Asistentka Velké Šéfky
hodnocení: +1+x
blank.png

“Jeremy, zklamal jsi mě.”

Doktorka Isabel Helga Anastasia Parvati Wondertainmentová V., PhD1 se mračila nad svými sepjatými prsty. Korgi sedící na jejím stole se usmíval zpátky a přímo z něj čišela hrdost z lehce navlhlé obálky u jeho pacek. Isabel se zaklonila do židle a povzdechla si.

“Už mě to nebavíííííí, Jeremy.” Odrazila se a roztočila se na své kolečkové židli přes půl kanceláře. “Tvůj bratr nikdy takový nebyl.” Jeremy si lehl a položil si hlavičku na tlapky. “Nikdy mi nepřinesl špatné zprávy, ale s tebou, Jeremy, jsou to vždycky špatné zprávy.” Roztočená židle se pomalu zastavila.

Isabel byla zakloněná tak moc, že prakticky ležela a její končetiny se volně točily spolu s židlí. Sedět rovně teď vyžadovalo příliš úsilí. Příliš práce. Jaký měla práce smysl? Jaký mělo cokoliv smysl? Co to byl smysl? Dostala ty zprávy přímo z korgiho tlamy: čtvrtletní prodeje byly kompletně v hajzlu. Bylo to nejhorší čtvrtletí za celou dekádu špatných čtvrtletí a Výkonná Rada nebyla spokojená.

Několik galonů Mátové Fondánové Šplouchavé Zmrzliny Čtyřnásobného Bypassu od Dr. Wondertainmenta™ nijak nemohlo otupit ostny přísně psaného dopisu od Výkonné Rady.

Vaše nedávná práce nám připadá silně nedostatečná.

Nedostatečná? Nedostatečná? Dala svůj život, svou duši, celou svou bytost, do každičkého designu. Jak si vůbec mohli dovolit říct, že je její práce nedostatečná? Byla Doktor Wondertainment! Tuhle společnost vystavěla na krvi, potu, slzách a tom nechutném hnisu, co vyplňuje pupínky!

Děti už si prostě nekupovaly hračky. Byly příliš zaneprázdněné hraním těch hrozných videoher, které jim rozežíraly mozky a propagovaly spoustu nepěkných věcí, jako vraždění, sprostá slova a mikrotransakce. Isabel se snažila, ó jak se jenom snažila. Její práce nebyla nedostatečná. Bílé tabule v její kanceláři byly kompletně popsané a bylo na nich dost nápadů na zajištění nových Wondertainment produktů po celou generaci. Ale ty nápady byly k ničemu, když jediní lidé, co si její hračky kupovaly, byli podivínští sběratelé a stále se zmenšující počet věrných odběratelů. Všechna ta práce, všechno to úsilí a nikomu se její hračky nelíbily. Srdce i duši vložila do své práce a Rada na ni jen zpátky vyštěkne že “cílovým skupinám se to nelíbí.” Cílové skupiny! V téhle společnosti nikdy žádné cílové skupiny nebyly!

Ale teď tu byly a Výkonná Rada je naprosto zbožňovala. Jaký mělo smysl vylití srdce a duše, když byly všechny její nápady zavrhovány?

Isabel odjela na židli zpátky ke stolu a otočila se k němu čelem. Byl tam Jeremy a byla tam obálka se zprávou o tom, jak značku Wondertainment naprosto ničila Továrna.

Továrna. Z té samotné myšlenky jí začaly v mysli vybublávat na povrch různá slovíčka ze zapadlých koutů mozku: hnusná, vzteklá slovíčka jako čůza a bimbásek a hromdopolice a tajtrlík a zadek. Ano, to je ono. Továrna byla zadek. Ti z Továrny by nepoznali zábavu, ani kdyby se rozhodla být zadkovým kloboukem a usadit se jim na hlavě.

To by vlastně mohl být zajímavý nápad. Klobouk pro váš zadek. Stejně je hodně lidí, co chodí bez klobouků, tak proč neudělat zadkový klobouk, aby mohli nosit dva klobouky…

Ne…ne…jaký by to mělo smysl? Lidi by řekli, že je to stupidní. Lidi by se podívali na zadkový klobouk a řekli by “Copak to je? Nějaká stupidní dětská hračka pro děti, co kakají? To si nekoupím, protože nejsem stupidní dítě, co kaká.” Ale to je stupidní, protože všichni kakají a ne jenom děti a aaaaaaaaaaaaaagh.

