SCP-032-CZ
hodnocení: +5+x

HLÁŠENÍ Z MISE VI9132


MTF Epsilon-6 ("Village Idiots")

Objevení a zadržení SCP-032-CZ



SCP-032-CZ bylo nalezeno v obci Bludov na Kutnohorsku. Informaci o lokaci získal agent Prusík od rodinného příslušníka, který v obci bydlí.



scp-logo-signature.png

Záznam o objevení SCP-032-CZ

Agent Prusík, člen MTF Epsilon-6 ("Village Idiots")

Předmluva:
Výpověď agenta Prusíka o objevení SCP-032-CZ



Byl jsem na pravidelné návštěvě u své sestry. Klasické rodinné rozhovory, nic zvláštního, ale pak se mi zmínila o jedné historce. Podivný muž bydlící na konci vesnice. Nikdo ho prý neměl dvakrát v lásce.

Prý sedával většinou na lavičce před úřadem, koukal na lidi kolem a čas od času něco na někoho vykřikl. Člověk by si řekl, že to bude jeden z těch klasických místních bláznů a já si myslel to samé. Jenže údajně to, co občas vykřikoval, byly věci, které se nemohl od nikoho jiného dozvědět. Různé vztahové záležitosti, rodinné problémy, nepříjemné zážitky z dávné minulosti. O tom všem věděl. A to už mě celkem zaujalo.

Jsem dost zvídavý člověk. Nedalo mi to a chtěl jsem se jít podívat na ten dům. Hned, jak jsme tam přišli, začalo mi být poměrně nepříjemno. Ne teda tak, jako mé sestře, která se odmítala jakkoliv přiblížit jen k vratům. Podíval jsem se přes plot, kde můj pohled čekala neudržovaná a seschlá předzahrada. Kromě uschlých rostlin se zdálo, že se na zahradě nenacházel ani vrabec. Jako by se samotný život bál vkročit na pozemek toho podivína.

Chtěl jsem zkusit své štěstí a zazvonil jsem. Po chvíli se otevřeli vchodové dveře a ven vylezl chlápek v županu, papučích s kyselým výrazem ve tváři. Hned, jak mě spatřil, široce se usmál. Pozdravil jsem ho tedy tím nejvíce vidláckým způsobem, jakým to šlo.

Chvíli jsme si jen tak společně povídali. "Čekal jsem to mnohem horší," říkal jsem si asi prvních pár minut našeho rozhovoru, ale pak se mě začal vyptávat na čím dál tím víc osobních otázek. Na mou rodinu, přítelkyni, práci… mou reálnou práci. Na mou práci tady u Nadace. Vyptával se na různé mise, ve kterých jsem operoval. Samozřejmě jsem mu nic neřekl, ale vzadu v hlavě mě tlačil ten pocit, že bych mu to měl říct. Asi bych teď měl děkovat výcviku, kterým jsme si kvůli podobným situacím prošli. Každopádně jsem ten rozhovor radši ukončil a odešel jsem.

A teď jsem tady a sepisuji tenhle záznam. Plánované datum zadržení: 1.1.2021



scp-logo-signature.png

Záznam o zadržení SCP-032-CZ


SCP-032-CZ bylo zadrženo dne 1.1.2021 v 12:39 MTF Epsilon-6 ("Village Idiots"). Mise proběhla bez sebemenších komplikací. SCP-032-CZ se nijak nebránilo zadržení.

Začátek mise: 1.1.2021 12:20, příjezd do lokace, kde se nacházelo SCP-032-CZ.
Konec mise: 1.1.2021 15:45, příjezd členů MTF do Oblasti-91, předání SCP-032-CZ výzkumnému týmu.

scp_trans.png
















SCP-032-CZ


Dr. Eliot Lokaj









15.1.2021

Už jsou to dva týdny, co k nám přivezli nové SCP. SCP-032-CZ, ale já osobně mu říkám pan Strach, už jen kvůli záznamu ze zadržovací mise. Přiřadili jsme ho do Třídy Euclid a šoupli do klasické cely pro humanoidy. Dali jsme mu pár knížek na čtení, bloček a tužky pro zápisky, které požadoval.

O ani ne týden později se pokusil poprvé utéct. Podle výpovědi strážného, pan Strach seděl za dveřmi a povídal si s ním. Víc informací bude v rozhovoru, který přiložím níže. (Incident 032-1)

Každopádně se podobné incidenty opakovaly ještě několikrát. Další strážní si na tento problém stěžovali, a nejenom strážní, ale i výzkumníci, kteří s ním prováděli rozhovory, či jenom rutinní prohlídky.

