SCP-4009
hodnocení: +1+x

Byly to celé dva dny

Vystoupal jsi po bůhví kolika schodech v téhle budově, vyhnul ses bůhví kolika pípajícím branám a laserovým paprskům a proplížil ses kolem bůhví kolika členů ochranky. Čelil jsi Vivaldiho Čtvero ročním dobám, vyhnul ses Čajkovského Slavnostní předehře 1812 , přeplaval jsi Straussův Krásný modrý Dunaj. Přešel jsi přes Griegovu Sluj horského krále, zatřásl jsi Chopinovými Kapkami deště, a dostal ses skrz Wágnerův Prsten . Čelil jsi Beethovenovým bouřím a propletl jsi se skrz Bachovy harmonie. A teď jsi tady. V nejvyšším patře Ministerstva Hudby. Živý, kvůli nějakému důvodu. A mokrý skr nazkrz.

Rozhlížíš se po okolí. Přímo před tebou je jedinná dlouhá chodba, která je téměř prázdná. Na konci téhle chodby jsou jedinné dveře. Tyhle dveře by to měly být. Jsou schované za tlustými vrstvami protihlukových bariér. Není možné, aby tam za těmi dveřmi nebylo něco důležitého. Přísně tajné dokumenty. Odpovědi na všechny tvé otázky. Důvod, proč ses dostal až sem.

Odpovědi, sakra. Jen chci vědět proč to skončilo takhle.

Ždímáš vodu ze svého svetru do nejbližšího květináče a vydáváš se směrem ke dveřím.

Otáčíš klikou, na které je senzor otisku prstu. Dveře nejsou zamčené. Možná že poslední člověk, který tu byl zapomněl zamknout. Možná to ani žádná bezpečnostní opatření nepotřebuje, kvůli těm, kterými jsi už prošel. Nebo možná jsi prostě natolik bezvýznamný na to, aby si tě to vůbec všimlo.

Dveře se otevřely do malé místnosti naplněné spoustou krabic od Mozartových koulí, Mozartovými plakáty, Mozartovou biografií, Mozartovými plyšáky, Mozartovými erotickými hračkami (??), Mozartovými nafukovacími panáky (????), Mozartovým vším. Tohle místo vypadá jako úkryt nějakého fanatika, koncentrace Mozartova útlaku až do té míry, že je směšná.

Vůbec tomu nepomáhal obrovský plakát na protější stěně.

brozart.jpg

Zafuněl jsem. "Velký Bratrzart tě sleduje." Bože, jak protivné se tohle děcko může stát? Tohle je prostě ta nejhloupější a nejlacinější věc, jakou jsem kdy viděl. Co tím jako myslel? Slogan je prostě příliš hloupý, než aby někoho zastrašoval. Představuje si Mozart rád, že je pozorován Mozartem zatímco se udělává do Mozarta?

Ehm, radši o tom nebudu přemýšlet…

Všiml sis obdélníkového tvaru vyčuhujícího z moře Mozartových předmětů. Po bližším prozkoumání vidíš, že je to malý laptop na stole. Je otevřený. Vrstva prachu na obrazovce naznačuje, že poslední člověk, který ho používal, ho zapomněl vypnout hodně dávno.

Sedáš si na hromadu krabic s Mozartovými koulemi a zkontroluješ laptop. Je tam asi 15 otevřených internetových karet a vypadá to, že všechny jsou o Mozartovi. Nepřekvapuje tě to. Tohle děcko má fakt vážný problém. Přemýšlíš o tom, že ho pošleš na terapii. I když víš, že nemůžeš, protože nebudeš brán nijak vážně.

Jedna karta je však jiná, a proto upoutala tvoji pozornost. Není to nic o Mozartovi, má to na sobě napsanou zkratku "SCP".

Vzpomínáš si, že jsi už dříve slyšel o Nadaci SCP na gramofonu. Nedávno něco vysílali o podepsání dohody o spolupráci s SCP Nadací, nebo něco takového. Tahle Nadace je prý nějaká mocná organizace mimo náš svět, která řídí vztahy mezi lidským a nadpřirozeným světem a provádí výzkum neobvyklých jevů. Ve vysílání o tom nic víc neřekli, kromě toho, že to není nic, čeho bychom se mohli obávat.

