Mysl v Nevědomí
hodnocení: +5+x
blank.png

Muž v bílém plášti kráčí chodbou, v ruce nese složku a míří do jedné z Nadačních cel. Každý jeho krok se rozléhá po celé chodbě. Dr. Grando prochází chodbou Nadační Oblasti-13CS. Není to dlouhou, co viděl tuto Oblast poprvé. Snažil se sem uprchnout před minulostí.

Od jeho přestupu na nové pracoviště se pro něj vše změnilo. Jako kdyby začal nový život, vše nechal za sebou a posunul se dál. Minulost ale nevymaže a Amnestika nepřicházela v úvahu. Neměl na výběr, mohl předstírat, jak chtěl, že už je to za ním, minulost se ale vymazat nedá.

Přál by si zapomenout, ale bohužel nemůže. "Nové pracoviště, nová příležitost," řekl si, když poprvé uviděl zříceninu hradu Rábí. V hloubi duše ale věděl, že nikdy nezapomene.


Dr. Grando vchází do cely. V cele sedí u stolu muž, pohled zabořený do podlahy.

"Zdravím vás, SCP-005-CS"

Odpovědi se nedočkává.

"Stále odmítáte vypovídat? To jsem se vás tenkrát opravdu tak dotknul? Podívejte, SCP-005-CS, odmítáte vypovídat už 2 týdny, vzal jsem vám veškerá vaše privilegia, protože nespolupracujete, ale už vám nemám, co dál strhnout. Buď začnete zase spolupracovat, nebo budu nucen vás držet v té bedně jako nějaké zvíře."

SCP-005-CS se sklesle dívá do podlahy a nereaguje

"Podívejte, nebudete-li spolupracovat, nebudete-li vypovídat, ničeho tím nedosáhnete. Je mi blbý to takhle říct, ale jste majetkem Nadace. Buď tu můžete mít nějaké výhody a vycházet s námi dobře, nebo nám odporovat a nespolupracovat a budete tu jako ve vězení. Jen oddalujete nevyhnutelné."

SCP-005-CS zvedá hlavu a upírá pohled na Dr. Granda, jeho oči se zbarvují do oranžové.

"Jste bezcitný."

"Nejsem bezcitný, pouze dělám svou práci."

"Přesně tak doktore, vy nejste bezcitný, ale vaše pracovní "já", je."

Oči SCP-005-CS se mění na tmavě modré.

"Co to má znamenat?"

"Nic nechápete, doktore."

"Jak jste-."

"To udělal? Zajímavé, že? Vidíte jen to, co chcete vidět. Že oddaluju nevyhnutelné? Mně už nemůžete víc ublížit, o to jste se už postaral."

"Já se o to postaral?"

"Zamyslete se nad naším posledním rozhovorem. Všechno jste změnil."

"Proč odmítáte vypovídat?"

"Zkuste přemýšlet, doktore Grando. Když jste tak chytrý, určitě na to přijdete."

"Urážkami a narážkami se nikam nedostanete."

"A kam bych se měl chtít dostat?"

"Do nové Oblasti, pod službu Nadace SCP. Mohl byste mít ještě více výhod než předtím."

"Proč bych to měl dělat? Proč bych měl pomáhat Nadaci? Jediné, co děláte, je, že mě tu držíte jako nějakého psa, kterému vezmete pamlsky, když neposlouchá."

"Mohl byste pro Nadaci pracovat jako plnohodnotný zaměstnanec, převezli by vás do Oblasti-14CS, měl byste po ní volný pohyb, seznámil byste se s dalšími SCP ve službách Nadace, se zaměstnanci byste měl volnou komunikaci."

"Nic nechápete, doktore, můžete se mnou dělat, co chcete, můžete mi nabízet, co chcete. Jim nic neunikne."

"Komu jim?"

SCP-005-CS opět upírá pohled do země.

"ODPOVĚZTE MI K SAKRU!"

Subjekt prudce zvedá hlavu a upřeně hledí na doktora tmavě červenýma očima.

Dr. Grando uleknutím odskakuje dozadu.

"Jak chcete, 005-CS, tímhle jsme neskončili."

Za Grandem se zklamaným hlasem ozvalo, "neříkejte mi tak…"

Dr. Grando opouští místnost. SCP-005-CS sklání hlavu, na jeho kalhoty dopadá slza.


