, ale nenašel jsem nic, co by naznačoval, že by se někdo dostal dovnitř. Zkontroloval jsem záznam z kamer, které jsem nainstaloval a nic. Já… po tom, co si ta věc vzala mou Annabelle, už si nemůžu být ničím jistý.

Což mi připomíná… Šťastného Valentýna, Annabelle. Sice jsem k smrti vyděšený, ale jsem rád, že ty si s tím už hlavu lámat nemusíš.

Heh.

[VYMAZÁNO]

21. 10. 1991
Ty sny jsou pořád horší.

Myslel jsem si, že už začali ustupovat, ale minulou noc jsem měl opravdu živý sen. Byl jsem na svém prvním maturitním plesu a když jsem se probudil, Annabelliny šaty byly přehozené přes čelo postele. Teď už se začínám opravdu bát, ale… taky se dost bojím to někomu říct.

Já… Já to nemůžu nikomu říct. Pokud vyjde najevo, že jsem pod vlivem anomálie, nebo že mě dokonce nějaká ohrožuje…

…Ne. To nepřichází v úvahu.

…

…Dělá to ten stroj. Vím to. Vím, že to dokáže to, co to dokáže, díky nějakým metafyzickým mechanikám nebo čemu…

…Možná je to nějaký vedlejší efekt?

[VYMAZÁNO]

9. 3. 1992
Ty sny jsou čím dál tím živější a reálnější. Zdálo se mi o naší svatbě. Ráno na mě čekal pořádný kus dortu. Na jeho vršku byly postavené naše malé svatební podobizny z marcipánu. Pro Nadaci pracuji už skoro 10 let, ale ještě nikdy jsem se nesetkal s konceptem tak silným, že by dokázal něco… takhle konkrétního vytvořit.

…

…Aspoň jsem se dobře najedl.

[VYMAZÁNO]

1. 3. 1994
Zdálo se mi o… o naší první noci. Probral jsem se nahý a pokrytý potem. Všude okolo byly zapálené svíčky. Přísahám, že ve vzduchu byla cítit její vůně.

…Ať už tohle dělá cokoliv, nenávidím to. Přijde mi, jako by si to ze mě dělalo srandu. Nemůžeš ji prostě nechat na pokoji? Osud mi ji už sebral; proč mi to pořád připomínáš?!

[VYMAZÁNO]

17. 2. 1997
…Myslím, že jsem se zbláznil.

Dnes ráno jsem vešel do kanceláře, jen abych před mým počítačem našel růžovou obálku a vedle ní jablečný koláč. Nemusel jsem do té obálky ani nahlédnout, aby mi došlo, o co tady jde. Trhl jsem sebou, když mi ta myšlenka projela hlavou. Vždy tak ráda pekla…

V obálce byla jenom kartička. "Šťastného pozdního Valentýna, broučku! Omlouvám se za to zpoždění. Miluju Tě! XO- Annabelle."

…Ode dne, kdy zemřela, uběhlo už skoro 15 let, ale ten koláč byl pořád horkej.

…

…Buď do pečení toho koláče dala tolik lásky, že jsem jí mohl ochutnat, nebo je se mnou něco vážně špatně.

[VYMAZÁNO]

22. 2. 1999
Ukázalo se, že mě život nehodlá trýznit jen těmi hezkými vzpomínkami, ale už mi pod nohy začíná házet i ty nejhorší.

Zdálo se mi o té noci… té hrozné, hrozné noci. Agenti Nadace mi bušili na dveře a pokoušeli se mi vysvětlit, že zatímco byla Annabelle na služební cestě, jedno z těch stvoření se k ní dostalo a znetvořilo její tělo. Prosil jsem je, žádal je, aby mi nechali alespoň to poslední, co mi po ní zůstalo. Mé vzpomínky. Ty vzpomínky pro mě byly všechno.

Pak jsem se probudil. Okno bylo rozražené dokořán a kompletně pokryté škrábanci. Kdybych měl hádat, řekl bych, že jim utekla další z těch odporných kreatur, aby mohla naplnit svůj osud. Díky Bohu - nebo čemukoli, co na nás dohlíží - za rozsvícenou lampičku na mém nočním stolku.

…

…No, na druhou stranu, alespoň se nebudu teď nějakou chvíli muset bát dalších takových snů… nebo monster. Vlastně se nebudu muset bát ničeho spojeného se spánkem.

8. 3. 1999
Teď už tomu rozumím. Mělo mi to dojít už dávno.

Napadlo mě, se prostě zeptat toho stroje. Nechápu, že mě to nenapadlo mnohem dřív. Možná jsem si jen nechtěl tu strašnou událost znovu připomínat a stroj, který byl vytvořený přímo za tímto účelem, by mojí situaci asi zrovna nepomohl. Ale teď už je to fuk, co?

Vešel jsem dovnitř a na panelu napsal 'Annabelle Ericson'. Žádná nemocnice, rodné město, nic. Jenom temnota.


A ona.


…Proč to muselo vypadat jako ona?


Bylo více než očividné, že to nebyla ona; napověděl mi už ten její oblek. Došlo mi, že to ví, pro co jsem přišel.

Zeptal jsem se: "Co má tohle všechno znamenat? Ty sny, duchové, to všechno! Proč mě prostě nenecháš na pokoji?!"

Jenom se to na mě podívalo pohledem zraněného psa a řeklo: "Nechat tě na pokoji? Rád bych, kámo, ale podívej se na to z mého úhlu pohledu. Rád si s tebou povídám; pokaždé, když přijdeš a něco nového se naučíš, neuvěřitelně mi to zlepší den. Ale, vždycky, když sem někdo přijde, jsi to ty. Pokaždé. Chodíš se hrabat minulostí týden, co týden, a to ani nemluvím o tom, co děláš, když zrovna nejsi tady. Promiň, kámo, ale jak si představuješ, že by se ti měla minulost vyhýbat, když v ní nepřestáváš žít?"

Řekl jsem: "Co ty o tom můžeš vědět!? Co ty víš o životě v minulosti? Nedokážeš si ani představit, co bych dal za to, aby mě moje minulost nepronásledovala na každém kroku! Když je mi každý den připomínkou toho, co jsem ztratil, připomínkou toho, co musím udělat - zadržovat anomálie, jako jsi ty. Dokážeš si vůbec představit jakou bolestí si musím den co den procházet?"

"No, myslím, že odpověď na to oba známe, kámo." odpovědělo to.

"…Fajn. Ale co bych podle tebe měl dělat? Zapomenout na ni?" zeptal jsem se.

…Řekl bych, že na jeho slova nikdy nezapomenu, ale o to se ten stroj už postaral. Ještě než mě 4101 poslala zpátky, přišla ke mně ta kreatura v obleku, chytila mě za ramena a podívala se mi přímo do očí. Ty oči rozhodně nepatřili Annabelle. Pořád byly stejně milé a sympatické… ale Annabelliny nebyly.



…Řeklo to: "Neříkám, že by ses nikdy neměl ohlédnou zpátky, říkám jen, že je opravdu neslušné zírat."

[KONEC ZÁZNAMU]