Říkáš si o čem ta dohoda o spolupráci je a jestli ti dokáže Nadace SCP nějak pomoci. Pomoci všem, co jsou utlačováni Mozartem. Pomoci všem skladatelům minula, současna i budoucna.




.

.

.

.

.

.

.

.

.

.

.

.

.

.

.

.



SCP-4009

mozartstreet.jpg

Fotografie ulice pořízená v SCP-4009

Objekt #: SCP-4009

Třída Objektu: Safe

Speciální Zadržovací Procedury: Kastovní systém používaný obyvateli SCP-4009-A musí být neustále monitorován. Alianční Protokol Nadace-Mozart musí být neustále prosazován, aby byl zajištěn společenský řád v SCP-4009. Detaily o Aliančním Protokolu Nadace-Mozart jsou přístupné personálu úrovně 3/4009 a vyšší. SCP-4009 se jinak samo zadržuje a vyžaduje pouze minimální zadržovací procedury.

Popis: SCP-4009 je extradimenzionální totalitní městský stát zabírající asi 900 km², který je umístěný v Rakousko-Německém regionu. SCP-4009 je architektonicky podobné Praze, skládající se z budov různých stylů, sahajících od renesance k Viktoriánské éře. SCP-4009 je normálně nepřístupné pro lidské bytosti, pokud není vytvořena interdimenzionální červí díra.

SCP-4009 je obydleno humanoidními entitami ozančenými SCP-4009-A. Instance SCP-4009-A vzhledově připomínají Homo sapiens, ale jsou zhruba ze 60% složené z anomálních podélných vln a nepotřebují žádnou potravu, ani biologicky nestárnou. Charakteristickou vlastností SCP-4009-A je, že každá jednotlivá bytost odpovídá známému skladateli klasické hudby, nebo hudebníkovi, který je mrtvý (např. Wolfgang Amadeus Mozart, Franz Schubert, Richard Wagner). Koncepce instancí SCP-4009-A je v době psaní špatně pochopená, i když se předpokládá, že se instance spontánně objeví po smrti jejich lidských protějšků.

Přemýšlíš o všech známých skladatelích, kteří se tu objevovali zničehonic. Bach, Haydn, Liszt, všichni tihle chlápci. Pamatuješ si, jak ti říkali, jak se tehdy cítili, že přišli do země zaslíbené, kde se rodí hudba, nebo něco na ten způsob. Pamatuješ si, jak jsi je vítal do tohoto skladatelského nebe. Najednou sis uvědomil jak starý jsi.

Přestáváš číst. Chvíli o té myšlence uvažuješ. Vzpomínky se ti v hlavě znova vybavují.

Vzpomínky na veselejší časy, kdy naše nebe nebylo zcela utopené v Mozartovi. Veselejší časy, kdy tohle místo bylo mnohem lepším místem.

Vzpomínky na minulost ti poněkud vybledly, ale pořád zůstaly i přes všechnu propagandu, která ti byla pouštěna do uší posledních několik dekád. Zavíráš oči a přemýšlíš o době minulé.

Na chvíli cítíš ten klid. Tahle země byla svobodná a demokratická. Skladatelé a hudebníci měli stejná práva, stejné možnosti, a ti co byli na hlavní hudební scéně a ve vedení, ti vždycky vylepšovali jejich styl a aspirace, aby co nejvíce vyhovovali tehdejším uměleckým podmínkám. Byly tu často vášnivé debaty o některých hudebních stylech, ale žádná z nich se nepříbližila ke zničení hudební scény jako takové. Život byl skvělý a spravedlivý a koneckonců, každý byl klasický skladatel a vzájemná vášeň pro hudbu a umění nás držela všechny pohromadě.

