Devátý

kapitola5.png

9red.png


TENKRÁT

— - —

warehouse2.png

Aaron Seigel seděl v zadní místnosti rušného somálského skladiště. Přes mezery žalužií viděl jak lidi chodí tam a zpátky. První nádechy jejich nového Povstání. Myslel si, že to jméno je hloupé, stejně jako všichni, ale to bylo součástí plánu. Ať si myslí, že nejsou kompetentní. Ať si myslí, že to nehrají. Jejich operace byly malé, ale pomalu se rozrůstaly. Už zaútočili na tři Nadační skladiště v Africe a jeden z týmů se právě připravoval na další. Ať si myslí, že to nehrají.

Ale Aaronu Siegelovi se sedělo nepříjemně. O týden dříve dostali zprávu o novém zařízení v Itálii. Na dveřích nebyl vidět symbol Nadační oblasti, ale všechno tomu odpovídalo. V tu stejnou dobu byly spatřeny tři neoznačené lodě hlídkující u pobřeží poblíž jejich somálského velitelství. Zprávy o úderných jednotkách ve Spojených státech. Letadla nad Antarktidou.

Sedělo se mu nepříjemně, protože tohle nebyly poslední záškuby umírající organizace. Frederick Williams byl mrtvý, zničený prstem samotného Boha. Většina výzkumného týmu O5, starších vedoucích rané Nadace, byla buď zabita ve vzniklém chaosu, nebo přeběhla s Aaronem a Ariansem. Mnoho z nich opustilo své posty, aby se k nim přidalo, ať už z jakéhokoliv ideologického důvodu. Povstání Chaosu. Dokonce i ve stínu své největší porážky, Nadace pokračovala dál. Jejich operace se nezměnily.

Aaronu Siegelovi se sedělo nepříjemně.

Telefon na stole zazvonil s pronikavým tónem a Aaron se natáhl, aby ho zvednul. Zaváhal, protože věděl, že mu přinese akorát další špatné zprávy. Další ztracená dodávka. Zvýšená bezpečnost v Nadačních oblastech. Výstavba nových oblastí. Všechno, co obětovali, všechno, čeho se vzdal, bylo k ničemu, pokud nebude Nadace zadupána do země. Strach ze selhání a důsledky jeho hříchů mu na chvíli zastavily ruku.

Ale Aaron Siegel zvedl telefon.

"Slyšíš jak černý vlk vyje na měsíc?", řekl Arians, přičemž byl jeho hrubý tenor slabě slyšet přes špatné spojení.

"Vincente," oddychnul si Aaron. Hlas svého přítele slyšel rád, přestože rozpoznal jeho tón. "Máš se dobře?"

"Už jsem ti říkal snad tisíckrát," zavrčel Arians do telefonu, "abys odpovídal na tu frázi. Je to kvůli bezpečnosti. Nemužeme být prozrazeni, rozhodně ne teď."

Aaronovo srdce se propadlo. "Jaké máš zprávy?"

Arians se na moment zastavil. "Směřují do Jižní Ameriky. Fanatici Rozbitého Boha tam něco dělají. Nadace tam směřuje ve velkém."

"Kolik jich je?" zeptal se Aaron.

"Dvě stě, možná tři sta mužů," řekl Arians, "a to nepočítám ostatní lidi, který se tam přesouvají z regionu. Je to plnohodnotná eskalace, Aarone."

Aaron se zapřel do židle. Telefon v ruce mu teď připadal těžký a v dálce slyšel smích, ze kterého mu ztuhla krev v žilách. Jak se tohle mohlo dít? Měli by být v troskách.

"Aarone?" zavolal na něj Arians a probudil ho zpátky do reality.

"Ano, ano, promiň, jen… Vinci, jak je to možné? Co jsme udělali špatně?"

Arians byl na chvíli zticha. "Možná je Sophia prostě šikovnější, než vypadá. Poslyš, Aarone," zhluboka se nadechl, "vím jenom to, co mi řekli, a to, že Nadace mobilizuje v Mexiku. Musíme tam někoho mít a přerušit jejich zásobování."

Aaron si pro sebe přikývnul. "Ano… ano, máš pravdu. Samozřejmě. Zařídíme transport našim agentům v regionu, jakmile to půjde. Vinci," začal s nejistotou v hlase.

"Ano?"

"Myslím… myslím, že s tebou tentokrát pojedu. Chci jet do San Marca."

"Ty… proč?"