Potřebovala víc zmrzliny. Mnohem vícc zmrzliny. Něco jiného… Cukrovlná Karamelová Coláda, Křupavá Žába, Dobrý Den Na Smrt (Zmrzlinou), Bananaramadingdong, Pět Typů Rocky Road Medley, Kung-fu Vlnky, Pořádně Intenzivní Vanilková, Entropický Burák - Máslový Konec Světa… tolik možností na výběr.

Ale co. Dá si je všechny. Utopí se ve zmrzlině. Isabel pokynula korgimu prstem.

“Šup. Hele. Jeremy. Sežeň Jeremyho, Jeremyho, Jeremyho a Jeremyho. Mám pro vás všechny práci.”

Psovy uši se nastražily. Jeremy se postavil, seskošil ze stolu a vyběhl z kanceláře. O chvíli později se vrátil se čtyřmi dalšími korgii. Všichni seděli před stolem a vypadali rozkošně a natěšeně. Isabel se k nim nahla a zamračila se s veškerou autoritou, kterou jí zářivě růžovo modro fialový pruhovaný svetr barvy cukrové vaty poskytoval.

“Dobrá. Jeremy, potřebuju abys vzal klíčky a otevřel skladiště. Jeremy, ty a Jeremy si vemte vysokozdvižný vozík. Jeremy, ty rozptyl Mr. Bezpečnost. Jeremy, ty se ujisti, že to ostatní nepokazí. Chci doslova všechnu zmrzlinu, co máme na skladě. Chci jí přímo tady, ve své kanceláři, a hopem.”

Všichni Jeremy společně souhlasně zaštěkali a vyběhli z kanceláře na krátkých nožičkách.

Isabel si povzdychla a roztočila se na židli, kde opět sklouzla dolů. Normálně by tohle byla zábava a ona by se smála a překypovala štěstím, ale teď necítila nic. Nakonec se přestala točit a její pohled se zastavil na portrétu jejího otce,2 Dr. Reginalda Philberta Lionela Archibalda Westinghouse Wondertainmenta III., MD, PhD, DDS, Esq.

“Co chceš, tati?”

Obraz neodpověděl,3 ale tvářil se velmi důležitě a knírovitě. Byl to jeden z těch důležitě vypadajících mužů s knírem, co se scházel s jinými důležitě vypadajícími muži s kníry a říkal věci jako “ano, dozajisté” a “nepochybně”. Taky vypadal hodně zklamaně.

“Ty ses nikdy nemusel vypořádávat s videohrami, tati. Když jednu dáš dítěti a bude ti už navždy zobat z ruky. Továrna může vyrábět tu stejnou věc každý rok a ony jim to zbaští a stráví na tom všechen svůj čas a potom nekupují hračky.”

Obraz neodpověděl.

“Já vím, že jsi měl problémy s Darkem, ale notak, trochu mě pochop…”

Obraz zůstal zticha.

“Ano, já vím že jsi začínal prodáváním plechovek na rohu ulice, ale já za chvíli půjdu zpátky na tu ulici a…”

Obraz nic neřekl.

“Buď zticha, obraze táty! Nejsi můj skutečný táta!”

Obraz nijak nereagoval.

“Co chceš? Nejsem tak dobrá, jako jsi býval ty, tati!”

Ta slova zůstala viset ve vzduchu kolem ní. Nebyla tak dobrá. Vážně to řekla? Ano, ano řekla to. Nebyla tak dobrá… možná že měla Výkonná Rada pravdu. Možná opravdu nebyla dostačující. Stejně s tím nemohla nic dělat. A tu už je zmrzlina!

Dveře kanceláře se otevřely.

“Jeremy?” Isabel se otočila na židli.

Jeremy tam nebyl. Na jeho místě stála obrýlená a jaksi profesionálně vyhlížející mladá žena s deskou na psaní. Byla tak nějak nízká a baculatá4 s hnědě měděnými vlasy staženými do drdolu a monopolem na lokální zásobu pih.

Plastová kolečka a AA baterie uvnitř Isabeliny hlavy cvakly a náhle jí došlo, nejen že tato nově příchozí nebyla Jeremy, ale ani neměla zmrzlinu.

“Kdo jsi?”

“Emma Aieselthorpe-Brownová. Jsem vaše nová asistentka.”

Isabel zamrkala. Asistentka? Ona nepotřebovala asistentku. Měla Jeremyho.

“Nikdy jsem nežádala o asistentku.”

“Výkonná Rada mě sem přidělila. Mám tu potřebné papíry.”

“Jsi tu, abys mě šmírovala?”

“Ne.”

“Jsi tu, abys mě zabila?”

“Ne.”

“Aha, tak jo.”