Všechno se od té doby změnilo. Vůbec netušíš jak se to stalo a jsi z toho pořád zmatený. Nyní, skoro všechno je Mozart. Ani nevíš, kdy se to stalo. Odhaduješ, že to začalo někdy po Velké Válce, ale stejně tak se to mohlo stát před dvěma roky, nebo taky pěti, nebo deseti, dvaceti, padesáti. Všude slýcháš jméno "Mozart". Jak byl zázračný. Tenhle muž napsal svoji první skladbu ve čtyřech letech; svoji první symfonii v sedmi a celou operu ve dvanácti. Jak byl plodný a napsal plno skladeb. Během jeho krátkého života, Mozart napsal 626 známých děl a každé z nich bylo mistrovským dílem. Jak poslouchání jeho hudby zvyšuje lidskou inteligenci. Jaké měl nadání od boha, které žádný jiný skladatel neměl. Jak byl nejlepší hudební skladatel všech dob. A tohle pořád a pořád dokola, bez ustání. Mozart v každém hudebním programu. Mozart hrající ze všech rádií a reproduktorů. Mozart ve filmech, divadelních hrách, umění a literatuře. Mozart a Mozart a ještě více Mozarta. Nemůžeš se před Mozartem schovat.

Velký Bratrzart tě sleduje.

Říkáš si, že to celkem sedí.

Lačnící po více informacích pokračuješ ve čtení dokumentu.

Většina instancí SCP-4009-A jsou schopné úmyslného vysílání realitu-pozměnujících podélných vln, jejíchž intenzita je úměrná vlivu každého skladatele na veřejné mínění. Účinky pozměnění reality se mohou lišit v závislosti na osobních preferencích a tvůrčím úsilí každého jednotlivce.

Populace SCP-4009-A dodržuje kastovní systém, ve kterém jsou jednotlivci rozděleni do různých sociálních skupin na základě jejich popularity v reálném světě. Například nejvýše postavené instance SCP-4009-A odpovídají velmi uznávaným skladatelům. Sociální postavení subjektů se obnovuje dvakrát ročně. Životní styl instancí se odvíjí od jejich sociálního postavení: výše postavené instance mají přístup ke kvalitnějšímu jídlu a alkoholu a angažují se v rozvoji infrastruktury, státní správy a umění, zatímco níže postavení jedinci mají dovolen přístup pouze k průměrným prostředkům a mají tendenci k vykonávání podřadných prací, jako je např. uklízení.

Pamatuješ si, když jsi býval respektovaným skladatelem. Velmi uznávaným. Byl jsi Johann Pachelbel, skvělý varhaník, briliantní skladatel a všestranná příkladná osoba. Skvělý Johann Sebastian Bach dokonce prohlásil, že by se nikdy nikam nedostal, kdyby nestudoval tvoje dílo. Možná že jsi nebyl hvězdou, ale byl jsi uznáván a respektován. Bylo s tebou zacházeno se základní lidskou slušností, stejně jako by se mělo s každým umělcem.

Nyní jsi Johann Pachelbel, nikdo. Nicotný detail ztracený v moři oslnivých briliantních duší. Třetiřadý a průměrný skladatel, jehož jedinným známým dílem je Kánon v D Dur. Kromě toho že jsi 'chlápek co napsal Kánon v D Dur', tak jedinou tvojí charakteristickou vlastostí je, že jsi vrátný a pro ostatní jsi téměř neviditelný. Ani aktualizování sociálního statusu tvoje postavení nijak nezměnilo. Vždy jsi byl na nějnižším stupni společenské hierarchie. Vědomí, že nemůžeš klesnout níže je pro tebe alespoň trochu uklidňující.

Přemýšlíš o tomto kastovním systému, do kterého byl tvůj lid uvržen. Souvisí to s tím, jak se hlavní hudební scéna změnila. To co kdysi bývalo kompetitivní a konkurenceschopnou hudební scénou se změnilo na jednotvárnou, ve které jsou tři specifičtí skladatelé na vrcholu: Bach, Beethoven a chlápek známý jako Mozart. Je ti jasné, proč jsou Bach a Beethoven považováni za průkopníky klasické hudby. Beethovenův nový a neobvyklý náhled na skládání hudby udělal revoluci klasické hudby a změnil její úděl z řemesla na umění. Bachova ladící metoda, různá cvičení pro klávesové nástroje a technická zdatnost mu vynesly veliké uznání, především poté, co skladatel jménem Mendelssohn zviditelnil Bachovo dílo po celém světě.

Ale Mozart? Co udělal natolik významného, aby zasloužil takové výsadní postavení?

