Incident Nula - Část 2
hodnocení: +3+x

"Adriane? Adriane!?"

Oči Adriana Andrewse se otevřely. Beatrix se nad ním skláněla s ustaraným výrazem ve tváři. Bolela ho čelist a v puse měl chuť mincí. Pomalu se posadil a svět kolem něj se začal točit, čemuž nijak nepomáhala bolest hlavy způsobená vibracemi vrtulí helikoptéry."Co se stalo?"

"Turbulence," řekla Beat. "Praštil ses do hlavy. Myslím, že budeš v pohodě, ale měl bys chvíli zůstat ležet."

"Ne. Co se stalo?" zopakoval Adrian.

"Vulkanická exploze," oznámila mu. Svět kolem hořel a osvětloval vnitřek helikoptéry oranžovým světlem. "Hora Yellowstone musela vybuchnout."

"Kdyby to bylo vulkanické, už jsme mrtví," řekl Adrian. "Tohle je něco horšího." Postavil se na nohy a přešel k pilotovi. "Pilote, přepněte na kanál Théta-Prime."

"Pane? Žádný kanál Théta…" Pilot se znovu podíval na komunikační konzoli a najednou tam byl. Jedenáctý kanál spolu s deseti standardními. "… přepínám na kanál Théta-Prime," opravil se.

Ozvala se statika a mužský hlas z komunikačního systému. "Haló? Haló? Je tam někdo Tady _}¡§¤þ! Slyší mě někdo?"

"_}¡§¤þ! Díky bohu!" oddechnul si Adrian. "Jsme na cestě. Je iµ²¬® v pořádku?"

"iµ²¬® už neexistuje," řekl _}¡§¤þ. "Zbývám jenom já. Pr© B©¼a ži±£¼©, À¼riÀ£, já n£©¼ci zÀm¿z£'t…"

Hlas zmizel a poslední, co muž řekl, se rychle ztratilo z Adrianovy paměti. Celá Nadační Oblast byla pryč. A muž, o němž si byl jistý, že byl jeho blízký přítel, už neexistoval. Nikdy neexistoval.

Ani si nedokázal vzpomenout na jeho jméno…

Signál zmizel s otřesným zvukem. Ozvalo se cvaknutí a přístroj se opět vrátil na číslo, které existovalo.

"Pane?" zeptal se pilot, "co budeme dělat teď?"

To jediné, co se dá dělat, pomyslel si Adrian. "Informujeme Radu O5, že jsme právě zažili restrukturizační událost Třídy-CK," řekl. "A co nejdříve přistaneme někde v bezpečí. Pořád je ještě možné, že se nám něco podaří zachránit…"


V místnosti zavládl chaos. Byl to ten nereálný typ chaosu, který nastane, když všichni ví, že se stalo něco hrozného, ale nikdo si nepamatuje co.

Byl tam ovšem jeden člověk, který věděl co se stalo. Seděl ve své židli a tiše si pročítal své zápisky. Čekal, až se chaos uklidní, což se nakonec stalo, když osoba v čele stolu zaskřípala pozlaceným perem po povrchu mahagonového stolu.

"Desítko. Hlášení," řekl Jednička, když se místnost uklidnila.

Desítka byl štíhlý, pedantský muž s olivovou pletí a dlouhými černými vlasy spletenými do copu. Byl známý tím, že byl nejtišším členem Rady O5. Účastnil se každého sezení, zapisoval si poznámky a nikdy toho moc neřekl. Spousta jeho kolegů uvažovala, co byla vlastně jeho práce.

Dnes to zjistí.

"Začnu od začátku," promluvil Desítka. "Zjistili jsme, že pravděpodobnou příčinou této události byl výzkumník v Oblasti, který prováděl výzkum mísitelnosti anomálních efektů…"

"Srozumitelně, prosím?" zažádal Jedenáctka.

"… kombinoval SCP a zapisoval výsledky," vysvětlil Desítka. "Pracoval na vylepšení pro SCP-2000…"

"Počkat. To ne," přerušila ho Devítka. "Není žádné SCP-2000. Databáze SCP je jenom do čísla 999."

"Teď tomu tak je," poznamenal Desítka. "Ale nebylo tomu tak před třemi hodinami. Přišli jsme o dvě třetiny SCP objektů, které jsme měli…"

"To není možné!" vykřikl další z Rady. "Jak by mohla vůbec nastat situace takových rozměrů, když…"

"… to je hloupost!" zaprotestoval někdo další. "Chcete mi říct, že chyba v jedné oblasti způsobila…"

"TICHO!" překřikl je Jednička.

