Dobrý den,
Moje jméno je Filip Pill, s titulem Doktor. Narodil jsem se v Ostravě. Proč že to sem píšu? No já vlastně ani nevím. Když jsem skončil s prací na SCP-078, tak jsem prostě zapřemýšlel nad svým životem a došlo mi, že vlastně nikdo neví kdo pořádně jsem. No začneme hezky od začátku.
V Nadaci pracuji dlouhých 10 let. Jestli se ptáte, jak jsem se sem sakra dostal, tak to je normální. V Nadaci se chovám někdy až moc tajnůstkářně, protože nikomu zde nejde věřit. Jediný, kdo o mě pořádně něco věděl, byl Jarda, ale řekněme, že měl jiné zájmy. No abych vám tedy vysvětlil, jak jsem se sem dostal. Bylo mi 13, když jsem se začal zajímat o divné bytosti, co žijí kolem nás, ale nevšímáme si jich. Buď proto, že nemáme čas nebo, protože jsou nám lhostejní. Ale pokud je začnete vjímat, tak vám dojde, že někam mizí.
Stačilo se porozhlédnout. Jdete kolem náměstí a najednou uvidíte pár lidí v bojové zbroji, jak jdou k neškodně vypadající stařence nebo jak vystupují ze svého náklaďáku, do kterého se v žádném případě nemohli vejít. Najdete milého pána truhláře, který se chlubil svými dovednostmi ve truhlářství a další den už o něm neuslyšíte. A pokud se zeptáte jeho rodiny, tak vám řeknou,že vůbec neví kom to mluvíte nebo že zemřel před několika lety, ale vy jste si určitě jistí, že ještě včera měl otevřeno. No tak jsem tyhle podivnosti začal zkoumat a zjistil jsem, že ti lidé v bojové zbroji určitě nešli si do obchodu koupit koláčky.
No po několika letech jsem hledal po internetu a hledal všechno možné, ale nemohl jsem to nikde najít. Samozřejmě jsem používal všechny možné vychytávky, aby mě nikdo nenašel, ale stejnak mi jednoho dne zazvonil zvonek u chaty, o které jsem věděl snad jen já. I přes to jsem nebyl překvapený. Lidi, kteří dokážou smazat lidské vzpomínky nebo nechat zmizet člověka bez stop, by určitě našli 22-letýho kluka hrajícího si na detektiva.
Když jsem otevřel, stál tam člověk ve výzkumnickém plášti. Samozřejmě jsem byl vychovaný a tak jsem pozdravil a zeptal se, co potřebuje. Ten člověk na mne zíral, jako kdybych provedl hrdelní zločin.
„Víš, co si provedl?“
„Nevím, o čem to mluvíte, pane.“
„Mohu na návštěvu?“
Protože jsem, jak už jsem říkal, slušný člověk, tak jsem ho pozval dál.
„Mohu připravit čaj či kávu?“
„Čaj prosím.“
Protože jsem byl jeden z těch paranoidních lidí, co se bojí, že jim něco lidi ukradnou, zatímco jsou v kuchyni, tak jsem tam měl nainstalované kamery v spížce. Že by to bylo zrovna nenápadné, se říct nedá, ale alespoň něco. Ten pán se procházel po obýváku, ve kterém nic vzácného ani nebylo. Uklidnil jsem se. Řekl jsem si, že to jen moji kamarádi z vysoké si ze mě dělají srandu a poslali jejich taťku, aby mě vystrašil. Typický. Ale po asi 5 minutách čekání na konvici jsem se přece jen znova kouknul. Díval se mi do kamery. Usmíval se a zamával mi. Čaj se rychle dokončil a odnesl ho do obýváku.
„Máš to tady pěkné, Filipe.“
„Odkud znáte moje jméno?“
„Víš, že používáš VPN a soukromý prohlížeč úplně nezabání zjištěni IP adresy hochu.“
Dobře tohle bylo divný. Že jsem tohle používal, jsem nikomu neřekl. Logicky, kdo by to sakra dělal, že?
