Doteky černých perutí
hodnocení: +2+x

Záznam o SCP-096-CZ


096-CZ sedělo v klidu na svém místě. Jeho bledé prsty se dotýkaly jeden druhého, rytmicky ťukající do stolu. Oči mělo zavřené a rytmicky naklánělo hlavu ze strany na stranu. Zvukový záznam zaznamenával slabé frekvence. Nejednalo se o nebezpečný tón.
Přiřazený zaměstnanec se nedostavil k plánovaným pohovorům již několik dnů. Jeho absence byla neobvyklá. Vždy dorazil na stanoviště, ač se zanedbatelným, tak s pravidelným časovým zpožděním. A SCP-096 vědělo, kdy přesně se jeho vyslýchající dostaví k pravidelným rozhovorům.

Nyní…nastal zlom.

096-CZ vycítilo onu změnu, která se přes vysoká zabezpečení šířila zdmi. Pouto bylo příliš hluboké.
V následujících hodinách jeho kostěná křídla překryly dlouhé černé perutě. Zvýšený stupeň ohrožení nebyl spuštěn. A přesto všechny digitální oči zaostřily svůj zrak na střežený subjekt 096-CZ. Včetně dvou pozorovatelů.

Dva páry lidských očí zpoza nepropustného skla na sebe hleděly, pak na 096-CZ, a opět zpátky na sebe. Z jejich chladných tváří nebyly zřejmé žádné emoce, avšak jejich konverzace byla…více než zavádějící.

„Co to dělá?" Otázal se první pozorovatel.

„Vypadá to, že se to modlí…kdy má konečně dorazit?" Druhý pozorovatel reagoval.

„Není nikde k nalezení…" Zkušenější z pozorovatelů měl zřejmě na mysli onoho vybraného vyslýchajícího.

Hah, jaká náhoda…a teď co? Bez něj nezačne výslech."

A 096-CZ vědělo…

„Mohu mít otázku?" 096-CZ vstalo ze svého místa a přistoupilo k nepropustnému sklu. Nemohlo vidět, kam přesně hledí, a přesto jakoby se dívalo do tváří jednoho z pozorovatelů. Přímo do očí.

Dotyčný ustoupil o krok zpátky, i když mu nehrozilo žádné nebezpečí. 096-CZ bylo sice řazeno jako euclid, ale dosud nebylo příčinou jediného úmrtí zaměstnance Nadace. Případná újma na zdraví nebyla však trvalá a 096-CZ bylo spíše záhadnou existencí než smrtícím nástrojem. A o tom víc se zasloužilo o své pozorovatele. Hladověli po střetu s 096-CZ. Hladověli po poznatcích a vědomostech, které mohlo 096-CZ nabídnout, ale jen a pouze doktor ████ měl dovoleno vstoupit do místnosti.

Sezení se vždy chtělo zúčastnit hned několik pozorovatelů. Mezi nimi i jeden vybraný člen Rady O5. Ten vždy zamítl přítomnost dalších nezvaných výzkumníků. Byl si vědom náchylnosti nálad 096-CZ a tímto krokem chránil nejen výzkum, ale celou Nadaci. Chod výzkumu přenechával výhradně na doktoru ████a tím se stával jenom hlavním pozorovatelem, aby předešel…určité manipulaci ze strany 096-CZ.

Nebylo by to poprvé…

Doktor ████předem varoval 096-CZ, aby si zachovalo striktní chování, ač byli vždy pod dozorem umělých tak biologických očí. To však přivedlo 096-CZ vždy jen k blaženému úsměvu.

„Vrať se na místo!" Rozkázal druhý pozorovatel, kterému nebyl věnován pohled, avšak mrazivý nával potu mu sjel po zádech.

„To mohu říci i já vám…ale to bych zůstal bez odpovědi." 096-CZ přiložilo ruku na nepropustné sklo. Hledělo na svůj odraz a zároveň do očí jednoho z pozorovatelů.

„Co chceš vědět? Musíme kontaktovat Radu o tvém pohybu…"

„Kde je doktor ████? Je s ním něco? Něco se stalo. Cítím, že-"

„Nic necítíš! Vrať se zpátky nebo-" Druhý pozorovatel se zalknul. V hrdle se mu sevřelo a plíce začaly lapat po vzduchu.

„Chápu váš strach, ale to nás nedovede k našim cílům. Zavři svá ústa na okamžik." 096-CZ klepnulo prstem do skla. Dusící se pozorovatel padl na zem nehýbaje sebou. Druhý pozorovatel, na kterého 096-CZ upíralo svůj zrak, couvl ještě víc, až se jeho záda dotýkala stěny. S panikou v očích nahlížel na nehybné tělo svému společníka.