A nastalo ticho.

"Posledních třicet let bylo prací tohoto muže pozorovat a čekat na přesně takovouhle událost," pokračoval Jednička. "Teď když nastala, nakazuji vám sedět, být zticha a nechat ho pracovat. A možná, jen možná, ho poslouchat, protože je to expert na něco, o čem nikdo z nás nemá ani ponětí!"

Ticho.

"Můžeš pokračovat."

Desítka přikývl a posunul si brýle, aby mu lépe seděly na obličeji. Po celou dobu překřikování zůstal klidný. "Dobrá, začnu z jiného konce." Prolistoval své spisy až našel ten, který hledal. Zhluboka se nadechl a pokračoval. "SCP-2000 je… bylo… SCP Třídy Thaumiel…" Zdvyhl ruku, aby potlačil očividné dotazy. "Thaumiel je zadržovací třída, která už podle všeho neexistuje," vysvětlil. "Označovala anomálie, které byly používány pro zadržení, či ochranu před jinými anomáliemi."

"Děkujeme, Desítko. Pokračuj," řekl Jednička.

"SCP-2000… bylo… nouzovým systémem s označením "Deus Ex Machina"," vysvětlil Desítka, když si konečně zvolil v jakém čase bude mluvit. "Systém byl navržen tak, aby se spustil v případě události, která by změnila svět. Způsob jakým funguje je hodně komplikovaný, ale vlastně jsou v tom zapojená klonovací zařízení a systémy pro kontrolu mysli. Systém dokáže znovu obnovit populaci Země s falešnými vzpomínkami v případě scénáře Třídy-K."

"Tvrdíte, že restrukturizační událost Třídy-CK způsobilo klonovací zařízení?" zeptala se Devítka.

"Samozřejmě, že ne. Ale SCP-2000 fungovalo jako konečná pojistka v případě vyhynutí lidstva. Aby byla zajištěna jeho ochrana v případě časové, nebo realitu pozměňující události, bylo zařízení vybudováno v nejvíce existenčně zajištěném bodě na Zemi: uvnitř hory Yellowstone. Přímo nad Květem."

Desítka opět jedním mávnutím ruky zastavil příval otázek a stížností. "Květ je zálohové SCP," pokračoval. "Až doposud o něm věděli pouze čtyři členové Rady: já, Jednička, Dvojka a Třináctka. Je to laicky řečeno, tlačítko pro restart vesmíru."

"Desítka to samozřejmě hodně zjednodušuje," vysvětlil Jednička.

"Vzhledem k tomu, že nás tlačí čas, jsem nechtěl zabíhat do celé té věci s 'transuniverzální květinou' a 'multiuniverzálním pozorováním'," obhájil se Desítka. "Vše, co potřebujete vědět je, že Květ se zdá být separačním bodem mezi několika možnými verzemi světa. Květ sám je existenčně nejstabilnějším bodem na planetě a proto jsme umístili naši pojistku na záchranu druhu přímo nad něj."

"Naneštěstí," pokračoval Desítka, "hora Yellowstone je kromě toho také masivní supervulkán v tektonicky nestabilní oblasti, co jenom čeká na to, až vybuchne, a proto byl… Dr. Null… přiřazen k projektu s cílem duplikování ochranných efektů Květu na jiném místě v naději, že se jej podaří přemístit, nebo duplikovat ve stabilnější lokaci. Bohužel se zdá, že se něco nepovedlo. Spíše než aby držel různé paralelní vesmíry od sebe, je teď Květ přitahuje."

"Kolem té věci nebyly Scrantonovy Kotvy Reality?" zeptala se Devítka.

"Scrantonovy Kotvy Reality kolem té 'věci' jsou jediný důvod proč náš vesmír ještě nepřestal existovat," vysvětlil Desítka. "Mohu pokračovat?"

Stiskl klávesu před sebou a na obrazovce za ním se objevil obrázek. "Tohle je barevné znázornění aktuální matematické reality," vysvětlil. "Ty modré koule znázorňují doplňující časové osy a nejasnosti Schroedingerova typu. Žluté spirály jsou separované vesmíry a časové linky. Tento obraz byl sestrojen za poslední rok v jednom z našich časových výzkumných zařízení." Stiskl další klávesu a obraz se začal pohybovat. "A teď živý přenos."

Obrázek, který byl předtím spíše statický se teď kroutil a měnil, jako žluté květy plující v mořské pěně. Pomalu, ale neúprosně se květy začaly shlukovat. "Časové linky jsou jako protony a antiprotony," vysvětlil Desítka. "Když se dvě separované, ale nekompatibilní reality setkají, výsledkem bude jejich vzájemné zničení. Teď když Květ přitahuje ostatní reality k naší, je jasné, co se stane."

