Zadrženi
hodnocení: +2+x

Agent Green šel po ulici, v jedné ruce měl polytysrenový kalíšek s čajem a v druhé zapálenou cigaretu. Kolem něj se valily nekonečné davy lidí a občasně do něj někdo narazil. Green zahnul do prava do jedné zapadlé uličky. Rovně, rovně, doleva, rovně, doprava, doprava, doleva, rovně, doleva…

Agent Green najednou stál před Úkrytem-53.

Úkryt-53 vypadal z venku jako opuštěný krejčířský salón. Skrze výlohu byla vidět malá místnost se zaprášenými manekýny ve starých oblecích a šatech. Green se napil a přišel k dřevěnným dveřím, na které hlasitě zaklepal. Uslyšel zevnitř jak na něj někdo křičí, poté stále hlasitější kroky a nakonec se dveře zevnitř otevřely a za nimi stál Agent Tangerine. Tangerine stál od dva schody níž ve svém modrooranžové havajské košili. Dveře opravdu nevedly do opuštěného obchodu, ale do sklepení.

"Měl bys toho kouření nechat, Greene."

"Nic tě líp nezahřeje. A upřímně, určitě mě něco zabije dřív, než cigarety."

Tangerine pozvedl ramena a začal scházet zpátky dolů po schodech. Green dopil posledních pár kapek svého čaje a kalíšek zahodil venku, poté znovu skousnul cigaretu a šel za svým kolegou.

"Jak dlouho už tu jsi?"

"Přišel jsem před deseti minutama. Taky ti všechno vymazali?"

"Jo. Nepamatuju si nic potom, co se ozval ten příšernej zvuk."

"Tak jsme na tom úplně stejně. No, sice nevíme, co se včera stalo, ale dobrá zpráva je, že jsme při tom chytli několik Umělců."

"Kolik jich máme?"

"Celkem osm, ale tři z nich znám. Můžeš si popovídat s těma dalšíma pěti."

"Fajn. Máme stadardní séra pravdy?"

"Bohužel ne. Došli nám hypnotika Třídy B, další seženu nejdřív dneska odpoledne."

"Aha. Takže to budeme dělat po staru?"

"Jo, přesně jako za starých dobrých časů."

Tangerine došel na konec schodů a dovedl Greena do matně osvícené, ocelí pokryté místnosti. V jednom rohu stál počítač a tiskárna, nalevo byla malá skříň se zbraněmi a napravo byly dveře, které vedly k zadržovacím celám. Tangerine se posadil k počítači, zmáčkl pár kláves a začal tisknout první složku.

"Jako první je tu Stavitel. Jeden z Kritikovy skupiny. To on včera dělal tu velkou mramorovou věc."

"Víme proč?"

Tangerine založil papír do manilové obálky a podal ji Greenovi, který si její obsah krátce pročetl.

"Zeptej se ho, je v cele 3."

"Svázanej?"

Tangerine se posměšně praštil do čela.

"Ne, úplně jsem na to zapomněl. Jasně, že je svázanej, už jdi."

Green s pobavením zatřásl hlavou a vstoupil do chodby s celami. Jedna, dva… tři. Green vytáhl z kapsy svojí bezpečnostní kartu a prohnal jí čtečkou. Ozvalo se elektrické cvaknutí zámku. Otevřel dveře a vstoupil dovnitř. Na kovové židli tam bezvládně seděl menší, hnědovlasý muž. Slabě chrápal a hlavu měl spušťenou na hrudi. Green za sebou prásknul dveřmi jak to jenom dovedl, což Stavitele s leknutím probudilo.

"ÁH!"

"JMÉNO! TEĎ!"

"BOB! Bob Utzon! Kdo sakra jste… sakra. Do prdele, to jsem vám neměl říkat."

Agent Green si zapsal 'BOB UTZON' na obálku, kterou držel v ruce a poté se posadil naproti Stavitelovi. Green poožil složku na stůl, vytáhl cigaretu z pusy a vyfoukl kouř přímo Stavitelovi do očí. Ten zakašlal při vdechnutí neočekávané vlny kouře. Green se usmál, bylo to klišé, ale kouř do obličeje byl efektivní. Měl toho umělce přímo na dlani.

"Rád vás poznávám, Bobe."

"Naserte si, já vám nic neřeknu."

"Já bych řekl, že ano. Právě jsem vám do obličeje vydechnul hypnotika."

Stavitel se zachmuřil. Sežral to, pomyslel si Green.

"Sakra, chlape! Mám svý práva!"