Dr. Grando se k SCP-005-CS nechal dobrovolně přeložit. Už delší dobu se porozhlížel po jiném místě a když se mu do rukou dostala složka "Barva Tvé Duše", měl jasno. Nevěděl ale, že to pro něj bude takový oříšek.

Prvních pár týdnů šlo všechno docela dobře, jeho první konfrontace s SCP-005-CS dopadla nad jeho očekávání, i když vyvstalo mnoho dalších dosud nevysvětlených otázek, měl radost z toho, že SCP-005-CS dostal přesně tam, kam chtěl. Jeho radost ale zmizela stejně rychle, jako vzpomínky po požití amnestik. SCP-005-CS s ním odmítalo dále komunikovat. Nepomohlo ani snížení pravomocí a povolených aktivit. SCP-005-CS, které bylo vždy buřič a rádoby vtipálek najednou odmítalo vypovídat, vypadalo, jako kdyby propadlo úzkostem a uzavřelo se do sebe. 2 týdny nikomu neřeklo jediné slovo a Dr. Grando neměl nejmenší tušení proč.

Aby toho nebylo málo, shora mu přišel rozkaz, že se má pokusit SCP-005-CS naverbovat do služeb Nadace. Cílem bylo dostat subjekt do Oblasti-14CS. Samozřejmě, mohli by SCP-005-CS dostat do Oblasti a služeb Nadace násilím. Bylo ale mnohem lepší se subjektem pracovat, když chce spolupracovat, krom toho, Grando se chtěl o subjektu dozvědět víc a věděl, že jinak než dobrovolně to z něj nedostane.


Dr. Grando kráčí chodbou Nadační Oblasti-13CS. Spíše běží, než kráčí. Jedním ladným pohybem vstupuje do své kanceláře a zavírá za sebou dveře. Jakmile se ozve zvuk zapadnutí západky, úlevně si vydechne a opře se hlavou o dveře. Utře si pot z tváře a podívá se na strop, na chvíli zavře oči a pokusí se uklidnit, v hlavě pořád vidí upřený pohled rudých očí. Po chvíli se otáčí a zasedá ke svému stolu. Ještě se rozdýchá a poté už s vážným výrazem se přisouvá ke stolu. Stiskem mezerníku rozsvěcuje obrazovku monitoru. Pár kliknutí a už jen čeká na odpověď z druhé strany.

Dr. Grando?

Dr. Grando: Ano, ano jsem tady.

Máte pro mě nějaké novinky?

Dr. Grando: Vlastně ano, 005-CS má zřejmě jinou schopnost, než jsme si mysleli. Dnes při výslechu měl, jako vždy při rozhovoru se mnou, oranžové oči… ale v průběhu výslechu je 2x změnil, nejdřív na tmavě modré a poté na sytě červené.

Hmmmm… Řekl vám tedy už konečně něco?

Dr. Grando: Téměř nic, mluvil o… někom…

Někom? Doktore, mluvte konkrétně.

Dr. Grando: Rád bych mluvil konkrétně, pane. Nicméně, já sám nevím, o kom mluvil. Mluvil jsem s ním o výhodách spolupráce a převozu, jak jste po mně chtěl. Zareagoval na to slovy, "nic nechápete, doktore, můžete se mnou dělat, co chcete, můžete mi nabízet, co chcete. Jim nic neunikne."

Pokračujte ve výslechu, doktore Grando. Vyvstává nám stále víc otázek a žádné odpovědi. Musíme vědět víc. Nezapomeňte, podléháte mně a nikomu jinému, výsledky své práce nikomu jinému nesdělujte.

Dr. Grando: Rozumím. Pane, prozraďte mi, proč zrovna o tohle SCP máte takový zájem?

Nejdříve vám připomenu, že naše spolupráce a veškeré informace podléhají hlubokému utajení. Domníváme se, že pochází nebo je nějak spojené s nám zatím neznámou Zájmovou skupinou.

Dr. Grando: Zájmovou skupinou?

Dost otázek, Grando, vraťte se do práce.

[HOVOR UKONČEN]

Dr. Grando se opřel do židle a podepřel si bradu, přemýšlel. V hlavě mu vyvstávalo stále více otázek, ale jedna převažovala všechny ostatní. Jaká tajemství SCP-005-CS skrývá?