Po těchto incidentech jsme se tedy pana Stracha rozhodli přesunout do zvukotěsné cely, aby si se strážnými nemohl povídat. Dále existuje podezření, že odposlouchával rozhovory ostatních výzkumníků, co chodili po chodbách.





scp-logo-signature.png

Dodatek 032-CZ-1

5.1.2021

Rozhovor s členem oblastní ochranky Stevenem Andersonem po Incidentu 032-1.

Vyslýchaný:
Steve Anderson, člen ochranky Oblasti-91

Vyslýchající:
Dr. Martin Mayer


Dr. Mayer: Zdravím. Poprosím vás o jméno a profesi pro záznam.
S. Anderson: Steven Anderson, člen oblastní ochranky Oblasti-91.
Dr. Mayer: Takže, co že se přesně včera stalo?
S. Anderson: No, víte, měl jsem zrovna službu v chodbě, kde je i cela 032. Procházel jsem kolem jeho cely, když jsem od něj uslyšel klepání na dveře. Chtěl po mně novou propisku s tím, že ta jeho už dopsala. Tak jsem mu půjčil tu svou. Byl jsem již na odchodu, když mě zastavil s tím, že má na mě otázku.
Dr. Mayer: Otázku?
S. Anderson: Chtěl vědět, jestli mám rodinu. tak jsem mu odpověd-
Dr. Mayer: Nemáte takhle náhodou zakázáno mluvit se subjekty?
Anderson se na Mayera podívá s hněvem ve tváři.
S. Anderson: Ano, moc dobře to vím, že si se subjekty povídat nemáme, ale do tohoto mě něco přinutilo. Nešlo na tuto otázku neodpovědět.
Povzdechne si.
S. Anderson: No tak jsem mu odpověděl, že ano. Už v ten moment jsem začal mít na hrudníku takový ten divný pocit. Nervozita, nebo strach. A se svými dotazy pokračoval. Chtěl vědět, jak dlouho už pro Nadaci pracuji, kolikrát jsem se setkal s tím, že nám tu něco uteklo ze zadržení…
Anderson se na chvíli odmlčí. Zapře se do židle, skloní pohled do země a dá ruku v pěst.
Dr. Mayer: V pořádku?
S. Anderson: Chtěl po mně vědět, jestli nemám strach, že kvůli své práci přijdu o rodinu. Obvykle žádné takové obavy nemám. Vím, že jsou v pořádku, ale tohle ve mně vzbudilo obavy. Strach. Má práce by je přeci neohrozila, ne? Vím, že ne, nechtěl jsem si to připouštět, ale on mě nutil, nutil mě cítit strach. Zhoršovalo se to. Vyvíjel na mě větší a větší nátlak. Nakonec chtěl, abych ho pustil ven. Že když ho pustím, tak bude vše v pořádku a strach zmizí. Nepustil jsem ho, povedlo se mi odejít ještě včas, ale být tam jen o minutu déle, tak mě ten parchant umluví.
Dr. Mayer: Dobrá. To je prozatím asi vše. Děkuji vám za váš čas, pane Andersone.

Dodatek:


Anderson vypadal značně rozrušeně při svém vyprávění. Doporučil jsem mu dalších pár sezení.
Zdá se, že SCP-032-CZ dokáže skvěle manipulovat s lidskou myslí a pocity. Perfektně ví, co daného člověka rozruší, z čeho má strach a toho využije. Dokáže se dostat hluboko do lidské mysli a manipulovat s ní, jako loutkovodič manipuluje pomocí provázků s loutkou šaška.
Vše je zatím jen Lokajova teorie, zítra prý půjde požádat o povolení k testování.








22.1.2021
Čím víc dní s panem Strachem pracuji, tím odpornější pocit z něho mám. Vypadá přesně jako ten typ člověka, kolem kterého projdeš na ulici a naskakuje ti z něj husí kůže. Už jen pohled na něj je jedna z nejděsivějších věcí, co kdy spatříš. Připomene ti ty největší noční můry tvého života, ty nejhorší momenty, a pak se ti ještě vysměje do ksichtu.

Zdá se, že přemístění do zvukotěsné cely minimálně snížilo počet jeho pokusů o útěk. Ovšem stále se od něj dozvídáme nové a nové informace o výzkumnících, kteří se neměli šanci k němu jakkoliv dostat. Hlavně o jejich největších obavách. Podpořilo to tím mé podezření, že umí nějakým způsobem číst myšlenky, ovšem jestli je to dobře, to už je diskutabilní.