"Ha! Ne, Bobe, nemáte. Nemáte práva a nikam si nesmíte zavolat, ani nedostanete právníka. Jestli chcete, můžu vás tu nechat dokud nezemřete a nikdo vás nepřijde zachránit. Neexistujete. Chápete mě?"

Stavitel byl zticha.

"Tak tedy, Bobe, poslední co si pamatujete, je hlasitý otravný zvuk, že?"

Stavitel bzůstával zticha, ale koutky jeho úst prozrazovaly strach.

"Bobe, poslyšte. Můžete mi to říct teď, a nebo můžeme počkat, až začnou fungovat ty uvolňovače svalů. Ale jestli budeme čekat tak dlouho, možná se nebudete moct hýbatm nebo nebudete cítit čleist, nebo si ukousnete jazyk. A ptom budu muset poslouchat jak mluvíte, zatímco vám z pusy potečou proudy krve a možná něco přeslechnu… Zkrátka je to potom trapné. Dostanu to z vás dříve nebo později, takže si můžete ušetřit problémy a možná i nějakou tu důstojnost, když mi odpovíte na moje otázky teď. Co vy na to?"

Stavitel byl zticha, na chvíli se vůbec nehýbal a poté souhlasně přikývnul. Green uvnitř oslavoval svůj triumf. Všechny ty blbosti, co mu namluvil, fungovaly rychleji, než sám čekal.

"Skvělé. První otázka, ta velká mramorová budova ze včera. Proč?"

"Umělecká dominance. Chtěl jsem dát díla ostatních do svého vlastního muzea."

"Zničili jsme vaše dílo. Je nějak jinak anomální?"

Stavitel se zamračil při zmínce zničení jeho díla, ale udržel svůj hněv.

"Nemělo by. Je to neškodné."

"Skvělé. Další otázka, kde se právě nachází Kritik?"

"Nemám ponětí. Píše nám, když se máme někde sejít. Kdybyste mi mohl dát telefon, mohl bych…"

Agent Green pozdvyhl obočí na Stavitele.

"Nehraj si se mnou, Bobe."

Stavitel zůstal zticha.

"Další otázka, kdo je Střihač?"

"Jo, tenhle magor. Nemám ponětí jak se jmenuje, má nějakej fetiš na mrtvoly, nebo tak. Osobně mě to moc nezajímá, ale jestli ho to baví…"

"Kde je?"

"Netuším. Včera večer se neukázal."

"Fajn. Prozatím poslední otázka, co víte o Ruizi Duchampovi?"

Stavitel se naštval.

"Je to zasranej parchant. Poslal nám svoje sračky poštou. Tima to fakt vzalo, tedy 'Sochaře'."

"Kde ho najdu?"

"Kdybych to věděl, už by byl mrtvej."

Green se postavil a odešel ke dveřím.

"Takže, ehm, pane agent, kdy se odsud dostanu?"

Green projel svojí kartu čtečkou a odemknul elektrický zámek.

"Hej. HEJ! AGENTE, MLUVÍM S VÁ-"

Green za sebou zavřel dveře a zbytek věty už neslyšel.


Joey Tamlin se vzbudil připoutaný ke kovové židli.

"Do prdele."

Pokusil se pohnout, ale židla byla pevně přidělaná k podlaze.

"Sakrrrrrra."

Pokusil se povolit provaz. Pokaždé, když si myslel, že už povolí, zaryl se mu do kůže víc.

"Sakrrrrrrrrrrr-"

Joey přestal a podíval se na otevírající se dveře, kde si povšimnul známého havajského trička. Agent Tangerine si sednul naproti Joeymu s naprosto neutrálním výrazem ve tváři.

"Ahoj Tane."

Agent Tangerine zůstal zticha.

"Nechceš mi trochu pomoct?"

Agent Tangerine zůstal zticha.

"Notak, chlape, nedělej z toho vědu. Seš jeden z mužů v černým, to je v pohodě. Nečekal jsem to, ale je to v cajku. Vím jak tohle funguje, zeptáš se mě na pár otázek, já ti dám pár odpovědí, potom mi dáš malou včeličku a já zapomenu, že se tohle kdy stalo. Nejsem v pozici, ve který bych s tím mohl cokoliv udělat. Zeptej se a oba dva to můžeme mít rychle za sebou a můžeme se vrátit k vytváření hloupých uměleckých kousků. Jsi s nima a já to chápu, vážně, jsem s tím v pohodě. Ale Tane, jsi i s náma. Děláš dobrý věci. Věci který dobře vypadají a který nutí lidi zamyslet se. Jsi cool. Jsi jeden z nás, Tane, jsi moje rodina, nehledě na cokoliv, jasný? Jsme bráchové, kámo!"

