Jméno, Hodnost, Sériové Číslo
hodnocení: 0+x

"Seržant Thomas Allenby. Sériové číslo devět čtyři dva—"

Rukojeť revolveru se tvrdě zarazila do jeho čelisti. Seržant Allenby se trpce zasmál a vyplivl zlomený zub do hlíny na zemi. "Když mi zlomíte čelist nemůžu vám nic říct", ušklíbl se.

Muž natáhl kohout revolveru a přitiskl studenou ocelovou hlaveň vojákovi na čelo. "Řekneš mi všechno!", zabručel. "A začni u toho, jak ta vaše hlídka našla tohle místo!"

"Seržant Thomas Allenby. Sériové číslo—"

Zbraň vystřelila. Allenby zakřičel bolestí a poté se nahlas zasmál, jeho hlas se třásl bolestí a šokem. "KURVA!" Zařval. "Proč kurva do nohy? Zbláznil jsi se? Trefíš mě do stehenní tepny a chcípnu za pár vteřin, nikdy se nic nedozvíš!"

"Řekneš mi, co chci vědět, nebo další bude do hlavy!"

"NASER SI!" Allenby zakřičel. "Posral si to! Neměl jsi mě střílet! Teď vím, že kurva blafuješ! Nemůžeš mě zabít, jsem jedinej, kdo ví, co chceš vědět, ty žlutej šikmookej zmr—"

Znovu nabil revolver, hlaveň na Allenbyho čele. Muž dal prst na spoušť. Allenby věděl, že by se měl bát, ale bolest, šok a adrenalin byly proti němu. Jediné, co mohl bylo smát se.

"Dai Ta?!" Někdo zakřičel. Teď přišel. Mumlal něco ve Vietnamštině, moc rychle, aby mu Allenby rozuměl. Plukovník se zachechtal. Někdo mu něco podal.

"Vypadá to," pousmál se, "že mám důvod tě ještě chvíli nechat naživu." Strčil mu do obličeje složku s dokumenty. "Co to je?"

"Já… Já nevím," Řekl Allenby, zírajíc plukovníkovi do očí. "v životě jsem to neviděl".

"Lži!" zavrčel plukovník. "Bylo to ve tvém batohu! A ještě něco…" Otočil obálku. "Vidíš tohle? To je symbol vaší CIA!"

Do prdele. Poprvé od doby, co ho Viet Cong zajali, měl opravdu strach.

"Já… Nevím, co myslíš," Allenby protestoval.

"Další Lži! Nejsi voják, jsi americký špeh!" Naštvaně pleskl Allenbyho složkou papírů. "Znova se tě ptám. Jak jsi našel tyhle tunely?"

"Mapa…" Řekl Allenby a hned se naštvaně kousl do jazyka.

"Mapa… Už chápu…" Plukovník se krutě zasmál. "Moc chytré." Zalistoval v papírech. "Když srovnám tenhle trojúhelník s tímhle tak určitě…"

Najednou přestal mluvit. Allenby se usmál.

"Pane?" Řekl jeden ze stráží.

"Tuane," řekl plukovník pomalu, potom něco vietnamsky. Pravděpodobně "Podívej se na tohle."

Pak nastal chaos.

Allenby neviděl a přes těžké ocelové dveře skoro ani neslyšel, co se děje, ale nemusel, moc dobře to věděl.

Věděl, že zmatené mrmlání a následné výkřiky byl plukovník se stráží nutící nějakého chudáka podívat se na ten obrázek.

Věděl, že zvuky škrábání jsou infikovaní vyrývající obrázek do stěn.

Věděl že infekce se rozšířila.

Bylo to už půl hodiny, když plukovník vrazil do dveří a začal mávat svazkem papírů před Allenbyho obličejem "PODÍVEJ SE NA TO!" křičel "PROSÍM PODÍVEJ SE NA TO!"

Allenby zavřel oči a usmál se "Seržant Allenby, séri—"

"PODÍVEJ SE SAKRA, PODÍVEJ SE!" Plukovník Allenbymu násilím rozevřel oči a nacpal mu obrázek do obličeje "PODÍVEJ SE, PROSÍM, PROBOHA PODÍVEJ SE!"

Allenby se usmál, z úsměvu se stal tichý smích "Ty sis nevšiml…." řekl, a pomalu vrtěl hlavou "Za celou dobu sis nevšiml…"

A pak si plukovník všiml. Obě Allenbyho oči byly skleněné.

Allenby slyšel jak plukovník jde pro zbraň a pokouší se nabít revolver, ale jeho skoro paralyzované ruce se na to až moc klepaly. Zbraň hlasitě spadla na zem.

Trvalo nějakou dobu, než zemřel. Allenby si to užíval.


Uběhla nějaká doba.

Podzemní komplex teď vypadal jako kostnice. Všude umírající a mrtvá těla.