První co tě napadne, je Mendelssohn. Pár věcí už jsi o něm slyšel. Podle toho co jsi slyšel, udělal toho hodně, aby ukázal důležitost studia a zachování hudební historie. Mozart ho za to vychvaloval a dokonce prohlásil, že existujeme pouze díky Mendelssohnovi.

Pravda ale je, že jsi ho nikdy na vlastní oči neviděl, ani jsi ho neslyšel mluvit v gramofonu. Ani nevíš jestli vůbec kdy existoval, taky by to mohl být fiktivní skladatel vytvořený Mozartem pro účely propagandy. Náhle se ti vybavily vzpomínky na vysílání, ve kterém se o něm mluvilo jako o Mozartově legendárním nástupci, který psal mistrovská díla jako teenager a zemřel velmi mladý, stejně jako Mozart. Mozart devatenáctého století. To v žádném případě nezní jako Mozartova sebepropagace, že?

Říkáš si, jak je jeho propaganda směšná. Shodou okolností přesně o tom mluví následující odstavec, o technologii, kterou Mozart využívá, aby šířil svoji propagandu mezi všemi skladateli v tomto městě. Pokračuješ ve čtení.

Vysoce postavené instance SCP-4009-A navrhly a vynalezly anomální technologii velmi rozšířenou mezi populací SCP-4009-A. Tato technologie obsahuje stabilizátor okolního šumu, paměťové úložiště a hudební nástroje, které se mohou zmenšit do tablety o velikosti mince. Rozšířeným použitím anomální technologie v SCP-4009 je instalace rádiového zařízení, známého jako 'gramofon' do vnitřního ucha. Toto zařízení je schopné zachytit přenosy anomálních podélných vln a také telepaticky přenášet myšlenky jednoho jednotlivce na několik dalších se stejným zařízením. Toto zařízení většinou přehrává vysílání klasické hudby a zpráv. Vysílání probíhá prostřednictvím hromadného přenosu myšlenek jednotlivce, který je připojen k Mozkovému Zařízení pro Příjem Zvuku (MZPZ). Výzkum anomální technologie SCP-4009 za účelem úpravy Nadačních technologií a nástrojů pro zadržení byl schválen a nyní probíhá.

Gramofon. Nevíš jak vypadá, nevíš kdy se ti to poprvé dostalo do ucha, ale dost dobře víš, co to dělá. Dokument měl pravdu v tom, že většinou se v něm vysílá klasická hudba a zprávy. Jenomže to také lidem pouští to, co o nich ostatní lidé říkají, nebo co si o nich myslí. To je na tom to nejhorší. Většinou skladatelé dostávají vesměs pozitivní zpětnou vazbu, zatímco v tvém případě jsou téměř všechno útoky na tvoji osobu a falešná chvála. Bezcenný. Nepřítel všech cellistů. Hvězda jednoho hitu. Slyšíš to tak často, že by jsi je dokázal všechny urážky vyjmenovat zpaměti. V této chvíli jsi už vůči urážkám téměř znecitlivěl, avšak pokaždé, když tě začnou urážet, cítíš slabou, ale pronikavou bolest u srdce. Alespoň že si to můžeš ztišit.

Většinou ve vysílání slýcháš skladatele jménem Schubert s jeho typickým tlumeným, tenorovým hlasem. Schubert je mile vypadající skladatel s kulatými brýlemi, který zbožňuje Mozarta a rád zpívá. Podle tebe je ale trochu mimo. Navenek vypadá příjemně a chytře, ale kvůli způsobu jakým mluví, zní téměř jako robot, který má svoji řeč vždy předem napsanou.

Ten muž je jako počítač. Jako kdyby neměl vůbec žádnou samostatnost a byl pouze strojem, který automaticky vykonává svoji činnost 24 hodin, 7 dní v týdnu bez přestávky a bez jakéhokoliv náznaku nespokojenosti. Je celkem děsivé, jak nikdy nedává najevo jakékoliv emoce. Navíc, nejsou to náhodou jeho myšlenky, které posloucháš? Proč jsou jeho myšlenky tak strnulé a bez života? Kolik informací z vnějšího světa mu prochází hlavou? Dokáže vůbec sám za sebe myslet?