Aaronovy oči se sklonily kestolu. Uprostřed něj byl malý strolovaný papír s červenou stuhou. "Chci je vidět. Musím je znovu vidět."

"Nejsou tam. Naši agenti v oblasti potvrdili, že—"

"Jen… jen to zkusíme, Vinci. Nechám Felixe ve vedení, on se o všechno postará, než se vrátíme. Nebudu pryč déle, než dva týdny."

Aaron slyšel Ariansovu nespokojenost přes celý kontinent. "Fajn. Ale zůstaneš se mnou a mojí jednotkou a nepůjdeme ani poblíž toho, co se děje v La Pazu."

Aaron souhlasil a zavěsil telefon.

— - —

Tu noc měl Aaron Siegel mnoho snů.

Stál vedle Fredericka Williamse, když otevíral dveře budovy označené na dveřích "Oblast-17". Vedle něj stál rozzářený Arians.

Dostal zprávu a poté kategorizoval podivnou sochu, kterou objevili v prastarých ruinách v Jižní Americe. Byl u toho, když jí náklaďák vezl skrz bránu. Na chvíli viděl její červené a zelené barvy.

Nasemináři, který pořádal Williams, mluvil se Sophií Lightovou, která si teď říkala Sophia Nazaren. Sebejistota z ní sálala a když se ho dotkla, cítil jak se mu postavily chlupy na rukou. Tu noc se vášnivě milovali. Zeptal se jí na jizvy na jejích rukou a na boku. Ona neodpověděla.

Stál s Frederickem Williamsem a zbytkem výzkumného týmu Omegy-5. Poslali si mezi sebou skleničku vody a každý se z ní napil. Arians se zasmál a Aaron řekl, Vsadím se, že by člověk mohl žít věčně, kdyby tohle pil každý den. Všiml si, že Sophia si láhev té vody dává do tašky. Dalšího rána se poprvé za deset let vzbudil bez bolesti hlavy.

Stál v temné místnosti. Kousek před sebou viděl ostrý obličej Fredericka Williamse osvícený tenkou, svítící, fialovou nitkou před sebou. Tahal za ní jedním prstem. Pokaždé, když se jí dotkl, měsíc venku na chvíli zmizel. Aaron Siegel na něj volal, ale on se na něj nepodíval. Jeho oči byly černé.

Krvácel. Potácel se podél zdi a rukou se držel za bok. Podíval se za sebe, kde na zemi ležel mrtvý muž, který v rukou svíral zkrvavený, zlomený zlatý meč. V dálce zvonil telefon. Sjel dolů výtahem. Zdálo se mu to, jako věčnost. Telefon zvonil dál.


TEĎ

— - —

manor.png

Jemné ťukání vytvářelo atmosféru tiché harmonie na střeše sídla. Dlouhé, prázdné chodby odrážely onen zvuk, jako neustálé tiché hřmění. Jedno křídlo sídla, které již dávno vyhořelo a rozpadlo se, nemělo tuto atmosféru. Co z něj zbylo, bylo rozkradeno zloději, nebo zničeno stářím. Ve dveřích stála žena s lehce opálenou kůží a opravdu dlouhými černými vlasy. Hleděla na zkázu kolem bez hnutí.

Její dlaň se chvíli zastavila nad rámem obrázku, rozbitého na dlouhém, spáleném stole. Sklo bylo nakřuplé a propadlé a rám začerněný kouřem, ale smějící se obličeje lidí na obrázku byly stále vidět. Setřela popel a rozbila zbylé kouskyskla, aby mohla fotografii vytáhnout. Po deštěm smáčené kůži, jí začaly stékat slzy.

"Vím, že tam jste," řekla tiše k nikomu určitému. "Můžete vylézt."

Calvin vystoupil ze stínů za ní a Anthony zpoza rohu. Ani k jednomu se neotočila.

"Asi nejsem ta, koho jste čekali, že?" řekla a otřela si tvář rukávem.

"Ne, to nejste," řekl Calvin.

Přikývla. "Ten, kdo měl mou," ukázala na sebe, "pozici před tím, než jí dali mě, utekl." Otočila se k nim s fotografií pevně přitisklou k hrudi. "Tak jsem se stala Devítkou."

"Kdo jsi?" zeptal se Anthony.