Joey se nemohl ubránit několika slzám. Cítil se zrazený, ale nezáleželo na tom. Stačilomu povolit ty provazy o trochu víc, přesvědčit Tangerina a nějak se odsud dostat.

"Tohle je po osmnácté, co mi tohle říkáš."

Joey se po něm zmateně podíval. Tangerine mu pohled opětoval bez jakýchkoliv emocí.

"Vždycky to řekneš úplně stejně. Zajímá tě, co jsem napoprvé udělal? Moje mladé, stupidní, naivní a důvěřivé já? Rozvázal jsem tě, povídali jsme si a potom ses mě pokusil zmlátit. Samozřejmě to nefungovalo, protože jsem trénovanej agent a ty jsi jenom umělec. Tenkrát jsem tě zklidnil, vymazali jsme tě a poslali zpátky a všechno se vrátilo do normálu. Potom, jsi našel v mém mobilu zprávu, kterou jsi neměl vidět. Sebrali jsme tě a tys mi řekl úplně to stejné, ale tentokrát jsem tě nerozvázal. Povídali jsme si a ty sis nějak sundal provazy, když jsem byl zrovna na odchodu a tys mě zkusil sebrat zezadu. Už jsem s tebou jednou bojoval a ty sis to nepamatoval, takže jsem měl ještě větší výhodu. To bylo podruhé. Potom jsme ty provazy utáhly víc a ty už ses z nich nedostal. Potřetí to bylo, když jste s Overgangem odpálili ty infohazardní ohňostroje. Počtvrté, když ses rozhodl zorganizovat útok na Nadační oblast a my jsme tomu zabránili. Popáté… sakra, už si to ani nepamatuju. Jsi tu tak často, že bychom kvůli tobě mohli nainstalovat otočné dveře."

Joey se zmítal v provazech.

"TY JEDEN ZASRANEJ-"

"Po sedmnácté to bylo, když zemřela tvoje sestra."

Joey přestal.

"Ale já nemám… sestru."

Tangerine sklopilzrak ke svým nohám, protože už se nadále nemohl dívat Joeymu do očí.

"Jessie Tamlinová. O tři roky mladší než ty, byla ti hodně podobná, měl jsi jí radši než sám sebe. Krásná, vtipná, rozzářila den každému, kdo ji znal. Chodila s námi na výstavy, bydleli jste spolu předtím, než se k tobě nastěhovala Molly. A potom udělala něco, hrozně, hrozně hloupýho. Pracovala na něčem pro tebe, chtěla ti poděkovat za to, žes tu pro ní vždycky byl, ale pokazila to. Nedokázala dělat to, co ty, Joey, nedokázala se na to soustředit. Ztratila nad tím kontrolu a ať už to bylo cokoliv, napáchalo to hrozné škody. Z toho, co jsem viděl, to nejspíš byly ohňostroje."

Tangerinovy slzy mu padaly do klína.

"Umřela, Joey. Jessie umřela a ty jsi nebyl stejnej. Začal jsi pít, dával sis LSD do jídla, pořád jsi před tím utíkal. A potom ses pokusil o sebevraždu a mě došlo, že se to s tebou nezlepší. Ale máš pravdu, Joey. Já pracuju pro muže v černým, ale nehledě na to, jsme rodina. Jsme prakticky bratři. Jsme přátelé. Zeptal jsem se tě, když jsi byl zdrogovanej a úplně na mol, proč to děláš. Říkal jsi, že jsi to dělal proto, abys zapomněl. Potřeboval jsi zapomenout."

Tangerine zvedl hlavu. Jeho obličej měl stále neutrální výraz, ale po tvářích mu tekly slzy. Joey si všimnul, že ani jeho vlastní tváře nebyly suché.

"Tak jsem ti pomohl."


Agent Green čekal venku před celou, když z ní Tangerine odcházel a stále si otíral slzy. Green svému dlouhodobému příteli položil ruku na rameno.

"Neboj. Až skončíme, nebude si nic z toho pamatovat."

"Řekl, že mi odpouští."

"To je dobře. Tane, to je dobře. Sakra, já tě tenkrát viděl, jak jsi ho sem dotáhnul. Bylo by po něm, kdybys nebylo tebe. Udělal jsi správnou věc."

"Stejně. Spřátelil jsem se s nepřítelem."

"Když se s někým přátelíš dlouho, už to nejsou tví nepřátelé. Nemáme nic na Duchampa, nebo tohohle Střihače?"

"Ne, on… věděl toho stejně jako já."

"To nevadí. Stejně jsme to museli zkusit. Víš co, Tane, já si vezmu ty další dvě, už mám jejich složky."