Jmenuji se… jak se jmenuji? Pocházím z… odkud pocházím? Kdo vlastně jsem? Záleží na tom?

Narodil jsem se… Záleží na tom? Nejspíš ne… ale zároveň ano. Nepamatuji si své dětství, není to zvláštní? Netuším, jaké je mé pravé jméno, znám jen svá označení… to, jak mě pojmenovali ostatní…

Nemůžu utýct. Co vlastně můžu? Můžu čekat a poslouchat. Jít tam, kam mi řeknou, dělat to, co mi řeknou. Neptat se na otázky. Nemůžu se jim vzepřít, Nadace je nezastaví… nebo zastaví?

Už ani nevím, jak dlouho tu jsem, všechno mi to leze na mozek. Já vlastně nevím nic. Nebo vím? Řekli mi, co mám dělat… ale nevím proč. Řekli mi, co nesmím dělat, ale nevím proč. Začíná mě to všechno unavovat.

Měl bych se jim postavit, vzepřít se? Takhle to přece nemůže být napořád. Nebo může? Musím něco udělat, ten doktor všechno změnil a ani o tom neví. Je mi ho možná až líto… ale spíš ne.


SCP-005-CS tiše sedělo ve své cele. Schoulené v rohu místnosti, s pohledem upřeným do stěny. Čas ubíhal pomalu. Jediné, co rušilo absolutní ticho, byl zvuk kamery v rohu místnosti. Když se kamera pohnula, subjekt se na ni podíval. Na záznamu byly vidět jeho upřené šedé oči.

Náhle interkom zaskřípal a v místnosti zazněl hlas Dr. Granda.

"Zdravím vás, 005-CS."

SCP-005-CS sedí nehnutě v rohu a hledí do stěny. Klidným hlasem pronese,

"Doktore, ztratil jste odvahu se mnou mluvit z očí do očí?" Proneslo cynicky SCP-005-CS.

"A vy?"

SCP-005-CS zpozornělo.

"Jdu za vámi, 005-CS."

Dr. Grando vstupuje spolu s 2 členy ochranky do cely. Dr. Grando si sedá na zem kousek od SCP-005-CS.

"Inu, 005-CS-"

"Neříkejte mi tak."

"Co prosím?"

"Hnusí se mi to vaše označení. Cejtim se jak nějaká věc."

"Jak vám mám tedy říkat?"

"Animus. Jmenuji se, Animus, teda… aspoň myslím."

"Animus? To je latinsky mysl…"

"Už mě nebaví mlčet, ale věřte mi, doktore, pro vás to nedělám."

"Podívejte Anime, kdo jsou ti "oni", o kterých pořád mluvíte?"

"Moji stvořitelé, říkají si Ignaristé. Nevím, jestli to je sekta, nebo společnost… netuším. Vím jen, že na ně mám své nejstarší vzpomínky. Nevím, jestli mě stvořili od základu, nebo jestli jsem kdysi někdo byl a oni ze mě udělali tohle." Animus si stále držel svůj cynický tón.

"A co o nich teda víte?"

"Nic moc, pamatuji si svého otce, tedy, aspoň tvrdil, že to je můj otec. Ostatní mu říkali Ignaro, a pak už jen vím, že mi dali tohle jméno, že jsou první, na co si pamatuju, co mi nařídili udělat a co ne… nebo spíš… co mi dali do hlavy, abych dělal a nedělal."

"A to je?"

"Neměl bych o nich s vámi mluvit, neměl bych vám říkat nic o sobě a nakonec, nesmím se na sebe podívat do zrcadla."

"Proč?"

"To nevím."

"A proč to teď porušujete?"

"Už mě nebaví žít v nevědomí."

"Řekněte mi tedy, jak vlastně funguje vaše schopnost? Jak je možné, že jste minule barvu svých očí měnil, přece kolem mě nemůžete vidět víc světel, nebo ta světla fungují jinak, než jsme si mysleli?"

Animus konečně odvrátil pohled od stěny a pohleděl na Dr. Granda, jeho oči se zbarvily do oranžova.

"To jste celí vy, doktoři, psychologové, vědci, spoléháte se na to, čemu říkáte věda a přitom necháváte pravdu, která je přímo před vámi, nepovšimnutou."

"Jak to myslíte?"

"Zeptejte se ČROD-██"

"Jak o něm víte?"

Animus se usměje.