Usmála se. "Kdysi jsem bývala Donna Taylorová. Byla jsem-", popotáhla, "-omlouvám se, byla jsem geoložka. Převzala jsem tuhle práci po, ehm… no, už ani nevím po kom, abych byla upřímná. Ale Nadace mi nabídla něco, co jsem tenkrát opravdu potřebovala a já nevěděla co jiného dělat." Podívala se na fotografii. "Zvláštní náhoda, nemyslíte?"

Neodpověděli.

Pokračovala. "Asi jsem si toho nevšimla. Byla jsem ráda, že mě zaměstnali a ty věci, které mi řekli… práce za hranicítěch nejdivočejších snů. Nedošlo mi… na tom nesejde. Omlouvám se, ale posledních pár týdnů jsem nad tím pořád přemýšlela. Věděla jsem, že můj den brzy přijde."

"Víte, proč jsem tady." Řekl Calvin. Nebyla to otázka.

Znovu přikývla a otřela si další slzy z tváří. "Ano, ano… vím. Rozumím tomu, asi. Nesouhlasím s tím, víte, ale myslím, že bych to viděla jinak, kdybych byla na vašem místě." Podívala se kolem. "Myslela jsem, že vás bude víc."

"Ostatní sledují vodítko," řekl Anthony a pomalu vytáhl svou pistoli. "Hledají Osmičku."

Slabě sebou trhla. "Nebudou to mít těžké."

On přikývnul.

Podívala se na zbraň v jeho ruce. "Nemusíte to dělat. Já, já takhle nechci odejít." Sáhla do své kapsy a vytáhla kapesní nůž. Otevřela ho a očima se zastavila na jeho ostří.

"Víte, kdysi jsem si myslela, že služba vyššímu cíli, člověka udělá nesmrtelným," řekla. "Myslela jsem, že možná když člověk zasvětí život službě něčemu většímu, pak bude jeho smrt smysluplnější." Zasmála se a po tváři jí stekly slzy. "Ale nesejde na tom, kde skončíte. Každá smrt může být bezvýznamná. Každý život může být promarněn."

Náhle se podívala Calvinovi do očí a on pocítil intenzivní pocit, který ještě nikdy necítil. Zbraň se mu v ruce klepala a chlupy na rukou se mu postavily. V mysli viděl sídlo kolem opravené, s krásnými síněmi plnými smíchu. Uviděl otce a jeho dcery, jak rybaří v jezírku za domem a dva chlapci se perou o hračku. Uviděl Vánoce, šťastné obličeje, dlouhé noční hodiny učení z ohromných knih. Uviděl Donnu Taylorovou a její milující rodiče, jak se smějí na fotografa poté, co získala svůj doktorát. Potom uviděl oheň, slyšel křik a konečně znovu uviděl ženu před sebou.

Všiml si, že teď byla starší. Stála na šikmo a měla řidší vlasy. S každým dechem cítil jak jí dohánějí léta. Ale její oči pálily vzduch kolem svou intenzitou a on v nich viděl poslední volání po nepřožitém životě. Cítil v sobě vstek a hněv, tolik, že by jej mohl udusit. Celý byl ovládnut emocí. Zalapal po dechu a upadnul, jak se mu rozostřil zrak a bolest na hrudi mu roztrhla kůži a žíly praskly. Jeho srdce skuhralo dokud jej také nezachvátil oheň a nebylo polapeno plameny.

A potom jí znovu uviděl před sebou a její oči byly prázdné. Calvin se na sebe podíval a chvěl se úlevou, že byl v pořádku. Anthony se podíval přes místnost. Když se tam Calvin podíval, uviděl, že žena seděla na spálené židli a ze zápěstí jí stékají pramínky krve. Slabě se usmála s trhanými nádechy.

Uklidil svou zbraň a pomalu k ní přešel, opatrně aby se vyhnul zkrvavenému noži na zemi. Když se přiblížil, natáhla k němu jednu ruku a podala mu obrázek. Vzal si ho a ona ruku stáhla.

"Proč?" zeptal se Calvin.

Pozvedla ramena. "Nesejde na tom." Zakašlala a krev v cévách zapulzovala. Její bledé oči měly problém zaostřit, ale našly ty jeho. "Bojíš se smrti?"

Zastavil se. "Ne."

Usmála se a zavřela oči, jak její vědomí odcházelo. Jednou rukou mu přejela po tváři a zamazala mu obličej krví.

"Lžeš," řekla a zemřela.




- ZPĚT -


9.png
Není-li uvedeno jinak, obsah této stránky je pod licencí Creative Commons Attribution-ShareAlike 3.0 License