Vzpomínání: Část první
hodnocení: 0+x

12. června, 1976.

Ahoj, moje jméno je Lee. A pokud tohle čtete, je velká šance, že na vás budu hodně naštvaný, protože tohle je můj osobní deník, který jsem si koupil včera v novém Montgomery Wardu. Každopádně, teď něco o mně, protože takové věci se asi píší do deníků. Je mi 17 let a studuji na střední KL a taky jsem členem naší pochodové kapely. Sbírám mince, což většinu lidí nebaví, ale mě jo. Až dostuduju, chtěl bych dělat inženýra, ale jestli to nevyjde, mohl by ze mě být i mechanik.

Škola mě moc nebere. Mám kapelu a svoje kámoše. Většinou jenom blbneme v hudebně, zkoušíme, učíme se a potom po škole zpátky ke hraní. Je to pěkná rutina. Ostatní členové kapely nejsou nijak zajímaví. Cindy je fajn, ale moc se mnou nemluví. Albert tomu šéfuje, ale kromě toho nás jenom štve, když si z něj děláme srandu.

13. června, 1976

Dneska je venku fakt na spadnutí. Zítra se bude hrát o to, kdo půjde do finále, takže samozřejmě musíme pochodovat na tom úporném sluníčku a opakovat to samé pořád dokola, znovu a znovu… Myslel jsem, že to nikdy neskončí. Aspoň jsme měli vodu, takže tentokrát nikdo nezkolaboval. Abi se za to pořád trochu stydí.

Zbytek dne byl nuda. První hodina byla nudná, nudná, nudná. Pan Collins pořád mluvil o sportu, což je asi to, co se stane, když dáte fotbalovému trenérovi na starost hodinu matematiky. Daniel se choval jako kretén a pořád to s ním rozebíral. Asi by bylo fajn se něco naučit, než dostanu pětku z dalšího testu, ale co, tak zas rupnu. Sakra. Potřebuju tyhle kredity na stýpko.

Dneska jsem mluvil se Cindy a byla dost rozhozená, protože prý zrušili dost poškolních aktivit. Asi nějaký potíže s penězi. Taky mě to naštvalo, celý je to na prd. Jestli mi to zruší, budu mít fakt smůlu. Budu doufat, že to nějak vymyslí.

14. června, 1976

Hra byla hotovej masakr. Rozdrtili jsme je!!! Bylo to docela těsný, ale ve druhý polovině už jsme to měli v kapse. Trenér si dělal srandu, že za to můžou ty nový dresy. Jsou celkem fajn. Koupili je v nějakým levným krámě, Synophone, nebo tak nějak, ale jsou fakt pěkný. Doufám, že na finále dostaneme lepší uniformy.

Sakra. Právě mi došlo, jak moc hraní budu muset s kapelou dělat.

15. června, 1976

Někdo nám dneska rozbil přední okno, když byli všichni z domu ve škole. Nedostal jsem se domů dřív, než v šest, kvůli nácviku s kapelou, a málem jsem se pořezal o jeden z kousků skla.

Poznámka pro sebe: Příště nacpat střepy do dvou vrstev, bolí to jako čert.

17. června, 1976

Dneska jsem mluvil se Cindy. Rozbil se mi plivací uzávěr a nemohl jsem nacvičovat. Byla milá, povídala si se mnou skoro celou hodinu a potom ještě po škole. Možná by se mnou mohla někdy někam zajít, třeba do města, nebo tak. Ale napřed si musím co nejdřív spravit ten plivací uzávěr. Jdu zkontrolovat kasičku…

Právě jsem se vrátil z novýho obchodu s muzikou ve městě. Prý je to ta stejná firma, od který máme ty uniformy a říkají si Syncope Symphony. Je to fajnovej obchod, mají spoustu věcí, na to jak je to tam malý. Dokonce jsem dostal slevu, protože jsem student střední Kirka Lonwooda. Rozhodně se tam stavím znova, když budu moct. Stačí jen zavřít oči a sledovat rytmus. Taky jsem zašel do zastavárny, ale nenašel jsem nic, co bych chtěl a zároveň to nestálo moc.

18. června, 1976

Dneska jsem dělal chůvu pro jednoho tátova kamaráda. Většinou děti nesnáším, ale tyhle ušly. Už byly dost starý na to, abych jim nemusel měnit pleny a byly docela vychovaný. Vlastně jsme jenom koukali na telku. Rodiče mi dali třicet babek, který plánuju utratit za nějaký hezký mince do sbírky.

Jo, už si vzpomínám, na co jsme to koukali. Byl to ten starý seriál s batmanem. Nananananana…

20. června, 1976

Dneska jsme si se Cindy povídali o klubech a tak. Říkal jsem jí, že jestli se bude nudit a budou jí chybět kroužky, tak můžeme někam zajít. Baví mě si s ní povídat, máme dobrej rytmus, povídáme si a všechno funguje. Rozhodli jsme se zajít do kina Renmar. Ani nevím, jaký film jsme vlastně vybrali.