Tangerine se zamračil na Greena…"

"Hele, nemůžeme si dovolit čekat, než seženeme amnestika. To, co tihle lidi ví, může být za pár hodin k ničemu. Klidně zvládnu dva naráz. Už jsou ve stejný místnosti. Jenom za mě dohlídni na kamery, okej?"

"Dobře."

Agent Green se vydal dál chodbou, zatímco Tangerine se vrátil zpátky do kontrolní místnosti. Šest, sedm… osm. Green vytáhl z kapsy svojí bezpečnostní kartu a prohnal jí čtečkou. Ozvalo se elektrické cvaknutí zámku. Otevřel dveře a vstoupil dovnitř. V místnosti seděly dvě dívky připoutané k židlím a otočené ke dveřím a obě si agenta prohlížely. Green za sebou dveře pomalu zavřel.

"Dámy."

Green si vzal dřevěnnou židli naproti nim a položil na stůl jejich složky.

"První otázka. Jak se jmenujete?"

Dívky se na něj dál bezřečně dívaly.

"Vlastně se ptám jenom ze zdvořilosti. Vaše jména jsou, jak dobře víme, Annie Clineová a Candice Brahmsová. Hrajete v kapele… 'Futanari Titwhore Fiasco'. Nejsem si jistý, jestli to vyslovuji to první slovo správně, protože nemám ponětí, co znamená. Hádám, že je to další odkaz na něco, který nechápu."

Obě zůstaly zticha.

"Další otázka, to vy jste vytvořily svoje duplikáty?"

"Pusťte je!"

Candice se podívala po Annie s povytaženým obočím nad jejím výbuchem. Sama zůstávala potichu.

"Nemůžeme je pustit."

"Musíte!"

"Omlouvám se, nejspíše došlo k nedorozumění. Nemůžeme je pustit, protože je nemáme ve vazbě. Nejsme si jistí, kde právě jsou."

"Ou. To je dobře!"

Annie se s úsměvem podívala po Candice, a pak jí došlo, co udělala. Zmlkla a začervenala se.

"Dámy, jsme ochotní vám hodně věcí odpustit. Upřímně, to že máte klony sebe sama, je naše nejmenší starost. Nedělejte jich moc, hlídejte si je a předstírejte, že jsou to vaše dvojčata, nebo tak, a nebudeme s tím mít nejmenší problém. Takže, to vy jste je vytvořily?"

Zůstali potichu. Green si promnul spánky a předstíral, že je podrážděný. Ve skutečnosti je měl přesně tam, kde je mít chtěl. Ten předchozí výbuch ukázal, že mají soucit. Soucit se dá využít. Se soucitnými lidmi se dá vyjednávat. Green už měl plán.

"Poslyšte, dámy, musíme si něco urovnat. Nejspíše jste slyšely příběhy o 'Úřadech' a o tom, co vám provedeme, když vás chytíme. Většina těch příběhů jsou hlouposti, vymyšlené proto, aby nás Umělci, jako jste vy, nenáviděli. Pustíme vás na svobodu. Přestože jste součástí problému, nikdo z vás neudělal nic, co by bylo přímo proti nám. Jste dostatečně v 'undergroundu', abych použil váš žargon, a neděláte vlny. Udržujete nějakou představu o normálnosti a to je upřímně všechno, o co nám jde. Sakra,kdyby bylo víc Umělců, jako vy, neměli bychom žádný problém. Ale tak to bohužel není. Možná si to nepamatujete, ale včera večer hodně lidí umřelo, kvůli činům nějakých samozvaných 'Umělců'. No, vy mi nepřipadáte, jako nějaká necítící monstra. Někteří z těch lidí mohli být vaši přátelé, vaše rodina, co já vím. Byli něčí rodina. Byli to něčí přátelé."

Green se zastavil pro efekt. Výraz Annie se rozhodně obměkčil, zatímco obličej Candice, přestože stíle neutrální, byl nyní zamračený. Green cítíl, že zvítězil. Měl je na lopatě.

"My jsme v pozici, kdy můžeme zabránit těmhle lidem, aby ublížili někomu dalšímu. Máme lidi, kteří se o to postarají. Ale musíme vědět, kde jsou, co dělají a kam mají namířeno. Cokoliv, co nám můžete říct, může pomoct. Okej?"

"Okej."

Řekly obě dvě naráz. Green vyhrál.

"Fajn. Přejdu k věci, mám na vás dvě důležité otázky, dobrá? Zaprvé, znáte někoho, kdo si říká 'Střihač'?"

Candice se podívala po Annie, která vypadala zmateně a poté odpověděla.

