Epilog - I přesto se vracím
hodnocení: +2+x
blank.png

Přednáška byla u konce. Skupinka nadcházejících výzkumníků jeden po druhém opustili posluchárnu. Doktor Dickens si ještě zapisoval několik poznámek do svého miniaturního diáře. Broukal si nějakou melodii a nevěnoval okolí pozornost. Toho využil nezvaný host.

,,Doktor Dickens?" Mužský hlas k němu promluvil a jeho kroky se pomalu přibližovali.

,,Přednáška skončila. Nemáte svoji práci?" Dickens od svého diáře neuhnul ani pohledem.

,,Dostal jsem úkol. Od vašeho…kolegy." To nebyl typický přístup studenta. Dickens se konečně podíval na neznámého muže, který ve skutečnosti nebyl tak neznámý. Špinavý blond, krátké vlasy, tmavě modré oči…

,,Lector…"

,,Už si vzpomínáte?" Ušklíbl se nehezky a z náprsní kapsy vytáhl složený lísteček. ,,Instrukce. To je ode mě všechno." Jak rychle přišel, tak i odešel. Dickens si povzdechl nad myšlenou, že…přišel ten čas. Na lístečku byl pouze čas a místo. Nic víc, nic míň. Otevírala se mu kudla v kapse.

Oblasti-14CS…eh. Tohle místo znal moc dobře…ale co tu pohledával Dinnský? Odpověď nechtěl znát…ale brzy se jí dozvěděl. Před vstupem do Sektoru byl…chycen.

,,Doktore Dickensi…"

,,Doktore Dinnský…"

To byla jejich celá konverzace…prozatím. Dickens následoval Dinnského o pár kroků pozadu a mermomocí se snažil vymyslet všemožné katastrofické scénáře, které by mohli nastat.

Exemplární trest, huh? Co to bude, Blaku? Chceš mě snad ponížit? Tady? Jsou tu jiní a lepší, co mě tu ztrapňují jenom proto, že otevřu hubu.

Ušetřil si veškerá slova. Od toho tady nebyl…nebo možná byl, ale ještě o tom nevěděl.
Když dorazili ke dveřím, Dinnský jej nechal vstoupit prvního se slovy ,,Je trochu plachá, tak mírně na ni."

,,Cože?" Než však dostal odpověď, vešel do místnosti, kde na něj čekala…mladá, až podezřele mladá výzkumnice. Dickens si ji pozorně prohlédl. Dlouhé blonďaté vlasy, spletené do neúhledného culíku, který jí visel po straně, velké kulaté brýle, decentně nalíčená (nebo vůbec), dlouhá ošklivá sukně, která ztratila svou původní barvu, sladěnou se stejně vyblitou halenkou. Byla to červená nebo oranžová? To už se Dickens nedozvěděl. ,,A-Ahoj."

,,A-A…" Snažila se ze sebe vykoktat prosté slovo. Dřív než to dokázala, skryla svůj zahanbený výraz za deskami, které svírala v rukou.

,,Doktore Dickensi, tohle je Sofia Ezekielová. Možná jste se někdy už setkali." Dinnský k ní přistoupil, když se díval na zmatený výraz doktora Dickense.

,,Zúčastnila jste se některých mých přednášek?" Kde jinde by ji mohl vidět? Mladá, zprvu nervózní a…zřejmě plachá.

,,S-S-Sofia. M-Moc mě těší." Přicupitala k Dickensovi.

,,A-Ahoj, ještě jednou.“ Potřásli si rukou a Dinnský pokračoval.

,,Jelikož máš zkušenosti s nováčky, potřeboval bych, abys vypomohl slečně Ezekielové s přednáškou. Má uvést SCP-020-CS a…" Podíval se na ni, když zběsile listovala ve svých spisech. ,,Je z toho nesvá. Já to dělat nemůžu, jsem dozor. A ty máš znalosti o tom, jak zacházet s méně sebevědomými osobami."

Dickens byl zmaten. TO byl onen exemplární trest za…blbou sázku?

,,Takže… Mám přivést nezařazené nováčky-výzkumníky a předvést jim…spolu se slečnou Eze-"

,,S-Sofia, prosím." Třásla se.

,,Spolu se Sofií… SCP-020-CS? Jakou roli v tom budu hrát?" Dickens si nebyl jistý touto situací. Zda to nebyla zase nějaká hra, uspořádána samotným Dinnským…a že by se tomu nedivil.

,,Budeš její konzultant a budeš manévrovat blbé otázky. Na to jsi přeborník. Přednášku by si měla vzít do svých rukou a ty budeš…dozor. To zní dobře, ne?" Dinnský naklonil hlavu ke straně.

,,A trochu moc snadně… Co na mě chystáš B- doktore Dinnský?" Dickens se nedal zastrašit. Dobře věděl, že cokoliv jednoduchého, ho z rukou Dinnského vyjde až moc draze. Sofia se nejistě podívala na doktora Dinnského, který ji pohled neopětoval.

,,Snad si nemyslíte, že bych na vás chystal nějakou levárnu, doktore? Jde jenom o výpomoc slabším jedincům." Tahle poznámka byla přesně mířená na nebohou dívku, která poraženě sklopila zrak. ,,Mohlo to být horší, že? Doktore Dickensi."

,,Heh, to opravdu mohlo." Parchante. To, co nechceš dělat, hodíš na ostatní. ,,A co když nemám čas?"

,,To už není moje věc. Ezekielová se s tebou dohodne. Je to jasný?" Teď se na ní podíval. Sofia viditelně polkla a zběsile kývala hlavou na souhlas. ,,Tak vidíš. Nechám vás pracovat." A Dinnský je
nechal ve vyslýchací místnosti.

Sofia se netvářila, že by se jí chtělo do spolupráce s doktorem Dickensem. On na tom byl podobně…ale prohraná sázka byla prohraná sázka.

Mohlo to být daleko, daleko horší. Ten parchant o mě ještě uslyší.

Není-li uvedeno jinak, obsah této stránky je pod licencí Creative Commons Attribution-ShareAlike 3.0 License