Nastalo dlouhé, trapné ticho, jako kdyby se neviditelný slon rozhodl velmi pomalu přejít přes celou místnost.

“Potřebujete něco, madam?”

“Ehm…” Zmrzlina už byla na cestě, co jiného ještě potřebovala? “Lžičku. Sežeňte mi lžičku."

“Jistě, madam.” Lehce přikývla, podala Isabel přehnutý kus papíru a odešla.

Hmm. Isabel si papír začala číst.

Dr. Wondertainmentová -

Ve snaze vyrovnat váš nedávný pokles v produktivitě, jsme se my, Výkonná Rada, rozhodli přidělit vám na blízkou budoucnost osobní asistentku. Slečna Aislethorp-Brownová byla v tomto ohledu shledána jako extrémně kompetentní a očekáváme, že bude sloužit jako dostatečný impulz ke zlepšení výkonu.

-Výkonná Rada, Dr. Wondertainment Inc.

Bylo na něm mnoho dekorativních ornamentů a právních žvatlanic, ale to bylo Isabel jedno. To stejně nikdo nikdy nečte. Zmačkala papír a hodila ho do svého Odpadkového Koše Hladový Heinrich od Dr. Wondertainmenta™. Proč jí dávat asistentku, když jí stejně chtějí vyhodit?

Možná že se Výkonná Rada ve skutečnosti nesnažila potopit ji a nechtěli aby selhala, ale ten konecpt připadal Isabel bujaře stupidní. Byla to Výkonná Rada, banda starých zaprášených všetečků, co rádi psali dlouhá slova malým fontem a chtěli, aby se věci ztrojnásobily. Měli v popisu práce cpát se do věcí, vytvářet překážky a snažit se ze všech svých sil, aby zabránili zábavě. Snaha je přlestít se proměnila v jakousi hru: Isabel dokonce chvíli počítala skóre. Možná se jenom snažili vypadat jako velcí zlouni, abyse hra mohla znovu rozjet.

Možná. Ale i tak se stále musela vypořádat s Továrnou a Továrna nebylo něco, s čím se jeden dokázal vypořádat. Nikdo ji neřídil. Neměla žádné investory, žádné akcionáře, žádného výkonného ředitele, jenom míle a věky krví nasáklých kol a osamělých zapocených duší, jež chrlí bezduché bahno ze svých útrob. Rakovinotvorná struktura nehledající nic jiného, než bohatství, jež jí dovoluje růst a šířit se a nabízet vesmíru své splodiny výměnou za více zdrojů.

Továrna byla v téhle hře dobrá. Moc dobrá.

Emma se vrátila a podala Isabel lžičku.

“Díky.” Řekla Isabel polovičatě. Nesnášela, když se spletla, nebo když si myslela, že se pletla, především v tomto případě, protože to znamenalo že neměla žádný důvod shánět zmrzlinu a nebude si jí moct vychutnat, páč jezení na depresi bylo k ničemu, když neměla dobrý důvod mít depresi.

Nastalo další dlouhé trapné ticho. Tentokrát mělo tvar hrocha.

“Ehm ehm.” Emma si slabě odkašlala.

Ale ne, ona chce začít konverzaci…

“Jeremy! Ještě že už jsi tady!” Isabel vykřikla, zachráněná psem.

Korgi se přikolébal do kanceláře, přičemž na své hlavě balancoval s kýblem zmrzliny. Následovali ho Jeremy a Jeremy a další a další v řadě, jež se táhla až mimo kancelář jako malý konga korgi dopravní pás. Každý pes odložil svou zmrzlinu a znovu se v řadě vyloudili ze dveří. Isabel vzala první kbelík a urvala z něj plastové víko. Úchvatná Marshmallowová Mánie. Dobrý způsob jak začít. Možná že už tu zmrzlinu nepotřebovala, ale Jeremy jí už přinesl až sem nahoru, takže jí aspoň může sníst.

Tak se do toho dala. Další trapné, tak trochu ticho, proběhlo v monolitické krkolomné hrůze. Jeremy pokračoval v přinášení více zmrzliny.

“Ehm, můžeš si taky vzít, jestli chceš. Mám tu…” Podívala se na zvětšující se hromadu. “Letištní Borůvkovou Bonanzu…”

“Ne díky.”

“Velmi Vanilkový Vampír?”

“No díky.”

“Napoleonův Neopolitní Nepotismus?”

“To je v pohodě.”

“Nepříjemně Chutná Pomerančová Exploze?”

“Už jsem jedla.”

“Mega Masová Mystérie?”

“Ne.”

“Jak myslíš.” Isabel si dala nohy na stůl a pokračovala v jídle.