"Schubertův mozek je vybaven laboratorně vypěstovanou bakterií Treponema pallidum, díky které je schopen zpracovávat a přenášet desetitisíce myšlenek najednou! Schubert je moderátor těch nejpravdivějších zpráv, skvělý DJ a je vždy aktuální! Pojďte se k němu připojit dnes na vašem gramofonu!"

My o vlku a vlk za humny… Jedna z Schubertových předem připravených vět se právě ozývala z gramofonu. Nejspíše je to náhoda, ale i tak tě to vyděsilo.

Říkáš si, že to může být horší. Alespoň to není tak znepokojivé, jako Pětiminutová Kakofonie. Už jen když o ní přemýšlíš, tak je ti to nepříjemné. Každý je donucen poslouchat ji na nejvyšší hlasitosti. Je to pět dlouhých minut plných uši-drásajících varování před "disidenty", jak jsou nazýváni ti, kteří se v minulosti snažili sabotovat Mozarta. Sabotáží se většinou myslí nadávky na Mozarta a systém, ve kterém žijeme. Pachatelé byli vždy veřejně zahanbeni a hlasitost celého pořadu vás přinutila je také nesnášet. Veděl jsi, že nikdy nebyla o tobě, ale i tak tě vždycky dostihla hrůza a stud.

Nejvíce zahanbovaným skladatelem během Kakofonie byl Salieri. Prý to byl první a nejšpinavější ze všech závistivých spiklenců, kteří se jednou provždy pokoušeli sesadit Mozarta. Salieri je popisován jako krutý, manipulativní, bezohledný a narcistický muž bez jakékoliv vášně pro hudbu, který pouze chtěl získat pozornost. Byl jsi rád, že ho nakonec uvěznili. Vypadal jako hodně zlý chlap a byl jsi rád, že jsi nikoho takového nikdy nepotkal.

Každopádně část tvého já nevěří tomu, co se říká v Pětiminutové Kakofonii. Pamatuješ si na setkání se Salierim. Podle toho co si pamatuješ, tak vypadal celkem v pohodě a nic na něm nebylo podezřelé. I když se lidé časem mění, tak si myslíš, že je Salieri nespravedlivě démonizován Mozartovou propagandou a že neudělal nic, čím by zasloužil takového zacházení. Koneckonců, nikdy jsi ho neslyšel přiznat se, nebo jeho úhel pohledu – říkají to o něm pouze úřady a propaganda. Začínáš si myslet, že byl obviněn neprávem. Nebo dokonce, že je využíván.

Vlak tvých myšlenek tě zavedl k tématu, jak změny ve společnosti změnily ostatní lidi. Všichni jsou teď jako Salieri a Schubert- zmanipulovaní, využívaní a zbavení svéprávnosti. Tihle hudebně nadaní lidé byli nezávislí a individuální – teď se pokorně podřizují rozkazům jednoho muže a starají se o jeho rozmary. Byli smělí a sebejistí – teď se chovají, jako kdyby nebyli vůbec nic ve srovnání s tím jedním mužem. Zašklebil ses bolestí. Tohle je směšné. Tohle je špatně. Zatím s tím nikdo nic neudělal, protože byli donuceni přijmout komplex méněcennosti. Myslíš, že se nikdo neopováží nic udělat, protože Mozart je prostě natolik mocný a příliš dobrý pro ně. Cítíš, jak se ti záčíná vařit krev.

Zůstaň v klidu Johanne. Nesmíš se rozzlobit, jinak řekneš, nebo uděláš něco co bys neměl. A kdybys udělal nějakou chybu, byl by to tvůj konec. Nikdo tě nesmí najít.

Hluboce jsi se nadechnul a vydechnul, aby ses zklidnil. Pod posledním odstavcem je velké prázdné místo. Musíš proto chvíli skrolovat, aby ses tam dostal.



.

.

.

.

.

.

.

.

.

.

.

.

.



