Info
Originál: http://scp-wiki.net/document-recovered-from-the-marianas-trench
Autor:
Překladatel:
Musím to zapsat, protože občas něco zapomenu a myslím si, že to, co jsem dnes zaslechl, je důležité. Ne pro mě. Můj čas a čas všech co na Zemi žijí, už vypršel, ale někdo někde si tohle možná přečte a snad mu to bude k něčemu. Až skončím, uzavřu tuhle zprávu do trubky, obalím ji voskem a vhodím do té průrvy. Možná si to jednou někdo přečte a zkusí si dát všechno dohromady. Pokud mu to bude dovoleno.
Rád bych začal od začátku, ale popravdě si nejsem jistý, kdy konec světa začal. Možná se to táhlo celé roky, než jsme si všimli nebo se to mohlo stát všechno naráz. Všechno bylo ponuré, vzduch byl stále teplejší a moře studenější, neměli jsme dostatek paliva a bylo příliš mnoho lidí. Možná že konec světa začal už dávno před tím, než jsme si toho všimli. To, co si všichni pamatujeme, bylo když se potopilo Disneyho kouzlo. Myslím si, že až v té době si lidé začali uvědomovat, že je to opravdu špatné.
Disneyho kouzlo byla velká výletní loď, jedna z těch vyhlídkových, co jezdí kolem ostrovů, aby se lidi mohli kochat. Jednoho dne se všude ve zprávách objevilo, že se z ničeho nic potopila při kotvení. Nejdivnější na tom bylo, že po dlouhou dobu nebylo nikde žádné video. Několik snímků, na kterých je vidět plující loď, ale nic z toho jak se potopila. A potom, se najednou vynořila nahrávka a ve zprávách ji začali vysílat. Nemyslím si, že se na ní předem podívali.
Loď rychle plula a kolem ní bylo vidět několik menších lodiček. Vypadalo to jako sen milovníka výletních plaveb, když tu najednou, se loď zastavila. Zastavila se úplně z ničeho nic, jako kdyby narazila do hory. Bylo vidět, jak lidi na palubě popadali, někteří dokonce přes palubu, nebyl to hezký pohled. Několik sekund se nic nedělo a potom se najednou za lodí objevily bubliny. Většina lidí si asi myslela, že se zapínají motory… Ale potom se objevilo chapadlo.
Nejsem si úplně jistý, jestli to bylo chapadlo, ale byla to nějaká končetina a musela mít alespoň 30 metrů. Dosáhla na bok lodi a… A prostě jí otevřela, jako nůž máslem a… A bylo vidět všechny ty lidi, jak křičí a utíkají… Bylo to hrozné. Potom jsme viděli velký, ostnatý tvar, jak se tlačí nahoru do té díry… A pak byla vidět exploze a kamera se otočila na oblohu, kde bylo vidět několik prolétajících stíhaček… A tím nahrávka končila.
Pamatuji si, že jsem jenom seděl před televizí a ani jsem si nevšímal toho, jak president vyhlašuje vyjímečný stav. Myslím, že to bylo o dva nebo tři dny později, co televize přešla pod úplnou kontrolu vlády, ale mohl to být i týden, už nevím. Internet skončil o něco později, ale netrvalo to dlouho a jediné, co jsem slyšel ze všech stran bylo, "Zůstaňte v klidu, všechno je pod kontrolou". Nejdivnější na tom bylo, že se život nějakou dobu vlastně vůbec nezměnil. Účty pořád chodily, museli jsme do práce a do školy… Jenom jsme všichni měli vyděšené obličeje a trapné konverzace.
Brzy na to jsme se dozvěděli o tom, že se celá města evakuují, kvůli nákaze, nebo protestu, nebo teroristickému útoku, nebo něčemu jinému. Můj bratr na jihu mi říkal, že se přesunuli kvůli požáru. Ale tvrdil mi, že se ten oheň pohyboval divně… Šel rovnou po benzínu a po keřích a nešířil se rovnoměrně. Později mi řekl, že viděl šestimetrového ohnivého muže, jak požírá všechno kolem sebe. Telefonní hovor potom vypadl a od té doby jsem s ním nemluvil.
Situace se stále zhoršovala. Lidi se stěhovali a neexistoval už žádný pořádný způsob, jak s někým komunikovat, takže bylo těžké odhadnout, jak špatná situace byla. Ale mezi lidmi se šuškaly různé zážitky a všechny byly děsivé. Příběhy o zombících na severu, masakrech na východě, místě u moře, kde byla země živá a požírala lidi, o kultu druhého příchodu a zabíjení lidí, jako obětí pro boha… Začal jsem se izolovat od ostatních lidí, čistě z toho důvodu, že už jsem to nemohl dále poslouchat. Když se na to zpětně podívám, nejspíše mi to zachránilo život.
A pak, jednoho dne, jsem se vzbudil a na okně byla krev. Byla zvenčí, odkud se ozývalo spousta strašlivých věcí… Křik, řinčení, střelba a také jsem cítil zápach spálených drátů. Ukryl jsem se, nestydím se za to. Nechal jsem okolní svět zemřít a ukrýval jsem se téměř celý týden, ještě dlouho po tom, co ty zvuky ustaly. Po pěti dnech přestaly jít elektřina plyn a voda z kohoutků. Až když mi pomalu začaly docházet zásoby, jsem vykouknul ven a zjistil jsem, že celá západní část světa, byla pryč.
