Rozhovor 882-1
hodnocení: 0+x

Vyslýchaný: Richard Wright

Vedoucí Rozhovoru: Dr. Gears

Předmluva: Richard Wright je identifikovaný přeživší z malé komunity poblíž místa nálezu SCP-882.

<Začátek Záznamu, [13:04]>

Dr. Gears: Prosím, posaďte se. Řekněte prosím své jméno do záznamu.

Pan Wright: Richard Logan Wright… Všichni mi ale říkají "Rich".

Dr. Gears: Skvěle, děkuji. Pane Wrighte, vybavujete si kdy jste poprvé viděl dotyčný objekt?

Pan Wright: Bože, bylo to… Nejsem si jistý, už je to doba… Allen to našel první, ztroskotal na tom s lodí. Řekl o tom dalším, říkal že to můžou prodat na součástky. Všichni jsme si mysleli že je to kus letadla, nebo nákladní lodi.

Dr. Gears: Kdy začalo zařízení operovat?

Pan Wright: Druhý den. Zatracená věc ze sebe oklepala rez jako pes blechy. Pomalu se to začalo otáčet, potom to zrychlilo. Když jsem to viděl já, už to opravdu běželo. Jimmy se pokusil dostat blíž a zjistit co to napájí, nebo proč to bylo tak tiché, ale uklouzl. Ošklivě se pořezal nad okem a vypadl odtamtud. Allen vypadal mimo. Pořád se nás ptal jestli něco neslyšíme. Paní Parkerová si myslela, že kus toho je zlata, dokonce do toho zkusila vrazit kus trubky aby to vypáčila. Ta trubka se rychle zasekla, pořádně jí praštila když se ozubené kolo otočilo dokola. Potom se lidi spíš drželi dál.

Dr. Gears: Byli nějaké další nehody, nebo lidé co něco slyšeli?

Pan Wright: Ze začátku ne. To je právě ono, bylo to tak tiché, každý na to na chvíli zapomněl. Allen to nechával ve starém skladišti u doku a tam nikdo moc nechodil. Začal vypadat hrozně. Říkal že nemůže spát, že pořád slyšel jak ta věc skučí. Otec Pat se zastavil, zkusil si s ním promluvit, řekl mu ať se toho zbaví. Byl na pár dní pryč a potom se oba naráz vrátili, naprosto šťastní… (subjekt utichá, lehce se klepe)

Dr. Gears: …Pane Wrighte?

Pan Wright: (subjekt si otře obličej a pokývá hlavou) Jsem v pořádku, omlouvám se. Takže Otec Pat a starej Allen se objevili, naprosto v pořádku. Říkali že na to přišli. Nedával jsem moc pozor, celá ta věc mě děsila. Slyšel jsem věci ze skladiště… tření a cvakání, hodně potichu. Každopádně, říkali, že ta věc je odněkud jinud… že je od Boha. A tím to pro mě haslo a odešel jsem.

Dr. Gears: Věřil jste jim?

Pan Wright: Co, že to bylo od Boha? Ne, ne… já nevím… Nevěděl jsem co to je. Ta hloupá věc se pořád otáčela, bez ničeho co by to pohánělo a taky žrala kov! Ta trubka která praštila Paní Parkerovou? Předělalo jí to na obrovskou hřídel, vypadala jakoby tam byla vždycky. Víc lidí to začalo zajímat, začali poslouchat Allena a Otce Pata. Ti všem řekli aby tomu nosili kov. Říkali že ta kola byla hlas Boží, že byla hlasitější když jsme se odklonili z cesty a tišší když jsme jí nosili dary.

Dr. Gears: Dal jste tomu rovněž nějaký kov, nebo strávil delší dobu poblíž?

Pan Wright: (subjekt je na nějakou dobu tichý)… Záleží na tom? Bylo to slyšet po celém městě, muselo, nikdo nemohl usnout'. Jenom hukot, cvakání, křik po celou noc… dávání kovu pomáhalo. Sakra, já nechtěl, já vím že to nebyl Bůh, nikdy jsem neřekl že byl! Všichni ostatní se mohli přetrhnout aby byli Allen a Otec Pat šťastní, já se jenom chtěl vyspat' Na tom není sakra nic špatného! (subjekt praští do stolu, je velmi rozrušený a těžce oddychuje)

Dr. Gears: Pane, žádám vás abyste se uklidnil. Ptám se na otázky, neobviňuji. Prosím posaďte se.

Pan Wright: (několikrát se ztěžka nadechne) Omlouvám se. Po několik týdnů jsme tomu zkrmili všechno. Tak to… prostě bylo. Byli jsme docela izolovaní, víte? Moc jsme toho neměli. Prostě jsme zaběhli do skladiště a hodili na to kov co jsme měli. Vždycky tam byli další lidi, pozorovali to. Po chvíli to udělalo díru ve střeše. Otec Pat se začal chovat podivně, říkal nám, že to není dost. Myslím že se mu ten hlas dostával do hlavy. Říkal že potřebuje něco více smysluplného… (subjekt ztichne)

Dr. Gears: …Pane Wrighte?

Pan Wright: (je ticho po 48 sekund) Jednu noc jsem vešel dovnitř, protože jsem slyšel jak ve skladišti křičí lidi. Otec Pat vedl modlitbu k té věci, ale neznělo to jako modlitby co znám. Lidi k němu chodili a on se nad nimi sklonil. Křičeli a potom se otočil k té velké hromadě kovu. Já… já si myslel že šlo o přijímání… dokud jsem neuviděl kleště v jeho ruce.

Dr. Gears: Omlouvám se, ale říkal jste kleště?

Pan Wright: Trhal lidem plomby. Trhal jim je ze zubů a krmil tím tu věc! (Subjekt křičí, zdá se velmi rozrušený) Začal ječet že to není dost! Že to chtělo víc, ale nic víc nebylo, žádný kov už jsme neměli! Potom ukázal na Allena. Řekl že skrývá kov před velkým strojem. Allen zařval že nic nemá. Otec Pat řekl že má v noze kovový kloub. Všichni se naráz zvedli. Bože, bože… chytli ho, všichni ho chytli… začal ječet… (subjekt brečí a křičí) Pořád křičel a křičel a nikoho to nezajímalo… viděl jsem jak mu ruka jede dovnitř, jak se mu zlomily prsty a vtáhlo to zbytek jeho ruky… a pak jsem utekl. Co jsem mohl dělat? Bože, nemohl jsem to zastavit, bylo jich příliš moc a ta věc křičela a křičela a Allen taky křičel a Otec Pat… (subjekt spadne na zem, brečí a křičí)

Dr. Gears: Tento rozhovor je u konce. Děkuji vám Pane Wrighte. Ochranko, prosím odveďt pana Wrighta ven.

<Konec Záznamu>

Poznámky na závěr: Pan Wright se krátce po rozhovoru pokusil o sebevraždu. Subjekt je aktuálně držen pro pozorování.

Není-li uvedeno jinak, obsah této stránky je pod licencí Creative Commons Attribution-ShareAlike 3.0 License