„No přejdeme k věci. Dostáváš se, až moc blízko k informacím o kterých nemáš co vědět, tak mě za tebou poslali.“
„Kdo?“
„Asi bych ti to neměl říkat, ale co už. Nadace.“
Já to věděl. Celé noci jsem ponocoval jenom proto, abych zjistil něco o bájné Nadaci. O Organizaci, která měla zadržovat nebezpečné objekty lidstva. K přímým informacím jsem se nedostal. Byli rychlí a veškeré informace jsem si buď musel pamatovat, nebo si je zapisovat do deníku, protože mi přes noc veškeré soubory o Nadaci zmizeli z počítače.
„Nadace? O tom jsem neslyšel.“
„Nehraj blbýho. Tuhle taktiku už si používal…“
„Prosím?“
„Myslíš si, že nám trvalo tak dlouho se k tobě dostat? Prosimtě.“
„Nerozumím.“
„Máme spousta nástrojů ke smazání vzpomínek. Hlavně amnestika. Byli jsme tady už několikrát. Vždy si udělal úplně to samé. Chtěl si utéct. Stejnak jsme tě zastavili a vymazali vzpomínky. Tak teď už prosím, neutíkej. Tentokrát mám příkaz tě zabít.“
„Cože?“
„Teda pokud se pokusíš o útěk.“
„Dobře tedy. Co se mnou máte udělat, pokud neuteču?“
„No… Víš o tom, že máš docela talent na vyhledávání těch monster? Teda obvykle monster. Několikrát si našel anomální objekty, které jsme kvůli tobě zadrželi.“
„A vymazali jste u mě vzpomínky na ně samozřejmě.“
„Ano. Nemohli jsme tě nechat jít s těmihle informacemi.“
„Ale pořád si mi neodpověděl na otázku. Co se mnou máš dělat.“
„Mám tě přivést.“
„Prosím?“
Pán dopil svůj čaj a vstanul.
„Máš si sbalit své sakypaky a jít se mnou.“
Měl bych odejít? Ono v té době jsem myslel, že mě hodí lvům a budu tomu říkat test. Ale taky jsem se chtěl neúprosně dozvědět o Nadaci víc. I v ceně mého života. A to jsem ani nevěděl, jestli mi nelže.
„Jak ti mám věřit?“
Vypadal, jako kdyby tu otázku očekával. Vytáhl starší spis, na kterém bylo napsáno číslo. Pravděpodobně identifikační.
„SCP-081-CZ. Co to má být?“
„Čti.“
Byli tam informace o „Mini hradě“, co měl živé obyvatele. Podle dodatku o objevení se to našlo v obchodě, který jsem podezříval ve svých dokumentech, že slyším odtamat famfáry.
„Měl si pravdu. Vevnitř bylo to SCP.“
Byl jsem potěšen. Moje práce nebyla marná!
„SCP?“
„To ti vysvětlím později. Nemáme čas.“
„Kolik mám času?“
„No pár minut. Prý nemáš rodinu, a co jsem se procházel, pořádně ani dům. Rada, nedávej si účty na palubovku auta. Fakt to není neviditelný.“
Šel jsem do pokoje a vzal si všechny věci. Měl pravdu, už delší dobu jsem byl v dluzích, tak jsem se už chystal na odjezd. Měl jsem tedy zabaleno.
„Jdeme tedy?“
„Pojď.“
Šli jsme lesem pár minut, než jsem uviděl menší dodávku.
„Neboj se. Nejsem predátor.“
Vstoupil jsem do auta a on taky. Nastartoval a jel.
„Kam jedeme?“
„Do Oblasti-27CZ. Nejbližší naše základna. A vlastně jsem se nepředstavil. Jsem Steven Choroš, těší mě.“
Podal mi ruku a já si sním, potřásl.
