K Obrazu Svému: Část 2
hodnocení: +1+x

11. února, 1998:

Usmál se na plešatého muže, zamával loktem, protože měl příliš plné ruce, poté postavil svůj šálek na stůl. Káva-černá.
Opatrně vybalancoval i šálek druhého muže a opatrně postavil jej na porcelánový tácek. "Dobré ráno, Dr. Gearsi."

"Dobré ráno, agente." odpověděl klidně.

Lament přešel ke svému stolu, posadil se a strhl horní stránku kalendáře s vtipy. Pousmál se. "Tenhle se vám bude líbit, pane." řekl s trochou humoru v hlase. "Proč jsou fyzikové špatní milenci?"

Gears se na něj podíval.

"Protože dokáží nalézt pozici, ale ne rychlost. Nebo rychlost, ale ne pozici." Lament se usmál od ucha k uchu.

Gears přikývl. "Schrodinger."

"Ano pane."

"Dokončil jste svou zprávu ohledně 106?" Zeptal se Gears.

Lament si povzdechl. Zkusil to a neuspěl. "Ne, pane, ale už mám pár nápadů…" řekl tiše a sáhl do zásuvky pro příslušnou složku.

Gears lehce přikývl.

Lament se zahleděl na schéma zadržovací místnosti. "Myslím, že bychom mohli zadržet tu korozi, pokud tu celu pověsíme," začal, položil složku na stůl a vytáhl své poznámky. "Udržíme ji dál od většiny povrchů. Přímý kontakt je jak se zdá nejjistější metoda extenzivního přechodu, takže…" A končil.

Gears jej poslouchal, bez výrazu, zatímco Lament předkládal svůj plán. Z původních těl co našli, mělo jedno chromované hodinky, nepoškozené, a jeho tedy napadlo, že by mohli celu zevnitř pochromovat, protože chrom korodoval pomalu.

Gears přikývl když skončil. "A co pověšení? Jak bychom toho dosáhli bez přímého kontaktu s celou?"

Lament zdvyhl ramena. "Magnety?" navrhl.

Gears začal přikyvovat. "Podíváme se nato, mezitím, potřebuji abyste se zaměřil na něco jiného. Menší hádanka."

"O co jde pane?"

"SCP-884."


27. dubna, 1998:

Lament nikdy dříve neslyšel o 884 a rychle porozuměl proč. Nadace tu věc měla tak tak pod zámkem za těch devadesát let co se o ní ví. Nějaká skupina jménem "Povstání Chaosu" -Lamentovi to jméno přišlo náramně humorné-jim to pořád kradla. Podíval se dolů na složku a lámal si hlavu nad jejím objemem. Povzdychl si.

"To si ze mě dělá srandu…"

Štěstí tomu chtělo, že jediné o co se musel zajímat bylo číslo Čtyři. Ostatní části toho SCP, které bylo původně celá sada na holení, byly ztraceny, zničeny, nebo ukradeny. Poslední zbývající část byla velmi… neškodná. Jenom zrcátko. Nebylo to nic oproti té žiletce, nebo hřebenu, nebo kartáči (všechny tyhle byly mnohem zajímavější a mnohem nebezpečnější). Několikrát si složku pročetl a poté jí dal stranou. Nemá nejmenší ponětí, co je na tom tak speciálního. A co víc, proč mu to Gears dal na starost. Nebyl to žádný okamžitý problém, jenom… Ohlédl se na hodiny.

Už je skoro 19:00. Těžce si povzdychl, otevřel svou zásuvku ve stole a založil těžký, svázaný dokument dovnitř. S protáhnutím se postavil, došel ke dveřím a do tiché chodby. Byly to pozdní hodiny pro zaměstnanecké kanceláře Oblasti-19 a už tam bylo jenom málo lidí. Za posledních pár týdnů se stal jedním z těch pár.

Gears nebyl těžký úkolář. Nikdy vám nedal nic, co byste nezvládli. Jenom toho bylo… tolik. Byl naprosto ohromen tím, že toho ten muž zvládal tolik po tak dlouhou dobu, především s takovouhle prací. Bylo to skoro… znepokojivé. Občas přemýšlel nad tím, zda mu vůbec pomáhá, ale Glass mu řekl-během jeho posledního povinného psychologického hodnocení-že je to normální. Vybíral si svou výplatu v bankovkách a pokračoval v moření.

In%20His%20Own%20Image%20-%20Part%202.jpg

"Hej! Lamente! Počkej na mě!"

"Hej! Lamente!"

Otočil se a na tváři se mu objevil úsměv, když uviděl Sandlemyera, jak na něj mává. "Počkej na mě!"

Ti dva se stihli celkem dobře poznat. Djoric, který byl stále nadřízeným druhého agenta pracoval především s psanými efekty a slabými memetiky a Sandlemyer trénoval ve stejném oboru. On a Sandlemyer spolu již pracovali na malém projektu, když Gears na pár dní Lamenta nepotřeboval. Bylo to… pěkné. Pracoval s někým normálním a občas si i popovídali. Byly to dva nejpohodovější dny od té doby, co přišel do Oblasti-19.

"Nazdar Sandy," pozdravil. Agent přijal přezdívku, kterou mu Djoric říkal a Lament si občas přál, aby měl tak dobrý vztah s Gearsem, jako měl Sandlemyer se svým doktorem. "Jak to jde v knihovně?"

Sandlemyer se zasmál. Knihovna, jak říkali jeho kanceláři, byla hned vedle zadržovací cely pro všechny existující kopie Tragédie o Oběšeném Králi, a jenom o pár dveří dál byly desítky dalších knih, které vám znásilní mysl, nebo vás stáhnou z kůže a čekaly, až se na ně někdo podívá.

Bylo to trochu znepokojivý výhled.

"Nic moc. Snažil jsem se přijít na to, jak zadržet tuhle věc…" pověděl mu.

A tak to začalo. Jejich rituál. Povídali si dlouze, probírali problémy, které oba měli ve svém oboru. Když Lament zmínil zrcadlo, Sandlemyer jenom zatřásl hlavou a zasmál se. "Budeš muset mít někoho přímo v Povstání, abys na to přišel…" Na obličeji se mu objevil zlomyslný úsměv.

Lament jenom vytáhl ramena a navrhl aby on zkusil telekilovou krabici-"Je to takhle. Jestli ta knížka vyzařuje myšlenky, tak to vybuchne a zničí jí to, což chceš, ne?"-a poté zamířil do své ubikace.

Vstoupil zpět do své místnosti-která konečně vypadala obydleně-a málem zakopl o složku, která byla podstrčená pod dveřmi. Byla k ní připnutá poznámka, Lament si jí přečetl a zachmuřil se, cítil jak se mu žaludek kroutí, když mu došlo, že bude dnes vzhůru mnohem déle, než by si přál.

"Chrom neefektivní. Přehodnotit."


« Vsuvka 1 | HUB | Vsuvka 2 »

Není-li uvedeno jinak, obsah této stránky je pod licencí Creative Commons Attribution-ShareAlike 3.0 License