"Nikdy jsem o něm neslyšela. Ale jestli si říká takhle, je možný, že patří ke Kritikově bandě."

"Dobrá, to potvrzuje, co už víme, ale cokoliv pomůže. Další otázka, znáte někoho jménem Ruiz Duchamp?"

Candice zatřásla hlavou, ale Anniin obličej se rozzářil.

"Ou! Jo, toho znám! Jednou byl na našem koncertu a byl hrozně fajn. Pozval mě na svojí výstavu."

"Mohla byste mi říct něco o té výstavě?"

"Byla to pohybující se dioráma. Docela jednoduché, ale on vypadal, jako kdyby to mělo být něco úžasného. Ale bylo to takové divné… bylo to v galerii."

"Umění v galerii je divné?"

"Pro většinu z nás ano. Celé je to o vyčlenění ze společnosti, víte? Není to o věšení věcí na zeď, aby si je lidé mohli prohlédnout. On byl trochu zvláštní."

Agent Green si zapsal poznámku: 'PROHLEDAT GALERIE'.

"Tohle nám určitě pomůže. Děkuji vám, dámy. Omlouvám se za ty provazy a tak vůbec."

Candice zůstala zticha, ale Annie se na něj usmála.

"Ne, ne, to je v pohodě! Vlastně… mě to trochu vzrušuje."

Green se lehce začervenal a odešel z místnosti.


Overgang Dood se vzbudil připoutaný ke kovové židli.

"Do prdele."

Pokusil se pohnout, ale židla byla pevně přidělaná k podlaze.

"Sakrrrrrra."

Pokusil se povolit provaz. Pokaždé, když si myslel, že už povolí, zaryl se mu do kůže víc.

"Kurrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrr…"

Overgang přestal a podíval se na otevírající se dveře, kde si povšimnul známého havajského trička. Agent Tangerine si sednul naproti Overgangovi s naprosto neutrálním výrazem ve tváři.

"…rrrrrrrrrrrrrrva. Tak tohle jsem nečekal."

"Nečekal jsi to ani minule."

"Sakra, Tane, kolikrát už jsem tu byl?"

"Tohle je pošesté."

"Sakra, co jsem vždycky udělal?"

"No, různý věci. Většinou samé drobnosti."

"A připoměň mi… co jsem udělal tentokrát?"

Tangerine si povzdychnul.

"Vlastně nemám dostatečnou prověrku na to, abych to věděl, takže mi to vymazali z hlavy. Jedna z nevýhod toho, když člověk pracuje pro Úřady. Ale myslím, že jsi nám pomohl."

"To je dobře, aspoň něco. Hele, jak dlouho tohle potrvá? Chtěl jsem se ještě sejít s jednou holkou, víš, mám na dnešek plány."

"Pustíme tě, jakmile dostaneš amnestika. Nejspíše dneska odpoledne."

"Fajn, cool."

"Bereš to docela dobře."

Overgang pozvedl ramena.

"Je to jak to je. Chápu, že to není nic osobního, je to tvoje práce, nebo co. Ale pořád jsme přátelé. Vím, že jsem v dobrých rukách, Tane. Věřím ti."

Tangerineův žaludek se sevřel vinou.


Agent Green čekal venku před celou, když z ní Tangerine vyšel.

"Nic?"

"Nic, ale jak jsem říkal, moc bych toho nečekal. Ví toho zhruba stejně, jako já."

"Dobrá. Zpátky ke kamerám, další na řadě, je Malíř."

"Jasně."

Agent Green se vydal dál chodbou, zatímco Tangerine se vrátil zpátky do kontrolní místnosti. Jedenáct, dvanáct… třináct. Green vytáhl z kapsy svojí bezpečnostní kartu a prohnal jí čtečkou. Ozvalo se elektrické cvaknutí zámku. Otevřel dveře a vstoupil dovnitř. Malíř seděl na židli a hleděl na dveře.

"Už bylo na čase, sedím tady už nevím jak dlouho. Zeptejte se svý otázky a vykopněte mě už, zmrdi."

Agent Green si okamžitě zformuloval plán, který zahrnoval mlácení Malíře do obličeje, dokud se nenaučí troše respektu. Tu touhu potlačil, ale potom se nad tím zamyslel, a přemýšlel, proč to neudělat. Subjekt je zhýčkaný, netrpělivý, rozmazelný umělec. Fyzické násilí by nejspíše bylo velmi efektivní.

Je načase ukázat Malíři, odkud se bere červená barva.

Green napřáhl pěst a vrazil Malířovi ze strany do čelisti. Malíř, neschopný se bránit, se začal zmítat v poutech. Zatřásl hlavou a vyplivnul vylomený zub. Tvář měl zkřivenou neskutečným vztekem.