Desítka znovu stiskl klávesu a slova "PŘEDPOKLÁDANÁ SEKVENCE UDÁLOSTÍ" se objevila na obrazovce. "První střetnutí vesmírů způsobí kolaps časoprostorových membrán naší reality. Kauzalita přestane existovat. Události již nebudou jednotlivé body v čase. Stejně jako slavná Schroedingerova kočka, která je teoreticky živá i mrtvá současně, interplace přinutí vše, aby se stalo pravdivým. To je samozřejmě nemožné a jediný možný výsledek je vzájemné zničení."

Desítka se zamračil. "Toto zničení vyšle ohromné množství energie. Výsledná energie zrychlí celý proces a přitáhne ještě více vesmírů." Na obrazovce se květy začaly skládat, vlnit a mizet do šedé pěny kolem,dokud nezůstalo nic. "A to bude konec."

"Scénář Třídy-ZK, Selhání Reality" okomentoval to Jednička.

"Nemyslím si, že existuje výraz pro to, co se stane, ale tohle je tomu blízko," přiznal Desítka. "Pokud něco neuděláme v následujících několika hodinách, přijdeme o všechno. Máme nouzový plán pro všechny případy, ale šance že uspěje je malá. Jediná další možnost, která mě napadá, je aktivovat samotný Květ, což by znamenalo vstoupit do zařízení v hoře Yellowstone."

"Máme v oblasti někoho, kdo by mohl jednat?" zeptal se Jednička.

"Někoho,"přiznal Desítka. "Mobilní Údernou Jednotku Omega-7: Pandořinu Skříňku. Tým Ábel je aktuálně nedostupný, ale podařilo se nám spojit s velitelem Týmu Iris - vlastně to byl on, kdo událost nahlásil. Za hodinu budou připraveni vstoupit do budovy."

"Chtěl by ještě někdo něco dodat?" zeptal se Jednička. Nikdo nic neřekl. "Pak to provedeme," pokračoval. "A informujte mě o postupu." Předseda Rady O5 se otočil k Desítce. V tmavých očích mu svítila jiskřička. "Postarej se o to," řekl mu. "Udělej co je třeba. Máš kompletní operační autoritu nad všemi Nadačními zdroji, dokud nebude po všem."

Desítka přikývl.


Hora Yellowstone se z větší části stabilizovala. Spíš, než jako nahrávka na VHS ve špatné kvalitě, teď byla trochu rozmazaná a částečně průhledná, jako nezaostřená fotografie. Každou chvíli zablikala a změnila se, jak se alternativní verze dostávaly do této reality.

Tři vozy přijely k helikoptéře na úpatí hory. Vystoupilo dvanáct vojáků (šest mužů, pět žen a Effy). Jeden z nich, velký chlápek s tmavou pletí a modrými očními stíny vystoupil z velícího vozidla se dvěma taškami. Hodil je na zem před Adriana a Beatrix.

"Je fajn, že se k nám přidáte," poznamenal Agent William Abrams s úsměvem. "Ale tipnul bych si, že bys teď radši byl sám v posteli s Beat."

"Hej a co já?" postěžovala si Beat, která v batohu hledala uniformu. Bezstarostně si svlékla kabát a noční košili, které vyměnila za bojovou výzbroj. "Slíbil mi snídani do postele," řekla a přetáhla si přes hlavu šedou sportovní podprsenku.

"Páni? Holka, ty ho máš ale omotanýho kolem prstu," řekl Billy s úsměvem.

"Mě to tak vyhovuje," řekl Adrian. I on se svléknul a vyměnil svoje boxerky za tmavě šedivé spodní prádlo. "Jak je na tom Tým Ábel?"

"Nevím," přiznal Billy. "Pořád se s nimi snažíme spojit. Byli uvnitř, když se to stalo."

"Sakra," zaklel a natáhnul si kalhoty ve vojenských barvách. "Tak jo chlapi, připravte se na boj v uzavřeném prostoru. Ty a Effie si vemte pušky, všichni ostatní mají SMG, nebo karabiny. Středně těžkou výbavu. Snažte se nenechat zabít monstrem z jiné dimenze, zatímco se budeme snažit spravit časovou anomálii—"

"A co já?"

Jedenáct párů očí se otočilo na SCP-105. Blonďatá dívka stála ve dveřích helikoptéry a svírala své stříbrné pouzdro na pistoli. "Nemám svoje věci, ale můžu pomoct—"

"Nikdo, kromě Omegy Sedm dovnitř nepůjde," odsekl jí Adrian.