„Prosím…můžete jej nějak kontaktovat? Nebo zaslat hlášení? Vím, že mi pomůžete. A pomůžete i svému příteli. A použijete tu malou věc ve vaší náprsní kapse…"

Pozorovatel z náprsní kapsy u pláště nejistě vytáhl identifikační kartu Prověrky 3. Vsunul jí do hlavního panelu pozorovací místnosti.

„S-Spojte mne s doktorem Dinnským…červený kód. Naléhavé. Vynechte z toho ████."
096-CZ sklopilo zrak a semnulo ruce. Jeho křídla dosáhla mohutných rozměrů…možná až dvojnásobku zaznamenaných hodnot.

Něco se skutečně stalo.

„A on ví. Vždycky o krok napřed…" 096-CZ si povzdechlo.

O 10 minut později

„Nezodpovědnost. Ale to už je na denním pořádku. Jak dlouho tu ještě budeš sedět?" Doktor Blake Dinnský byl od začátku svého působení považován za charismatického egoistu s minimální hodnotou emočního vnímání. Byl tím proslulý, především jeho vlastní tým ho jinak neznal…a nehodlal se chovat jinak. Ani v takto kritickou dobu.

„Najednou ti to hrozně vadí…" Méně než výzkumník, pouze stín vědce, kterým býval. Do chvíle než…

„Vskutku. Najednou. A ještě k nám tu dělá problém ten euclid…" Žádná emoční podpora. Žádný důkaz slabosti. Nehledě na stav a situaci, povinnost zachovat bezpečí a standart byla pro Dinnského prioritní. A možná…trochu hladu po experimentech.

„Nezajímá mě to…"

A jeho největší sok v stejně chladném a sebestředném chování se mu náhle hroutil přímo před očima. A to stačilo tak málo. Považoval ho za…sobě rovného. Ale teď…potom, co se stalo…uvnitř jeho týmu…

Byla to rána, ale oběti tato práce musí přinášet, jinak by to nevedlo k žádným poznatkům a novým cílům…to že to muselo vzít sebou hned dva jeho podřízené…jednoho zcela a navždy, druhého prozatím jenom mentálně…a i to bylo příliš…nebylo to součástí jeho pracovního harmonogramu.

„Ach tak. Najednou se v nás probudily emoce? Příliš pozdě!" Trpělivost doktora Dinnského dovršila kritické hladiny. „To, že ti jeden dopis zahrál na srdíčko, neznamená, že tu svou nedbalostí ohrozíš další životy. Na tos měl myslet dřív."

Dinnský stál nad svým podřízeným s rukama hluboko v kapsách svého laboratorního pláště, s tváří schovanou za dřevěnou maskou s třemi totožnými neprůsvitnými otvory.

Proč jí nosí? Zdravotní důvody? Osobní důvody? Kdo ví…skutečnou tvář nikdo neznal…a to bylo o to víc děsivější.

„Proč mi nedáš pokoj?" Vyštěkl truchlící výzkumník sedící na zemi. Jako troska „Zabil se! Ten posraný… stín ho zabil!"

„To přesně nevím. Jeho tělo se nenašlo. Ale nebudu tě tady zahrnovat falešnými nadějemi. Ne tebe, ne tady. Jak dlouho si budeš hrát na chudinku, kterému se tady kamarád dobrovolně zbavil života?" Dinnský neměl slitování.

„Ty jsi vážně něco…"A výzkumník se jenom ironicky zasmál. Vždycky se smál nezáleže na situaci. V tom byla jeho síla, kterou nyní utopil v laciné kořalce.

„Stejný ignorant jako ty? Možná. Necita? Oba. Toť cena naší práce. Snadno ovlivnitelní? Jen a pouze ty. To, že se budeš vinit za jeho smrt, nezmění absolutně nic. Je mrtvý? Je. Jsi mrtvý ty? Ne. A dokud jsem tvůj nadřízený, postarám se o to, abys dokončil výzkum." Dinnského slova vyvolávala ve výzkumníkovy ještě větší hněv. Začal se mu zvedat žaludek. Bylo to jeho přítomností nebo tou kořalkou?

„Pořád jenom práce…o nic víc ti nejde…nedivím se, že jsi horký kandidát na křeslo." Další posměšek. Snaha udržet si aspoň trochu té cti, kterou Dinnský zadupával do země.

