Stavět
hodnocení: 0+x

Výzkumník Conwell se rozhlédl po své kanceláři. Těch pár drobných dekorací co měl, bylo teď v krabici na stole.

Conwell odevzdaně vzdechl. Chtěl říct, že se mu vedlo dobře, ale jestli se sebou měl být upřímný, práce, kterou s SCP-1360 dělal, byla frustrující i odporná. I tak si přál, aby mohl dosáhnout více výsledků. Možná by to potom nevypadalo tak, že selhal. Možná by to potom nevypadalo tak, že toho chudáka droida zklamal. Z jeho myšlenek ho vytrhlo ostré zaklepání an dveře.

"Je otevřeno," zavolal. Dovnitř vešla malá žena s pronikavýma šedýma očima a velkým úšklebkem. Vlasy měla svázané v malém drdolu a na jejím špičatém nose seděly malé brýle. Conwell se vážně snažil, aby skryl svoje zklamání. Ta žena byla Dr. Freemontová. I když byla skoro o stopu menší jak on, vždy se před ní cítil malý.

"Znovu přesunutý?" zeptala se. Jedno obočí měla nadzvednuté a nahlédla do krabice na stole. Její hlas byl sladký a ustaraný, ale její pusa zkroucená do potutelného úsměvu.

"Jak vás to napadlo?" odpověděl. Conwell odtáhl krabici věcí od jeho hosta a začal se v ní přehrabovat. Doufal, že bude vypadat zaneprázdněně. "Čemu vděčím za potěšení?"

"Kam vás posílají?" zeptala se Freemontová. Pokud si nevšimla jeho displaye, nebo jí to prostě nezajímalo, zůstávalo otázkou.

"Oblast-84. Znova. Co potřebujete, Freemontová?"

"Dr. Thompson požádal, aby vás mohl vidět. Hádám, že mám štěstí, že jsem vás chytla teď, než vás poslali do Pacifiku." zasmála se Freemontová. Conwellovi se mírně otevřela ústa, když se snažil zpracovat, jak mohla být tak netaktní.

"Proč?" zeptal se Conwell. O chudákovi Dr. Haroldu Thompsonovi slyšel, když pracoval s Dr. Johnsonem a dokonce ho jednou potkal osobně. Freemontová pokrčila rameny.

"To bych také ráda věděla. Poslední týden opravdu trval na tom, že vás musí vidět."

"Myslel jsem, že za ním chodí Dr. Collins…" začal Conwell, ale přestal, když se Freemontová ostře nadechla.

"Gregg Harolda nenavštívil od té doby, co odešel Johnson. Každopádně, blíží se jeho psychologická zdravotní návštěva, tak mě napadlo, že to zkusím u vás. Můžu mu říct, že se zastavíte?"

Conwell vzdechl, vložil hlavu do dlaní a promnul si obličej. Pokud říkala Freemontová pravdu, Dr. Thompsona nikdo nenavštívil skoro tři roky a nejspíš mu docházela trpělivost.

"Obávám se, že musím stihnout let a mám ještě pár schůzek, kterých se musím účastnit, než odletím. Omlouvám se. Přeji si, abych mohl. Opravdu, prostě nemůžu," řekl a zatřásl hlavou. Freemontová pokrčila rameny.

"Zklamete jeho, ne mě. Hodně štěstí ve Hrobové Zahradě."

Conwell svěsil hlavu a počkal, než Freemontová odešla. Dveře se za ní s bouchnutím zavřely. Znovu vzdechl a sebral krabici s jeho věcmi, než odešel a zhasl za sebou.


Conwell tvrdě zaklepal na dveře kanceláře Dr. Collinse. Nečekal na odpověď, ale raději potichu otevřel dveře a vklouzl do místnosti. Samotná kancelář byla vzorná a zdálo se, že bylo vše dokonale promyšleno, dokonce i umístění per na stole. Nechtěl se ničeho dotýkat, aby mu správce nevynadal za narušování výstavy.

"Můžu tě ujistit, že odvádíš dobrou práci," řekl Collins s malým zasmátím se svojí židle za stolem. Mluvil bez toho, aniž by spustil oči z monitoru. Conwell jako odpověď obrátil oči v sloup. "Co potřebuješ, chlape?"

"Sklidil jsem laboratoř SCP-1360-1. Půjdeš do staré Zachovy kanceláře, nebo zůstaneš tady?"

"Ještě jsem se nerozhodl, ale hádám, že moje kancelář není to, co vedlo k tvojí návštěvě." odpověděl Collins. Podíval se na Conwella skrz své tlusté brýle.

"Vím, že máš na svědomí to, že mě přesouvají. To je ten důvod, proč ti dávají velení nad SCP-1360. Prostě nechápu, proč si to udělal."

Collins vzdechl. Vypadal jako otec, který se právě chystal svému synovi říct, že nebyl naštvaný, ale jen zklamaný.

"Tvoje nadšení pro ten projekt odpadlo dlouho předtím, než odešel Johnson. Vedení se bálo, že už si nebyl vhodné vedení projektu, tak mě poprosili, ať si na tebe dám pozor a nahlásím, co jsem zjisti," Collins potom zatřásl hlavou a potichu se zachechtal. "Myslím, sakra, jsi dospělý můž, nepřijdu prostě jen tak za tebou, abych ti řekl, že odvádíš dobrou práci. To nedělá nikdo."