"Adriane, jsou to moji přátelé…"

"NIKDO, kromě Omegy Sedm dovnitř nepůjde!" zopakoval Adrian. "Pilote, dostaňte tohle SCP zpátky do zadržení, co možná nejdřív. Jestli bude dělat potíže, máte oprávnění použít tazer a převést jí v bezvědomí."

Adrian se schválně nepodíval, když slyšel, jak dívka brečí. Udržel svůj pohled na výzbroji, zatímco Beat odvedla SCP-105 do helikoptéry. Ozvalo se hučení motorů a stroj se odlepil od země.

"Sakra," zaklel Billy. "To bylo chladný, chlape."

"V tuhle chvíli by nám to akorát ztěžovala, nijak by nám nepomohla," řekl naštvaně Adrian. "Čím dřív bude pryč z operační oblasti, tím líp."

"Nalhávej si co chceš, kámo. Já si myslím, že jí nechceš vzít támhle." Billy ukázal na poblikávající horu.

Než mohl Adrian odpovědět, byl přerušen štíhlou postavou s laptopem. "Navázali jsme kontakt s Týmem Ábel," řekla Agentka Fatima Workwiseová. "Chce s tebou mluvit."

"Sakra," zamumlal Adrian. "Je to stále lepší a lepší." Přebral si od Effy počítač. "Tady Tým Iris— Bože!"

To byla asi nejlepší reakce na scénu, kterou před sebou viděl na obrazovce. Celá chodba byla pocákaná krví. Šíleně se točící fluorescentní světla vysela ze stropu. Mimo záběr byly slyšet výkřiky a střelba. Ale to, co si ho nejvíce dostalo, byl muž ležící na laboratorním stole. Vysoký s černými vlasy a olivovou pletí pokrytou rudými tetováními. Jeho tělo končilo u pasu a dál pokračovalo jenom jako exploze vnitřností.

"Andrewsi," dostal ze sebe Ábel. "Hlášení."

Adrian se zhluboka nadechl, udělalo se mu špatně. Musel se ještě nadechnout třikrát, než mohl mluvit. "Tým Iris je připraven vstoupit dovnitř," řekl Adrian. "Všichni jsou přítomni, kromě Iris."

"Dobře." Ábel zavřel na chvíli oči. "Já jsem na nějakou chvíli se zabíjením skončil," řekl nakonec. "Ty převezmeš velení této operace."

Přeběhl mu mráz po zádech. "Pane? Squire je další v pořadí na velitele…"

"Squire je válečník, stejně jako já. Jestli jsem neuspěl já, tak neuspěje ani on. Tenhle problém vyžaduje učence. Zvítězí mysl, ne svaly." Vysoká, tmavovlasá postava na obrazovce vydechla a dál už se nehýbala.

Kamera se otočila. Teď zabírala špinavý obličej staršího muže se zrzavými vlasy a špetkou šedin. "Slyšel jste ho, pane," promluvil Agent Squire. "Jaké jsou rozkazy?"

"Kruci." Adrian se nadechnul. "Tak jo, kde se nacházíte?"

"V Bezpečnostní Stanici Devět. Jsme tu docela v bezpečí, ale všude po chodbách je tu hodně nepřátel. Máme vysoké ztráty a několik z nás není schopno boje." Squire se bolestivě usmál. "Jen další den u Pandořiny Skříňky."

"Dobrá." Adrian ukázal na něco přes rameno a cítil, jak mu do ruky někdo vtiskuje mapu. "Díky." Mapu rozložil na kapotě auta. "Fajn. Bezpečnostní Stanice Devět. Vstoupíme tam…" Adrian se zamračil. Jeho zrak byl rozostřený a pokaždé, když mrknul, tvar chodeb se změnil. "Sakra. Mapa se mi pořád mění."

"Měl by sis to zkusit tady dole." Zasmál se Squire. "Fakt na hovno, když se tě navíc zdi snaží sežrat zaživa."

Sekundy ubíhaly a Adrian stále hleděl na mapu a potom to vzdal. "Dobrá, počkejte chvíli," promluvil do laptopu. Sebral mapu a odnesl ji mimo obraz. Mávnul rukou v malém kruhu, aby se vojáci seřadili. "Týme Iris!" oslovil je. "Potřebuju nápady…"


Incident Nula
« Část 1 | Část 2 | Část 3 | Část 4 | Část 5 »

Není-li uvedeno jinak, obsah této stránky je pod licencí Creative Commons Attribution-ShareAlike 3.0 License