„V mé cestě mne nebrzdí emoce. Myslel jsem, že tebe taky ne. Proto jsme spolu neměli problém." Byla to rozumná poznámka ze strany Dinnského, ale s posíleným výzkumníkem nebyla možná rozumná konverzace.

„On se mnou taky neměl problém! A je pryč! Jedna blbá chyba v systému a je pryč. Jdi mi z očí!"

Doktor Dinnský se pozastavil. Chyba v systému? Tady? Nevídané…chyby je třeba odstranit, ne je kupit. Na jeho skryté tváři se zjevil široký úsměv, o kterém zlomený výzkumník neměl potuchy.

„Oh?" Náznak výsměchu. Ukázka moci. Zatlačení na citlivý bod. „Bolí to, že? Ztratit spřízněnou duši…probudil snad v tobě ten dopis nějaké skryté slasti? Byl snad určen tobě? Nebo jsi byl druhá kolej?"

Přesný úder.

To zabolelo.

A doktor Dinnských moc dobře věděl, kam má zasáhnout.

„Nevím. To situaci nemění…" Výzkumník schoval počínající rozpaky do rukou. Příliš je neskryl. Okamžitě propukl v pláč.

Doktor Dinnský přistoupil k truchlícímu podřízenému a klesl k němu na studenou zem. Možná v něm na malou chvíli zajiskřila nějaká lidská emoce. Možná se v něm přeci nalézá nějaké to lidství…

A možné taky ne.

„Že já mám tohle zapotřebí…ZVEDEJ SE!" Popadl kolegu za límec a násilně mu pomohl zpátky na nohy. Přitiskl jej ke zdi a zamezil mu únik vlastním tělem. „Krásné sebeužírání mi tu předvádíš, ale tohle si nech do soukromí. Varuji tě jednou a naposledy…osobní problémy si řeš v době osobního volna. Až nebudeš mít na krku další zmařené životy. Můžeme si to probrat v soukromí, pokud o to máš tak velký zájem. Damien Lector je pryč. Teď tu mám jenom tebe. Najdeš ho. Práce musí být splněna. Otázky?!"

Jejich tváře byly nebezpečně blízko. Nehnuli se dlouhou minutu. Než doktor otevřel ústa, vysloužil si přesně mířenou facku přes tvář.

Mlčel, ale vztek a lítost v jeho očích byla…fascinující. Nikdy dřív nebyl doktoru Dinnskýmu tak nebezpečně blízko. Z jeho masky šla víc než hrůza. Ani jeho oči nešlo spatřit skrz. Jak prázdný výraz maska měla, a přitom kolik hněvu dokázala vyvolat.

„K-Kolik mám času?"

Dinnský něžně poplácal doktora po zarudlé tváři. Nepříjemně pálila.

„Možná patnáct minut. Prober se, najdi ho a hodně rychle. Jedno áčko máme v bezvědomí.“

„Tak započneme lekci?"

„Ať výsledky se k nám dostaví…"

Podřízený vyběhl ze dveří. Věděl, kam musí běžet, za kým musí běžet, s kým musí mluvit.

„Rozloučení musí počkat…ještě pár dní."

„Ale kdo převezme jeho práci?"

„Určitě já…dokud nedostanu náhradu…"

„Měl by sis dalšího vybrat…"

„Na to nemají výzkumníky…"

„Bude to boj…"

„Od kdy se my vzdáváme bez boje?"

„Celý náš život je boj…"

„A vždycky jsme zvítězili…"

„Ale teď jeden chybí…on byl důležitý…dokážeme to?"

„Musíme…jinak náš plán nedojde svému závěru."

„A pak budeme navždy spolu…"

„Ano…my všichni Lvi bez tváří…budeme spolu…"

Dinnský zůstal sám v místnosti ještě několik minut. Poté zaslal hlášení Radě O5.

O pár minut později

Do místnosti #████-████-█ vejde Dr.████ nevšímajíce si nezabezpečeného 096-CZ.
Kamerový záznam nebyl zaznamenán. Zvuková stopa byla zaznamenána a převedena do textové formy. Za úplnost dat zodpovídá – Dr. Blake Dinnský

O hodinu později

Kamerový záznam nebyl zaznamenán. Zvuková stopa byla zaznamenána a převedena do textové formy. Za úplnost dat zodpovídá – Dr. Blake Dinnský

Není-li uvedeno jinak, obsah této stránky je pod licencí Creative Commons Attribution-ShareAlike 3.0 License