"Tak to je ono? Jedna podprůměrná návštěva a jedu pryč?" vyštěkl Conwell.

"Nech toho." odsekl Collins. "Víš sakra dobře, že takhle se to tady nedělá. Nenáviděl si pracovat na 1360 už dlouho. Pokud bys dál pokračoval jako Hlavní Výzkumník, bylo by to škodlivé jak pro tebe, tak i pro výzkum 1360-1. Viděl jsem to a zatahal jsem za drátky tak, aby se stalo, to co se stát muselo."

Conwell zaťal pěst. Představil si, jak mlátí Collinsovou hlavou o klávesnici. Nakonec se vyrovnal a na stůl položil velký stoh složek.

"Dobře tedy, kapitáne. Tady je všechno, všechny Johnsenovy a moje poznámky ohledně 1360 a Andersona, včetně přepisů pokusu o razii z minulého týdne a info ohledně všech Andersonových modelů."

Conwell začal odcházet ke dveřím, ale zastavil se, když na něj Collins promluvil.

"Poslouchej, Jacobe, tohle není poprvé, co tě přesunuli na jiný projekt a taky to nebude naposledy. Sakra, mě přesunuli tolikrát, že se mi to ani nechce počítat. Důležité je, aby sis zapamatoval, že tyhle rozhodnutí dělá vedení z důvodu. Důležité je jít dál. Prosím nenech, aby se tohle mezi nás dostalo v budoucnu. Celkově si odvedl dobrou práci."

Conwell se zastavil ve dveřích a zavrtěl hlavou.

"Dříve dneska mě navštívila Dr. Freemontová. Harold mě chtěl vidět. Říkala, že jsi tam na zdravotní psychologické prohlídce nebyl už skoro tři roky. Měl by si se tam zastavit, pokud budeš mít příležitost."

Conwell potom potichu odešel do chodby a nechal dveře, aby se za ním zavřely.

Collins čekal, než se zavřou, potom se pousmál a potichu si pomyslel:

Andersone
Integrace úspěšná a infiltrace je nyní kompletní. Obdržel jsem kompletní vedení nad #31. Čekám na další instrukce.
Saker #76

Collins chvíli čekal, než jeho program potvrdil, že byla zpráva přijata. Poté se s pískáním vrátil do práce.


Dr. Harold Thompson pomalu překročil práh své cely, když se vracel z dalšího kola testování. Kdysi opálený muž atletické postavy byl teď bledý a vyzáblý. I když byly jeho roky v zadržení nepříjemné, tři roky poté, co zemřel jeho přítel Dr. Johnson, byly zatím ty nejhorší. Za ním stáli dva strážní a letmě na něj koukali, jestli neprovede pohyb, který by jen naznačoval pokus o útěk. Díky osmi letům perfektního chování jim však umožnilo se trochu uvolnit. Také pomohlo, že jeho ruce nebyly jenom pokryté tlustými koženými rukavicemi, ale také byly spoutány tlustými pouty.

"Podržte na chvíli dveře," zavolal medový hlas Doktorky Freemontové, když se objevila mezi dvěma strážnými. "Dneska dobrá práce, Harolde. S testy budeme pokračovat za dva dny. Zítra budete mít zdravotní psychologickou návštěvu."

"Rozumím…" Harold byl ke svým věznitelům otočen zády. "Výzkumník Conwell?"

"Obávám se, že to budu znova já," řekla Freemontová s melancholickým úsměvem. "Conwell byl přesunut do jiného zařízení."

"A Gregg-" začal Harold, ale byl rychle přerušen.

"Obávám se, že ho pořád nemohu zastihnout. Je to zaneprázdněný muž. Tomu určitě rozumíte."

"Ani si to nedokážu představit." zamumlal Harold a při mluvení si hrál s rukama. Strážní se na sebe nervózně podívali a potom zpátky na Freemontovou. Obrátila oči v sloup a zvedla ruku na znamení, aby zavřeli dveře.

Když se dveře začaly zavírat, Harold napřáhl svoji holou ruku a vtáhl strážného do dráhy dveří. Strážný náhle vydechl a v dalším okamžiku byl ze solidního mramoru.

"Sakra!" zařval druhý strážný a začal vytahovat pistoli, ale bylo moc pozdě. Harold odstrčil dveře a dotknul se strážného obličeje dřív, než se jeho prsty mohly obmotat kolem rukojetě.

"Ne ne ne ne ne!" řvala Freemontová, když se k ní Harold obrátil. Pokusila se doběhnout k poplachu, ale byla rychle předstižena. Harold se na ni vrhl a srazil ji na zem. Jeho ruka byla pevně obmotána kolem jejího kotníku.

V místnosti zavládlo ticho, Harold vstal a oprášil se. Rychle si sundal pouta, sebral pistoli a přístupovou kartu jednomu ze strážných a oblékl se do pláště Doktorky Freemontové.

Chvíli se na sebe koukal v zrcadle. Pokud by na sebe příliš neupozorňoval, připadalo mu, že překonat krátkou vzdálenost do kanceláře Doktora Collinse nebude problém. Zapadnout jako Nadační výzkumník by taky nebylo těžké.

Přece jenom, v minulém životě už jedním byl.


Není-li uvedeno jinak, obsah této stránky je pod licencí Creative Commons Attribution-ShareAlike 3.0 License