Nebojuj s monstry
hodnocení: +5+x

12. června 2007

Opustil místnost. Zavřel dveře. Vytěsnil to z mysli. Není důvod, proč by se s tím měl teď stresovat. Jako by toho neměl i tak dost… Jako kdyby tohle nezažil už dřív… No, tohle asi ne… Ale skoro si připadal, jako kdyby ano. Ani po tolika letech práce s lidskými anomáliemi se Chrisovi nijak nezdálo, že by pro něj byla tahle práce lehčí.

"To bude lepší, uvidíš," říkávali mu kdysi kolegové. Teď už to neslýchá. Všichni předpokládají, že Dr. Christopher Erwick je naprostým odborníkem na práci s dívkami, po kterých jde démon. Že dokáže i poslepu v jednu hodinu ráno napsat motivační dopis, po kterém se všechny gramotné anomálie v jeho péči rozzáří štěstím a dobrovolně se nechají studovat.

Svým způsobem si neměl na co stěžovat… Do Nadace přišel jako naprostý zelenáč. Po prvním týdnu se rozhodl, že skončí, ale kolega mu to nakonec rozmluvil. Chris býval nikdo, naprostá nula… Ale teď, dostával dobře zaplaceno za práci, která mu šla. Práci, která ho při dobré vůli osudu dokonce i bavila. Když bude mít jenom trochu štěstí, stane se brzy vedoucím výzkumníkem celého křídla. Oblast-91 má jenom tři křídla a to, kde Erwick pracoval, to humanoidní, bylo zdaleka největší.

Přesto mu srdce bušilo pokaždé, když vyšel z nějaké místnosti po rozhovoru s některým ze subjektů. Dnes to bylo SCP-023-CZ… Simonne… Chudák holka před týdnem zemřela, když ji napadla černá entita, co umí měnit podobu. Entita, která právě teď sedí v zadržovací cele třicet metrů pod Chrisovou kanceláří. Entita, která dříve nebo později znovu zaútočí a pravděpodobně dívku znovu zabije…

A týden na to přijde Chrisovi žádost o provedení rozhovoru, aby se mohl nebohé Simonne zeptat, jestli to bolelo, nebo něco na ten způsob… Protože na co jiného se jí má ptát? O čem chcete mluvit s člověkem, který pravidelně každých pár měsíců zemře bolestivou smrtí? Má se jí zeptat na její oblíbenou barvu? Na to, jak se jí líbí u Nadace? Nebo se jí má rovnou zeptat, jestli nemá jít do prdele? Protože to bylo téma jejich dnešní konverzace… Ne že by se jí divil. Taky by na jejím místě chtěl být sám…

Pohlédl na hodinky na zápěstí, upomínku na dvě věci. Že za těmi bílými zdmi je skutečný svět a na to, že se svým platem by si mohl pořídit i nějaké nové, co třeba fungují. Kratší ručička na hodinkách nefungovala už téměř půl roku. Dr. Erwick by samozřejmě nejraději ze všeho odběhl hned teď, když už nemá nic jiného na denním programu, nastartoval by v garáži svojí Oktávku a dojel do nejbližšího obchodu pro nové. Vlastně se musel zarazit, aby nad něčím takovým ani neuvažoval, protože si to nemůže dovolit. Má smůlu.

Po cestě do kanceláře zvažoval, kde se jeho život tak zvrtnul… Až do svého příchodu k Nadaci to byl naprosto obyčejný člověk, co právě dostudoval, pil kafe a občas tráví až příliš moc času u knížek. Tak jak je možné, že o téměř deset let později je z něj psycholog pro lidi s paranormálními schopnostmi, co si ani nesmí zajet do města, protože někde chytnul paranormálního parazita?

Sám tomu nerozuměl… Už to bude.. pět? Nejspíše tak šest měsíců, co je Dr. Erwick na neustálém pozorování, kvůli možným příznakům. Nejlepší na tom všem bylo, že nikdo kromě něj o tom nevěděl. Vedení se rozhodlo, že z nějakého důvodu o tom bude lepší pomlčet. Chris už je u Nadace dost dlouho na to, aby věděl, že ptát se na otázky je zároveň jeho denní chleba a taky to, co nesmí za žádnou cenu udělat. Jediný rozdíl byl v tom, s kým mluvil. Každopádně už začíná být hodně divné, když se musí někoho neustále ptát, jestli by mu něco nepřivezl z města. Naštěstí to může vždycky svalit na to, že má moc práce.

Před kanceláří na něj čekalo příjemné překvapení. Dr. Ike tam stál opřený v pleteném svetru, a jakmile Erwicka uviděl přicházet, s úsměvem mu ukázal zdvižený palec. Aspoň někdo měl dobrý den…
"Nazdar Chrisi, jak šel rozhovor?" Erwick naznačil gestem, že se o tom radši nechce bavit. "Nevadí, mám něco, co tě přivede na jiný myšlenky. Pořád platí, že pro dnešek končíš s prací?"

Chris přikývnul a sledoval, jak Ike odhaluje, co má za zády. Byla to flaška whisky. Možná, že by dnešek ještě nemusel být na odpis…

Není-li uvedeno jinak, obsah této stránky je pod licencí Creative Commons Attribution-ShareAlike 3.0 License