Dnes mám v plánu provést jeden rozhovor s panem Strachem. Respektive rutinní prohlídku. Heh, mám z toho celkem strach. Ironické, že? Ach jo. Mám strach z toho, co zkusí na mně. Snad se nic takového nestane, ale i tak… bojím se.





scp-logo-signature.png

Dodatek 032-CZ-2

22.1.2021

Rozhovor s SCP-032-CZ

Vyslýchaný:
SCP-032-CZ

Vyslýchající:
Dr. Eliot Lokaj


Dr. Lokaj: Zdravím, třicet dvojko. Jak se dnes daří?
SCP-032-CZ tiše sedí a pozoruje Dr. Lokaje dosedajícího na židli naproti.
Dr. Lokaj: Nebojte, tohle bude jen rutinní prohlídka. Mám na vás jen pár otázek a hned zase půjdu.
SCP-032-CZ ještě chvíli upřeně pozoruje Dr. Lokaje. Pak se zapře do své židle a zasměje se.
SCP-032-CZ: Nemohlo by být líp, doktore.
Dr. Lokaj: Dobrá, to rád slyším. Nějaké problémy za poslední týden?
SCP-032-CZ: Je mi fajn. Jen se tu cítím docela sám. Nikdo si nechce povídat. Nikdy. Kromě těchto prohlídek. Ale to vy jistě znáte, že?
Dr. Lokaj: Já… ne? Teda, občas, každý se občas cítí sám. To není nic zvláštního.
SCP-032-CZ: Vy mě nechápete, doktore. Já myslel samotu. To, když si myslíte, že pro nikoho nic neznamenáte. Že jste nic. Že jste nikdy pro tuto společnost nepřinesl nic užitečného. Že vás nikdo nemá rád. Že jste zklamáním pro svou rod-
Dr. Lokaj: Dobrá, dobrá, stačí. Chápu, co tím myslíte. Nemusíte dál pokračovat. Uvidím, co se s tím bude dát dělat.
SCP-032-CZ: Děkuju, doktore, ale co s vámi? Povězte mi, co vy a samota? Samozřejmě stará známá, že? Obzvlášť od té doby, co vás přeřadili.
Dr. Lokaj: Moment, jak víte, že-
SCP-032-CZ: Oh, divil byste se, kolik toho já vím.
Dr. Lokaj: Kdo vám to řekl?
SCP-032-CZ: Nikdo.
Dr. Lokaj: Čtení myšlenek?
SCP-032-CZ: Ne, teda, ne tak úplně. Doktore, z lidí můžete vyčíst hodně. Jejich minulost, pocity… strach. Proto mi tak říkáte, ne snad? Pan Strach.
Dr. Lokaj: Ale jak?
SCP-032-CZ: Jo, to už nevím. Tohle mám od vždycky. Je to jakoby mi lidé sami říkali, z čeho mají strach. Například vy. Váš největší strach je samota a méněcennost. To, že zklamete všechny okolo, což ostatně děláte.
Dr. Lokaj: Dobrá, podle toho, co jste předtím řekl, umíte poznat i jiné emoce. Nebo snad ne?
SCP-032-CZ: Ovšem že umím. Jenže ostatní emoce jsou tak nudné a nesmyslné a nemůžete s nimi nic dělat. Řeknu vám tohle. Jedině strachem můžete hejbat světem. Strach je všechno, je všude okolo nás.
SCP-032-CZ se prudce zvedne ze židle a přistoupí k Dr. Lokajovi.
SCP-032-CZ: I teď v této místnosti.
Dr. Lokaj: Co děláte?
SCP-032-CZ: Co kdybych vám teď řekl, že jste právě přišel o svou rodinu?
V kapse Lokajova pláště zazvoní telefon.
SCP-032-CZ: Oh, nebojte, vaše žena i děti jsou v pořádku. Živí a zdraví. Jen jste už dlouho nebyl doma. Vaše žena postrádá něčí přítomnost. Ve skutečnosti tu přítomnost postrádá tolik, že tu vaši nahradila přítomností někoho jiného. Ta SMS, co vám teď přišla, je od ní. Chce si s vámi o něčem důležitém promluvit a myslím si, že vám nemusím říkat o čem.
Dr. Lokaj: Okamžitě s tím přestaňte, nezkoušejte na mě tyhle vaše triky. Není to pravda. Mell by tohle neudělala.
SCP-032-CZ: Vím, že máte strach, doktore. Ten vás bude doprovázet vždycky a všude. Takový je život.
Dr. Lokaj vyděšeně pozoruje přibližující se SCP-032-CZ. Do místnosti vstupují dva členové ochranky, aby odvedli Dr. Lokaje z cely SCP-032-CZ.