"PROŠ SI MĚ KULVA PUAŠTIL?!"

"Drž hubu, nebo to udělám znovu."

"TY SASRANEJ-"

Green si užíval pocit svých kloubů na Malířově tváři. Ten vyplivnul další zub a tvářil se těď jako smutné štěně, kdyby ho někdo předtím dvakrát praštil do obličeje.

"Drž. Hubu."

Malíř zasténal. Green znovu pozvedl pěst a užíval si jeho vyděšenou reakci.

"Dvě otázky. První, co víš o Střihačovi?"

"Je to sasuanej makol. Nis vís neuim."

Malíř vyplivnul trochu krve.

"Druhá otázka. Co víš o Ruizi Duchampovi?"

"Je to smrd. Saslošil by dostat pšes hupu."

"Nevíš, kde oba dva jsou, nebo kde budou?"

"Nevim. Nevim."

Green napřáhl pěst.

"NEVIM! PŠÍŠAHÁM, NIČ NEVIM!"

Malíř všechno kolem umazal od krve. Green se otočil k odchodu.

"…jo, ratši jdi pryš, smrde."

Green se plynule otočil, udeřil ze strany do Malířovy lebky a nechal jej bezvládně viset v provazech.


Melanoma-na-zadnici-existence se vzbudila připoutaná ke kovové židli.

"Do prdele."

Pokusila se pohnout, ale židla byla pevně přidělaná k podlaze.

"KURVA! ZKURVENÁ ZAJEBANÁ ŠLAPKA POJEBANÁ DOPIČEEEEE!"

Pokusila se povolit provaz. Pokaždé, když si myslela, že už povolí, zaryl se jí do kůže víc.

"VYMRDANÁ DEBILNÍ DĚVKA CO VEŠLA Z PIČI SVOJÍ POJEBANÝ MATKY! HAJZLOVÉ S TAK ROZMRDANOU ŘITÍ, ŽE S NÍ NASEDAJ NA HYDRANT"

Přestala a podívala se na otevírající se dveře, kde si povšimnula známého havajského trička.

"DOPRDELE KURVA! ZKURVOPSISKO ZAJEBANEJ POSRANEJ BUZÍK! ZMRDE S TAK MALYM PÉREM, ŽE SE VEJDE DO ZÁSUVKY! HMYZCUCAJÍCÍ MALOČURÁCKEJ TASEMNICKEJ AUTOMOBIL ŠUKAJÍCÍ ZKURVYSYNOVSKEJ SRAČKY POJÍDAJÍCÍ KLOAKU MRDACÍ- "

Agent Tangerine zavřel dveře, aniž by vstoupil.


"Vždyť si ani nešel dovntiř!"

"Z té nic nedostaneme, dokud neseženeme sedativa, věř mi."

"Fajn, ty jí znáš líp. Takže nám zbývá už jenom poslední, co?"

"Poslední je tvoje."

Agent Green se vydal dál chodbou, zatímco Tangerine se vrátil zpátky do kontrolní místnosti. Dvacet jedna, dvacet dva… dvacet tři. Green vytáhl z kapsy svojí bezpečnostní kartu a prohnal jí čtečkou. Ozvalo se elektrické cvaknutí zámku. Otevřel dveře a vstoupil dovnitř. Rita Summersová seděla připoutaná k židli v dlouhýchčerných šatech přes provazy. Zrak měla sklopený k zemi. Green si sednul naproti ní.

"Slečna Rita Summersová."

"To jsem já."

"Rád bych se vás zeptal na pár otázek."

"Já bych na ně nerada odpovídala."

Rita se dál dívala sobě do klína. Green si netrpělivě bubnoval prsty o stůl.

"Slečno Summersová, četl jsem vaši složku. Zbývají vám dva roky, než dokončíte školu a máte perfektní známku z každého testu. Jste chytrá. Za jiných okolností bychom vám nabídli práci."

"Nepřijala bych jí."

"Proč ne?"

"Protože, Agente Greene, mě nezajímá, co děláte. Nedělám to z nesmyslné povinnosti a váš plat mě nazajímá."

Greenovi došlo, že zná jeho jméno. Musela si všimnout jeho ID karty, když vcházel dovnitř. Green věděl, jak naložit s 'génii' a jejich pocitem 'neomezenosti'. Fyzické hrozby mohly pomoct, ale Green nechtěl uhodit školačku. Místo toho předstíral šok.

"Jak znáte moje jméno?"

Rita k němu vzhlédla a povýšeně se usmála.