Tedy, nejsem si jistý tím, že je úplně pryč, ale asi deset metrů za mým domem je teď útes a není vidět na jeho dno, ani na druhou stranu, takže pro mě je pryč. Okolo domu to vypadalo, jako válečná zóna, všude byla krev a rozbité věci, domy zničené… ale žádná těla, což mi připadalo divné. Prošel jsem několik domů a doplnil jsem zásoby, než jsem se vrátil zase zpátky k sobě.
Takhle to dělám už nějakou dobu. Nejsem si jistý jak dlouho, možná už celé roky, nebo teprve pár měsíců. Těžko to posoudím. Slunce občas visí na jednom místě celé dny a jindy se zase objeví mraky a není vidět na půl metru. Taky… Taky jsou tu ty věci. Při prvním zvuku beru nohy na ramena, ale myslím, že jsou zhruba stejně vysoké jako lidi a mají rady kov. Další, menší věci, se občas mihnou v rozvalinách a snažím se jim vyhýbat. Jednou jsem viděl svinku o velikosti kočky, jak vylezla ze suti, podívala se na mě a perfektní angličtinou vykřikla "STOP!". Několik dní jsem se potom skrýval.
Taky jsou tu ty velké věci, co připomínají vzducholodě. Mají malé hmyzí nožky a vypadají trochu jako housenky, ale mají spoustu očí po celém těle. Když přistanou, sežerou všechno, na co přijdou, ale většinu času jsou vysoko na obloze. Jednu z nich jsem zrovna míjel, když jsem narazil na toho zraněného muže. Byl potrhaný a vypadal by patřil k týmu S.W.A.T, jako si je pamatuju z televize, ale jeho vybavení bylo úplně roztrhané. Odtáhl jsem ho k sobě a popovídali jsme si.
Řekl mi, že tu věc lovil, ale něco jiného na něj zaútočilo. Neřekl mi co, ale vypadalo to, že mele z posledních. Nakrmil jsem ho fazolemi, dal jsem mu napít a to mu trochu pomohlo. Zeptal se mě, kdo jsem a jestli jsem v pořádku. Byl trochu v šoku, když jsem mu řekl, že je první člověk, kterého jsem viděl od doby, co západ světa zmizel. Pověděl mi, že není pryč, jenom byl přesunut, ale nechtěl mi prozradit, co tím myslel. Pomohl jsem mu s uzdravením a neustále jsem se ho ptal, kdo je, ale on to nechtěl říct. Až jednou řekl, že je to vlastně jedno, protože jeho rozkazy už v tuhle situaci asi nejsou k ničemu.
Pracoval pro nějakou nadaci, která byla prý jako kombinace vězení a výzkumného zařízení. Byl jedním z agentů, kteří hledali podivné věci a starali se o to, aby nemohly lidem ublížit. Pověděl jsem mu, že odvádí výbornou práci a on se zasmál. Řekl, že se něco pokazilo a spousta těchhle věcí unikla najednou a tahle nadace ztratila kontrolu. Říkal, že je to Scénář GH-0 'Mrtvý skleník'.
Zeptal jsem se ho, co to znamená a on chvíli přemýšlel a pak pokračoval. Prý jde o situaci, kdy všichni na Zemi zemřou, ale Země samotná je v pořádku a může dál podporovat život. Zeptal jsem se, jestli na tom záleží, když jsou všichni mrtví a on se podivně usmál. Znovu jsem se zeptal, jestli je ještě někdo naživu a on řekl, že ano, ale roztroušeně a v bezpečí. Potom jsme tam jenom seděli a já to vstřebával, zatímco on si kontroloval svá zranění. Začal se obouvat, když jsem se zeptal, co se bude dít dál.
Pověděl mi, že budou muset věci dát "zpět do pořádku", že mají technologii na vytvoření čehokoliv a že vytvářet lidi, je vlastně docela snadné. Říkal, že Zemi vyčistí a všechno zadrží, opraví zničená města a znovu je zaplní lidmi. Potrvá to dlouho, ale říkal, že jednou se věci vrátí zpět do normálu. Dokonce říkal, že dokáží vytvořit vzpomínky a já tam jenom seděl a poslouchal ho, zatímco se oblékal, jako kdyby to byl jenom běžný den v práci. Řekl jsem mu, že je blázen a že není možné, aby na tohle lidi jenom tak zapomněli, že tohle nemůžou jenom tak zamést pod koberec. Podíval se na mě s úsměvem a pronesl "Proč ne? Nebylo by to poprvé."
Nevím, zda je ten muž šílený, nebo ne, ale nemyslím si to. Když odcházel, řekl mi, že můj dům bude pod vodou. Prosím, nenechte je, aby mě vymazali. Nenechte je to zakrýt. Zjistěte víc, určitě nejsem jediný, kdo se pokusí něco zanechat. Nenechte svět zemřít nadarmo. Pamatujte si nás.