22. června, 1976

Právě jsem si vzpomněl na něco, co jsem chtěl zapsat. Hodně obchodů ve městě zavírá. Pořád je tam ten obchod Synoco, ale řeznictví, holičství a několik dalších míst je opuštěných. Zastavil jsem se v Synoco, abych koupil Cindy něco k narozeninám.

Obchod byl pořád hezkej, ale pracovali tam jiní lidi. Ne, že by mi to řekli, podle nich pracují "s" obchodem. Prostě byli všichni divný. Viděl jsem, jak jeden chlapík utíral mopem jedno místo celý dvě hodiny, co jsem tam byl. Prostě si jenom pískal tu stejnou desetisekundovou melodii pořád dokolečka. Byla to hezká melodie, takže mi to nevadilo, ale bylo to divný.

Taky to bylo chytlavý.

25. června, 1976

Šel jsem za kariérním poradcem. Moc příležitostí tady v okolí nemáme, ale v Reskinu mají školu s docela dobrým programem mechanického inženýrství. Bude to ale něco stát… možná budu muset znovu sáhnout na úspory. Nechci prodávat žádnou ze svých mincí, ale jestli to bude mezi školou a mojí sbírkou, nebudu mít na výběr.

29. června, 1976

Poslední dobou pořád jenom nacvičujeme. Zkoušíme každý den, abychom se připravili na finále. Collins si, samozřejmě, vybírá ty nejhorší, nejstupidnější rutiny, na který si vzpomene a čeká, že se to naučíme za čtyři týdny. Tenhle týden začínáme s intenzivním tréninkem, což bude na houby. Jestli tohle není "intenzivní" trénink, tak nevím, co je.

Dneska jsem dal do novin inzerát na pár svých mincí. Zkoušel jsem vybrat ty, se kterými se můžu rozloučit a taky mají nějakou cenu. Zatím mi nikdo nevolal, ale možná, že se někdo ozval, zatímco jsem byl pryč. Vážně potřebujeme záznamník.

30. června, 1976

Jako součástí nového tréninkového rozvrhu, jsme dostali nějaké vitamínové pilulky, abychom vydrželi dál cvičit. Jsou to malé pilulky, které ani nemusíme zapíjet. Bereme dvě ráno a jednu večer.

Ty rány od těch střepů se pořád ještě úplně nezahojily. Sakra.

3. července, 1976

Dneska jsem prodal mince. Ten zvuk cinkání, když jsem je předával, byl vážně pěkný. Jako čtvrťáky na bubnu. Peníze jsem dal do kasičky a až skončí sezóna, znovu zajdu za poradcem.

6. července, 1976

Trénink začal. Odvádíme skvělou práci, našlapujeme v rytmu s naší hudbou a jsme synchronizovaní s metronomem. Pochodujeme do rytmu, Cindy, Randy a Greg kolem mě, pochodujeme spolu, jednotní v zázraku zvuku.

Někdo musí držet rytmus světa. Předvedeme jim tu největší show, jakou kdy viděli. Ještě lepší, než samotní hráči, bude naše pochodová kapela v mezičase.

9. července, 1976

Rádio znělo dneska vážně hezky. Zvuk se plazil skrz díry v látce, obtáčel se kolem dřevěných rámů a odrážel se mi do uší. Poslouchali jsme ho celý včerejšek a celý den předtím a ani jsme si nevšimli. Čas vážně letí, když ho poslouchám.

11. července, 1976

Je to rozptýlení. Pochodujeme každý den a držíme rytmus. Není čas na hry, Cindy. Vím, že jsi tohle četla. Vím, že jsi vytrhla stránky, abys mohla napsat svou vlastní symfonii. No, můžu ti říct, že jsi jenom hromádka čtvrťáků v kase, která neslyší zvuk peněz v rukou nad sebou.

Věci jsou teď jinak. Vždycky budou. Pamatuju si změny předtím, nebo potom. Občas je těžké se rozhodnout.

15. července, 1976

Už nemám hlad. Povídáme si spolu, hrajeme si jeden s druhým a děláme zápisky. Jsme dirigováni spolu. Kdo potřebuje čas na snídani, oběd a večeři, když je součástí něčeho většího? Cindy jedla. Ona může, já mám život, který musím žít.

Bože, můj žaludek se kroutí víc, než struny houslí předtím, než prasknou.

18. července, 1976

Než jsme se potkali, byl jsem špetka vody převalující se kolem se všemi svými zápisky ve své lebce. Můj proud byl pomalý a nemohl jsem plout s ostatními. Museli jsme rozbít sklo, nechat ho rozpadnout na kousky, nechat ho potopit do hlavy. Chřestí kolem, dokud se všechny části neuchytí. Potřeboval jsem to všechno složit dohromady i s prasklinami. Teď je to jako fontána a vím toho tolik.

Vzpomněl jsem si, jak jsme zpívali.

Není-li uvedeno jinak, obsah této stránky je pod licencí Creative Commons Attribution-ShareAlike 3.0 License