Allenby se potácel komplexem, obálka s oběma částmi obrázku v "bezpečné" konfiguraci zastrčená za opaskem. Používal AK-47 jednoho z nepřátel jako chodící hůl. Vždy jednou za pár minut se zastavil a čekal, jestli neuslyší nebo neucítí proud vzduchu.

Najít východ mu trvalo dlouho.

Vynořil se ze zatuchlého tunelu do dusného vzduchu vietnamské džungle. Ucítil slunce na obličeji a šťastně si oddechl.

Zaslechl šustění listí. Otočil se. "Nolane?" řekl a očekával, že uslyší klidný hlas svého odvozu.

Místo toho slyšel jen dvě ostrá cvaknutí. Dva tlumené výstřely ráže .22 ho rychle zabily.

"Omlouvám se."


"… co to má být?"

"Myslím, že už to víte."

"Vypadá to, jako nějaká čmáranice."

"Ano. Ale když to překryjete tímhle tak—"

"NEDĚLEJ TO!"

"… je falešný. Takže, víte, co to je."

"…"

"Musím uznat, vaše metoda byla ďábelsky chytrá. Slepý agent, naučený kompenzovat svoji slepost, zacházející s objektem, co zabíjí, když ho někdo uvidí. Moji nadřazení tím byli fascinováni. Pravděpodobně to využijeme pro naše účely."

"… k čertu s vámi …"

"Dovolte mi zopakovat varování, co jste dostal, když jste nastoupil na tuto pozici, Pane Schlesinger. Nehrajte si s věcmi, kterým nerozumíte. Jinak se může stát, že váš pobyt tady bude krátký a nepříjemný."

"Vy to sakra pořád nechápete, co? Bojujeme tady o svobodný svět! Jestli ovládnou
Indočínu, tak zkolabuje celý Pacifik…"

"Zase ta vaše slavná dominová teorie. Budu k vám upřímný, ideologický konflikt mezi pouhými dvěma státy, i jedněmi z nejmocnějších na světě, pro nás nic neznamená. Nesnažíme se o záchranu "svobodného světa", ale světa skutečného."

"…"

"Tady je moje ultimátum: okamžitě upusťte od veškerého snažení ohledně PROJEKTU OMEGA. Chceme, aby jste se všeho vzdali a ukončili to. MK Ultra. Groom Lake. A i ten malý projekt v Filadelfii. Inspektor z Nadace to za pár týdnů přijde zkontrolovat. Přeji hezký den."

<klik>

"… do prdele. Paní Jonesová, mohla byste, prosím, skočit do samoobsluhy a koupit mi karton cigaret a lahev Bourbonu? A zavolejte bezpečnost, chci mít u dveří kameru… proti vandalům…"


"Tak co?" zeptal se Crow. Mladý vědec se zvedl od novin, kde červenou propiskou vyznačoval různé příběhy. Nejvíce ho zajímaly zvěsti o soše jistého umělce, která prý oživla a začala zabíjet lidi.

"Nic moc," řekl Cog. Mladý muž si pověsil klobouk a bundu na věšák. Na rozdíl od Crowa, který měl na stole neustále nepořádek, byla jeho část jejich malé společné kanceláře perfektně uklizená. "Byl jsem za Langleym, dát řediteli CIA zprávu od Administrátora. Věřím, že to dopadlo dobře."

"A přinesl jsi mi suvenýr?" usmál se Crow.

"V mém rozpočtu na cesty není místo na osobní nákupy," podotkl Cog.

"Ty snad nemáš srdce," povzdechl si Crow. "Jo a volal Xav. Chce do rána mít na stole zprávu o tom obrázku na jeho stole."

"Už jsi pro to založil spis?" zeptal se Cog.

"Ne, ještě ne. Nechal jsem to na tobě."

Cog přešel k velké kartotéce zabírající celou zadní stěnu. Každý šuplík obsahoval složky se záznamy o každém anomálním objektu známém Nadaci. Každý, až na jeden, na kterém byl nápis "Volná Čísla". Otevřel šuplík a vytáhl náhodnou složku. Otevřel ji a podíval se na číslo napsané na papíru vevnitř.

"571," přečetl.

"Fajn číslo," zívl Crow.

Cog si sedl ke svému stolu a otevřel složku, ze které vypadl formulář Speciálních Zadržovacích Procedur. Zasunul formulář a mezivrstvu uhlíkového papíru do svého psacího stroje, pečlivě zarovnal vozík na správné políčko a začal psát.

Objekt #: SCP-571
Třída Objektu: Euclid
Speciální Zadržovací Procedury:
Jeden kus papíru obsahující instanci SCP-571 musí být uchováván v jakémkoliv neprůhledném, utěsněném kontejneru v jakékoliv zadržovací místnosti s vysokou ostrahou…

KONEC

Není-li uvedeno jinak, obsah této stránky je pod licencí Creative Commons Attribution-ShareAlike 3.0 License