Dodatek:
/










23.1.2021
Včerejší rozhovor s SCP-032-CZ byl… zajímavý.

Poté, co jsem vstoupil do místnosti, tak mě neustále pozoroval. Seděl tam, nemrkal a probodával mě pohledem. Tvářil se, jakoby viděl každou mou slabinu a každou mou chybu, co jsem ve svém dosavadním životě udělal. Pokoušel jsem se to ignorovat a navázat aspoň nějak kontakt.

Jeho smích byl asi ta nejvíce znepokojivá věc. Byl to ten typ smíchu "a teď zažiješ peklo". Výsměch.

Aspoň jednu věc mohu považovat na tomto rozhovoru jako pozitivní. Jeho aspoň částečné potvrzení mé teorie o čtení myšlenek. Teda… neřekl přesně čtení myšlenek, ale něco na tom bude. Nikdy jsem mu "pan Strach" osobně neřekl, ale i tak to věděl. Věděl i to, čeho se bojím nejvíce.

Co je na tom ještě horší, je, že to následně proti mně použil. Musím říct, že takový strach jsem dlouho necítil. Možná nikdy v mém dosavadním životě. V ten moment, co ke mně přistoupil, se můj pohled na něj změnil. Nevypadal tak, jako obvykle. Jakoby vše kolem nás dvou ztemnělo. Jak se ke mně přibližoval, vypadal jako monstrum, zúžené zorničky, které mě probodávali skrz na skrz. I když jsem věděl, že to, co říká, je blbost a není to pravda, jeho slova mě přesvědčovala o pravém opaku. A díky bohu za ty dva strážný, kteří stáli hned za dveřmi a dostali mě odtamtud. Asi bych postupně zešílel.

Ale jsem rád, že neměl pravdu. Ta zpráva, co mi během rozhovoru přišla, sice byla od mé ženy, ale stál v ní pravý opak. Byla v ní společná fotka našich dětí, jak jsou někde na výletě. "Už se těšíme, až přijedeš domů."… nebojte, už brzy to tak bude.

Takhle se zdá, že to celé s tím rozhovorem přeháním, co? Kéž by. Díky bohu další kontrolu už má někdo jiný. Chudák.



30.1.2021
Já vím, já vím, už je to víc jak týden, co jsem sem nenapsal ani čárku. Za to mě vinit nemůžeš. Naštěstí jsem se během toho týdne a něco k němu nedostal, až do včerejška. I tak mé noční můry pokračují a poměrně dlouho jsem se už pořádně nevyspal. Přemýšlím o podání žádosti o přeřazení k jinému SCP…

Každopádně jediný důvod, proč sem píšu, je, že jsme včera dělali test na panu Strachovi a pár zaměstnancích Třídy D. Zkoušeli jsme, jestli pan Strach dovede vyvolat noční můry. Dokument s výsledkem opět přiložím.





scp-logo-signature.png

Dodatek 032-CZ-3/1

29.1.2021

Experiment

Popis
Během 24 hodin byl na 5 zaměstnancích Třídy D otestován vliv SCP-032-CZ na jejich sny.

Průběh:

5 zaměstnanců Třídy D bylo rozděleno do separovaných místnosti, kde se nacházela pouze postel a židle. Všem byly podány léky na spaní pro zrychlení experimentu.

Poté, co daný zaměstnanec usnul, bylo do cely přivedeno i SCP-032-CZ. To jim začalo vyprávět příběh.

Výsledek:

Vliv SCP-032-CZ na sny byl prokázán pouze u 3 zaměstnanců Třídy D. Všech 3 jsme se zeptali, co se jim zdálo a všichni popsali stejný sen. Jediné, co se změnilo, byly vystupující postavy.