"Přečetla jsem ho na vaší kartě, hlupáku."

Green, odhodlaný pokračovat v šarádě, se nepříjemně pohnul a poškrábal se na krku.

"Ach tak. Jste velmi bystá, slečno Summersová. Doufám, že znovu zvážíte, zda mi odpovíte na pár otázek. Lidé by mohli být v nebezpečí."

"Proč by mě to mělo zajímat?"

"Mělo by vás to zajímat, slečno Summersová, protože patříte k jistému typu lidí."

"Ou, tolik se bojím. Jen si poslušte, klidně si mě mučte."

"Ne, slečno Summersová, to nebude potřeba. Jak by se vám líbilo probudit se a nevědět jak sčítat? Nebo číst? Nebo zavázat si boty?"

Rita se zasmála.

"Jo, to je boží. Vyhrožování, jo, to vám pomůže. Ne, Agente Greene, nemyslím si, že jste v pozici, kdy mi můžete vyhrožovat."

"Jste přivázaná k židli, slečno Summersová. Moje výhružky mohu… pod… ložit…"

Agent Green ucítil, jak se mu stahuje krk. Podrbal se na krku a pocítil silné svědění.

"Co… jste…"

"Agente Greene, oficiálně jste ztratil kontrolu nad situací. To stejně se stalo vašemu kolegovi, Agentu Tangerinovi."

Agent Green v mysli zaklel. Sáhnul po své zbrani, ale zjistil, že nemůže pohybovat rukama. Pokusil se postavit, ale jeho svaly nereagovaly. Nebyla to jenom umělkyně, mohla to být ohýbačka reality, nebo něco, co přehlédl. V mysli se mu míhaly různé scénáře a únikové plány. Rita se zvedla a sundala ze sebe provazy.

"Tři slova, Agente Greene. Neviditelní vycvičení pavouci. Byly vám vstříknuty paralyzující látky. Nebudete se moct hýbat následujících několik hodin, ale nebudete mít žádné dlouhodobé problémy. Nejsem monstrum."

Rita sáhla do Greenovy kapsy a vytáhla kartu.

"Mohla bych vás sem s Agentem Tangerinem zamknout, kdybych chtěla. Bez karty a nikdo by nevěděl, že jste tady. Pomalu byste zemřeli hladem. Ale já to neudělám, protože sakra, věznit lidi proti jejich vůli? To je dost hnusný. Jakej parchant by to mohl někomu udělat?"

Rita vyšla ze dveří a nechala je otevřené.

"Teď když mě omluvíte, musím už jít."

Rita se sebejistě procházela chodbou a rovnala si své pomačkané černé šaty. Protáhla kartu všemi čtečkami, které objevila a u všech cel zkontrolovala vnitřek. První, na koho narazila, byla

"ZASRANEJ ČŮRÁK ZJEBANEJ-"

"Zdar, jsem tu, abych tě dostala ven."

"Ou, ahoj Rito. Tak si pospěš."

Neviditelní pavouci začali kyselinovým jedem překousávat její pouta.

"Fajn, kde je Tan? Musím z toho zrádcovskýho parchanta vymlátit duši."

"Nikoho mlátit nebudeme, Zadnice. Už jsem se o ně postarala."

V dalších dveřích našli Malíře, stále v bezvědomí a s krvavou pusou. Rita se podívala na Zadnici. Obě věděly, co plánoval. Obě věděly, čeho byl součástí. Nebyly spokojené. Zadnice se usmála a Rita si povzdychla.

"Fajn, no. Jedna rána, a víc ne."

Zadnice se rozběhla k Malíři a jednou ranou pěstí mu… rozbila hubu. Bolest ho vzbudila, ale to už Zadnice spokojeně odcházela ze dveří a znovu je za sebou zamykala.

Další osoba, kterou objevily, byl Overgang. Rita se usmála a Overgang natočil hlavu stranou.

"Počkat, my utíkáme? To jako fakt?"

"Jop!"

"No, tak na co ještě čekáme."

Jeho pouta povolila. Overgang si promnul zápěstí na obou rukách. Celá skupina se přesunulak dalším dvěřím, kde si Annie a Candice povídaly. Annie se otočila ke dveřím, když se otevřely.

"Ou. Zdar lidi, jak se máte?"

"Padáme odsud. Chcete jít taky?"

"Klidně, už tady začínala být nuda."

Jejich provazy se přetrhly, přešly kolem stolu a připojily se ke skupině. Všichni pokračovali v otevírání dalších dveří, dokud nedošli k cele číslo pět.

"Joey! Co se děje? Co ti udělali?"

Joey Tamlin se podíval na skupinu. Na tvářích mu pomalu usychaly slzy.