UPOZORNĚNÍ: Tento dokument je pouze zkrácená kopie dokumentu SCP-4009, určená pro veřejné šíření. Přístup k celému dokumentu a Aliančnímu Protokolu Nadace-Mozart je povolen zaměstnancům Bezpčnostní Úrovně 3/4009 a vyšší. Další dotazy týkající se SCP-4009 posílejte na email vedoucímu projektu Dr. Francesu Sewardovi.



To je vše? Nic víc tady není? Zkrácená kopie, zatímco celý dokument bys obdržel někdy později emailem? Cítíš se podveden. To není fér. Ale zase od nich nemůžeš očekávat, že k tobě budou spravedliví, protože pro ně nejsi víc než smítko prachu. Prohledáváš webovou stránku, jestli tam není něco dalšího. Emailová adresa Doktora Francise Sewarda (pravděpodobně člena Nadačního personálu s jistým stupněm pravomocí) je napsaná úplně dole. Musíš je kontaktovat. Tihle chlápci nemají ani ponětí, do čeho se zapletli. Napíšeš jim, zprávu, aby zastavili tohle totalitní šílenství a zachránili všechny skladatele. Nemáš na vybranou. Řekneš jim, že ten Mozart, se kterým podepsali příměří je krutý a nemilosrdný diktátor. Řekneš jim, že Mozart nás všechny nutí žít v hrozných životních podmínkách. Řekneš jim, že Mozart nutí všechny věřit tomu, že nikdy nebudo-

"Jaký je to nádherný den! Na obloze ani mráček, všechny systémy fungují a všude hraje krásná hudba! Jak se dnes cítíte? Je v pořádku, že jste dnes trochu skleslí, protože všechno bude lepší a vy budete opět šťastnější!"

Vlak tvých myšlenek je náhle vykolejen Schubertovým usměvavým hlasem. Přesně tu samou věc již řekl dnes alespoň pětkrát. Kdy už zavře hubu? Kdyby mlčel, tak by nemusel riskovat, že někomu přeruší myšlení.

Snažíš se ho ignorovat. Jakékoliv rozptýlení může vést k tvému neúspěchu.

"Oh, omlouvám se za odbočení od tématu – dále budeme hrát Mozartovu předehru k opeře Don Giovanni. Vědeli jste, že její skladatel ji dokončil až noc před její premiérou? I přes to je to pořád mistrovské dílo a také důkaz, že můžete vaše projekty dodělávat na poslední chvíli, pokud pracujete dostatečně pilně a efektivně využíváte vašeho přirozeného nadání!"

"Ooh, počkat…nemůžu to teď přehrát! Vypádá to, že můj signál je vyrušen. Uhhh…je to uh, počkejte chviličku, musím zjistit odkud to přichází…oh! Slyším osm not! A je to stupnice D Dur. Mmhm, zní to trochu jako Pachelbelův Kánon, že? Eh, vlastně…ne, není to ono! Myslím, že omylem zachytávám vlny z lidského rádia! Omlouvám se za toto nedorozumění. Schubert bude příště na sebe muset dávat pozor! Mezitím se můžete připojit k Schubertovi přibližně za půl hodiny! Ciao!"

Strnul jsi. Něco není v pořádku. A pak ti to došlo.

Našel tě.

Uteč.

Snažíš se utéct, ale zvuk dupajících bot zpoza dveří tě zastavil.

Jsi v pasti. Nemáš kam utéct. Přišli si pro tebe.

Dveře se rozlétly dokořán. Dovnitř vešel Wolfgang Amadeus Mozart, celý oblečen ve své uniformě s vlající pelerínou, stejnou, jako na tom plakátu. Drží v ruce meč, jako by byl připraven někoho popravit. A dívá se ti do očí.

Jsi odhodlaný postavit se svému osudu. Lepší zemřít ve stoje, nežli žít na kolenou.

Mozat upustil meč na zem a vybuchl smíchy.

"Jejda, nemůžu tomu uvěřit! Vypadá to, že jsi mi vešel přímo do pasti! Měl jsi vidět jak vypadal tvůj obličej, když jsem přišel. Bože, to bylo úžasné…pořád se směju, jak tě naštvaly ty Mozartovy erotické hračky. Nu, můžeš za to poděkovat mému kamarádovi Richardu Wagnerovi. Byl to jeho nápad. Richarde, ty zatracený génie! Udělal také ten plakát! Tu krásnou věc udělal pro mě, takže mu pak za to poděkuj, 'kay?"