"Unikl mi nějaký vtip?"

"To byste nepochopil, doktore, snažíte se mou "schopnost" vidět v těch vašich psychologických pojmech. Chybí vám nadhled, koukáte se na to jako stroj, ne jako člověk, stojíte před odpovědí, ale nenajdete ji."

"Hmmmm… A co tedy vaše barva očí, proč vy máte šedé oči?"

"Nikdy jsem své oči neviděl, ani svůj odraz. Že mám šedé oči jsem zjistil až od vás, to je to, čím jste vše změnil. Myšlenka, kterou jste mi dal a která ovlivnila myšlenky od nich."

"A proč vás to tak zaskočilo?"

V oku Anima se vyronila slza, odvrátil pohled od Dr. Granda a opět pohleděl na stěnu před sebou. Jeho oči se zbarvily do tmavě šedé.

"Copak vám to nedochází, doktore? Šedá je neutrální barva, je jako barva bez barvy."

Z Animových oči vytekly slzy.

"Můžeme pokračovat?"

"Co vás ještě zajímá?"

"Už při našem prvním setkání jste nejen znal mé jméno, ale dokonce jste i věděl o mém předešlém pracovišti a mé minulosti. Jak?"

"Stejně jako jsem věděl o ČROD-██."

"A to jak?"

"Zkuste zahodit tu vědeckou přetvářku a možná vám to dojde. Je to jednodušší, než si myslíte, ale složitější, než jak to vidíte."

"Myslel jsem, že chcete vypovídat."

"Můžete slepému vysvětlit, co je to barva?"

"Asi ne."

"Tak máte svou odpověď."

"Hmmmm…"


ČROD-██: Jak jste ho ale donutil, aby vám tohle všechno řekl?

Dr. Grando: Nedonutil. Řekl mi to všechno sám.

ČROD-██: Proč?

Dr. Grando: Netuším. Tvrdí, že už ho nebaví "žít v nevědomí".

ČROD-██: Jak že jste říkal, že si říkají?

Dr. Grando: Ignaristé.

ČROD-██: Ignaristé? Od slova Ignaro?

Dr. Grando: Nejspíš.

ČROD-██: Latinsky nevědomí…

Dr. Grando: Víte o nich něco, pane?

ČROD-██: Nic konkrétního. Řekl vám ještě něco?

Dr. Grando: No, vlastně, nevím, jak ale věděl o vás.

ČROD-██: Jak jako, že o mně věděl?

Dr. Grando: Věděl o tom, že podléhám vám. Tvrdí, že jeho schopnost nechápu, protože se na ní snažím dívat vědecky.

ČROD-██: Na tom nezáleží, jeho schopnosti pochopíme časem. Důležité je, aby nám řekl víc o jeho stvořitelích.

Dr. Grando: Rozumím.

ČROD-██: A doktore?

Dr. Grando: Ano, pane?

ČROD-██: Sežeňte zrcadlo.

Dr. Grando: Ro-rozu-mím.


SCP-005-CS kráčí chodbou, doprovod mu dělá ochranka. Kouká na kolemjdoucí, každý z nich na něj pohledí. Jeho oči mění barvu, jako kdyby projížděli spektrem duhy.

Animus je zaveden do místnosti. V místnosti u stolu sedí Dr. Grando. Jakmile Animus zahlédne Granda, jeho oči se změní v oranžové… ale s mírným odleskem zelené.

"Zdravím, Anime."

"Doktore… jste nějak ustaraný."

"Posaďte se, prosím."

Dr. Grando pohledí na ochranku a mírně kývne. Ti ihned opouští místnost.

"Inu, Anime-"

"Co máte v plánu, doktore?"

"Nevidíte to?"

"Už jsem řekl, neumím číst myšlenky."

"… hhh.. Inu, Anime, nedáváte mi na výběr…"

Dr. Grando přistoupil ke stěně a chytl závěs přehozený přes předmět o ni opřený. Jedním škubnutím jej strhnul z předmětu a odhalil zrcadlo.

Animus ihned odvrátil pohled.

"Anime, copak vy nechcete vědět, co se stane? Nechtěl jste se vzepřít svým stvořitelům?"

"Tuším, co to udělá… a obávám se, že si zahráváte s něčím, s čím byste si nemusel poradit."

"Tak nám asi nezbývá nic jiného, než to vyzkoušet. Můžete odhalit pravdu… můžete to skončit."

