🗿Blank_Spots 20/09/09 (Ne) 22:03:32 #12734582
Můj bratr býval rybářem.
V šest ráno se vyvalil z postele, došoupal se do kuchyně, dojedl snídani bez jediného zacinkání nádobí a když jsem se probudil, dům už byl prázdný. Jezdil k jezeru pár minut za městem a když byl spokojený, vrátil se domů. Stejný čas, stejné načasování. Vždycky něco chytil a vždycky to něco vypustil. Nechával je městu — takový ten maloměstský životní styl. Tak, jak to měl rád, říkával mi.
Nikdy jsem si o něj nedělal starost. Byl to silnej chlap, a i když se zdál jako klasickej vesnickej Pepa, byl chytrý. Byl schopný najít cestu lesem a sledovat svoje stopy s takovou přesností, že se tou stejnou cestou mohl vrátit druhý den. Byl moc chytrý na to, aby chodil lovit v noci — to totiž ve vodě plavou divný věci — ale i párkrát, co to udělal, se pokaždý vrátil celý.
To byl taky důvod, proč byl ta jediná osoba, které se věřilo, když jsem se ztratil.
Tady je, co si z toho pamatuju sám: Ve čtyři ráno jsem vstal z postele, neschopný usnout a šel jsem do kuchyně, udělat si snídani. Na stole jsem nechal talíř a příbory, vyndal ze skříně bratrovo rybářský vybavení a bez jediného hlesu jsem se vydal z domu. Co jsem slyšel, tak mě několik lidí vidělo, jak jdu stejnou cestou, kterou bratr normálně k jezeru řídil.
Nikdy jsem tam tudy nešel. Všechno, na co jsem mohl myslet byl tupý, teplý vítr a palčivá bolest na patře mojí pusy. Nikdo mě nezastavil. Všichni si mysleli, že jdu za svým bratrem.
Omdlel jsem.
Tohle mi řekli ostatní:
V šest ráno našel můj bratr v kuchyni krev. Stopa vedla přímo skrz les a zastavila tři stopy od kraje jezera. Zastavily tam i otisky bot. Ptal se od domu k domu, jestli mě někdo neviděl. Brzy potom u nás před domem zastavilo policejní auto. Řekli mu, ať nikam nechodí, že zvládnou pátrací akci sami, ale mezitím co oni prohledávali jezero, vydal se mě hledat sám. Sousedé mu přáli štěstí.
V devět ráno přišel. Mí sousedé se ptali, jestli něco našel. Můj bratr je ignoroval a zamknul za sebou. Stáhnul každou roletu a zavřel všechna okna. Lidi co ho viděli říkali, že zíral do prázdna. Ven nevycházel hodiny.
V šest hodin odpoledne, zrovna když se nad město začala valit bouřka, můj bratr odemkl dveře. Sousedům řekl, že jde na ryby. Do auta s sebou si vzal nabitou brokovnici.
Nikdo ho nezastavil. Policie věděla, že jeho auto parkovalo u jezera.
Někdy brzo další den, míli od města, obklopený ničím jen stromy a dalšími stromy, jsem se probudil. Na patru mé pusy byla díra. Brokovnice mého bratra, od krve a nenabitá, ležela v mých rukou. Oblečení jsem měl promočené vodou z jezera.
Nemohl jsem si vzpomenout, co se tu noc stalo. Nemohl jsem si vzpomenout, kam můj bratr odešel. Nemohl jsem si vzpomenout, proč se jeho jedna půlka válela na zemi vedle mě.
Doktoři co mě našli říkali, že jsem měl v puse návnadu.
- - -
Z města jsem odešel nadobro. Usadil jsem se v městském bytě, ve městě, kde tě pouliční lampy vždy ochrání od stínů, kde jsem od té doby zůstal. Ta noc se mě ale drží. Ať už je to ta otupělost, kterou cítím, nebo prázdná místa, co si vybavuji, co se stalo na mě zanechalo nesmrtelné jizvy. Slýchávám o lidech s podobnými zkušenostmi — někteří ještě s nevysvětlitelnějšími příběhy, než byl ten můj — a to to jenom zhoršuje.
To je ten důvod, proč jsem se připojil k Parawatch. Chci dokumentovat všechny nadpřirozené události, které jsem já a ostatní prožili, abych informoval lidi, co všechno na ně číhá mimo zorné pole, abych pomohl všem, kteří měli tu smůlu něco takového zažít. Chci lidem přinést osvětlení, které si zaslouží.
Pro ty z vás, kteří nezůstanou dlouho, doufám, že si dáte načas s čtením všeho, čeho jsme nashromáždili, abyste se mohli vyhnout situacím, do kterých jsme lidi jako já spadli. Pro ty z vás, kteří tu jsou na dlouhou trať, vítejte v Hnízdě.
V této temnotě nejsme sami.
