Incident Nula - Část 5
hodnocení: +1+x

… a Kain ustoupil z respektu stranou se skloněnou hlavou.

Ábel prošel pod branami z perel a ohně a vstoupil do místnosti Květu. Jeho mrtvé oči uzřely slova vepsaná do Květu v runách hlubších, než mužská ruka, jež hořely na zlatých a skleněných květech přes celé vesmíry. Aktivační kód Květu. Akce, které Kain a Ábel budou muset vykonat, aby se resetoval čas.

Na Ábelových rtech se zračil krutý úsměv. Prošel kolem slov, aniž by je přečetl. Zasmál se, když pozdvihnul ruku nad hlavu. Meč, který z ní vyšlehl se rozpínal od konečků jeho prstů až ke hvězdám a ještě dál. Spolknul všechno světlo, jež na něj dopadlo, zpíval o smrti a prázdné hrobce, zapáchal po prázdnotě mezi světy, pozřel světlo a teplo a život a naději…

"Nikdy znovu," řekl Ábel.

Seknul. Meč přeťal třpytivé okvětní lístky a zabodnul se hluboko do srdce Květu.

Realita se začala točit, jak Květ zemřel.


… a někde muž sedící u obrazovky zobrazující černobílou mapu světa zamrkal a zelená ikonka s nápisem "Zařízení SCP-2000" se objevila nad Yellowstoneským Národním Parkem. A vždycky to tak bylo.


… a někde sledoval muž jak video přenos nahrával poslední slova ženy, která zděšeně utíkala po nekonečném schodišti. A vždycky to tak bylo.


… a někde vyšli tři muži v oranžových kombinézách z místnosti, která smrděla po krvi a exkrementech. Oči měli upřené na to, co stálo v rohu a neodvážili se ani mrknout, dokud nepřišli dva další muži v bílých uniformách a vojenské výzbroji, kteří dveře zavřeli. A vždycky to tak bylo.


… a někde byla nová série kamenných sošek řádně zdokumentována a uložena do sejfu slepým mužem, který pracoval pouze s pomocí hmatu. A vždycky to tak bylo.


… a někde pozoroval výzkumník v bílém plášti bezmocně, jak vyzáblá žena v oranžové kombinéze brečí hořké slzy, neboť si hlad a vyčerpání právě berou její život a ona truchlí nad dítětem, které nepoznala. A vždycky to tak bylo.


… a někde je plátek perfektně uvařeného chateau briandu položen do MRI skeneru a jeho vnitřní struktura je pečlivě zdokumentována spolu s bláboly muže, kterému patřil. A vždycky to tak bylo.


… a někde jsou roztrhané části těla nešťastné japonky uloženy do krematoria, zatímco budhistický kněz si něco šeptá před oltářem s její fotkou a obětmi pro její nebohou duši. A vždycky to tak bylo.


… a někde zavřel unavený pracovník krabici obsahující taktické vybavení, včetně projektoru UV světla. Oskenoval sériové číslo a zadal jej do systému, jako "Přebytková Bojová Výbava." A vždycky to tak bylo.


… a někde muž sedící u klávesnice řádně studoval slova na obrazovce. Některá vymazal. Některá přidal. Když skončil, stisknul tlačítko "Uložit".

A vždycky to tak bylo.

Protože na světě neexistoval nikdo, kdo by si to pamatoval jinak…


… kromě jedné.

O5-10 otevřela oči. Zdvihla telefon ze stolu a stiskla jediné tlačítko.

"Musíme si promluvit," řekla.


Jednička našel Desítku sedící v tichosti před ohromným, černým kuželem zabodnutým do magmatu v jeskyních pod slavnými gejzíry Yellowstoneského Národního Parku. Jako vždy, byl Trn tichý, nevyzpytatelný, černý jako noc. Pozřel všechno světlo, které na něj dopadlo. "Je nějaký důvod, proč ses se mnou chtěla sejít?" zeptal se.

"Ano," odpověděla Desítka. "Zeptám se tě na jednoduchou otázku a očekávám jednoduchou odpověď." Otočila se k druhému členovi Rady O5. "Před jakou dobou byla zničena Daevitská civilizace?"

Jednička otevřel ústa. Poté se zamračil. Ztěžka polknul a zamyslel se.

"Zeptám se na jinou otázku," řekla Desítka. "Je SCP-343 Bůh, nebo ne?"

"No, samozřejmě…" Jednička nevěděl co chce říct. Zaplavil ho nával paniky.

"Poslední otázka," zašeptala Desítka. "Co je SCP-001?"

Jednička zůstal zticha.

Desítka přikývla. Tohle byl ten moment na který se připravovala, ale nikdy nečekala, že přijde. "Scénář Třídy-TK," promluvila. "Rozbitá Časová Linka."


Všichni čtyři členové Rady O5, kteří se sešli v kanceláři Desítky o měsíc později, byli ti, kteří věděli o Trnu… Nebo jak Desítka trvala na tom, aby se mu říkalo… "Květu."

"Podle našich vyšetřování existuje 95% šance, že událost Třídy-TK nastala zde, když byla polovina Omegy Sedm zabita," řekla a ukázala na poznámku nakreslenou na své časové ose. "Oficiální verze záznamů ukazuje, že SCP-076-2 bylo zodpovědné za jejich smrt, ovšem sekvence událostí tak, jak ji popsali přeživší, nikdy neseděla. Ani SCP-076-2 nikdy nepodalo vysvětlení pro své akce."