"… dobrá… Ať je po vašem"

Animus se zvedá ze židle a obloukem přichází k zrcadlu tak, aby neviděl svůj odraz. Zastavuje se ve chvíli, kdy v zrcadle zahlédne svou ruku.

Animus sbírá odvahu, váhá, promýšlí možnosti. Nakonec se odhodlá a vstupuje do zorného pole…

Jedním krokem si stoupá před zrcadlo a pomalu sune pohled nahoru, dokud nezahlédne svůj obličej. Jeho oči začnou doslova zářit všemi barvami, jako kdyby Animus právě pohleděl na to nejkrásnější, co kdy viděl. Jeho výraz se pomalu mění v úsměv.

"Já, já… já se vidím, ano vidím, vidím své světlo… já si vzpo… vzpomínám si! Já nejsem prázdný! Já se znám, já, já, já vím, kdo jsem!"

Po tváří Anima náhle steče černá slza.

"Co se to děje? Co to má znamenat?"

V bělmu se mu objeví černá skvrna, která se pomalu rozšiřuje.

"Ne to… to ne, já… POMOZTE MI! Já ztrácím zrak!"

Dr. Grando k němu přistupuje a rozsvěcí baterku, se kterou svítí do očí.

Animus ho ale odstrčí a svíjí se v bolestech.

"Ne! Zastavte to, já nechci, prosím, já nechci!"

Jeho oči jsou již úplně černé.

Po chvíli bolesti ustanou a Animus se postaví, pohledí Grandovým směrem a z očí mu vyteče další černá slza.

"Konec."

Po vyřčení tohoto slova se stěny začnou barvit na černo pod návalem černých slz, které z Animových očí vytékají proudem.

Vše se zahaluje do absolutní temnoty a Dr. Grando stojí uprostřed místnosti a nevidí ani na krok. Nastává absolutní ticho.

"005-CS?" promluví nakonec.

Jeho oči si začínají přivykat na tmu a vidí obrys postavy stojící u stěny.

"Přistupte, doktore Grando" ozvalo se neznámým hlasem.

"Kdo to je?"

Dr. Grando pomalu přistupuje ke zdi, rozeznává Anima.

"Anime?"

"Ten vám neodpoví."

"Kdo jste? Kde jste?"

"V zrcadle."

Dr. Grando pohledí do zrcadla a vidí svůj odraz.

Dr. Grando zamžourá na zrcadlo, ale všimne si, že jeho odraz jeho pohyb neopakuje.

"To… není můj odraz."

"Není, s dovolením jsem si propůjčil vaši podobu. Přišlo mi to sympatičtější, než vás děsit mou podobou."

"Kdo jste?"

"Kdo jsem? Nekladete si tuto otázku taky tak často? Odpověď ale naleznout nelze."

"Já- já vím, kdo jsem, jsem doktor Grando, pracuju pro Nadaci SCP. Pro koho pracujete vy?"

"Já nepracuji pro nikoho."

"Jak se jmenujete?"

"Říkají mi různě. Tady Animus mi kdysi říkal otče."

"Vy jste vůdcem Ignaristů?"

"I tak mi říkají. Vidím, že jste se s mým přítelem docela sblížil."

"Přítelem? Nestvořil jste ho?"

"Ano i ne, tvoříme, ničíme, budujeme a demolujeme. Rád bych si s vámi povídal, doktore Grando, ale tady Animus nás zklamal, budeme ho muset… napravit. Děkujeme vám, že jste nám pomohl najít tuto… chybu. Nadace se nám pro naše zájmy zatím docela osvědčila, už nyní se těšíme, až poznáte i naše další přátele."

"Další přátele?"

"Poznáte je velmi jednoduše, stačí vám jméno."

"Jméno?"

"Opravdu bych si moc rád povídal, ale bohužel mám naspěch. Buďte prosím na mé přátele hodní, jsou pro mne bratry a sestrami."

"Počkat!"

Animus je vtažen do zrcadla a společně s Grandovým odrazem mizí. Ze stěn začíná slézat temnota.

Dr. Grando se budí na podlaze. Do místnosti přibíhá ochranka, SCP-005-CS již není v místnosti.

Není-li uvedeno jinak, obsah této stránky je pod licencí Creative Commons Attribution-ShareAlike 3.0 License