Výpověď jednoho ze zaměstnanců můžete nalézt v přiloženém dokumentu Dodatek 032-3/2


scp-logo-signature.png

Dodatek 032-CZ-3/2

30.1.2021

Rozhovor s D-5236

Vyslýchaný:
D-5236

Vyslýchající:
Dr. Martin Mayer


Dr. Mayer: Dobrý den, D-5236. Jdu za vámi kvůli včerejšímu testu. Jak se cítíte?
D-5236: Jak se cítím? Vážně? To je vaše otázka? Co myslíte? Strašně! Celou noc jsem nespal a předpokládám, že se ještě nějakých pár dní nevyspím. Řeknu vám to takhle, ať už to bylo cokoliv, ať už se to ke mně nikdy ve spánku nepřiblíží.
Dr. Mayer: To vám zaručit nemohu. A poprosím někoho, aby vám dnes podali léky na spaní. Každopádně, mohl byste mi povědět, o čem přesně ten sen byl?
D-5236 si povzdechne.
D-5236: Co mi zbývá? Probudil jsem se na gauči v domě, kde jsem vyrůstal jako malý. Vyrůstal jsem u babičky a dědy. Oba seděli ve svých křeslech naproti mně. Víte, tohle bylo zprvu hezké. Vidět po dlouhé době lidi, se kterém jste strávil celé dětství, kteří vás vychovali.

Chvíli jsme si povídali, už ani nevím o čem. Pak se z venku ozvala rána, kterou následovalo zemětřesení. Všichni tři jsme vyběhli z domu. Očividně jsme bydleli na předměstí nějakého hypermoderního města, které zrovna devastovalo obří jednooké monstrum. Mlátilo do budov kolem sebe, rozhazovalo kusy sutin do širokého okolí mezitím, co kolem něj létaly objekty připomínající nějaké buď sakra moderní létající auta, nebo letadla.

To monstrum si to pomalu šinulo na předměstí k nám. Čím blíž byl, tím víc jsem si byl jistý v detailech. V šedé hmotě, ze které bylo stvořeno, se zmítali lidé, které ta hmota pomalu pohlcovala. To už byl sám o sobě hrozivý pohled.

Zatáhl jsem babičku a dědu zpět to bytu a běžel se s nimi schovat do kuchyně. Zemětřesení bylo mnohem silnější, jak se k nám ta věc blížila. Najednou bylo asi na minutu ticho. Znáte takové to ticho před bouří? To bylo přesně ono. Střecha i první patro se proměnily na sutiny, které se nyní válely na sousedovic zahradě. Ocitli jsme se v podstatě tváří v tvář té nechutné obludě, která teď stála nad námi. Prohlížela si nás jejím obřím okem, které bylo to jediné, co na obličeji bylo. Oko se poté otevřelo jako ústa s řadou ostrých zubů. Monstrum zařvalo a rukou udeřilo do rohu, ve kterém jsme se s prarodiči schovávali. Pokusil jsem se uskočit a stáhnout prarodiče s sebou, bohužel jsem byl jediný, kdo té ráně stihl uhnout. S hrůzou jsem hleděl na místo, kde jsem před chvílí seděl já a babička s dědou, avšak teď tam byla jen obří pěst toho stvoření.

Monstrum zvedlo svou ruku ze země a první věc, co jsem viděl, byli mí prarodiče, snažící se dostat ven z hmoty, která tvořila ono monstrum. Rozmachovalo se to ještě jednou, aby to chytilo i mě. Neváhal jsem a pokusil jsem se utéct pryč na zahradu a na ulici. Utíkal jsem, jak nejrychleji to šlo, ale ta věc byla dostatečně rychlá, aby mi byla neustále v patách. Fakt toho, že kolem mě neustále prolétávali kulky, původně vystřelené na tu příšeru, moc nepomáhal mému útěku.

Zahnalo mě to do slepé uličky. Ještě jednou se to napřáhlo a já se pomalu smiřoval s faktem, že tohle bude můj konec. Najednou se ta věc zarazila, zařvala bolestí a postupně se začala kácet směrem ke mně.

Probudil jsem se těsně předtím, než na mě ta věc dopadla.
Dr. Mayer: Dobrá, děkuji za spolupráci. Kdybyste si o tom opět potřeboval promluvit, stačí říct někomu z ochranky ať mě přivolá.
D-5236: Děkuji, doktore.

Dodatek:
/










2.2.2021
Dnes to bude poslední den, co sem píšu o panu Strachovi. Moje žádost o přeřazení díky bohu prošla. Nyní ho bude mít na starosti Dr. Mayer. Byl to poměrně náročný, ale fascinující měsíc práce, ale jsem si jistý, že Martin tu práci zvládne lépe jak já.

Hodně štěstí, příteli.

Děkuju Uty, za pomoc a inspiraci při psaní tohoto SCP (つ≧▽≦)つ Dále ještě velké díky korektorce {Mělas tam chybu. Opravil jsem to. -Hegi} (… pravděpodobně Hegi)! Thanks, boys <3

Není-li uvedeno jinak, obsah této stránky je pod licencí Creative Commons Attribution-ShareAlike 3.0 License