"Měl jsem sestru?"

Skupina se po sobě zmateně a v obavách podívala. Overgang přešel dopředu.

"Jo, Joey. Jo měl. Tan tě jednou přivedl domů a řekl nám, abysme o tom nemluvili. Teď když víme kdo je, myslím, že víme, co se stalo. Ale teď bysme o tom neměli mluvit. Chystáme se zdrhnout a ty jdeš s námi."

Zadnice vykřikla.

"Neboj se, vymlátíme z něj za to duši!"

"Neposlouchej jí, Joey. Je na tobě, jestli z něj chceš vymlátit duši."

Joey ucítil, jak okovy povolují a sundal si je.

"Ne. Tan mi pomohl. Nepamatuju si to, ale podle všeho je to takhle lepší."

"Budeš v pohodě, kámo?"

"Jo. Jsem v pohodě. Vypadneme odsud."

Joey vyšel ze dveří a připojil se k malé skupině. Chodba už začínala být docela plná. Rita přešla k dalším dveřím, které vedly do prázdné místnosti a potom další, kde našla Stavitele, vzpírajícího se vlastním poutům. Podíval se na ostatní s nadějí. Skupina se na sebe zamračeně podívala a Stavitel v děsu vykřikl.

"NE, POČKEJTE!"

Rita dveře zavřela a zatřásla hlavou. Skupina vešla do hlavní místnosti. Zadnice přešla ke skříni se zbraněmi, otevřela jí a do každé kapsy na svých džínách si zastrčila pět pistolí. Overgang přešel k počítači, před kterým bez hnutí seděl Tangerine.

"Sorry Tane, ale překážíš."

Overgang položil opatrně Tangerinovo tělo na zem a poté se posadil a prokřupal si prsty,

"Tak se podíváme, copak to tu máme… standardní operační systém… ha! Hej, Joey, pamatuješ na tu hru, která mě včera tak štvala?"

"No?"

"Mají jí tady! Pořád je zaseklá na tvým jméně, nevim proč… měla by být sranda, až najdou tu věc proti pirátění. No co, vymažeme jim pár věcí z databáze…"

Overgang pokračoval v mačkání kláves a Zadnice už vyběhla schody s Ritou, Candice a Annie. Joey přešel k Tangerinově tělu a opřel ho o zeď. Měl otevřené oči, ale jestli byl při vědomí, to Joey nepoznal.

"Je mi to líto, Tane. Vím, že jsi to udělal z dobrých důvodů a… jsi dobrý kamarád. Ale pořád jsi zrádce, chlape!" Všechny jsi nás špehoval. A to prostě není cool, víš?"

Tangerine zůstal zticha, ne že by mohl něco namítnout.

"Budeme se teď muset s Molly odstěhovat. Všem o tobě řekneme. Všichni budou znát tvůj obličej, Tane a když tě uvidí, nic neřeknou a půjdou dál. Myslel jsem, že jsi jeden z nás, ale… nejsi. Nemůžeš být obojí. Byla to moje sestra, chápeš? Ani si nepamatuju, že existovala. Nepamatuju si vůbec nic."

Joey strčil do Tangerinova těla.

"Převezl jsi nás, Tane a u mě sis to posral."

Joey Tangerina kopnul do břicha.

"MYSLEL JSEM ŽE JSI JEDEN Z NÁS!"

Joey ho znovu kopnul.

"MYSLEL JSEM ŽE JSI UMĚLEC!"

Joey ho kopnul výš a vyrazil mu dech.

"MYSLEL JSEM ŽE JSI COOL!"

Joey ho chtěl kopnout znovu, ale Overgang ho chytil za ruku.

"Tady jsme skončili, Joey. Všechno, co na nás měli, je pryč. Smazal jsem to."

"Záznamy možná, ale on si to pamatuje."

Podívali se na Tangerinovo nehybné tělo se zmačkaným havajským tričkem od kopanců.

"To je fuk, nesejde na tom. Vypadneme odsud, Joey. Skončili jsme."

Overgang odtáhnul Joeyho ke schodům a zanechal tělo ležet v matně osvětlené místnosti.

Tangerinovi stekla po tváři jedna slza, než omdlel z bolesti.

druhý z prvních začíná na konci
Druhý z druhých se rozděluje.
Vše Nad Je Rozděleno Na Sedmi
ČÁST SI JAKO ZBYTEK PLUJE
« Prázdný neoznačený hrob | Hub | Likvidace a Rozmluva »

Není-li uvedeno jinak, obsah této stránky je pod licencí Creative Commons Attribution-ShareAlike 3.0 License