Emma si znovu odkašlala.

“Pokud nevadí, že se ptám, madam, plánujete někdy v blízké době pracovat?”

“Možná, až skončím s tímhle vším.”

“Už je toho tady docela dost.”

“Jo, a co? Není toho tolik.”

“Když to říkáte.” Emmin výraz zůstal neochvějně neutrální. “Ale stejně si myslím, že by bylo nejlepší odložit tu zmrzlinu na později a soustředit se na vaši práci.”

“Možná se soustředím na práci. Několik stovek kyblíků zmrzliny na utopení smutku by mělo být víc než dost krmiva pro mozek.” Zasmála se. “Podkolenky pro kýchavé tlachapoudy. Vidíte? Nápad.”

“Není to zrovna prodatelný nápad.”

“Ty umíš zkazit náladu, Negativní Nancy.”

“Jsem Emma.”

“Chápu, proč tomu nevěříš, ale tlachapoudi taky občas potřebují podkolenky, hlavně v zimě, když začnou popotahovat a pčíkat.”

“Madam, pokud bych mohla něco navrhnout: možná by byla lepší nějaká více prodejná hračka.”

“Ještě ty začínej. Rada už si tak dost stěžuje. To z nich mluví Továrna, protože nás vytlačují z obchodu svými Battleduty a Birdville a jinými.”

“Možná se s tím dá něco dělat.”

Lžička se zastavila.

“Co tím myslíš?”

“Továrna je, vlastně, nemyslící síla. Něco jako zvíře, ne?”

“Ano.”

“Člověk nemůže mluvit s včelou, ale včela může mluvit s jinou včelou, abych tak řekla.”

“Takže…poštveme na Továrnu včely.”

“Ne. Továrna jsou ty včely.”

“Okej, Továrna jsou včely. Zadkové včely.”

“My jsme lidé a chceme mluvit s Továrnou, se včelai, ale nemůžeme, protože jsme lidé a oni jsou včely.”

“Takže abychom se vypořádali s Továrnou…”

“Musíme mluvit jejich jazykem.”

Mluvit jejich jazykem…

“Počkat… to je ono… to je ono! Jakto, že jsem to neviděla dříve, to je ono!” Isabel přeskočila stůl, přičemž odhodila kyblík se zmrzlinou na zem, a chytila Emmu za ramena. Obličej se jí rozzářil maniakálním úsměvem. “To je ono! Obrátíme proti Továrně jejich vlastní hru! To je to poslední, co budou čekat od starého dobrého Wondertainmenta! Aislethorpová, ty jsi génius!” Isabel, ve své přepracovanosti, dala obličeji své asistentky pusu a poté vesele odskočila s piruetou a přešla do vítězného tanečku. Emma si otřela obličej do rukávu.

“Korporační sabotáž!” Isabel pokračovala v tanci. “To uděláme! Proplížíme se do samotné Továrny, všechno tam zkazíme a utečeme a budeme se smát, a potom je zasáhneme tou největší a nejlepší sérií hraček v historii Wondertainmenta! Bude to kúp-dý-grás!” Zatleskala rukama a přestala tancovat. Ach, tohle bylo skvělé. Byli zpátky ve hře. Ona ještě ukáže Radě, ukáže Továrně, postaví Wondertainmenta zpátky na nohy. Doktor se jenom tak nenechá, to jim ukáže.

“Zocel se, Aiselthorpová.” Zašklebila se Isabel. Byl to divoký dětinský úšklebek, takový ten co přichází se spoustou plánování o přestávkách ve škole a s mnoha pády na zadek. “Vydáme se na DOBRODRUŽSTVÍ V KAPITALISMU!” Postavila se do dramatické pózy, aby zdůraznila svou myšlenku. Jednu ruku vystřelila ke stropu a druhou chytila Emmu kolem hlavy.

Emma z ničeho z toho nebyla zrovna nadšená.

“Začnu s přípravou Wondermobilu.”

“Výtečně!” Isabel zatnula vítězně pěst. “Jeremy! DO LABORATOŘE5!”

Korgiové se zastavili a všichni najednou upustili svou zmrzlinu. Stále více se jich hrnulo do místnosti až začali vytvářet rozsáhlý chlupatý koberec. Isabel roztáhla své ruce a půvabně padla na jejich záda. Maniakálně se smála, zatímco ji odnášeli z kanceláře.

Emma trpělivě čekala až poslední pes odejde, než sama opustila kancelář. Po cestě ven si vzala trochu Papežské Papáji™.

Není-li uvedeno jinak, obsah této stránky je pod licencí Creative Commons Attribution-ShareAlike 3.0 License