Pořád se směje. Je to trochu znepokojující.

"Kámo… je to fakt škoda, že jsem tě takhle přerušil, protože jsi byl fakt skvělým hostem naší dnešní show. Pravděpodovně nejlepším hostem všech dob. Myslím to vážně! Byl jsi neuvěřitelně k popukání…"

"Hey Richarde? Můžeš udělat…tu věc? Směju se natolik, že nedokážu pohnout svojí prdelí."

Richard? Wagner je v tom s ním taky?

Před tím, než můžeš myslet na cokoliv jiného, tak slyšíš zvuk všech hudebních nástrojů v orchestru najednou. A pak už neslyšíš vůbec nic.






.

.

.

.

.

.

.

.

.

.

.


Byly to nějaké dva(?), tři(?), čtyři dny?

Nemáš o tom nejmenší ponětí. Jsi zpátky ve svém bytu, kromě toho si ale nejsi jistý ničím. Celé to bylo jako zlý sen. V uších se ti ozývá nepříjemné pískání a třeští ti z toho hlava. Trhliny na zdích kolem tebe se kroutí a tancují. Šmátráš kolem svými rukami, ale sotva dokážeš cítit podlahu pod sebou. Cítíš svoje tělo, jako by bylo všude a zároveň nebylo nikde najednou. Jsi unavený, ztracený a naprosto zmatený.

Vůbec nechápeš, jak se ti podařilo dostat se na gauč. Zkoušíš si lehnout a usnout, ale bodavá bolest ti odspoda projela celou páteří. Snažíš se zvednout opřením se o gauč, ale bodavá bolest tě tentokrát udeřila do pažních svalů. Bolí tě zápěstí. Bolí tě klouby u prstů. Uši taky bolí. Hlava. Všechno tě bolí. Ó bože, prosím ukonči to.

Bolest se pomalu rozvolňuje. Relaxuješ i přes to, že ti páteř hoří bolestí a svoje oči a uši máš jakoby byly zalepené lepidlem.

Měl jsi štěstí, že tě Mozart nechal vrátit se domů. Ostatní disidenti většinou zůstanou zavřeni ve vězení nadoživotí a jsou neustále mláceni. Koneckonců si to zaslouží, že? Zaslouží si to, protože žárlili, záviděli a spiknutím se pokoušeli svrhnout Mozarta. Za neochotu na sobě pracovat a zlepšovat se. Víš že jsi lepší než oni, protože máš alespoň trochu sebereflexe. Až tvoje smysly začnou fungovat správně a nebude tě nic bolet, vyjdeš ven a dokážeš všem, že jsi teď lepší člověk. Uděláš to.

Hlavou se ti mihla vzpomínka na Salieriho. Snažíš se jí ignorovat. Ten muž se dokáže velmi dobře tvářit, že je chudák. Chce pouze vyvolat sympatii, protože závidí Mozartovi jeho talent a nedokáže pořádně pracovat, aby dosáhl něčeho významného. Nemůžeš uvěřit, že sis myslel, že je nevinný.

Další vzpomínky se ti vracely do hlavy, jedna po druhé. Byl jsem to ale hlupák. Nemůžeš uvěřit, že jsi měl pochybnosti o vládě. Nemůžeš uvěřit, že jsi měl pochybnosti o Mozartovi. Nemůžeš uvěřit, že jsi měl pochybnosti vůbec o čemkoliv.

Samozřejmě, že se Mozart musí zbavovat svých nepřátel! Ve svém krátkém životě zažil tolik bolesti a byl bit už od mala. Život se s ním nemazlil. Zaslouží si být milován. Je také velmi talentovaný, takže si za to zaslouší chválu. Pracoval od rána do noci, aby dosáhl svých úspěchů. Mozart si samozřejmě zaslouží tolik úcty. A vůbec nikoho neutlačuje, dosáhl mnohem více úspěchů, než kdokoliv jiný a proto si svoje postavení zaslouží více než kdo jiný.

Není-li uvedeno jinak, obsah této stránky je pod licencí Creative Commons Attribution-ShareAlike 3.0 License