„Moje jméno znáš. A co je tedy to SCP?“
„Je to zkratka. Secure Contain Protect nebo Secure Contaiment Procedures. Ani já nevím co bylo původní. Řekněme, že Rada O5 je dost tajnustářská.“
„Kdo jsou Rada O5?“
„To je skupinka lidí co si myslí, že jsou bůhví jak chytří.“ Zasmál se
Zbytek cesty my vysvětloval, jak to u nich chodí a co že jsou vlastně zač. Pak jsme dorazili do cíle.
„Tak to je ono. Pojď se mnou, musím tě představit Bekovi.“
„Komu?“
„Bekovi. Je to můj nadřízený. Přemluvil jsem ho k tomu, abych tě tady mohl přivést, ale trval na tom, ať se s tebou vidí.“
Šli jsme k obrovskému komplexu, u kterých stálo mnoho strážných a hlídalo všechny možné vchody. Když jsme došli k bráně, tak se na mne jeden dozorce podrobněji podíval.
„Kdo to má bejt? Ty máš snad děti?“
„Ne. Dobře víš, že bych je stejnak sem nepřivedl. Je to Filip Pill, ten co našel SCP-081-CZ.“
„Jo ten. Tak to tedy jo. Pojďte.“
Před námi se otevřeli mohutné dveře a vevnitř… To bylo úžasné. Bylo tam lidí ve pláštích, že bych je pomalu ani nedokázal spočítat. Chodili od dveřím ke dveřím, povídali si či psali do počítače něco.
„Vítej v Oblasti-27CZ hochu.“
Po chvíli jsme se přesunuli do jedné z chodeb, na které byl nápis: „Administrace“. Šli jsme několik metrů a došli jsme ke kanceláři doktora Beka.
„Počkej tady.“
Vešel do místnosti, načež zase vylezl s někým za zády.
„Tak to je on?“
Přišel ke mně a začal si mě prohlížet. Jako kdyby si něco chtěl dokázat.
„Myslím, že u sebe nebude mít zbraň.“
„Jistota je jistota.“
Po pár minutách ode mě odstoupil a řekl:
„Takže chlapče. Pravděpodobně ti můj kolega už řekl, jak to tu u nás chodí. Takže jsme ti už nechali vytvořit kancelář a v ní máš všechny věci. Jsme jaksi napřed, já vím. Ale máš tam přístup ke všem složkám úrovně 3. Povýšili jsme tě, protože už si pár těch SCP našel. Ale že je najdeš, není všechno. Slyšel jsem, že jsi studoval na univerzitě, tak to by si měl umět napsat záznam. Třeba začni u SCP-081-CZ. Málo informací. Pošleme tě za tím a začni to zkoumat. Zapisuj všechno co zjístíš. Ze začátku ti bude pomáhat tady Choroš.“
„Jo a taky tě tudma provedu. Je tady úplně všechno, takže se nemusíš bát, že bys musel odejít.“
„Takže já nemůžu jít pryč?“
Choroš ke mně přistoupil.
„Ne, tohle je práce na plný úvazek hochu. Ven můžeš jen po získání povolení od tady Beka. Já na to ještě nemám právo. Víš, on je něco jako velitel ochranky.“
„Hodně zjednodušeně.“
„Dobře no, ukážete mi tu kancelář?“
Oba se na sebe podívali.
„Pojď se mnou, Pille.“
No a tak jsem se dostal k Nadaci. Po pár letech jsem získal prověrku úrovně 4 a zjistil pár tajných informací. Zvědavost je svině. Choroš byl moje dveře do Nadace a jsem mu za to vděčný. Bek po pár letech se stal Vrchním Zadržovacím Inženýrem, takže jsem ho dost potkával, když mi něco zdrhlo. A věřte mi, bylo to často.
No tak to je příběh o mě. Už mě necháte konečně jít dodělat to nové SCP? Jak že je to sračka! Fakt se to stalo!