"Kromě toho," pokračovala Desítka, "máme problém s agentem, který je v oficiálních záznamech uveden pouze jako A.A. protože všechny poznámky o jeho celém jméně jsou buď ztraceny, nebo poškozeny. Kromě toho, že je zodpovědný za svou smrt a smrt své kolegyně, je sekvence událostí ohledně jeho… přeměny… velmi mlhavá a existuje o ní mnoho konfliktních informací.

"Všechny tyto důkazy vedou k jednomu závěru: někdy v blízké minulosti nastala masivní restrukturizační událost Třídy-CK, jež skončila rozbitím a opravou časové linky. Ale stejně jako u rozbité vázy, je i tato časová linka… plná chyb. Když se podíváme dostatečně blízko, jsou vidět praskliny. Události na sebe přímo nenavazují. Některé věci se staly bez příčiny. Máme nevyřešené záhady, nikoliv proto, že neznáme odpověď, ale protože ani nevíme, jak položit otázku."

Jednička přikývnul. "A ty tvrdíš, že je to výsledek toho… že se ta věc, které říkáš Květ… aktivovala?"

"Ne, řekla Desítka. "Pokud víme, Květ neopravuje časovou linku. Resetuje ji. Abych pokračovala s analogií rozbité vázy, aktivace Květu by byla podobná tomu, jako byste tu rozbitou vázu vyhodili a koupili novou. Téměř stejnou, ale s menšími změnami. Tohle… tohle by nemělo být možné."

"Podle nás ne," řekla Dvojka. "Ale co Ábel?"

"Co s tím má Ábel co dělat?" zajímalo Desítku.

"No… je to něco, čeho jsem si všimla. Od smrti Omegy Sedm nevytáhnulo SCP-076-2 ani jednou své meče. Ani jednou," vysvětlila Dvojka. "A připadá mi jako velká náhoda, že jeho meče byly z tak podobného materiálu, jako Trn. Moje předchozí hypotéza byla, že Ábelovy meče byly nějakým způsobem ze stejného zdroje, jako Trn, nebo možná, že jde o část samotného Trnu. Ale jestli je to, co říkáš pravda a tento "Květ" se nějak přeměnil na Trn ve stejnou chvíli, jako byla Mobilní Úderná Jednotka Omega-7 zabita poblíž…"

"Myslíte si, že Ábel je nějak zodpovědný za přeměnu Květu na Trn?" zajímalo Desítku.

"Nejen Ábel," řekla Dvojka. "SCP-073 bylo rovněž přítomno v oblasti, kde se odehrál masakr. Což se nikdy nedalo vysvětlit, protože v tu dobu měl být více, než šest set mil daleko v Oblasti-17. Možná bychom se měli zeptat jich obou."

Jednička nad tím uvažoval v tichosti. "Ne," řekl nakonec.

"Ale…"

Jednička přerušil námitku Desítky rukou. "Uprostřed představení je ta nejhorší doba na začátek žonglování s meči," řekl. "SCP-2000 bude hotové příští měsíc a RAISA bude otevírat Čtvrtou Sérii. Nadace má příliš práce s opravováním vesmíru, než aby se starala o to, co se stalo s těmi předtím. Nejdříve si zameteme na vlastním dvorku, potom se můžeme zajímat o sousedy."

Desítka se rozhlédla po místnosti. Dvojka souhlasně přikyvovala. Třináctka… byl Třináctkou. Nakonec promluvila. "Jestli si myslíte, že to tak bude nejlepší…"

"Nejen já. Budu po tobě chtít, abys na sebe vzala závazný slib," řekl Jednička. "Nebudeš nikdy vyšetřovat spojení mezi SCP-073, SCP-076 a Trnem… nebo jak mu říkáš ty, Květem. Souhlasíš?"

Desítka nechtěně přikývla. "Souhlasím."

"V takovém případě," řekl Jednička, "prohlašuji toto setkání za ukončené. Všechny přepisy toho, co se tady řeklo, budou považovány za kognitohazardní a uloženy pod Speciální Zadržovací Procedury. Třída Sub-Rosa. Všechny své materiály, včetně vizuálních pomůcek a poznámek dodáte do konce dnešního dne RAISE. Tím je vše vyřešeno."


… a někde jinde seděl muž na kopci a hleděl na západ slunce. Přemýšlel nad tím, co bylo. Nad tím, co bylo předtím. Nad tím, co bude do budoucna.

Cesta na toto místo v tento čas byla dlouhá a složitá. Jako mnoho cest, byly i na této úseky, které byly těžké. A možná byla pravda, že cílová destinace nebyla tak příjemná, jak si myslel. Ale ta cesta… ta byla pamětihodná.

A podle něj to za to stálo.

Sebral svou vycházkovou hůl a napil se vody z placatky. Domů to bylo daleko, ale už teď se těšil na horkou sprchu a dobré jídlo, až se vrátí.


Incident Nula
« Část 1 | Část 2 | Část 3 | Část 4 | Část 5 »

Není-li uvedeno jinak, obsah této stránky je pod licencí Creative Commons Attribution-ShareAlike 3.0 License